Homebrew (Wikipedie), správce balíčků pro macOS a od verze 2.0.0 také pro Linux, byl vydán ve verzi 4.5.0. Na stránce Homebrew Formulae lze procházet seznamem balíčků. K dispozici jsou také různé statistiky.
Byl vydán Mozilla Firefox 138.0. Přehled novinek v poznámkách k vydání a poznámkách k vydání pro vývojáře. Řešeny jsou rovněž bezpečnostní chyby. Nový Firefox 138 je již k dispozici také na Flathubu a Snapcraftu.
Šestnáctý ročník ne-konference jOpenSpace se koná 3. – 5. října 2025 v Hotelu Antoň v Telči. Pro účast je potřeba vyplnit registrační formulář. Ne-konference neznamená, že se organizátorům nechce připravovat program, ale naopak dává prostor všem pozvaným, aby si program sami složili z toho nejzajímavějšího, čím se v poslední době zabývají nebo co je oslovilo. Obsah, který vytvářejí všichni účastníci, se skládá z desetiminutových
… více »Richard Stallman přednáší ve středu 7. května od 16:30 na Technické univerzitě v Liberci o vlivu technologií na svobodu. Přednáška je určená jak odborné tak laické veřejnosti.
Jean-Baptiste Mardelle se v příspěvku na blogu rozepsal o novinkám v nejnovější verzi 25.04.0 editoru videa Kdenlive (Wikipedie). Ke stažení také na Flathubu.
TmuxAI (GitHub) je AI asistent pro práci v terminálu. Vyžaduje účet na OpenRouter.
Byla vydána nová verze R14.1.4 desktopového prostředí Trinity Desktop Environment (TDE, fork KDE 3.5, Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy v poznámkách k vydání. Podrobný přehled v Changelogu.
Bylo vydáno OpenBSD 7.7. Opět bez písničky.
V Tiraně proběhl letošní Linux App Summit (LAS) (Mastodon). Zatím nesestříhané videozáznamy přednášek jsou k dispozici na YouTube.
Tenhle blogpost jsem měl v plánu napsat už před jedenácti lety, protože mě irituje zjednodušené chápání politického spektra, při kterém jsou někteří jedinci schopni mne označit za levičáka, ačkoliv jsem zde již několikrát jasně deklaroval proč považuji stoupence komunismu za pomýlené osoby. A protože se tu kde kdo pokouší škatulkovat politické strany (a uskupení, která se snaží maskovat jako nestranická hnutí) pouze v rámci zjednodušeného dělení na pravici či levici, aniž by při tom hlouběji přemýšlel o tom, kde se v rámci politického spektra reálně nacházejí.
Toto zjednodušené dělení (pravice versus levice) vychází z toho, na jaké pozici seděli zástupci stavů při jednání s francouzským králem. Aristokraté a duchovní seděli po jeho pravici a ti ostatní (zástupci měšťanů, řemeslníků, obchodníků aj.) po levici. Tak se to ustálilo již ve 14. století. A do současnosti přeneslo jen proto, že se s levicí ztotožnily skupiny zastupující plebs, které chtěly zavést takové novoty jako např. všeobecné a rovné volební právo. A proto, že se na druhé straně pomyslného provazu s nimi přetahovali konzervativní zastánci starých pořádků, co dřív sedávali po panovníkově pravici.
Jenže takové dělení se ukázalo jako nedostatečné už během první poloviny 20. století. Obzvláště, když se dal do spolku Mussolini (fašista) s Hitlerem (nacionální socialista) s Hirohitem (monarcha), proti kterým stanuli stoupenci zastupitelských demokracií i diktatur. Bylo zřejmé, že se na to musí jít jinak.
