Byla vydána beta verze openSUSE Leap 16. Ve výchozím nastavení s novým instalátorem Agama.
Devadesátková hra Brány Skeldalu prošla portací a je dostupná na platformě Steam. Vyšel i parádní blog autora o portaci na moderní systémy a platformy včetně Linuxu.
Lidi dělají divné věci. Například spouští Linux v Excelu. Využít je emulátor RISC-V mini-rv32ima sestavený jako knihovna DLL, která je volaná z makra VBA (Visual Basic for Applications).
Revolut nabídne neomezený mobilní tarif za 12,50 eur (312 Kč). Aktuálně startuje ve Velké Británii a Německu.
Společnost Amazon miliardáře Jeffa Bezose vypustila na oběžnou dráhu první várku družic svého projektu Kuiper, který má z vesmíru poskytovat vysokorychlostní internetové připojení po celém světě a snažit se konkurovat nyní dominantnímu Starlinku nejbohatšího muže planety Elona Muska.
Poslední aktualizací začal model GPT-4o uživatelům příliš podlézat. OpenAI jej tak vrátila k předchozí verzi.
Google Chrome 136 byl prohlášen za stabilní. Nejnovější stabilní verze 136.0.7103.59 přináší řadu novinek z hlediska uživatelů i vývojářů. Podrobný přehled v poznámkách k vydání. Opraveno bylo 8 bezpečnostních chyb. Vylepšeny byly také nástroje pro vývojáře.
Homebrew (Wikipedie), správce balíčků pro macOS a od verze 2.0.0 také pro Linux, byl vydán ve verzi 4.5.0. Na stránce Homebrew Formulae lze procházet seznamem balíčků. K dispozici jsou také různé statistiky.
Byl vydán Mozilla Firefox 138.0. Přehled novinek v poznámkách k vydání a poznámkách k vydání pro vývojáře. Řešeny jsou rovněž bezpečnostní chyby. Nový Firefox 138 je již k dispozici také na Flathubu a Snapcraftu.
Šestnáctý ročník ne-konference jOpenSpace se koná 3. – 5. října 2025 v Hotelu Antoň v Telči. Pro účast je potřeba vyplnit registrační formulář. Ne-konference neznamená, že se organizátorům nechce připravovat program, ale naopak dává prostor všem pozvaným, aby si program sami složili z toho nejzajímavějšího, čím se v poslední době zabývají nebo co je oslovilo. Obsah, který vytvářejí všichni účastníci, se skládá z desetiminutových
… více »U mého prvního webu, vytvořeného v roce 1998 mne vůbec nenapadlo, že by bylo vhodné uvést nějakou licenci. Ale pak jsem narazil na diplomové a bakalářské práce, jejichž autoři evidentně čerpali z mých stránek aniž by se obtěžovali to uvést. Což mne pochopitelně štvalo. Ne proto, že použili mnou shromážděné informace, ale proto že prezentovali moji práci jako svou vlastní a neobtěžovali se uvést zdroj.
To, že někdo vytěžil obsah mých starých stránek mne dávno netrápí, protože už je zastaralý a překonaný. Ale vadí mi dvě věci. Jednak to, že těm lidem byly přiznány akademické tituly za práci, kterou odvedl někdo jiný, ačkoliv se jejich oponenti mohli prostřednictvím google okamžitě přesvědčit o tom odkud vzali svoje informace. Ale hlavně to, že jak papoušci opakovali moje závěry a poznatky, o kterých už bylo v té době jasné, že jsou překonané.
Ostatně, bylo by divné aby se 20 let pátrání po nejrůznějších archívech neprojevilo. Proto jsem také před 8 lety vsadil na MediaWiki systém. Je to jediná platforma, která umožňuje rozumným způsobem prezentovat výsledky bádání v oblasti, kde je až zoufalý nedostatek hodnověrných pramenů.
