Má jít odborník za firmou, nebo firma za odborníky? (diskuse)

[Dalibor Smolík]

Peníze nikdy nevykompenzují čas zabitý cestováním a čas o který člověk okrade své děti.
Mám známou v USA, která dojížděla za prací hodinu a půl denně tam a stejnou dobu zpět. Vůbec nelitovala, protože ta práce za to stála. V zemi, kde nejsou lidé zhýčkaní různými sociálními dávkami a štědrou sociální sítí, nic jiného nezbývá a lidé si práce váží, přestože je to na újmu jejich soukromí. Na děti měla au-pair, navíc se musela starat sama (manžel příliš nefungoval). Jojo, je to tak.

[klassik]

TOTO neni argument...Ja mam znameho kterej se zas vraci domu jen na vikend.Co reknete na toto?

[Dalibor Smolík]

No, nepsal jsem to jako argument - ale jako ilustraci toho, jak to kde chodí a co všechno ovluvńuje rozhodování. Mně se to píše, když to mám pár minut do práce. Ale lidí, kteří bydlí přes týden na ubytovně a jezdí na víkendy domů znám velmi mnoho. Nic ideálního, ale někdy nic jiného nezbývá. V USA není problém si ukázat někam na místo (kde mám práci) a přestěhovat se, je to raz dva. U nás sehnat byt v Ústí nad Labem, pokud někdo bydlí ve Znojmě, je dost tristní záležitost ...jak z hlediska organizačního, tak finančního. V Západní Evropě je to sice lepší, ale také nic moc.

[Aleš Kapica]

Prakticky donedávna, po celý můj stávající život otec jezdíval pracovně nejpozději v pondělí ráno pryč, nejdřív ve čtvrtek večer byl zpět. Mnohdy zůstával mimo i přes víkend. Dnes když se kouknu nazpět, tak ho sice pochopím, přesto ač mám svého otce velmi rád, v mém soukromém žebříčku respektovaných autorit není. Já osobně jsem se zapřisáhnul, že nikdy takto pracovat nebudu. Obrazně se dá říct, že jsem vyrůstal jako dříví v lese. Ovšem to jen díky tomu, že díky starší sestře jsem po dobu dospívání unikl pozornosti mé matky. Ještě že tak. Její vliv by totiž u mne nejspíš vyústil v matkovraždu.

Máme se ženou malého syna. Asi to bude znít divně, ale asi bych se zbláznil kdybych ho měl vidět jen jednou za nějaký čas. Cas letí tak rychle že jsem v neustálém úžasu jak se mění, a to jsme spolu denně s výjimkou když jsou s mamčou někde u babičky nebo venku a já nemaje dovolené musím bušit. Cítil bych se okradený.

Myslím že není náhodou, že jej naši známí vnímají jako dítě, jaké by si také přáli. To jaký je, je dáno podle mne výslednicí vlivu mého a naší mamky. Ta, jak doufám, v jeho očích kompenzuje mé slabiny a já snad její. Na rozdíl od jiných by pro nás nebyl problém se přešoupnout do Prahy (mamča je pražanda a problém s bydlením máme vyřešen), jenže podmínky co máme nyní v Ostravě pro našeho prcka v mých očích mnohem lepší.

Práce s pružnou pracovní dobou, fajn kolegy, 5 minut pěšky od domu. Spoustu prima dětí v našem okolí se kterými náš malý prcek kamarádí. Bydlení uprostřed zeleně, mezi sockama, které si nemají co závidět. Jasně bylo by fajn mít nějaký dům se zahradou. Ale opravdu někdo touží po tom být vystresovaným zajatcem svého domu s hypotékou na krku?

[Dag]

Hmmm. Tak to jen gratuluji a přeji ať to vydrží! Tentokrát zcela vážně!

Takhle bych si to, být mi míň, představoval ve svých růžových snech.

[Dag]

Mám známou v USA, která dojížděla za prací hodinu a půl denně tam a stejnou dobu zpět. To nemusíš do USA. Takových znám v Praze spoustu. I já taky potřebuju hodinu na jednu cestu.