Jako jeden z prvních se pokusil přidat další rozměr tomuto klasickému černobílému popisu politického chování Hans Eysenck. Němec, který odešel během 30. let do Anglie, aby uniknul před nacismem. Vystudoval psychologii a zaobíral se obzvláště ožehavým tématem vztahu rasy a inteligence. Pro své názory byl dokonce obviňován ze sympatií ke krajní pravici kterou na tradičním pravolevém spektru tehdy zastupoval nacionální socialismus se svou teorií o nadřazenosti nordické rasy. Bez ohledu na fakt, že právě kvůli nesouhlasu s nacistickým režimem opustil svou rodnou zem.
Ve své knize z r. 1954 s názvem The Psychology of Politics, kterou napsal na základě svého výzkumu, uvedl že výsledný politický postoj a chování lze analyzovat ze dvou vzájemně nezávislých úhlů pohledu. Nezáleží jen na tom zda osoba tíhne k levici, či pravici, ale i na tom, jakým způsobem hodlá svoje názory prosadit. Jeho výzkum však byl zpochybněn s tím, že byl ovlivněn způsobem jakým sbíral data a výsledné hodnocení otázek prý záměrně zaokrouhlil tak, aby se tím potvrdily jeho teorie.
Nicméně tím zaujal amerického politika Davida Nolana, který použil dvě dimenze pro vytvoření vizuální "mapy" politického spektra, tzv. Nolanův diagram. Nolan mimo klasické pravo-levé (horizontální) osy ještě aplikoval osu vertikální. Kdy pozici na horizontální ose určuje vztah k soukromému vlastnictví. Vyšel z toho, že cílem krajní levice je dosáhnout ideální společnosti, kde všechno patří všem, takže logicky zastánci soukromého vlastnictví se v tomto smyslu stali pravicí. Aby odlišil ty co chtějí společného vlastnictví dosáhnout na úkor zbytku společnosti radikální cestou (diktatura proletariátu), od těch co věří v evoluci lidské společnosti, použil pro krajní pozici vertikální osy sklon k autoritářství a proti němu postavil libertariánský individualismus.
Když se podíváte na to, jak je interpretován Nolanův diagram kupř. na české wikipedii, pochopíte proč jsou populisté ztotožňováni s krajní pravicí či levicí. Ovšem opravdu můžeme hodit do jednoho pytle Donalda Trumpa či Andreje Babiše s diktátory, co neváhali poslat na smrt tisíce lidí? Rozhodně ne! Zjevně je tedy něco na klasickém Nolanově diagramu špatně. A nejsem jediný kdo k takovému názoru dospěl.
Když jsem chtěl před jedenácti lety popsat aktuální politické spektrum ČR, bylo nutné původní Nolanův diagram upravit. Chtěl jsem, aby si mohl každý sám relativně snadno určit své politické nastavení aniž by k tomu potřeboval sadu konkrétních otázek poplatných dané době a jeho výsledek při tom odpovídal realitě. Modifikovaný Nolanův diagram používají i nejrůznější volební kalkulačky. Byl použitý i u volební kalkulačky kterou tady v roce 2013 linkoval Agent, ale bohužel jsem ji teď nemohl pro ilustraci použít – cíl odkazu již neexistuje. Bohužel web Volební kalkulačka 2018 dnes používá jinou formu, ze které se nedozvíte, jaké je vaše objektivní nastavení v rámci politického spektra, ale pouze to, v jak velké názorové shodě jste s konkrétními kandidáty. Což mi přijde nedostatečné. V parlamentu, či senátu sice hlasují jednotlivci, ovšem výsledek je bez ohledu na jejich předsevzetí a názory výslednicí mnoha vzájemně se ovlivňujících sil a faktorů. Částečná shoda v názorech ještě neznamená, že jste v rámci politického spektra na stejné pozici.
Podle mne není ve vztahu jednotlivce a společnosti důležitá otázka soukromého vlastnictví, jak si myslel Nolan. Klíčová je otázka práva. To, jak silné je právo jednotlivce proti právu, které zvýhodňuje většinu zastoupenou státem. Na jedné straně absolutní právo jednotlivce. A na straně druhé žádná práva jednotlivce. Předpokládám, že se shodneme na tom, že první poloha je charakteristická pro anarchii, zatím co ta druhá pro totalitní systémy, kde je vše podřízeno zájmu celku. Pro vertikální osu jsem zvolil otázku: "Jakou roli hraje v rámci společnosti příslušnost k určité sociální, kulturní či etnické skupině?".
Opět jde o relativně snadno identifikovatelnou záležitost. V ideální komunistické, ale i kapitalistické, společnosti absolutně nezáleží na barvě pleti, rase či sociální příslušnosti. Volnost, rovnost, bratrství. To bylo heslo francouzské revoluce, není-liž pravda? Na druhé straně je naopak zcela zásadní role sociální (jako tomu je u kast v Indii) či rasové (jako v Německu během 40. let 20. stol.) příslušnosti. Tím jsem vymezil základní osy upraveného diagramu. A pak, na jejich základě pojmenoval jednotlivé kvadranty podle zažitého škatulkování.
Pro větší názornost jsem následně využil prolínání symbolických barev. Vlevo nahoře libertariánská modrá. Vpravo nahoře levicí oblíbená rudá. Vpravo dole nacionálně socialistická tmavě hnědá, jen vlevo dole jsem místo anarchisty oblíbené černé použil kvůli čitelnosti grafu bílou. Středová pozice tak zůstala bez barvy, i když by se logicky nabízela právě ta bílá.
Výsledek můžete vidět na obrázku. Pokud byste si jej vytiskli a obešli své známé s tím aby vzali do ruky tužku a pokusili se do něj zakreslit, kam by se asi tak na základě svých postojů k otázce práv jednotlivce a role sociálních skupin zařadili, tak byste mohli zjistit v jakém bodě politického spektra se vaše sociální bublina nachází.
Stačí soustředit vše do jednoho diagramu, který by ve výsledku připomínal terč po vydařeném střeleckém klání. A stejnou metodiku pro zjištění středového bodu, jako se používá při nastřelování mířidel, lze použít i pro zjistění středového bodu vaší skupiny v rámci politického spektra.
Pokud byste r. 2008 udělali podobný test mezi zastupiteli parlamentních stran, tak byste pravděpodobně získali výsledek, jaký můžete vidět na následujícím obrázku.
Jde pouze o ilustraci, jak se v rámci politického spektra r. 2008 profilovaly jednotlivé parlamentní strany. Nevypovídá nic o tom kolik měly poslanců, či jak měly silnou voličskou podporu. Šlo mi tehdy pouze o to, aby si mohl každý sám ujasnit, v jaké pozici se vůči nim nachází.
V tomto bodě by můj blogpost r. 2008 nejspíš skončil – kdybych ho byl napsal.
Ovšem než jsem se tehdy k sepsání blogpostu dostal, byly už moje myšlenky jinde. Nicméně v létě 2017 jsem se ke svému diagramu politického spektra vrátil.
Využil jsem ho u blogpostu Qui bono?, kde jsem chtěl demonstrovat jak se na, základě mého subjektivního pohledu, středový bod u politického spektra české společnosti od r. 2008 posunul.
Pochopitelně nejde o výsledek, který by byl získaný nějakým terénním výzkumem. Kdybyste totiž chtěli zjistit kde se v rámci politického spektra aktuálně nachází česká společnost jako celek, tak byste museli vzít v úvahu nejenom výsledky voleb, ale i osobní preference nevoličů. A ty by jej nepochybně posunuly jinam. I když by to určitě nebyl nějak zásadní posun, vysvětlovalo by to, jak se společnost zvolna názorově mění. Reakcí na tento proces je vznik nových politických stran a hnutí.
Záměrně jsem pro vytvoření politické "mapy" kde se nacházejí parlamentní politické strany dnes požádal o spolupráci kolegu. Posuďte sami:
Pro větší názornost jsem na obrázku vedle nahradil názvy stran barevnými body, které odpovídají svou velikostí jejich zastoupení v parlamentu, podle výsledků voleb r. 2017. Sami tak můžete vidět jak to je. Podotýkám, že volební účast tehdy byla 60,84% oprávněných voličů
Politické strany a jejich popularita (váha) je v rámci společnosti vždy pouze odrazem toho, jak velkou skupinu obyvatelstva se jim podařilo oslovit. V podstatě se tak dá říct, že volební výsledek politické strany je výslednicí individuálních postojů jí názorově blízkých voličů.
Ovšem u každého z nás se v průběhu života priority zvolna mění. A tak je zcela normální, že pokud strana kterou jsme původně volili zůstane politicky konzistentní, tak se mohou časem změnit i naše volební preference ve prospěch jiné skupiny.
Sám mohu být příkladem, jak se mění volební preference voliče. První volby kterých jsem se účastnil jako volič byly v roce 1990. O dva roky později došlo k rozbití ČSFR a ze mne se stal nevolič, protože jsem nesouhlasil s tím, že se do čela nového státu dostala politická garnitura jakou bych za těchto podmínek nikdy nevolil (Klaus, Zeman, a spol.) A nevoličem jsem byl až do r. 2008, než opustil Kalousek KDU-ČSL. Tím se pro mne stali volitelnou stranou. Moje sympatie časem získali i Starostové, proto jsem uvítal spojenectví, které se bohužel díky Čunkovi, těsně před volbami rozpadlo. Byl to krok, který totálně naboural důvěru voličů v koaliční schopnosti této strany. Sám jsem zvažoval, jestli za takových okolností mám dát hlas KDU-ČSL, nebo STAN. A o to jak se zdá v této hře šlo.
Konkrétním příkladem jak se mění klima politické strany by mohla být ODS. Znám Petra Fialu osobně, a mohu z vlastní zkušenosti říct, že je od r. 1997 kdy jsem ho poznal až dosud politicky konzistentní. Když se stal členem a předsedou ODS, byla tato strana na svém politickém dně, ze kterého se pod jeho vedením dostala.
Nedávné vyloučení Václava Klause mladšího jasně ukázala, že ODS nechce aby jejím jménem někdo veřejně prezentoval své osobní názory, které jdou zcela proti principům konzervativní strany. Kdyby takový krok učinila KDU-ČSL v Čunkově případě a dotáhla proklamovanou koalici se STAN r. 2017 až k volbám, tak by zastoupení v parlamentu nepochybně vypadalo jinak.
Jde o to, že těch 40% nevoličů je poměrně velká skupina osob, které z nějakého důvodu nevyhovuje žádná strana. Myslím, že mezi nimi mohlo být dost bývalých voličů KDU-ČSL, které odradilo zbabělé vycouvání z předem ohlášené koalice. A jak můžete vidět při srovnání situace z roku 2008 s tím jaké je zastoupení v parlamentu teď, tak Piráti a SPD názorově zalovily v té části politického spektra, které r. 2008 vůbec zastoupeno nebylo. A to poměrně úspěšně!
Jistě jste si povšimli černého bodu v obrázku nalevo. Tam se podle mne nachází bod, ve kterém se roku 2018 z politického hlediska ocitlo obyvatelstvo České republiky jako celek.
Kdybychom dělali takovou analýzu průběžně a výsledné body spojili do jedné dráhy, tak by se vám na ní vyskytly i oba body z ilustračního obrázku k mému blogpostu z r. 2017.
Když si podobnou analýzu uděláte zpětně, tak zjistíte, že nejde o přímku, ale o elipsu. Pokud bych chtěl najít nějakou analogii tak bych ji nejspíš našel u precese. Ale raději jsem použil výraz politická oscilace. Je to pojem, se kterým pokud vím, žádný politolog dosud nepracoval. A víceméně odráží fakt, že se lidská společnost v pravidelných intervalech ocitá v podobné situaci.
Odrazem společnosti a jejího aktuálního rozpoložení jsou dějiny. Zkusil jsem tedy výše uvedeným způsobem analyzovat politické dění velkých evropských zemí a s překvapením zjistil, že z globálního hlediska středový bod politického spektra osciluje zhruba ve stoletém cyklu po eliptické dráze, jejíž pozice je v rámci diagramu ovlivněna faktory, co vedly (mimo jiné) i k tomu, jak se historicky vyprofilovaly tzv. "národní stereotypy". Ty mají i svou vizualizovanou podobu, kdysi hojně užívanou v politických karikaturách: John Bull, Marianne, německý Michl, český Wenzel, ruský Ivan aj. (Více o národních stereotypech viz Petr Neugebaur Národní stereotypy.)
Fakt, že je pozice dráhy politické oscilace pro tak velké skupiny víceméně stálá a předvídatelná, dovoluje predikovat budoucí vývoj. Když jsem podobnou elipsu nakreslil i pro ČR a doplnil o významná data naší stoleté historie, vyšlo to zhruba takhle:
Jak sami vidíte, jsme na tom dnes víceméně stejně jako těsně po roce 1918 a musím říct, že z toho mám smíšené pocity. Na jednu stranu jsem rád, že se naše společenost vyhýbá extrémům jaké známe odjinud. Na stranu druhou mne mrzí, že dráha politické oscilace naší země není víc podobna té, jakou má kupř. Anglie.
Faktem je, že u silně pravicově orientované společnosti stačí i poměrně slabý impuls k tomu aby probudil v některých lidech ty nejtemnější pudy. I když se při tom nejčastěji ukazuje na Německo za Hitlerovy éry, připomeňme, že i jiné země, včetně nás, mají ve své historii temné stíny – i přesto, že se jinak samy považovaly za demokratické.
Poznámka pro ty, co tvrdošíjně lpí na pojmech levice–pravice a odmítají akceptovat realitu. Nakreslete si u tohoto grafu tlustou čáru z levého horního rohu do pravého dolního rohu a pak si ten diagram pootočte o 225° doprava. Doporučuji názorně aplikovat u diagramů s volebními výsledky z let 2007 až 2017, který je u následujícího blogpostu s názvem Rozdělená společnost
Tiskni
Sdílej:
22.3.2019 11:11
Darth Phantom | skóre: 18
| blog: Kelvin_Fitnick
| Doma
Zásadní otázka zní: nestačí k čemu? Jde si vymyslet nepočítaně rysů, podle kterých můžeme abstrahovat, nakonec „všechny modely jsou špatně, ale některé jsou užitečné.“
K charakterizaci stěžejních režimů ve světových dějinách 20. století ovšem těch rysů není třeba mnoho, aby byly užitečné.
Za sebe říkám, že je mi při pohledu na celý obrázek celkem fuk, jakou symboliku používal který fašistický etnostát.
22.3.2019 11:08
Darth Phantom | skóre: 18
| blog: Kelvin_Fitnick
| Doma
Fašistický etnostát říkáš, soudruhu. Takovéto výrazy zpravidla, no né zpravidla ale výlučně používají levicoví extrémisté. Ksakru, dyť na tom nic není. Normálně soudružsky, chlapsky, teda co to kecám, trangenderově a feministicky stačí říct, že jste levicoví extrémisté. A ono ne. To jsou samé vytáčky, hry na schovávanou, alibistické uhýbání s odkazem na to, že pravice/levice je dávno překonaná. Normálně si zapějte z plna hrdla Pirátskou internacionálu "Již vzhůru, smažky", dyť na tom nic neni. Pirátská internacionála není vtip, aby si někdo nemyslel, že vtipkuju.
Blog jsem nečet, na hovadiny nemam čas. Posledního odstavce jsem si však povšiml. "Politolog", který se odkazuje na Hitlera jako na silně pravicově orientovaného, je politolog z týmu Pepka Vyskoče.
But though I was initially disappointed at being categorized as an extremist, as I continued to think about the matter I gradually gained a measure of satisfaction from the label. Was not Jesus an extremist for love… Was not Amos an extremist for justice… Was not Martin Luther an extremist… So the question is not whether we will be extremists, but what kind of extremists we will be. Will we be extremists for hate or for love? Will we be extremists for the preservation of injustice or for the extension of justice?
—Martin Luther King, Jr.
22.3.2019 13:45
Darth Phantom | skóre: 18
| blog: Kelvin_Fitnick
| Doma
Při srovnání těch grafů mi přišlo zajímavé i to, jak se sobě podobají. Všimněte si, že u nás je to podobné jako u Německa, ovšem nás to více táhne k levici. Poláci to mají zas podobné jako Rusi, ovšem s tím zásadním rozdílem, že Rusy to víc táhne do extrémů. Logicky. Je to dáno tím, jak se sousední země vzájemně ovlivňují.Ale vypustil jsem to, protože mi to narušovalo kontinuitu už tak dlouhého textu.
22.3.2019 11:10
Darth Phantom | skóre: 18
| blog: Kelvin_Fitnick
| Doma
Bylo a je to NěmeckoSprávně. A taky by se nemělo zapomínat to, že to byl jediný stát, který nás chtěl hladit do vyhlazení. Není to tak dávno, co stál český národ na prahu genocidy.
Socialism is not welfare, although the video says it is. It is not benevolent leadership, like the video suggests. It is not redistribution of wealth (although that's related), like the video suggests. The video is confusing outcomes with intents of Socialism. If we make Africa uninhabitable due to global warming via the industrial revolution, the industrial revolution wasn't about destroying Africa, that's a consequence that isn't the cause which is what we see in Nazi Germany as well. Hitler removed unions, which are a big part of Socialism (worker control of the work-place and all). You cannot square removing a basic tenet of Socialism and being Socialist without words losing their meaning.
Levice (socialismus) - silny stat, regulace a dotace, rizena ekonomika, centralni planovani, kolektivni vlastnictvi, velke statem ovladane firmy, osobni prospech podrizeny ideologicky definovanemu celku (trida, rasa, EU).
Pravice (kapitalismus) - slaby stat, trzni ekonomika, volny obchod, trzni tvorba cen, osobni vlastnictvi, svobodne podnikani, maximalizace osobniho prospechu, proste "vykoristovani delnicke tridy za ucelem zisku".
No jak píšu/kopíruju: když si redefinuješ význam slov, pak ti může vyjít cokoliv.
Jinak na to snad ani nemá smysl reagovat.
Co kdyz je v tom zakone treba napsane, ze Zide jsou podlide a je potreba jim zkonfiskovat majetek nebo ze zabit Ira je dovoleno, ale Anglicana ne?
Jak si predstavujes kompatibilitu rovnosti pred zakonem a diplomacie? Mit diplomaticky pas z tebe preci dela nekoho nad zakonem.
Pro liberalismus je pry zakladni hodnota svoboda a ne rovnost.
Rovnost ma jako prioritu egalitarstvi. Do toho zamichej ruzne frakce hlasajici rovnost prijmu, prilezitosti a podobne dle chuti jednotlivych soudruhu a vypadne ti, ze tyhle dve ideologie jdou vlastne proti sobe.
Levicaci nemaji tuhle potrebu absolutni svobody, protoze vyzaduje urcitou osobni zodpovednost a angazovanost (viz treba volebni ucast). Takze jsou smireni a spokojeni s tim, ze je nekdo ridi a stara se o ne. Ale byvaji nasrani, kdyz se ma nekdo jiny lepe.
Pravicak to vidi spis jako: kdo vubec jsi, ze mi chces kecat do zivota? Jsem svodobny clovek a budu si delat v ramci platnych pravidel, co chci ja. Vetsinou to konci dost zasadni majetkovou nerovnosti.
Co se historie liberalismu týče, tak je samozřejmě poněkud rozporuplná, nejen v kontextu kolonialismu a imperialismu, a pak byl některým (např. von Mises) fašismus bližší než alternativy.
Navíc – opět při pohledu do historie – chvíli trvalo, než se ta rovnost rozšířila mj. na všeobecné volební právo.
Skutečně jde o svobodu a rovnost (zdroje Oxbridge):
Liberalism is a political and moral philosophy based on liberty and equality.
Mezi stěžejní koncepty patří společenská smlouva, která tomu dává rámec.
To je podstatný rozdíl oproti bohaté historii např. anarchismu, levici par excellence (a opakuji: fakt tím nemyslím současné ancaps).
22.3.2019 18:56
Gilhad | skóre: 20
| blog: gilhadoviny
Bohužel web Volební kalkulačka 2018 dnes používá jinou formu, ze které se nedozvíte, jaké je vaše objektivní nastavení v rámci politického spektra, ale pouze to, v jak velké názorové shodě jste s konkrétními kandidáty. Což mi přijde nedostatečné.Nedostatečné? Mně to přijde jako víceméně jediná smysluplná klasifikace politické preference. Ta mentální cvičení, kde člověk promítá hodnoty, strany a lidi na nějaká n-rozměrná spektra moc nechápu. IMO ta spektra budou vždy tak či onak zavádějící. Respektive takhle: Asi existují nějaké specifické podmínky, kdy tohle dělat má smysl; třeba nějaké porovnávací studie apod., kde si člověk vytvoří nějakou metriku specielně pro daný účel. Nicméně všeobecně použitelná klasifikace je IMO z principu nesmysl a vede to akorát v lepším případě k nekonečnému bikesheddingu a v horším případě k tribalismu.
25.3.2019 13:51
Gilhad | skóre: 20
| blog: gilhadoviny
Zaprvé by měla být zakázána reklama a kampaně. Strany / kandidáti by místo toho měli dát na nějaké jedno standardizované místo dokumenty se svými programy a člověk by si z toho vybral.
To už snad radši tu demokracii pojmout tradičně: náhodným výběrem namísto voleb.
25.3.2019 15:02
Gilhad | skóre: 20
| blog: gilhadoviny
25.3.2019 16:06
Gilhad | skóre: 20
| blog: gilhadoviny
25.3.2019 23:01
Luboš Doležel (Doli) | skóre: 98
| blog: Doliho blog
| Kladensko
Pro vertikální osu jsem zvolil otázku: "Jakou roli hraje v rámci společnosti příslušnost k určité sociální, kulturní či etnické skupině?".Zápisek pro mě bohužel dost ztratil hodnotu kvůli téhle ose. Jasně, SPD a pár dalších národoveckých srágor, co se snad ani nikdy nedostanou do PS, tam bude někde jinde než ostatní strany, ale jinak je i na tvém grafu vidět, že jsou na tom ostatní strany +/- podobně.
26.3.2019 09:11
Luboš Doležel (Doli) | skóre: 98
| blog: Doliho blog
| Kladensko
Podle mě skutečnost, že ač si byli formálně všichni rovni, reálně držela moc skupina, která si byla rovnější.To + skutečnost, že socialismus vede k ekonomické stagnaci. Úspěch není ceněn, protože pak by si nebyli všichni rovni. A proto začnou úspěšní zdrhat a vládnoucí partaj musí zavírat hranice, aby se to nezhroutilo úplně.
26.3.2019 14:14
Luboš Doležel (Doli) | skóre: 98
| blog: Doliho blog
| Kladensko
s průměrným obyvatelem, co chce pracovat co nejméně a co nejvíce všechno ochcatPokud to je tvoje osobni zkusenost s jinymi lidmi, pak je mi te lito. A pokud to neni osobni zkusenost, cim je to podlozene?
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz
22.3.2019 23:59
26.3.2019 15:19