Během uplynulých let jsem obětoval nemalé množství času pátrání po nejrůznějších archívech. A tomu abych získal a zdigitalizoval unikátní dokumenty, které nikdo jiný na světě nemá. Ne proto, abych vydělával na tom, že si nějaký zvědavec zaplatí přístup. Ale, aby se k nim mohl dostat každý, a případně se rovněž mohl podílet na jejich zpracování – to je totiž ten nejlepší způsob, jak se nenásilně seznámit s jejich obsahem.
Proto jsem neopakoval stejnou chybu, a pro wiki Thewoodcraft.org zvolil licenci CC BY-NC-SA 3.0, která přesně odpovídá tomu co chci a nechci.
Dlouhé roky to byla víceméně one-man show, ale před několika lety se ke mně přidal stejně zapálený kamarád (zmínil jsem se o něm v blogpostu Čuňačíme v MediaWiki - šablony jako nástroj), který je autorem celé řady publikací a ten začal umísťovat do wiki i své materiály, za které také zaplatil nemalé peníze. Kromě toho ale i materiály, k jejichž publikaci získal souhlas od původních autorů či majitelů autorských práv.
Bylo tedy jenom otázkou času, kdy nastane situace, že bude nutné jít s někým do sporu.
První taková situace nastala v dubnu. Zmínil jsem se o ní v diskuzi pod blogpostem Právo být zapomenut. Mimochodem, pro podržítko, dotyčný svou depresivní fázi překonal a zrovna předevčírem se mi omlouval za to, že se choval jako idiot. A je rád, že jsem jeho mediální sebedestrukci včas zarazil.
A podruhé nastala včera.
Rovnou musím říct, že jsme dospěli s provozovatelem webu detske-casopisy.cz k řešení a výsledkem je jeho článek Slušnost je nekrást!.
V podmínkách pro získání konta na uvedeném webu je, že zájemce o uživatelské konto musí dodat také novou, zdigitalizovanou publikaci. Ovšem nikde nebylo implicitně uvedeno, že se automaticky předpokládá, že to má být vlastní práce. I když je to logické, když je v pravidlech uvedeno 10 bodů, které se mají důsledně dodržet během zpracování.
No a jistý nepoctivec jednoduše postahoval mnou digitalizované dokumenty v DjVu formátu, které zkonvertoval do PDF a uploadoval jako svou vlastní práci.
Kamarád, který ten web už dlouhé roky navštěvuje, už pozoroval počínání onoho uploadera delší dobu, shodou náhod předevčírem upozornil provozovatele webu, že dokumenty které dotyčný vydává za své nejsou jeho práce ale byly stažené z jiných zdrojů. Takže když se tam druhý den ráno zničeho nic objevil celý první ročník Vatry, cinknul mi abychom se poradili, jak budeme dál postupovat.
Jelikož to bylo porušení výše uvedené licence wiki kterou spravuji hned ve dvou bodech, nechal řešení situace na mně.
Po prvních mailech mi přišlo, že si provozovatel výše uvedeného serveru neuvědomuje kde je chyba, takže jsem mu nakonec jasně napsal aby buď doplnil údaje o původu těch dokumentů a přidal odkazy na jejich původní umístění, nebo je zcela odstranil. Nakonec zvolil druhou možnost, protože byla pro něj jednodušší.
Naším cílem je přilákat na náš web ty, co se o věc zajímají a zaujmout je natolik, aby se k nám přidali. Takže pokud někdo nechce z nějakého důvodu podmínkám licence vyhovět, je pro nás lepší varianta, když to smaže. A kdo o ty časopisy bude mít zájem, ten už si nás najde, protože je lepší když vyhledávač nabídne jeden relevantní výsledek, než desítky odkazů, které skončí přihlašovacím rozhraní nějaké shitky alá Facebook, Pinterest, atp.
V mailu, který jsem poslal poté co byla situace uspokojivě vyřešena, jsem uvedl následující:
Ochrana práv je základem důvěry. Na serveru thewoodcraft.org je mnoho unikátních dokumentů, které jsme získali jen díky důvěře těch co je poskytli a mou povinností, coby provozovatele serveru je dbát o to abych ji nezklamal.
Jak vidíte, licencování má smysl. Jenom se za svá práva musíte nekompromisně brát.
