Tvůrčí čtení a Babička

25.10.2008 18:21 | Přečteno: 1659×

Jak čtete Babičku?

Dnes se mi zase po nějaké době podařila vyšetřit chvilka času, abych si mohl v klidu číst (něco jiného než odbornou literaturu). Četl jsem esej Tvůrčí čteni od Václava Bělohradského z knihy Společnost nevolnosti. Autor se zamýšlí nad tím, co je tvůrčí čtení, jak a na základě čeho se interpretují texty, otevírá spoustu otázek a jejichž odpovědi nechává na čtenáři. Většina by se musel promyslet dlouze a důkladně (třeba zajímavá otázka, kterou klade, je, jak by se intepretovalo tzv. Tomášovo evangelium, kdyby bylo zařezeno mezi kanonické spisy, tj. stalo by se součástí Bible). V jedné části ale uvádí (svou) zcela konkrétní intepretaci jednoto textu. Aspoň pro mě dosti překvapivě to byla intepretace Babičky. Ocitoval bych celý odstavec:

"Dnes bychom četli Babičku spíše jako prvotní model českého 'života ve lži'. Ta kněžna Zaháňská na ratibořickém zámku byla ve skutečnosti chladná diplomatka von Sagan, dcera vlivného zprostředkovatele zájmů ruského cara, milenka Metternichova, na zámku se odehrávala důležitá jednání, dávaly se do pohybu síly, které dovedly Evropu od mocenské rovnováhy mezi národními státy až ke katastrofám dvacátého století. Česká spisovatelka to ale nevidí, její pohled je soustředěn na vztah zámku a podzámčí, na boj o uznání životní moudrosti lidu zámeckou vrchností, na útěšlivou pohádku o dětství. Tento antipolitický pohled na svět rabů snících o dobrých pánech se stal archetypen českého života ve lži, hlavním důvodem politických neúspěchů českého národa. Důsledkem těch neúspěchů pak byly různé protektoráty a normalizace, které bylo třeba přežívat za pomoci pohádek o pyšných princeznách a spravedlivých klálích Miroslavech či o vesničkách našich střediskových. "

O trošku dříve v textu autor mimo jiné ríká: Číst texty znamená podílet se na dohodě o čtení, chráněné kulturními aparáty doby, jako jsou literární věda, školní výuka, literární časopisy, nebo číst texty podvratně - a pak navrhnout dohodu alternativní. ... Dohody o čtení textů se mění nejčastěji s příchodem nových čtenářských generací, jejichž 'smysl pro smysl textů' je vždy probuzen nějakou klíčovou událostí.

Ponechme teď stranou diskuzi o tom, jestli český národ "žije ve lži" a jestli to vedlo k jeho politickým prohrám. Zkusme zůstat jen v rovině intepretace textu Babičky: co myslíte, jak tento text čte naše generace, kterou Běloradský nazývá "generací polistopadového návratu ke kapitalizmu - generací peněz až na prvním místě" (mam takový dojem, že velká větši návštěvníků tohoto serveru patří práve sem)? Jak jste Babičku četli/čtete vy sami? A jak myslíte, že ji čte a bude číst generace dětí, co Babičku mají letos na seznamu povinné školní četby, generace již od mala plně žijící v globalizovaném světě?        

Komentáře

[JS]

Ja Babicku necetl, a svym detem bych to ani nepral.. Mozna by bylo lepsi, kdyby si misto toho decka precetly 1984..

[Jan Drábek]

S tím souhlasím.

[Bluebear]

Ja Babicku necetl, a svym detem bych to ani nepral.. Mozna by bylo lepsi, kdyby si misto toho decka precetly 1984..

+1, i když nevím, jestli 1984 není pro děti až příliš drsná literatura.

Pravda, život sám taky není zrovna nejměkčí.

