CC BY-NC-SA 3.0

27.5.2021 13:29 | Přečteno: 2194× | Jen tak na okraj

U mého prvního webu, vytvořeného v roce 1998 mne vůbec nenapadlo, že by bylo vhodné uvést nějakou licenci. Ale pak jsem narazil na diplomové a bakalářské práce, jejichž autoři evidentně čerpali z mých stránek aniž by se obtěžovali to uvést. Což mne pochopitelně štvalo. Ne proto, že použili mnou shromážděné informace, ale proto že prezentovali moji práci jako svou vlastní a neobtěžovali se uvést zdroj.

To, že někdo vytěžil obsah mých starých stránek mne dávno netrápí, protože už je zastaralý a překonaný. Ale vadí mi dvě věci. Jednak to, že těm lidem byly přiznány akademické tituly za práci, kterou odvedl někdo jiný, ačkoliv se jejich oponenti mohli prostřednictvím google okamžitě přesvědčit o tom odkud vzali svoje informace. Ale hlavně to, že jak papoušci opakovali moje závěry a poznatky, o kterých už bylo v té době jasné, že jsou překonané.

Ostatně, bylo by divné aby se 20 let pátrání po nejrůznějších archívech neprojevilo. Proto jsem také před 8 lety vsadil na MediaWiki systém. Je to jediná platforma, která umožňuje rozumným způsobem prezentovat výsledky bádání v oblasti, kde je až zoufalý nedostatek hodnověrných pramenů.

Během uplynulých let jsem obětoval nemalé množství času pátrání po nejrůznějších archívech. A tomu abych získal a zdigitalizoval unikátní dokumenty, které nikdo jiný na světě nemá. Ne proto, abych vydělával na tom, že si nějaký zvědavec zaplatí přístup. Ale, aby se k nim mohl dostat každý, a případně se rovněž mohl podílet na jejich zpracování – to je totiž ten nejlepší způsob, jak se nenásilně seznámit s jejich obsahem.

Proto jsem neopakoval stejnou chybu, a pro wiki Thewoodcraft.org zvolil licenci CC BY-NC-SA 3.0, která přesně odpovídá tomu co chci a nechci.

Dlouhé roky to byla víceméně one-man show, ale před několika lety se ke mně přidal stejně zapálený kamarád (zmínil jsem se o něm v blogpostu Čuňačíme v MediaWiki - šablony jako nástroj), který je autorem celé řady publikací a ten začal umísťovat do wiki i své materiály, za které také zaplatil nemalé peníze. Kromě toho ale i materiály, k jejichž publikaci získal souhlas od původních autorů či majitelů autorských práv.

Bylo tedy jenom otázkou času, kdy nastane situace, že bude nutné jít s někým do sporu.

První taková situace nastala v dubnu. Zmínil jsem se o ní v diskuzi pod blogpostem Právo být zapomenut. Mimochodem, pro podržítko, dotyčný svou depresivní fázi překonal a zrovna předevčírem se mi omlouval za to, že se choval jako idiot. A je rád, že jsem jeho mediální sebedestrukci včas zarazil.

A podruhé nastala včera.

Rovnou musím říct, že jsme dospěli s provozovatelem webu detske-casopisy.cz k řešení a výsledkem je jeho článek Slušnost je nekrást!.

V podmínkách pro získání konta na uvedeném webu je, že zájemce o uživatelské konto musí dodat také novou, zdigitalizovanou publikaci. Ovšem nikde nebylo implicitně uvedeno, že se automaticky předpokládá, že to má být vlastní práce. I když je to logické, když je v pravidlech uvedeno 10 bodů, které se mají důsledně dodržet během zpracování.

No a jistý nepoctivec jednoduše postahoval mnou digitalizované dokumenty v DjVu formátu, které zkonvertoval do PDF a uploadoval jako svou vlastní práci.

Kamarád, který ten web už dlouhé roky navštěvuje, už pozoroval počínání onoho uploadera delší dobu, shodou náhod předevčírem upozornil provozovatele webu, že dokumenty které dotyčný vydává za své nejsou jeho práce ale byly stažené z jiných zdrojů. Takže když se tam druhý den ráno zničeho nic objevil celý první ročník Vatry, cinknul mi abychom se poradili, jak budeme dál postupovat.

Jelikož to bylo porušení výše uvedené licence wiki kterou spravuji hned ve dvou bodech, nechal řešení situace na mně.

Po prvních mailech mi přišlo, že si provozovatel výše uvedeného serveru neuvědomuje kde je chyba, takže jsem mu nakonec jasně napsal aby buď doplnil údaje o původu těch dokumentů a přidal odkazy na jejich původní umístění, nebo je zcela odstranil. Nakonec zvolil druhou možnost, protože byla pro něj jednodušší.

Naším cílem je přilákat na náš web ty, co se o věc zajímají a zaujmout je natolik, aby se k nám přidali. Takže pokud někdo nechce z nějakého důvodu podmínkám licence vyhovět, je pro nás lepší varianta, když to smaže. A kdo o ty časopisy bude mít zájem, ten už si nás najde, protože je lepší když vyhledávač nabídne jeden relevantní výsledek, než desítky odkazů, které skončí přihlašovacím rozhraní nějaké shitky alá Facebook, Pinterest, atp.

V mailu, který jsem poslal poté co byla situace uspokojivě vyřešena, jsem uvedl následující:

Ochrana práv je základem důvěry. Na serveru thewoodcraft.org je mnoho unikátních dokumentů, které jsme získali jen díky důvěře těch co je poskytli a mou povinností, coby provozovatele serveru je dbát o to abych ji nezklamal.

Jak vidíte, licencování má smysl. Jenom se za svá práva musíte nekompromisně brát.

Zcela závěrem si ještě neodpustím pár slov k jedné staré diskuzi na téma kompatibility CC BY-NC-SA licence s GPL licencí, která zde proběhla před šesti lety, protože Miloslav Ponkrác tehdy zjevně nepochopil, že lze změnit licenci GPLv3 na CC BY-SA 4.0, ale nikoliv naopak.

U software by mne nikdy nenapadlo použít licenci CC BY-NC-SA 3.0, protože mi nevadí když někdo vezme můj kód, překope ho a u překopané verze nezmíní, že vyšel z mého kódu. Výsledek je totiž jeho práce, za kterou nese svoji vlastní odpovědnost. Sám se ale snažím informace o lidech, co se v minulosti na tvorbě obsahu podíleli a pokud možno vždy zachovat. I v případě wiki se je snažím průběžně doplňovat, ale mnohdy není snadné původní zdroj najít. Obzvláště pokud jde o věc, kterou si v minulosti přivlastnili podobní vykukové o jakém jsem před chvílí psal.

Každý se tak může dozvědět čí byl původní nápad na rozšíření MediaWiki AccessControl. I přes to, že ta původní verze byla naprogramovaná tak blbě, že jsem ji musel kompletně napsat znovu. A znovu jsem to od základu přepsal po Hackatonu 2019. Takže i když verze 4.x, už s tou původní nemá vůbec nic společného, jména těch co přispěli uvedena jsou, protože na to mají morální právo.

       

Komentáře

[marbu]

Pokud naskenuješ časopis, který je jinak díky expiraci autorských práv v public domain, je tvůj sken nové odvozené dílo, a můzeš jej dále šířit pod libovolnou vlastní licencí. I když z toho co píšeš nechápu, proč jsi zvolil licenci vylučující komerční použití. Na oba ty zmíněné případy by to nemělo vliv, protože bez splnění všech podmínek licence (což v tomto případě znamená i uvedení zdroje a zachování licence) by šlo o porušení autorských práv tak jako tak. To neber jako útok, máš plné právo si zvolit jakou licenci chceš, jen by mě zajímalo proč, když jinak ten projekt sám zdá se nemá komerční potenciál (ale možná se pletu). Vadilo by ti kdyby např. někdo použil 2 stránky z tvé wiki ve vlastním článku s tím, že by ten článek samotný vydal pod stejnou licencí a odkázal na tvůj projekt?

Jinak bez ohledu na licence bych čekal, že kdokoli ten sken dál ve svém díle použije, se na zdroj stejně odkáže. Pokud bych narazil na nějaký sken, jehož autor by přímo neuvedl zdroj a ani by přímo nepsal, že to naskenoval sám, měl bych problém brát jej vážně.

Nicméně ten web www.detske-casopisy.cz je postaven na soustavném porušování autorských práv, podobně jako nějaký abadonware web se starými hrami. Pochybuju, že je možné chápat ty naskenované výtisky jako volná díla. A to i u časopisů z první republiky. Autorské právo totiž aktuálně platí 70 let po smrti autora, takže by někdo musel zkontrolovat a doložit, že autoři opravdu všichni zemřeli před rokem 1951. Pokud má nějaká knihovna nebo archiv podobné časopisy ve sklepě, naskenovat a zveřejnit je sama nemůže. Takže je nakonec imho dobře, že to naskenuje a zveřejní někdo dneska, protože by to ty díla nemusela přežít do doby, kdy už budou jasně v public domain. Je pak ale těžké mluvit o dodržování autorských práv autora skenu, když tento autor právo zveřejnit tento sken stejně nemá.

[_]

Na triviální díla se autorská práva nevztahují. A sken je myslímn zcela triviální dílo, jako může být pracný, ale to není autorská činnost.

[Aleš Kapica]

Vytvořit sken či snímek dokumentu je ta nejtriviálnější a nejméně náročná část z celého zpracování. Asi největší problém je tu věc sehnat. A pak ten snímek zpracovat. Mám takhle nacvakaných a rozpracovaných několik knih, které je třeba připravit pro OCR. To je taky relativně brnkačka. Ovšem tím práce nekončí, nýbrž začíná, protože nikdy není úspěšnost OCR taková, aby nevyžadovala korektury. Takže po uploadu do wiki prochází rozpoznaný text několika koly korektur a při tom se do něj doplňují odkazy, poznámky pod čarou, atp. No a pak následuje další korektura, aby se to dalo použít jako singlepage, a ta eventuálně vytisknout. Ostatně. O stavu zpracování se lze snadno přesvědčit viz seznam indexových stránek, kde se zobrazuje aktuální stav zpracování.

[Aleš Kapica]

Mimochodem, stejným procesem prošla i většina věcí volně dostupných např. přes Hathitrust, nebo archive.org, kdy jsem znova zpracoval originální skeny, abych získal kvalitnější výsledek.

[marbu]

To je dobrá poznámka. Osobně bych dobře zdigitalizované dílo v rozumném datovém formátu za autorské dílo považoval. A i když jsem v našem autorském zákoně zmínku o triviálním díle nenašel, nejsem si teď jistý, jestli takový sken opravdu formálně jako autorské dílo obstál. Ale nejsem právník, takže můj právní názor nelze brát vážně :)

[Aleš Kapica]

Udělat dobrý sken je řemeslná práce. Není těžké ji zkurvit, a je málo těch co ji umí odvádět dobře. V každém případě to není autorské dílo. Za autorské dílo lze považovat hotový zdigitalizovaný dokument, je-li doplněn o všechny náležitosti, protože k tomu už piliny v hlavě nestačí.

[_]

řemeslná práce ale ne autorské dílo

[Aleš Kapica]

Přijď si o tom povykládat až něco sám uděláš.

[blatka]

Má pravdu, není to autorské dílo. Jen opisuješ už napsané. Nikdo tady nepochybuje o množství vložené práce, ale to z toho pořád nedělá autorské dílo. To bys musel třeba udělat překlad. A jsou třeba fansubeři autory? Ano jsou, vytvářejí autorské dílo. Ale i tak nemají v zákoně oporu na jeho tvorbu ani distribuci, protože původní přepsaná stopa někomu patří.

[Aleš Kapica]

Není to TVOJE autorské dílo.

O autorském díle lze hovořit vždy, je-li proces jeho vzniku neopakovatelný. Což platí v tomto případě na 100%. A pochopíš to, jen když to sám vyzkoušíš.

[blatka]

Tvl takže když vytisknu Harryho Pottera na krepový papír, naskenuji, udělám OCR, pak korekci a přidám odkazy na kapitoly, mohu to vydávat pod CC-BY-SA-NC jako své autorské dílo, protože byl proces jeho vzniku URČITĚ neopakovatelný? Ty prostě odmítáš pochopit, že se pohybuješ v šedé zóně, kterou naštěstí pro tebe zatím nikdo nemá potřebu řešit. Tohle si historicky pár lidí taky myslelo, ale nakonec se dostali do hledáčku ať už nevyhnutelně, nebo na udání. Já takové věci dělám anonymně, nemusím tedy vůbec nic řešit. Ty si chceš dávat kredit, takže to nakonec řešit budeš. Takový prequel máš teď tady na fóru :) Moje výhoda spočívá pak v tom, že akorát budu moct poukázat: "Já to říkal."

[Aleš Kapica]

Pokud k tomu získáš práva a svolení, proč ne.

To naopak TY ODMÍTÁŠ POCHOPIT, že autorská práva jsou celou skupinou práv. Operuješ neustále jenom právy autora a odmítáš vzít na vědomí, že svoje práva má i vydavatel, aby to mohl vydat v knižní podobě musel zaplatit nejenom autorovi, prostřednictvím agentury, která ho zastupuje, ale také překladateli (který má také svá práva), tomu kdo z toho udělal dokument co šel do tisku, odpovědnému redaktorovi, co dělal korektury, tiskárně za tisk. A k tomu ještě přisadit něco aby měl zisk. A tu výslednou cenu musel nastavit tak, aby byla zajímavá i pro distributory.