Divný to trochu je. V jedné staré knížce vzpomínek vzpomínal muž na období Rakouska. Tatínek dostal práci v hospodě o dva rohy dál (obě "Na Františku") a tak se stěhovali o dvě ulice vedle za prací.

Zato když dělal švagr v Londýně, tak jezdil domů i tři hodiny. zacpaný město, čoudící auta... Ale co s tím?

[Dalibor Smolík]

V jedné staré knížce vzpomínek vzpomínal muž na období Rakouska. Tatínek dostal práci v hospodě o dva rohy dál (obě "Na Františku") a tak se stěhovali o dvě ulice vedle za prací.
Tak tomu věřím. Ve čtvrti, kde bydlí moje máma (a kde jsem vyrůstal) bylo všechno na místě v jedné ulici. Babička měla mandl, vedle holičství, drogérie, koloniál, cukrárna atd. Velmi málo lidí cestovalo tramvají a pokud ano, tak na výlet. Žilo se a pracovalo na místě ještě krátce po válce. To se dnes celosvětově radikálně změnilo. Ta známá, co jezdila hodinu a půl, nebyla v zacpaném městě (to v Praze také není problém), ale na venkově - dojížděla kolem 100 km autem. Měla komplikovanou zlomeninu ruky, ale i s ní musela řídit, jinak měla padáka.

[Dag]

To je drsný. I když taky jsme znali jednu, co jezdila do práce v Praze z Liberce autobusem.

Když se manželka přistěhovala za mnou do Prahy, měla z dojíždění hrůzu. Nakonec to vyřešila tak, že z našeho okraje Prahy jezdí 33km do Berouna. Občas se jí diví, ale ono to je vlakem 35 minut (když jede :)), a proti směru přepravy většiny, tedy prázdným.

Rekordman, pokud to nebyla kachna, je učitelka z Čech, co lítá učit do Anglie (a ještě ne do Londýna).

[pzad]

Ja cesujem 25 km a som v robote rychlejsie, ako niektori, ktori idu z okraja mesta meskou hromadnou.

[Aleš Kapica]

Souvisí to podle mne mimo jiné s mezilidskými vztahy. Dnes kdo na to má, vybuduje ulitu do níž se zavře - dům s velkou zahradou obehnanou plotem (nesnáším ploty!!!) nebo se usadí v domě s dalšími podobnými, co se paranoidně zamykají a podezřívavě hledí na každého u zvonků.

Naopak ti co na to nemají, jsou sáčkováni do krabiček paneláků a vysloužilých hotelových domů, kde se nikdo nikoho neptá na hranice jeho soukromí.

Pracoviště firem se čím dál víc vzdalují normálnímu životu a s nimi i nezbytná infrastruktura - restaurace, bary, obchody. A tak všichni jako blázni jezdí sem a tam za "levnějším" zbožím hypermarketů, místo aby peníz, který utratí za dopravu obětovali v krámě za rohem. Asi jim víc vyhovuje když ho ten potencionální prodavač od nich dostane oklikou přes sociální dávky.

[pzad]

Radsej dvoj metrovy plot okolo velkej zahrady, ako tvar niektorych terajsich susedov (v panelaku) predomnou.

[Jiří (BoodOk) Kadeřávek]

Ja ziju cely zivot v kralikarnach. A rozhodne lituji toho, ze jsme nemeli doma dilnu, ze nemam vlastni ovocne stromy a ze kazdy vikend vymyslime, kam z mesta vypadnout. Pritom je to jednoduche, poridit si barak s velkou zahradou a bydlet na venkove. Kdybych mel hluboko do kapsy, neresil bych to, ale mam tu moznost poridit si bydleni, u ktereho si mohu rozdelat ohen a rozsirit vybeh pro sveho syna na vice nez 75qm + auty preplnena ulice. Jak se rika, proti gustu zadny disputat. Nicmene IMO obelhavas sam sebe, pokud se presvedcujes o tom, ze vlastnici rodinnych domu a pozemku jsou uzavreni egoisticti asocialove, zatimco obyvatele panelovych domu vstricnost sama. Vsude je chleba o dvou kurkach.

[filo]

>>>Nebylo by pro firmy výhodnější hledat pracovní sílu tam kde je, a TAM jí nabídnout slušné podmínky? <<<
Kdyby to pro firmy bylo výhodnější, tak už to dávno udělají ;)
PS: Některé už to zjevně pochopily, viz. třeba Tietoenator v Ostravě.

[Aleš Kapica]

Jo, kamarád mě tam také lákal. Nicméně o slušných podmínkách mám trochu jinou představu. Cca před pěti lety bych na to možná také kývnul, ale dnes už by musely být ty podmínky trochu zajímavější.

Nicméně zmíněná firma pochopila, jak získat kvalitní pracovníky laciněji. Tzn. tím že je nenutí k migraci do Prahy ušetří přinejmenším náklady na jejich cestování, které by musela jinak promítnout do mzdy, aby to bylo pro ně zajímavé.

[Chulda]

Jenze zamestnanci jsou jen jedna z mnoha polozek, na jejich zaklade se firma rozhoduje. (kdyz tam napr. nebude mit zakazniky, tak to asi nema smysl, ze

[Dalibor Smolík]

To záleží na charakteru firmy. My jsme malá firma na výrobu zahradního nábytku, kancelář máme v Praze, výrobu na Vysočině a zákazníky v celé Evropě. Problém je v tom, že pokud potřebujeme více pracovníků, v okolí nejsou a doprava mezi vesnicemi dnes neexistuje nebo je slabá.

[vencour]

Dělal jsem manuálně u nás v západních Čechách, za ty tři roky se zvedl počet "u nás" zaměstnaných asi ze 120 na 500, asi jsme (byli) největší soukromou fabrikou na Chebsku, o kvalitní lidi byla už i nouze, dojíždělo se houfně. Dalo se vydělat cca o 40% víc než "v oboru", takže se "to dalo".

[hyperion]

bohuzel, dnes v IT (u nas) imho neexistuji kompromisy. bud delate "za pusu" nekde na urade a mate cas misto penez, anebo od rana do vecera za opacnych podminek. Kde v Praze dnes nekdo nabidne IT praci (administrace Unix / support aplikaci) castecne z domova nebo na zkraceny uvazek 3-4 dny v tydnu (s adekvatnim snizenim platu)? Tezko, nebo aspon ja nic takoveho neznam..mam to v Praze do prace 15min (nastesti), i tak obycejne vecerim kolem 19:30. a kdyz konecne po roce az dvou tu firmu poradne poznate, prijde fuze, akvizice nebo outsourcing a muzete zacit znovu, jinde..

[Lukáš Rýdlo]

Ačkoliv souhlasím s tím, že centralizace firem do Brna a Prahy není ze sociálního hlediska dobrá, řekl bych, že firmy zakládají kanceláře ve zmíněných městech mimojiné i proto, že jdou za odborníky. IT firma asi nebude dělat pobočku v Mikulově, kde je sice spousta odborníků na víno, ale s IT to asi nebude tak žhavé jako v Brně, kde jsou 2 (dobrá, ještě i hnojárna ) školy, které mají IT-obory a tudíž velké množství potencionálních pracovníků/odborníků zde pobude minimálně 3-5 let svého života -- navíc zrovna v době, kdy budou hledat zaměstnání...

[Aleš Kapica]

To že tam jsou ty školy ještě neznamená že jsou odtamtud i ti studenti. Tím že ty firmy zakládají svá sídla v těchto lokalitách je v podstatě tlačí k tomu aby v nich zůstali což pro ně rozhodně nemusí být výhodné. Aby si zajistili bydlení platí nekřestanské nájmy - na koupi bytu obvykle nemají - to by museli dejme tomu rodiče prodat barák nebo byt a přesunout se za nima a na to zase nabízené platy nestačí. Takže sice dostanou relativně slušný plat, jenže většinu z něj "sežere" bydlení, služby, cestovné. Rozdíl mezi těmito lidmi a lidmi co zůstali sedět doma na prdeli je pak obvykle jen v tom, že na rozdíl od nich snáze práci seženou, ale finanční efekt, ve srovnání s těmi co práci mají, bývá minimální.