Zcela závěrem si ještě neodpustím pár slov k jedné staré diskuzi na téma kompatibility CC BY-NC-SA licence s GPL licencí, která zde proběhla před šesti lety, protože Miloslav Ponkrác tehdy zjevně nepochopil, že lze změnit licenci GPLv3 na CC BY-SA 4.0, ale nikoliv naopak.
U software by mne nikdy nenapadlo použít licenci CC BY-NC-SA 3.0, protože mi nevadí když někdo vezme můj kód, překope ho a u překopané verze nezmíní, že vyšel z mého kódu. Výsledek je totiž jeho práce, za kterou nese svoji vlastní odpovědnost. Sám se ale snažím informace o lidech, co se v minulosti na tvorbě obsahu podíleli a pokud možno vždy zachovat. I v případě wiki se je snažím průběžně doplňovat, ale mnohdy není snadné původní zdroj najít. Obzvláště pokud jde o věc, kterou si v minulosti přivlastnili podobní vykukové o jakém jsem před chvílí psal.
Každý se tak může dozvědět čí byl původní nápad na rozšíření MediaWiki AccessControl. I přes to, že ta původní verze byla naprogramovaná tak blbě, že jsem ji musel kompletně napsat znovu. A znovu jsem to od základu přepsal po Hackatonu 2019. Takže i když verze 4.x, už s tou původní nemá vůbec nic společného, jména těch co přispěli uvedena jsou, protože na to mají morální právo.
Tiskni
Sdílej:
Vadilo by ti kdyby např. někdo použil 2 stránky z tvé wiki ve vlastním článku s tím, že by ten článek samotný vydal pod stejnou licencí a odkázal na tvůj projekt?Ne.
Nicméně ten web www.detske-casopisy.cz je postaven na soustavném porušování autorských práv, …Není to můj web. Neřeším.
Autorské právo totiž aktuálně platí 70 let po smrti autora, takže by někdo musel zkontrolovat a doložit, že autoři opravdu všichni zemřeli před rokem 1951.Ty podmínky se v průběhu času měnily, nelze tedy paušálně operovat s tím, že aktuálně je hranice nastavená na 70 let. Krom toho, pokud ses podíval na thewoodcraft.org, tak jsi mohl zjistit, že se důsledně snažím podchytit jakékoliv jméno (osobu) jejíž jméno se tam někde v nějaké souvislosti a to včetně informací o tom, od kdy do kdy žila. A je-li to jen trochu možné, komunikujeme i s případnými dědici, takže věci které tam jsou, jsou publikované s vědomím těch kterých se to týká.
Pokud má nějaká knihovna nebo archiv podobné časopisy ve sklepě, naskenovat a zveřejnit je sama nemůže.Tohle je zvrácený postup. Mimochodem typický pro Českou republiku, který staví na hlavu princip a účel autorských práv. Takže ti konečně mohu odpovědět na otázku:
I když z toho co píšeš nechápu, proč jsi zvolil licenci vylučující komerční použití.Protože NECHCI aby si ty věci někdo v budoucnu přisvojil a opět k nim zablokoval přístup. Tak jako se to stalo u některých věcí po prodloužení té aktuálně platné hranice. Mimochodem, použití v publikaci neznamená automaticky že jde o komerční využití. Zpracování a vydání publikace také obnáší práci, která má být zaplacena. Je-li to autorská práce, požádá o souhlas užitím a je splněna podmínka, že je uveden zdroj, nevidím v tom problém. Za komerční využití lze ale podle mě považovat to, když by je někdo umístil na svůj server a vedle nich přilepil svůj reklamní banner.
Ty podmínky se v průběhu času měnily, nelze tedy paušálně operovat s tím, že aktuálně je hranice nastavená na 70 let.To ano, autoři za první republiky mohli počítat s hranicí 50 místo dnešních 70 let. Ale to že se mezitím autorský zákon změnil způsobem, o kterém se asi shodneme že nedává smysl, ještě neznamená, že ten zákon neplatí.
Tohle je zvrácený postup. Mimochodem typický pro Českou republiku, který staví na hlavu princip a účel autorských práv.Souhlas.