Já zpracovávám věci, kterým autorská práva už vypršela. Milan Klimánek, se kterým jsem kdysi spolupracoval, byl povoláním patentový úředník, takže moc dobře věděl co je z hlediska práva postižitelné a co ne. A u těchto věcí jednoznačně platí, a vždycky platilo, že pokud uvedeš zdroj, můžeš je použít. Ale v případě, že práva ještě nevypršela, bys měl získat souhlas s publikací autora resp. toho kdo jej zastupuje tedy vydavatelství, nebo agenta. A ten může, ale nemusí(!) požadovat finanční kompenzaci. Dědická práva jsou jasná. Aktuálně končí 70 let po smrti posledního autora. A pokud se týče práva vydavatelství, tam záleží jestli stále existuje, nebo ne.

[blatka]

Je jedno, kdo ta práva měl předtím. Já tu akorát řeším, jestli jsi oprávněn je mít ty sám a rozhodovat, pod jakou licencí se to bude dál šířit. 70 let po smrti znamená, že zpracováváš díla, u kterých poslední autor momentálně zemřel nejpozději roku 1951. To zahrnuje díla cca do první republiky. A dále jsem pak řešil bezzubost NC, kdy záleží na pocitu každé ze zainteresovaných stran. Tedy zlovůle na straně autora a nezájmu na straně toho, kdo přebírá.

[Aleš Kapica]

Samozřejmě že jsem. Seznam se s tím co to je autorské dílo. Jinak ano, zpracovávám převážně dokumenty starší a ty novější jsou publikované se souhlasem držitelů práv.

NC není bezzubá. To bys ostatně zjistil ihned, jakmile bys to chtěl porušit. Ale jak už tady padlo - jde o věci co nemají komerční potenciál. V současné době je to pouze pojistka do budoucna. Chci se vyhnout situaci, která nastala v Polsku po Klimánkově smrti. Nebýt toho, že jsem se podílel na vzniku těch věcí (což mám podloženo korespondencí) by zde bylo jen slovo proti slovu a člověk, který si ty věci přivlastnil by dál blokoval možnost jejich volného šíření o což nám šlo na prvním místě.

[blatka]

Asi tak. Ty skeny nemusí být vůbec legální a připadá mi, že akorát zloděj křičí "chyťte zloděje". Jsem rád za každou takovou komunitní práci, sám dělám podobné počiny, ale vždy půjde o šedou zónu. Šedou zónu, která skončí poté, co si na ni zasedne právní oddělení daného vydavatele potřebující vykázat činnost. Osobně se v těchto věcech angažuji anonymně a je mi jedno, kam až se mé dílo dostane. Dělám to prostě jen z přesvědčení "aby to bylo". Klec může totiž spadnout znenadání, jeden web se odstřelí snadno (celé snažení v čudu) a žalobci nemají moc práce, když jsi pod tím podepsaný. Jen tak na okraj takové upozornění, Aleši ;)

[Aleš Kapica]

Buď bez obav. Nejde o žádnou šedou zónu. Proč bych ztrácel čas zpracováním věcí, které se dají koupit a s nimiž nepotřebuji dál pracovat. Věci, které mají licenci nějakým způsobem omezenou volně dostupné nejsou. Dokonce nejsou dostupné ani všem registrovaným a přihlášeným uživatelům. Pouze těm, co měli podíl na jejich získání, nebo s nimi pracují. Jako např. rozhovor s Leonardem S. Clarkem (link)

[Aleš Kapica]

Vadilo by ti kdyby např. někdo použil 2 stránky z tvé wiki ve vlastním článku s tím, že by ten článek samotný vydal pod stejnou licencí a odkázal na tvůj projekt?

Ne.

Nicméně ten web www.detske-casopisy.cz je postaven na soustavném porušování autorských práv, …

Není to můj web. Neřeším.

Autorské právo totiž aktuálně platí 70 let po smrti autora, takže by někdo musel zkontrolovat a doložit, že autoři opravdu všichni zemřeli před rokem 1951.

Ty podmínky se v průběhu času měnily, nelze tedy paušálně operovat s tím, že aktuálně je hranice nastavená na 70 let. Krom toho, pokud ses podíval na thewoodcraft.org, tak jsi mohl zjistit, že se důsledně snažím podchytit jakékoliv jméno (osobu) jejíž jméno se tam někde v nějaké souvislosti a to včetně informací o tom, od kdy do kdy žila. A je-li to jen trochu možné, komunikujeme i s případnými dědici, takže věci které tam jsou, jsou publikované s vědomím těch kterých se to týká.

Pokud má nějaká knihovna nebo archiv podobné časopisy ve sklepě, naskenovat a zveřejnit je sama nemůže.

Tohle je zvrácený postup. Mimochodem typický pro Českou republiku, který staví na hlavu princip a účel autorských práv. Takže ti konečně mohu odpovědět na otázku:

I když z toho co píšeš nechápu, proč jsi zvolil licenci vylučující komerční použití.

Protože NECHCI aby si ty věci někdo v budoucnu přisvojil a opět k nim zablokoval přístup. Tak jako se to stalo u některých věcí po prodloužení té aktuálně platné hranice.

Mimochodem, použití v publikaci neznamená automaticky že jde o komerční využití. Zpracování a vydání publikace také obnáší práci, která má být zaplacena. Je-li to autorská práce, požádá o souhlas užitím a je splněna podmínka, že je uveden zdroj, nevidím v tom problém.

Za komerční využití lze ale podle mě považovat to, když by je někdo umístil na svůj server a vedle nich přilepil svůj reklamní banner.

[marbu]

Ty podmínky se v průběhu času měnily, nelze tedy paušálně operovat s tím, že aktuálně je hranice nastavená na 70 let.

To ano, autoři za první republiky mohli počítat s hranicí 50 místo dnešních 70 let. Ale to že se mezitím autorský zákon změnil způsobem, o kterém se asi shodneme že nedává smysl, ještě neznamená, že ten zákon neplatí.

Tohle je zvrácený postup. Mimochodem typický pro Českou republiku, který staví na hlavu princip a účel autorských práv.

Souhlas.

Krom toho, pokud ses podíval na thewoodcraft.org, tak jsi mohl zjistit, že se důsledně snažím podchytit jakékoliv jméno (osobu) jejíž jméno se tam někde v nějaké souvislosti a to včetně informací o tom, od kdy do kdy žila. A je-li to jen trochu možné, komunikujeme i s případnými dědici, takže věci které tam jsou, jsou publikované s vědomím těch kterých se to týká.

Ta výtka se týkala primárně toho webu www.detske-casopisy.cz, kde to evidentně neřeší. Jestli opravdu dohledáváš každého jednotlivého autora, a v případě, že jeho dílo ještě není v public domain, se snažíš dohledat dědice, tak jsi z hlediska autorského práva asi ok. Naše autorské právo zná tzv. "osiřelé dílo", ale jak si tak čtu ty podmínky, není to úplně jednoduché a musí to hádám zabrat obrovské množství času.

Protože NECHCI aby si ty věci někdo v budoucnu přisvojil a opět k nim zablokoval přístup. Tak jako se to stalo u některých věcí po prodloužení té aktuálně platné hranice.

Přijde mi, že toho by jsi dosáhl i v případě CC BY-SA 3.0 (díky klauzuli BY si takové dílo nemůže nikdo přivlastnit, a díky klauzuli o zachování licence nelze v rámci autorského zákona zablokovat přístup). Ale z toho co dál píšeš tomu rozumím tak, že ti jde o větší kontrolu nad tím, jak ostatní ty zdigitalizované verze používají. To asi chápu.

[Aleš Kapica]

… ,ale jak si tak čtu ty podmínky, není to úplně jednoduché a musí to hádám zabrat obrovské množství času.

To si piš. Ale mi to zkrátka nedá (viz blogpost Ohýbači) a když už si myHeritage slízne ročně 250€, tak se snažím jeho prostřednictvím vytěžit co se dá.

Ale z toho co dál píšeš tomu rozumím tak, že ti jde o větší kontrolu nad tím, jak ostatní ty zdigitalizované verze používají.

Přesně tak. Na rozdíl od jiných se prvé řadě učím z cizích chyb. Nedělám pak vlastní. Kupř. jeden takový poučný příběh, jak Bohumil Z. Nekovařík vydrbal s Milošem Seifertem najdeš tady. A teď si představ, že jsou někteří neználci schopni toho hochštaplera Nekovaříka velebit jako člověka, který se u nás zasloužil o Setonovu popularitu.

[marbu]

Přečetl jsem si tu pasáž o osiřelém díle ještě jednou, a teď vidím, že jsem to napoprvé nepochopil. Možnost prohlásit dílo za osiřelé a zdigitalizovat ho potom, co se ti nepodaří dohledat a kontaktovat autora, je možné jen pro knihovny, univerzity nebo veřejnoprávní instituce. Jako občan nebo firma to udělat nemůžeš. Takže moje původní obava/výtka pro případ, že se ti dědice práv nepodaří kontaktovat a ty jej stejně naskenuješ a zveřejníš, je nakonec stále platná.

Ale pro jistotu dodám, že je mi taková snaha digitalizovat zapomenutá díla sympatická. Problém není v tom, že se snažíš digitalizovat zapadlá díla, ale v autorském právu.

[Aleš Kapica]

Už jsem se několikrát vyjádřil, že akceptuji pouze smysluplné zákony a ty nesmyslné ignoruji. Obzvláště pokud hodlají podporovat státní monopol na informace. Ale to už tady bylo, takže nic nového pod sluncem. Krom toho, nejde o osiřelá díla.

[Aleš Kapica]

Klíčové je “…a to tak, že jej nevýdělečně a ve veřejném zájmu digitalizují a poté zpřístupní veřejnosti prostřednictvím internetu.” Defakto jsou tím zákonem zavázány tyto instituce k tomu samému k čemu zavazuje licence CC BY-NC-SA 3.0. Což chápu, protože na rozdíl od našeho webu tyhle instituce zdarma zpřístupní jen to co musí. Na této stránce je názorná ukázka kvality jakou za své peníze dostanete. A pro šťouraly – tahle kopie je z Kanady a dá se číst. To co poskytují některé naše archívy je mnohdy ještě o řád horší. Na druhou stranu jsou jiné archívy (např. zemský archiv v Opavě), pro které mohu mít jen slova uznání.

[blatka]

Mimochodem, použití v publikaci neznamená automaticky že jde o komerční využití. Zpracování a vydání publikace také obnáší práci, která má být zaplacena. Je-li to autorská práce, požádá o souhlas užitím a je splněna podmínka, že je uveden zdroj, nevidím v tom problém.

Za komerční využití lze ale podle mě považovat to, když by je někdo umístil na svůj server a vedle nich přilepil svůj reklamní banner.

Použití v nějak ohodnocené publikaci samozřejmě znamená, že jde o porušení NC. Že v tom ty teď nevidíš problém je irelevantní, když jsi to už jasně vyjádřil zvolenou licencí. Oproti tomu je dokonce i ten reklamní banner víc v pohodě.

[Aleš Kapica]

Jsi na omylu. Obtěžuj se seznámit s tím co se o tom píše u té licence.

Shrnu ti to v kostce: V případě pochybnosti o tom co je či není komerční použití, rozhoduje držitel práv. Tj. ten kdo dílo vytvořil a dal souhlas s jeho publikací pod licencí CC BY-NC-SA 3.0.

[blatka]

Mimoto, že je dost sporné si nárokovat autorství otrocky přepsaného díla, tedy i jeho vystavení pod novou licencí, NC je tímhle očividně založené na libovůli "autora". Takže i jasně nekomerční použití lze označit za porušení licence, protože prostě můžeš. Buď bych díla s NC tedy nepoužíval raději vůbec, aby si to autor někdy nerozmyslel, nebo bych se na autora vysral, protože já to vidím jako nekomerční, tedy nemám pochybnosti a když mě autor nedokáže kontaktovat, nemám se jeho přání jak dozvědět.

[Aleš Kapica]

Máš jak se zdá poněkud hokej v tom co je předmětem ochrany.

Digitalizace díla nemá vliv na autorská práva k původnímu obsahu. Ta se nemění. Ostatně, většinou bývá souhlas s publikací udělen s podmínkou, že obsah originálu zůstane zachován. A to my důsledně dodržujeme, jelikož pro nás je podstatný původní obsah.

Ten je předmětem studia a zasahuje se do něj pouze tak, aby originál zůstal zachován, ale zároveň bylo možné doplnit poznámky a odkazy na další stránky - ale ty už jsou vlastním dílem!

Digitalizovaný originál je tam umístěn především jako komparační vzorek, aby si bylo možné ověřit, že použitý obsah skutečně odpovídá originálu.

Ovšem digitalizace je proces, který je sám o sobě také autorským dílem - doporučuji si důkladně prostudovat titulní strany publikovaných knih. Autorská práva, to není jenom právo toho kdo dílo napsal, ale i prekladatele a vydavatele.

A digitalizace je formou vydání. Předmětem ochrany je tedy zpracovaný soubor, který nelze dále svévolně použít bez zachování podmínek licence.

Mně, coby autoru těch digitalizovaných souborů je fuk, jestli si někdo sežene ty originály, zpracuje a pak to pošle na zmíněný web. Ale není mi fuk, když použije jako vstupní materiál pro vytvoření PDF to co jsem vytvořil já. Překonvertování DjVu je totiž otázka několika sekund. Jenže zpracování skenu, vyčištění, ořezání, seřazení a sestavení do výsledného souboru trvá dny. Proto je licence nastavena tak, aby nebránila v přístupu k těm věcem, ale chránila moje práva, coby zpracovatele (vydavatele).

Mimochodem, je to stejný princip na jakém dnes funguje byznys s reprinty. Předmětem ochrany už není původní obsah, ale publikována kniha. Proto kupř. Google u takových knih, ač jsou jinak volně přístupné, některé stránky nezobrazuje.

[blatka]

Hokej tu hrajeme všichni. I když třeba konverze DjVu trvá několik sekund, je to nějak jiné oproti tvému ručnímu opisu? Prostě kopie 1:1. Když na tu tvou otrockou práci v budoucnu použiji umělou inteligenci, která to taky zvládne během pár minut, budeš na to pořád nahlížet stejnou metrikou? Z mého pohledu nemáš právo takhle opsaným dílům dávat víc restriktivní licenci než CC-BY. Rozhřešit nás v tom může samozřejmě až soud, který právo vykládá. Vzhledem k tomu, že jsi pod vším podepsaný, tak ti akorát přeji, aby na něj nedošlo. Raději bych však celou práci rozkopíroval na více míst, protože nikdy nevíš, kdy ti preventivně odstaví server. Mimochodem, autorská práva má jen autor, vydavatel má akorát licenci k distribuci.

[Aleš Kapica]

Ty ale umíš pobavit. Pohybuji se v tom oboru dostatečně dlouho na to, abych věděl že zrovna tohle umělá inteligence nikdy nedá. Nesmíš tolik věřit Bourkovým blábolům.

Pokud jde o případný soud - můžeš být bez obav. Dobře vím kde je ta hrana. Právě proto je ta licence zvolená tak jak je.

Zřejmě ti uniklo, že dotyčný dostal na výběr. Pokud by splnil podmínky licence, mohl by tam i ty konvertované soubory nechat. Zvolil to, co bylo pro něj méně pracné.

[pavele]

To jako buď si koupím knížku v elektronické podobě nebo si ji zdarma stáhnu odněkud, kde tu knížku přepsali do elektronické podoby do jiného formátu?

[Aleš Kapica]

To je tvoje volba.

Stejně tak jako je volba toho, kdo ji do té elektronické podoby zpracoval, jestli ji dá volně k dispozici, nebo bude poskytovat přístup jen za peníze.

Rozdíl je v tom, že mi přijde nemorální inkasovat peníze za obsah který jsem nepsal a který má být volně dostupný. Server provozuji ze své kapsy, nežebrám nikde s nataženou rukou jako instituce, co visí na státním cecíku. Ani nás nefinancuje nějaký zbohatlík, co se chce být za dobráka v očích veřejnosti a zároveň utišit svědomí, které ho hryže protože ji bezostyšně obírá o peníze někde jinde.

Pokud chce někdo přispět, beze všeho. Ale peníze samy o sobě tu práci neudělají a doba je taková, že se lidem nechce nic dělat ani když se jim za to platí. A to nehodlám podporovat, proto jsem nastavil pravidla tak jak jsou. Chceš se podílet na tvorbě obsahu? Ok. Zaregistruj se a dělej si v rámci daných pravidel co chceš. Zajímá tě jen ten zdigitalizovaný soubor? Ok. Tak si ho stáhni a nazdar. Ale opovaž se z toho vychcaně těžit. Narazíš.

Pro nás je digitalizovaná kopie především výchozí materiál, aby se dalo s obsahem pracovat. E-booky, to je jen taková móda, která zanedlouho vyprchá. Kniha je kniha. Jenže vytištění knihy není zadarmo, proto je naprosto v pořádku, pokud jde někdo do rizika, že nechá z té digitalizované kopie vytisknout x exemplářů, které se následně pokusí prodat, ale měl by při tom splnit licenční podmínky. Tj. uvést původní zdroj, zdroj ze kterého tu digitalizovanou kopii získal a získat alespoň formální souhlas s jejím použitím pro tento účel, pokud ji hodlá prodávat. Pokud si to nechá vytisknout jen pro sebe a pár známých, žádný souhlas nepotřebuje.

Pokud chci číst a mám si vybrat mezi knihou v papírové podobě za rozumný peníz a knihou v elektronické formě zdarma, vždy upřednostním papír. Než bych četl knihu na e-booku, nebo na monitoru, to ji raději nebudu číst vůbec – pokud se nechci jenom zběžně kouknout o čem to je.

Digitalizovaná forma je pro mne zajímavá z jiných důvodů. Cílem je dostat původní obsah do takové formy aby se v něm dalo fulltextově vyhledávat – a to je právě to co dělá ten zdigitalizovaný dokument autorským dílem. Software, který generuje s využitím OCR textovou vrstvu PDF dokumentů neumožňuje její dodatečnou korekturu. Kdežto u DjVu je to jinak. A proto je taky pro mne tak snadné dokázat, že si někdo přisvojil mou práci.

Ovšem digitalizovaný dokument sám o sobě je o ničem. Pro nás je důležité mít možnost do textu přidat aktivní link, vložit poznámku pod čarou, nebo přidat kotvu, aby se dalo na jeho konkrétní místo odkázat z jiné webové stránky. Což sebou přináší další kvantum práce, kterou někdo musí udělat. A to je moje odměna – že se na ten web přijde někdo, kdo si najde čas a sem tam něco zkoriguje či přeloží, protože mi tím ušetří čas který mohu věnovat jiným, pro někoho komplikovanějším činnostem.

Jinými slovy – ten kdo si přivlastňuje výsledky mojí práce mne okrádá o čas. Proto je zloděj. Ne proto, že by porušoval něčí autorská práva.

[Bulb olfaktor]

Hokej v tom mas ty, Kapo. Bavime-li se v zakonnych pojmech a vyznamech slov, ktere pouziva vetsina lidi, pak napriklad korektury a sazba knihy (byt treba velmi umelecka) neni autorskym dilem.

Matlas dohromady prava autora a prekladatele (coz jsou tvurci) s pravy vydavatele, coz je ten, komu majetkovou cast prac muze puvodce prevest. Ale tim, ze -- byt treba velmi novatorsky a pracne -- digitalizujes dilo, se z Tebe nestava zazracne spoluautor.

Jestli je tvoje predstava o autorstvi jina nez v zakone nebo u zbytku lidstva, to je samozrejme mozny, ale pokud se chces vespolek domluvit, tak bude prima, kdyz se v pojmoslovi podridis okoli. Tak si trochu zamedituj pod totemem, uklidni se, a bude zas fajn.

[Aleš Kapica]

Ne. Nestává se z tebe spoluautor díla, ale autor digitální kopie. Takže přestaň honit vodu.

[Smolik Pacholik]

Je videt, zes to stale nepochopil. Z hlediska autorskopravniho nemuzes byt autorem neceho, pri cemz nevznikaji autorska prava. Treba kdyz sazis knihu, nestavas se, ve vyznamu autorskeho zakona, autorem niceho.

[Bystroushaak]

Krom toho, pokud ses podíval na thewoodcraft.org, tak jsi mohl zjistit, že se důsledně snažím podchytit jakékoliv jméno (osobu) jejíž jméno se tam někde v nějaké souvislosti a to včetně informací o tom, od kdy do kdy žila.

Možná znáš, ale stejně poukážu na autoritní báze národní knihovny. To by pro tebe mohlo být relevantní.

[Aleš Kapica]

Zajímavé. Každopádně doplnění všech náležitostí je běh na dlouhou trať. Průběžně se to snažíme doplňovat, ale většina věcí čeká na budoucno. Jde o úmornou práci pro cvičené opice, na které v rámci odkazovaných institucí pracují stovky lidí. Pro nás jsou ale ty digitalizované dokumenty v prvé řadě pracovním a studijním materiálem.

Digitalizace dokumentu je časově náročný proces proto ji řešíme jen u dokumentů, které nikde jinde nejsou, nebo jsou publikované takovým způsobem, že s nimi nelze dál rozumně pracovat – typicky některé dokumenty v PDF. Ale u věcí, dostupných přes hathitrust.org to není nutné. U těch si stahuji lokální kopii, ale všem doporučuji použít odkaz přímo na originální stránku, protože se tím dostanou ka dalším zajímavým informacím. Lokální kopii stránky máme uloženou pro případ, že se Číňané definitivně ovládnou síťové prvky EU a usoudí, že už jsme si užili svobody dost.

Vždy snažíme dohledat a uvést původní zdroj. Už jenom z toho důvodu, že to je cesta k tomu, jak zjistit další okolnosti ohledně původu originálu. Ale ne vždy se to podaří. Hlavně u dokumentů, které se podařilo najít v minulosti. V posledních letech si už ukládám původní URL a základní informace o zdroji přímo do exif tagu. Ale víme, jak to ve světě internetu chodí. Na wikipedii jsou miliony již neplatných odkazů a nikdo nemá morál na to aby to nějak vyřešil.

[Bystroushaak]

Pokud má nějaká knihovna nebo archiv podobné časopisy ve sklepě, naskenovat a zveřejnit je sama nemůže.

Afaik v rámci knihovního zákona může, ale tak, aby byly přístupné jen uživatelům knihovny. To typicky znamená něco jako kramerius na terminálu v budově.

[dood]

To je zase kapíčovina.

[m.]

Ja sem wiki software nikdy nepochopil. Nikde zadne strukturovane menu, nikde zadnej pouzitelnej rozcestnik, nikde zadnej zpusob jak zjistit, jestli jsem precetl uz uplne vsechno a nebo jestli sem zatim videl jen spicku ledovce. Se mi zda, ze to je pouzitelne jen pro lidi, co ten obsah vytvorili, protoze ten mnou postradany index maji ve sve hlave.

[Aleš Kapica]

A napadlo tě někdy použít to okénko pro fulltextové vyhledávání?

A pokud jde o strukturované menu. To napravo je podle tebe co?

[r,]

Nepřehledný hnus

[Aleš Kapica]

Však tě nikdo nenutí abys do něj lez.

[r,]

ještě to tak agrlove

[Aleš Kapica]

Ale jinak jo. Skutečně koukáš jen na špičku ledovce