[hyperion]

nesouhlasim, na hyposku v Praze (2+kk/2+1/3+kk panelak) dnes dosahne prakticky kazdej mladej ajtik a ma investici do budoucna. najem nebo hypoteka - vyjde to mnozstvim mesicnich plateb nastejno. ten kdo zustane doma na zadku nema porad nic.

[Aleš Kapica]

Zjevně jsi nějak nepochopil o čem byl ten blog post. Nechci být vystresovaným zajatcem svého domu(bytu) s hypotékou na krku bydlícím někde v okolí Prahy plácajícím se denodenně hodinu do práce městskou dopravou tam a večer zase zpět. A to na co si ajtík s hypotékou došáhne stačí tak maximálně pro dva+1. Šel bych do toho kdyby mi bylo tak o 15 let míň, ale dnes už je pro mne čas příliš drahý na to abych ho utrácel boucháním peněz. Ale to hovořím pouze sám za sebe.

[hyperion]

mam pocit ze dokud budu zamestnancem jakekoliv firmy, budu tim "vystresovanym zajatcem":) plno lidi nema jinou alternativu nez se do Prahy odstehovat (moc dobre vim jake jsou moznosti lidi v IT napr. v kraji Vysocina - nulove) - neni to jenom o penezich, rada lidi (vcetne me) mela a ma vetsi ambice nez vozit vojetou felckou monitory do opravy nebo vytvaret zastupce na plose..k opravdovym technologiim se dostanete vetsinou (a bohuzel) prave jenom v Praze a Brne. hodina do prace MHD - mluvite o tech extremnich pripadech, nikdo vas nenuti stehovat se za Prahu. na co si MAXIMALNE dosahne ajtik s hypotekou si netroufam hodnotit natoz podle toho vyvozovat nejake zavery, zminil jsem minimalni moznosti. az to za 10/15/.. let splati, muze si takovy byty koupit v Ostrave ctyri a tri z nich pronajimat. az budu ve tvym veku, taky nebudu bouchat penize, ted musim.

[Michal Kubeček]

Není mi moc jasné, jak byste si to vlastně představoval. Kolik asi tak bude v menším městě, řekněme 10000-20000 obyvatel, lidí s potřebnou kvalifikací? Možná dost, ale budou opravdu chtít všichni pracovat právě pro vás? Problém je v tom, že nemalá část kvalifikovaných lidí sice bydlí mimo velká města, ale ne na jednom místě. Jsou roztroušeni, takže i když firmu usídlíte do jednoho z těch menších měst, většina bude stejně muset dojíždět, takže tím nic nezískáte. Pravda, v menším městě budete mít typicky levnější budovu (nebo nájem nebytových prostor), ale na druhou stranu také větší problémy s infrastrukturou.

[Aleš Kapica]

Abych nemluvil jen tak obrazně - třeba Olomouc mi přijde z hlediska dostupnosti přijatelnější než Brno. Navíc nevím teda jak v Brně na FI, ale na MU byl velmi silný podíl studentů z Ostravska, nebo Hradce Králové co zůstali po studiích v Brně kvůli práce.

[Jiří (BoodOk) Kadeřávek]

Jenze Olomouc to s Brnem prohrala pred 200 lety. Ted navic utrpela dalsi porazku, protoze namisto do Olomouce dojedes pri trose nepozornosti do Kromerize. Takze, mozna Kromeriz

[David Jaša]

Olomouc to s Brnem prohrála v srpnu 1645, kdy Olomouc padla Švédům do rukou a Brno odolalo.