[multi]

lidi/deti se nemuzou cely zivot schovat v pohadkach, ale aspon zezacatku by sme jim to meli doprat

[Liborek]

Nemůžu si pomoci, ale vzpomněl jsem ti na toto:

Cimrmanův názor na pohádku byl velice vyhraněný. Ve své studii "Sbírejte pohádky", otištěné v anarchistickém časopise "Doutnák", píše: "Jak vlastně připravujeme naše děti na život ? Čteme jim před spaním příběhy, v nichž nejmladší a odstrkovaný princ dostane nejkrásnější princeznu, hloupý Honza přelstí všechny chytráky a Smolíčka Pacholíčka zachrání na poslední chvíli jelen. Když děti vyrostou, vykročí do života, v němž odstrkovaný nakonec stejně ostrouhá, naivní sedne na lep chytrákovi a zatímco si na člověku smlsne kdejaká havěť, jeleni se klidně pasou. Taková literatura", uzavírá Cimrman, "je podle mého soudu dětem nebezpečnější než alkohol či zápalky".

[Dalibor Smolík]

Pohádky náhodou mám rád, nejraději O sněhurce.

[Petr]

Já myslím že ke čtení by měla být volně jakákoliv literatura aby si člověk mohl vytvořit názor. Ať už babička nebo cokoliv jiného radikálnějšího. Jen by měla být možnost dostat se k volně dostupným informacím jak to tenkrát bylo a co se z té doby zachovalo. Prostě pravda a známá fakta, nic víc a nic míň.

[dementni.lojzik]

Jen by měla být možnost dostat se k volně dostupným informacím jak to tenkrát bylo a co se z té doby zachovalo. Prostě pravda a známá fakta, nic víc a nic míň.

Ja myslim, ze uz z definice se k "volne dostupnym informacim" dostat muzes Jinak moznosti dostat se k ruznym informacim a vytvorit si nazor mas ted lepsi nez kdykoli pres tim, co svet svetem stoji. A jestli chces slyset pravu, to mozna prvne musis rict, co to ta pravda je, ono totiz obvykle a dane veci exituje hodne, casto velmi odlisnych, pravd...

[Darth Phantom]

K tomu můžu snad jen dodat: Já všechno zapřu. Nic jsem neviděl, neslyšel a ani Babičku jsem nečet. zdroj : pan Kadlec (J. Augusta) ve filmu Kamarád do deště

[neaktivni]

Babicku jsem cetl kazdy 5. radek. Byla moc tlusta (knizka) a nudna. Kazdy 5. radek stacil k tomu, abych mel hruby prehled.

[Bluebear]

A jak myslíte, že ji čte a bude číst generace dětí, co Babičku mají letos na seznamu povinné školní četby

Můj tip je, že přinejmenším 60% ji nebude číst vůbec a nemám jim to za zlé (v době internetu ztratila povinná četba poslední zbytky smyslu, neboť výtah z díla lze najít během sekund a základ pro případný referát rovněž).

Ten zbytek nejde vůbec paušalizovat - každý je osobnost a každý to bude číst jinak.

Já jsem Babičku nečetl, protože to moc nešlo - nuda k ukousání. Myslím, že mnohem lepší by bylo, kdyby se ke čtení předkládal její skutečný životopis; díky tomu by studenti pochopili, jaký měla autorka opravdu život, že byla také člověk se vším, co k tomu patří.

[dementni.lojzik]

Ale ja to vubec nemyslel jako dotaz, jestli jste Babicku cetli nebo ne a jak se vam libila. Ja Babicku taky necetl, protoze to byla nuda. Nicmene vim, o cem je, a vetsina z vas asi taky. Bylo to mineny jako pokus, abyste se na Babicku podivali nejak jinak a rekli, co byste v ni videli v dnesni dobe. Idealizovany vztah poddanych a slechty, jak to pojala Nemcova, utisk chudeho moudreho lidu slechtou, jak by se to mozna dalo cist za dob komunizmu, model "cesko zivota ve lzi", jak to vidi Belohradsky, jako predzvest Velkeho bratra by to mohli cist ti, co doporucuji cetbu 1984 ... Kazda doba cte ten samy pribeh trochu jinak. Pribeh sam zustava stejny, ale napr. se lehce zdurazni ruzne momenty toho pribehu, cte se s mirne jinym "zabarvenim". Otazka smerovala tam, jake je (nebo jsou) "zabarveni" toho pribehu v dnesni dobe...

[nula]

Ale ja to vubec nemyslel jako dotaz, jestli jste Babicku cetli nebo ne a jak se vam libila. Ja Babicku taky necetl, protoze to byla nuda.

No to je možná přesně ta chyba - dělat si názor na něco, co vlastně neznám nebo to znám jen z nějakého účelového shrnutí nebo výtahu.

Němcová (dle mého názoru) psala babičku hlavně pro relativně menší děti a těm má ta knížka určitě pořád co říct (četl jsem ji, samozřejmě - podruhé bych to asi už nedělal, přece jen už jsem starší). Vždyť o tu kněžnu tam skoro ani nejde a nevyskytuje se v textu zase až tak často, jak by to vypadalo z blogového zápisku nebo z citátu toho pana Bělohradského.

Ona i povinná četba má svůj význam - tím spíš v době Internetu a počítačů (samozřejmě pokud si děti ty knihy opravdu čtou). Vždycky mi vstávají vlasy hrůzou na hlavě, když vidím jaké vyjadřovací prostředky a rozhled mají i mnozí vysokoškoláci (o neschopnosti dodržovat alospoň základní pravidla češtiny - například psaní i/y - ani nemluvě).

[dementni.lojzik]

No to je možná přesně ta chyba - dělat si názor na něco, co vlastně neznám nebo to znám jen z nějakého účelového shrnutí nebo výtahu.

tak ja to zopakuji jeste jednou a naposled: ja se neptal na nazor, ale interpretaci.

[anicka]

No právě Musím říct, že tenhle článek mi především přinesl určitý pohled na disciplínu "tvůrčí čtení"

[Ondrej 'SanTiago' Zajicek]

V podstate se jedna o neco, co matematici znaji jako hledani alternativniho modelu konzistentniho s existujici teorii.

[anicka]

...pěkně shrnuto - jenže problém je v tom, že narozdíl od matematiků, tady IMHO nemají tu konzistenci dobře definovanou.

[dementni.lojzik]

hledani alternativniho modelu konzistentniho s existujici teorii.

proc konzistentniho? Ja bych rekl, ze to co Belohradsky nazyva "cist texty podvratne" je prave zcela nekonzistentni s existujici teorii...

[Ondrej 'SanTiago' Zajicek]

Ono prirovnani bylo mysleno tak, ze model je to, co se autorovi honilo hlavou a teorie je text, ktery napsal.

[dementni.lojzik]

aha, tak to jsem teda spatne pochopil. I kdyz pravda, ani ted to moc nechapu (bud je to pozdni hodinou, tim, ze jsem neco popil, tim ze jsem blbej a pravdepodobne tim vsim dohromady), nicmene hledat konzistentni model k _existujici_ teorii pak za tu existujici teorii prohlasit to, co napsal na zahlade toho,co se mu honilo hlavou ... mi stale prijde jako nesmysl ... nebo genilani ukazka tvurci cteni

[Theodor]

Ja Babicku taky necetl, protoze to byla nuda. Nicmene vim, o cem je, a vetsina z vas asi taky. Bylo to mineny jako pokus, abyste se na Babicku podivali nejak jinak a rekli, co byste v ni videli v dnesni dobe.

Tak to je dost divný přístup. Trávit čas zkoumáním Babičky na základě zpráv z druhé ruky, aniž by člověk obětoval těch pár hodin a přečetl si ji sám. Na druhou stranu, jestli takhle postupuje i ten Bělohradský, tak už lze pochopit, proč píše takové nesmysly.

[Dr.Watson]

Myslim, ze cetba jakekoliv knihy je primarne snaha (touha) ctenarova poznat autoruv pohled na tu kterou vec, ci dej odehravajici se v knize, vc. toho co mozna autor chtel napsat mezi radky. Hledat v jakekoliv knize absolutne objektivni pohled na to, ci ono je nesmysl. Dale-pokud cteme "vytahy" z dila, pristupujeme tim vlastne na dohodu,ze budeme akceptovat to, co AUTOR VYTAHU povazoval v dile puvodniho autora za dulezite, toto zduraznuji nebot tzv "vytahy" se mohou lisit... Asi jako kazdy jsem mel odpor k narizene doporucene cetbe, nasledovane tvorbou ctenarskych deniku a to presto ze jsem (i tak stale ve volnych chvilich cinim-bez knihy proste neumim zit) zhltal prakticky cokoliv. Pokud se kdokoliv spokoji v zasade s "vytahy" klasiku i jinych knih, vypadaji mnohe diskuse, clanky a vlastne i hovory a komunikace tak, jak vypadaji. Slaba slovni zasoba v ceskem jazyce, velmi slabe vyuzivani synonym a podobne. Ostatne myslim, ze kouzlo Babicky je v necem jinem jako v objektivnim pohledu na kneznu Zahanskou... K. Capka a jeho dilo, vc politickych clanku ctu rad a opakovane, presto ze je zvlaste popis jinych statu, politiky i mnoheho dalsiho neaktualni, v rade veci se ukazal neobjektivni a podobne. Knihy jsou o necem jinem... Knihy maji probouzet zajem ziskavat dalsi informace o tom, co nas zaujme, ziskat "jiny" pohled na tu kterou vec (z pohledu autora), proste ziskani nove informace a puzeni dal se o vec zajimat, nebo ji odmitnout, nebo prijmout za svoji. Anebo ji nechat bezet kolem sebe. Vse je volba. Brat vytahy a zkracene verze "tlustych knih" za zaklad je blbost. A nejlepsi jsou comixove verze :))) Proste kazdy se musi rozhodnout, co od knihy ocekava. Je to i o tom jak si knihy a jejich autory vybirame, podlehame modnim trendum. Osobne si radeji jak Viewegha prectu Erbena, nebo sveho favorita Capka. Je to jako se vsim, toho zajima toto, jineho ono, kazdy ocekava neco jine - at si kazdy vybere sve ... Je to jako distra Linuxu :D

[Liborek]

Přesně tak. Ony "výtahy" většinou nejsou nic jiného než převyprávěný obsah a upřímně, to je většinou to poslední, proč je nebo není daná kniha klasikou. Literární dílo nelze redukovat na obsah, dílo je k tomu, aby bylo čteno, k interakci autora a čtenáře. Je to nějaká forma práce s jazykem, je tam pocitová rovina, je tam kontext doby vzniku, jsou tam náměty k zamyšlení, souhlasu či nesouhlasu... To vše se může projevit projevuje na optice četby. Uvedenou Babičku můžu číst jako autorčiny vzpomínky na dětství, jako idealizovaný popis života na vesnici, jako národní manifest vyzdvihující prostý lid, či pokud znám autorčin život (Němcová psala Babičku po smrti svého syna a v době, kdy se jí rozpadalo manželství) zase úplně jinak. Stejně ji jinak bude číst čtenář, kterému je patnáct let a čtenář, kterému je čtyřicet, každý se svojí zkušeností a svým vkladem.

Zkrátka pokaždé je rozhodující požitek a přínos z vlastní četby a vědomí, že si z knihy odnesu něco, co já považuji za důležité a co mi nikdo nevezme. Tuto zkušenost nemůže nahradit žádný výtah, učebnice či cokoliv jiného. Nehledě na to, že pro studenta je mnohem lepší diskutovat s učitelem na základě vlastní čtenářské zkušenosti, než opakovat předžvýkané údaje, které našel na internetu (nebo je slyšel od učitele). Dobrý učitel to pokaždé ocení. A to se bavíme o próze či dramatu, u poezie to je ještě jinak.

[miro]

Ony "výtahy" většinou nejsou nic jiného než převyprávěný obsah

Nelze si v této souvislosti nevzpomenout na historku, jak celník během čtyřhodinové prohlídky zavazadel převyprávěl Cimrmanovi celý obsah Babičky na níž Cimrman obzvláště ocenil řízný vojenský jazyk díla.

[miro]

Babičky, na níž...

[Tomáš]

Já ji teda čet' (a nedočet') a musím říct, že zařadit ji na seznam povinné četby je zločin. Pro historika má možná cenu jako manuálová stránka BASHe pro admina Linuxu, ale pro normálního člověka je to nudná blbost (a to plaí i o tom BASHi). Raději bych v povinné četbě viděl 1984, Farmu zvířat (odlehčená verze téhož tématu) a Hlavu XXII. Přeci jenom souostroví Gulag nebo Jeden den Ivana Denisoviče je příliš drsné.

[Michal Vyskočil]

Hlavu XXII

No o Hlavě XXII si myslím defakto to stejné, co tu zaznělo o Babičce. Dlouhá nudná, ale přehypovaná.

I když měl její styl z počátku jistý půvab, tak časem se z toho stala koncentrovaná nuda a já se nemohl dočkat konce. Přeci jenom postavit celou knihu na hromadě volně pospojovaných povídek může být zajímavé jako literární experiment, ale mě se to četlo mizerně.

[Aleš Kapica]

Tsss.. Na rozdíl od Babičky jsem manuálovou stránku bashe četl již několikrát a pokaždé jsem objevil něco nového a zajímavého. Povinná četba je kravina, která nevede k ničemu jinému, než že odradí od čtení vůbec.

Jako dítě jsem četl docela hodně, ovšem povinnou literaturu ze zásady ne. Kvality některých knih "povinné literatury" jsem totiž byl schopen ocenit a docenit až s takovým myšlenkovým backgroundem, jakého dítě sotva může kdy dosáhnout.

[Dag]

Zrovna jsem si na to vzpomněl. Kafka se nečte jako židovská anekdota, ač tak byl pravděpodobně psán. Máchův Máj se čte jako romantická, zamilovaná poezie, což svědčí i tom, že skoro nikdo nezná víc, než první sloku.

Jó babičku? Babičku jsem četl jako spisovatelčin výlet do světa dětství. Véna B. sice vytvořil umný konstrukt, ale Božena tímhle psaním asi sotva způsobila průsery českého národa. Je to pohled dítěte (navíc protekčního), kterému bylo fuk co kněžna kuje za pikle, bylo to mimo jeho svět. Vnímáme jen to, co je z našeho světa a interpretujeme ve shodě s tím, co jsme přijali za své... dítě pak asi tak nějak, jako je v Babičce.

[TM]

Babičku jsem četl takovým zvláštním osobitým způsobem. Vpodstatě jsem ji nikdy nepřečetl, ale přesto jsem vždy jak na základní škole tak na gymnáziu byl v obraze a klidně z toho dostal třeba za 1. Už je to dávno, ale předpokládám, že mně podobní to tak dělají dodnes. Prostě číst Babičku bylo pro fandu sci-fi literatury nepředstavitelné.
Ona vůbec ta povinná četba byla kapitola sama pro sebe. Jediné co jsem z toho měl rád byl Karel Čapek - toho jsem četl dobrovolně a vlastně jej čtu i dnes.

Souhlasím s názorem, že do povinné četby by se měl dostat Orwellův román 1984. