Byla vydána verze 1.90.0 programovacího jazyka Rust (Wikipedie). Podrobnosti v poznámkách k vydání. Vyzkoušet Rust lze například na stránce Rust by Example.
GNUnet (Wikipedie) byl vydán v nové major verzi 0.25.0. Jedná se o framework pro decentralizované peer-to-peer síťování, na kterém je postavena řada aplikací.
Byla vydána nová major verze 7.0 živé linuxové distribuce Tails (The Amnesic Incognito Live System), jež klade důraz na ochranu soukromí uživatelů a anonymitu. Nově je postavena je na Debianu 13 (Trixie) a GNOME 48 (Bengaluru). Další novinky v příslušném seznamu.
Společnost Meta na dvoudenní konferenci Meta Connect 2025 představuje své novinky. První den byly představeny nové AI brýle: Ray-Ban Meta (Gen 2), sportovní Oakley Meta Vanguard a především Meta Ray-Ban Display s integrovaným displejem a EMG náramkem pro ovládání.
Po půl roce vývoje od vydání verze 48 bylo vydáno GNOME 49 s kódovým názvem Brescia (Mastodon). S přehrávačem videí Showtime místo Totemu a prohlížečem dokumentů Papers místo Evince. Podrobný přehled novinek i s náhledy v poznámkách k vydání a v novinkách pro vývojáře.
Open source softwarový stack ROCm (Wikipedie) pro vývoj AI a HPC na GPU od AMD byl vydán ve verzi 7.0.0. Přidána byla podpora AMD Instinct MI355X a MI350X.
Byla vydána nová verze 258 správce systému a služeb systemd (GitHub).
Byla vydána Java 25 / JDK 25. Nových vlastností (JEP - JDK Enhancement Proposal) je 18. Jedná se o LTS verzi.
Věra Pohlová před 26 lety: „Tyhle aféry každého jenom otravují. Já bych všechny ty internety a počítače zakázala“. Jde o odpověď na anketní otázku deníku Metro vydaného 17. září 1999 na téma zneužití údajů o sporožirových účtech klientů České spořitelny.
Byla publikována Výroční zpráva Blender Foundation za rok 2024 (pdf).
Včera jsem zde umístil blogpost jsem se pídil po tom, jakým způsobem se dá zjistit, jak dlouho trvá, než GIMP zrealizuje nějakou operaci. A dnes – víceméně náhodou – jsem zjistil, kde na to má GIMP vlastní udělátka. Přišel jsem na díky tomu, že jsem chtěl vyzkoušet nástroj N-Point Deformation, o jehož existenci jsem neměl tušení, protože jde o experimentální věc, kterou nelze aktivovat jen tím, že si ji zapnete v nastavení.
Položka Upravit → Předvolby [ Playground ] (Edit → Preferences [ Playground ]), přes kterou se dostanete na zaškrtávací pole, kterým ji lze zapnout, se vám totiž v nastanení objeví pouze když je gimp spuštěný s parametrem --show-playground
! Abyste si tento nástroj vlbec mohli zapnout, musíte spustit GIMP následujícím způsobem z konzole:
~$ gimp --show-playground
Po aktivaci už to nebude nutné.
Takže po spuštění výše uvedeným způsobem, najdete v dialogu nastavení Upravit → Předvolby (Edit → Preferences) novou položku s názvem Playground, kde jsou checkboxy pro aktivaci experimentálních nástrojů. Po zaškrtnutí ale nástroje nebudou aktivní ihned. Nejprve musíte GIMP restartovat.
Ale i po restartu byste nástroj N-Point Deformation v menu Nástroje → Nástroje transformace (Tools → Transform tools) hledali marně. Najdete ho ale v panelu nástrojů, který otevřete buď klávesovou zkratkou Ctrl + B
, nebo přes menu Nástroje → New toolbox (Tools → New toolbox), či Okna → New toolbox (Windows → New toolbox).
Mezi ikonami nástrojů si ho ale nemusíte hned všimnout, protože má ikonu podobnou jako nástroj Transformovat pomocí klece. Proto jsem přidal ilustrační obrázek, abyste se mohli lépe zorientovat.
Aby bylo jasné jak se liší přidal jsem do screenshotu ikony obou nástrojů včetně pop-up bubliny s popisem, abyste si je mohli srovnat a tohle je pouze pro info, jak se můžete proklikat k nastavení toolboxu u české i anglické verze GIMPu:
Využívám toho, jak GIMP pracuje s vrstvami.
Špatné nasvícení a stíny které vznikají při focení či skenování knih a časopisů je problém, který lze při troše stěstí a znalostí zkorigovat. Pochopitelně dokud nehrábnete do výchozí vrstvy s originálem (původní naimportovaný snímek). Tu nechávám vždy v záloze a pracuji s pouze s duplikáty vrstev. Pokud hrábnete do originální vrstvy takovým způsobem, že už to nepůjde zvrátit, tak už vám nepomůže nic.
Princip korekce pozadí spočívá v tom, že se duplikovaná vrstva rozmaže takovým způsobem, že převládnou barvy pozadí, a pak se ta vrstva oddělí od vrstvy původní. Tím ze stránky vyleze to, co má být na popředí.
Pochopitelně zas tak triviální to není, potože nejsou všechny stránky stejné, na některých jsou ilustrace, velké nadpisy atp. které pochopitelně komplikují vytvoření stránky pozadí.
Takže při tom využívám klonování, kompírování jiných oblastí snímku, aj. triky, jako např. zesílení barev popředí pomocí vrstvy do které byl nakopírován obsah popředí vybraný selekcí podle barev, atp. (tam je to zas o nastavení optimální prahové hodnoty). V zásadě se mi ale osvědčil následující postup:
Skrýváním a zviditelňováním vrstven lze vizuálně kontrolovat výsledek a přidáváním dalších vrstev lze dále upravovat, dokud nejsme spokojeni. Teprve pak postupně vrstvy sloučím – pochopitelně ne do vrstvy s originálem, ale do nové vrstvy.
Tak především je nutno říct, že některé nástroje jsou schopny zastoupit jiné. Takže nástrojem Jednotná transformace můžete dokument přeškálovat, upravit perspektivu, či zešikmit. A tím pádem pomocí jednoho nástroje postupně srovnat jednotlivé vrstvy s naimportovanými nafocenými stránkami dokumentu podle nastavených vodítek.
Pokud máte celou sérii snímků focených ze stativu, můžete zkusit ke korekci prespektivy použít nástroj 3D Transform. Ten jsem objevil v podstatě až nyní. Doposud mě nenapadlo, že je to v podstatě ta nejjednodušší a nejrychlejší cesta, jak ty nafocené stránky srovnat s minimem úsilí.
Další problém, o kterém jsem myslel, že by měl jít opravit právě pomocí nástroje N-point Deformation tool, jsou "vyboulené" stránky – častý problém, který vzniká při focení rozevřené knihy či časopisu, u které nebylo použito zátěžové sklo – sklo, kterým je stránka "připlácnuta" do roviny. A někdy ani to nepomůže, pokud byla vazba příliš tuhá a kniha tlustá. Nutno říct, že tenhle způsob deformace se opravuje obzvláště blbě.
Nakonec jsem zjistil, že ke korekci deformace nafocené prohnuté stránky (např. z časopisu) je nejlepší kombinace fitru 3D Transform a filtru Zkřivit Filtr → Zkreslení → Zkřivit (Filters → Distorts → Curve Bend). Pihu na kráse to sice má v tom, že se ta křivka musí nastavit od oka v dialogu a ten náhled moc malý na to, aby se z něj dalo vyčumět jestli to bude ok. aby se to dalo udělat na první dobrou. Nastavení se dá sice uložit, ale protože je každá stránka prohnutá trochu jinak, tak nevím jestli to má nějaký smysl. I když na druhou stranu, když je těch stránek víc jak 100, tak zas tak moc variací toho prohnutí není. Každopádně optimální se zdá následující postup:
No a to je vše. Pak už můžete přistoupit ke korekci barev.
Ořezání podle nastavených vodítek je nástroj, které dělám až na závěr, pokud jsem si jist, že v žádné z vrtev není v oblasti, která se po ořezání zahodí nic, co by mělo zůstat zachováno.
Obvykle ořezávám dokument až úplně nakonec, ale jsou situace, kdy se vyplatí alespoň zčásti dokument ořezat dřív – např. když ho sestavuji z oboustraně nafocených stránek.
Ořezáním totiž zahodíme zbytečná data, takže se změnší velikost XCF souboru, a také se tím zrychlí i další operace, protože se nedělá transformace neužitečných dat. Také má ořezání příznivý vliv na práci s barvami – nepočítá se zbytečně s barvami nasnímaného okolí stránky.
Z hotového XFC dokumentu exportuji vrstvy do bitmapových souborů, které konvertuji do DjVu souborů, na které následně aplikuji OCR.
Na OCR má obsah stránky pochopitelně vliv. Místo skvrn a obrázků se vloží nesmysly. Také text, který je pootočený OCR nerozpozná. Proto pro takové situace připravuji i speciální vrstvy, které použiju pouze pro získání textové vrstvy, kterou pak naimportuji do plnobarevného DjVu.
A na mé wiki, mimo zpracované publikace, najdete na tohle téma tyto články:
Předpokládám, že v tuto chvíli už došlo těm, co hodnotili záporně můj poslední blogpost ohledně Mediawiki proč ji používám a v čem je pro mé účely výhodná – MediaWiki má nativní podporu pro DjVu, které je výhodnější pro archivní účely než PDF, protože se z něj rychleji renderují náhledy stránek aje také z hlediska objemu dat mnohem úspornější.
Mediawiki je pro mne cestou, jak nabídnou obsah DjVu dokumentů rozšířený o další přidanou hodnotu – hypertextové odkazy na jiné dokumenty a stránky, fulltextové vyhledávání aj.
Tiskni
Sdílej:
Pekny navod, mohl bys prosim priste pridat i screenshoty mezivysledku, at je na prvni pohled zrejme jaky ma konkretni krok efekt?Víš kolik to žere času? Spisováním tohoto blogpostu jsem zabil celé dopoledne. A to jsem chtěl jenom upozornit na to, že GIMP má nějaké experimentální nástroje, které se nedají jednoduše zapnout v nastavení. Za tím, co jsem tady uvedl v několika odkazech je třicet let pokusů, omylů a zkušeností.
Jinak tohle by se imho dalo trivialne automatizovat v OpenCV...Ano. Spousta věcí se dá v něčem triviálně automatizovat, když se tomu věnuješ na full time. Já to sem napsal jen proto, abych na to nezapoměl, protože se dnes musím sbalit, abych mohl zítra odfrčet do buše a za ten týden, co neuvidím počítač bych to mohl snadno zapomenout, protože se nahrnou zase nové věci co bude nutné vyřešit a stihnout, protože pak za týden frčím zase pryč. A čtyři týdny, to je pro mne několik světelných let.
$ for i in *.jpg; do ./curves -s 255,255 "0,0 80,40 221,255" $i upraveno/$i; doneMyslím si, že výsledek by měl ve většině případů naprosto použitelný.
$ convert sken.png -background white -deskew 80% -fuzz 40% -trim +repage vysledek.pngNechci ti to vnucovat, ber to jen jako motivaci. Když potřebuji zpracovat velké množství souborů, hledám vždy cestu, při níž nemusím spouštět žádný GUI program :)