[Aleš Kapica]

Jestli to nebude tím, že Brno s Prahou byly pěkně zdaleka od všech potencionálních útočníků. Nicméně Helfštýn Švédům odolal taky a to je o kus severněji.

[David Jaša]

Jestli to nebude tím, že Brno s Prahou byly pěkně zdaleka od všech potencionálních útočníků.

Kdepak, geograficky je Olomouc od všech potencionálních útočníků (tím předpokládám hranice) dál a navíc má v rámci Moravy řádově výhodnější polohu.

Nicméně Helfštýn Švédům odolal taky a to je o kus severněji.

Porovnávat hrad a město je trochu mimo. AFAIK Švédi táhli na Vídeň a stála jim v cestě jediná překážka: docela malé Brno se Špilberkem. Když nedali ani tuto "rozcvičku" (a tím poskytli ostatním Rakušákům čas na zotavení a přeskupení), tak to zabalili a vzali to přes Hrad (kde si vzali rudolfinské sbírky) domů.

[Aleš Kapica]

Ad vzdálenost od útočníků - není to tak docela pravda, protože centrem byla Víden. S tou Prahou jsem, pravda, ustřelil.

Ovšem pokud jde o překážky na cestě k Vídni. V cestě jim sice stálo docela malé Brno, ale v zádech jim zůstal neobsazený docela malý Helfštýnek, a jako naschvál zrovna v Moravské bráně.

Asi moc milou vzpomínku na něj neměli, když to brali domů přes Prahu..

[Jiří (BoodOk) Kadeřávek]

Thx, jen jsem tak strelil od boku, ted vim, o cem zase nic nevim. To ten komunisticky dejepis.

[Marián Kyral]

Přesně tak. Oni si otevřou nový úsek dálnice a mi to neřeknou

Pak jsem jen koukal, že auto za mnou odbočuje doprava a mizí pod mostem a v tu ránu mi došlo, že asi bude něco špatně. No tak jsme se podívali do Kojetína, tam jsem ještě nebyl

[springer]

Po mych zkusenostech vam blahopreji k Vasemu rozhodnuti. Je to to jedine spravne. Dnesni doba je bohuzel takova, ze padaji vyrazy jako "vazi si prace" a jine nesmysly. Ale to se zmeni. Zadny strach. Trend globalizace je neunosny pro zemekouli a az splaskne ta bublina s Indii a s Cinou, tak se prijde na to, ze smyslem zivota neni chodit do prace.

A vy budete mit na Vasi strane ty tisice hodin, ktere jste nemusel nesmyslne prozit v nejakem dopravnim prostredku. Obdivuji mlade lidi, kteri si to v tom veku dokazi spocitat.

[hyperion]

az mi bude 40 a budu mit pred sebou posledni splatku hypoteky (pokud se do te doby nezblaznim ja nebo svet okolo) tak si nasadim dlouhy vousy, zacnu se na nich drbat a napisu neco podobnyho jako vy. pochopte ze pokud je clovek mladej a ma tzv. holou zadnici, tak prave pro svoji (treba i budouci) rodinu (sam by se tak nemusel snazit) lita do prace jak magor od rana do vecera pro ty "hnusny kapitalisty" aby mel on i partnerka i deti kde bydlet. snit o lepsim svete totiz nestaci. a neni to vubec o tom, ze bych si vazil prace a jine nesmysly. kdybych nemakal, tak se muzu venovat rodine, kterou bych si ale nemohl dovolit:)

[Aleš Kapica]

Ehm.. člověk musí stát nohama na zemi. Kecy o rovných podmínkách jsou jen kecy. Rovné podmínky nejsou, nebyly a nebudou. Holou zadnici je možné mít i ve čtyřiceti, stejně tak jako začít novou existenci lze v padesáti. Je známá celá řada takových lidí co nezbačkorovatěli. Sám jich několik znám.

Zcela vás chápu a držím palce at to zmáknete. (Spíš než zbláznění bych se však na vašem místě bál infarktu) Já však už ten čas na utrácení nemám a riziko infarktu je podstatně větší . Do čtyřicítky to mám sice za pár, ale zvídavý dvouletý mrňous je dostatečná motivace pro to aby člověk nenatáhnul bačkory - doslova i obrazně. Proto nabídky u kterých čtu "práce v mladém dynamickém kolektivu" nebo "schopnost pracovat pod tlakem" mě spíš pobaví.

Mám za sebou i takové zkušenosti a kamarádům co mě lákají na podobné fleky na tohle říkám, že už jsem z toho vyrostl. Problémy se mají odstraňovat ihned bez ohledu na to je-li člověk pod tlakem, nebo ne a mě osobně se pod tlakem moc dobře nedělá. Nesnáším když mě někdo do něčeho honí a ve snaze dosáhnout svého se uchýlí i k nátlakovým praktikám to se pak chtě nechtě bloknu.

Nejlíp se mi dělá v pohodě s lidmi u kterých mám pocit že jsou chytřejší než já, co nešudlí svoje nápady někde v koutě a netrpí pocitem neomylnosti. A naštěstí zatím kolem sebe takové mám. Kdybych však šel někam jen za prachama, tak bych o tohle - přinejmenším na nějaký čas - asi přišel.

[Jiří (BoodOk) Kadeřávek]

Az na tu Ostravu a fakt, ze potrebuji vybeh mimo mesto jsme si, zda se, dost podobni

[hyperion]

jedna vec je inzerat (~reklama) a druha vec realita. vsichni ty kecy od sebe kopiruji, takze nakonec zjistite ze vsechny pracovni nabidky pouzivaji stejne fraze. to co me desi na praci v malomeste je to, ze az me jednou z jakehokoliv duvodu jeden z nekolika (narozdil od Prahy) potencialnich zamestnavatelu nakopne do zadku, budu mit problem. V Praze proste za 1-3mesice sezenete neco jineho. prace v nadnarodni firme (nebo jakekoliv, ktera chce "flexibilitu" etc.) automaticky neznamena, ze vasi budouci kolegove se budou chovat jako hovada nebo namysleni typci s nosem nahoru. problem v komunikaci tam byva obvykle uplne nekde jinde:) mate zkratka panickou hruzu z neceho, co jste si (asi) nevyzkousel, a ve svem veku ani nemate potrebu neco takoveho delat - tedy jste zvykly na urcity "komfort" odmitat neco, co vas apriori nezajima.

[Aleš Kapica]

mate zkratka panickou hruzu z neceho, co jste si (asi) nevyzkousel, a ve svem veku ani nemate potrebu neco takoveho delat.

No snad vám postačí, že když jsem nastupoval tam co jsem ted tak mi papír s předchozími zamestnavateli nestačil. Ti co mě znají osobně se u toho možná také pousmáli, protože ví co všechno možné i nemožné jsem dělal. ale pravdu máte že nemám ve svém věku potřebu něco takového dělat. Ovšem nikoliv pro panickou hrůzu, ale prostě proto, že uvažuji racionálně a dělám to co je v danou chvíli nejvýhodnější. Jsem jako blesk - ten jde také cestou nejmenšího odporu, ačkoliv to tak na obloze nevypadá

[melkors]

Ovsem nikde neni zaruceno, ze ve ctyriceti najednou nezjistis, ze si milovana zenuska nevsimla, ze se ji blizi stredni vek a nenajde si milence.
A pak se najednou clovek octne v situaci, kdy je pulka zivota v ... a cely majetek predstavuje auto plne kramu. It's life.

Ale uz jsem v poho ...

[hyperion]

stat se muze samozrejme cokoliv, zaruceno nema clovek nikdy nic..it's life.

[Trained.Monkey]

Hehe, nemate na me. Ja dojizdel pul roku 4x v tydnu do Prahy 160 km tam a 160 km zpatky. Mel jsem vlaky zadara a tohle bylo levnejsi nez si hledat ubytko. V ECcku to nebylo zase tak hrozne...