Krom toho, pokud ses podíval na thewoodcraft.org, tak jsi mohl zjistit, že se důsledně snažím podchytit jakékoliv jméno (osobu) jejíž jméno se tam někde v nějaké souvislosti a to včetně informací o tom, od kdy do kdy žila. A je-li to jen trochu možné, komunikujeme i s případnými dědici, takže věci které tam jsou, jsou publikované s vědomím těch kterých se to týká.Ta výtka se týkala primárně toho webu www.detske-casopisy.cz, kde to evidentně neřeší. Jestli opravdu dohledáváš každého jednotlivého autora, a v případě, že jeho dílo ještě není v public domain, se snažíš dohledat dědice, tak jsi z hlediska autorského práva asi ok. Naše autorské právo zná tzv. "osiřelé dílo", ale jak si tak čtu ty podmínky, není to úplně jednoduché a musí to hádám zabrat obrovské množství času.
Protože NECHCI aby si ty věci někdo v budoucnu přisvojil a opět k nim zablokoval přístup. Tak jako se to stalo u některých věcí po prodloužení té aktuálně platné hranice.Přijde mi, že toho by jsi dosáhl i v případě CC BY-SA 3.0 (díky klauzuli BY si takové dílo nemůže nikdo přivlastnit, a díky klauzuli o zachování licence nelze v rámci autorského zákona zablokovat přístup). Ale z toho co dál píšeš tomu rozumím tak, že ti jde o větší kontrolu nad tím, jak ostatní ty zdigitalizované verze používají. To asi chápu.
… ,ale jak si tak čtu ty podmínky, není to úplně jednoduché a musí to hádám zabrat obrovské množství času.To si piš. Ale mi to zkrátka nedá (viz blogpost Ohýbači) a když už si myHeritage slízne ročně 250€, tak se snažím jeho prostřednictvím vytěžit co se dá.
Ale z toho co dál píšeš tomu rozumím tak, že ti jde o větší kontrolu nad tím, jak ostatní ty zdigitalizované verze používají.Přesně tak. Na rozdíl od jiných se prvé řadě učím z cizích chyb. Nedělám pak vlastní. Kupř. jeden takový poučný příběh, jak Bohumil Z. Nekovařík vydrbal s Milošem Seifertem najdeš tady. A teď si představ, že jsou někteří neználci schopni toho hochštaplera Nekovaříka velebit jako člověka, který se u nás zasloužil o Setonovu popularitu.
Mimochodem, použití v publikaci neznamená automaticky že jde o komerční využití. Zpracování a vydání publikace také obnáší práci, která má být zaplacena. Je-li to autorská práce, požádá o souhlas užitím a je splněna podmínka, že je uveden zdroj, nevidím v tom problém. Za komerční využití lze ale podle mě považovat to, když by je někdo umístil na svůj server a vedle nich přilepil svůj reklamní banner.Použití v nějak ohodnocené publikaci samozřejmě znamená, že jde o porušení NC. Že v tom ty teď nevidíš problém je irelevantní, když jsi to už jasně vyjádřil zvolenou licencí. Oproti tomu je dokonce i ten reklamní banner víc v pohodě.
1.6.2021 12:46
Bystroushaak | skóre: 36
| blog: Bystroushaakův blog
| Praha
Krom toho, pokud ses podíval na thewoodcraft.org, tak jsi mohl zjistit, že se důsledně snažím podchytit jakékoliv jméno (osobu) jejíž jméno se tam někde v nějaké souvislosti a to včetně informací o tom, od kdy do kdy žila.Možná znáš, ale stejně poukážu na autoritní báze národní knihovny. To by pro tebe mohlo být relevantní.
1.6.2021 12:40
Bystroushaak | skóre: 36
| blog: Bystroushaakův blog
| Praha
Pokud má nějaká knihovna nebo archiv podobné časopisy ve sklepě, naskenovat a zveřejnit je sama nemůže.Afaik v rámci knihovního zákona může, ale tak, aby byly přístupné jen uživatelům knihovny. To typicky znamená něco jako kramerius na terminálu v budově.
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz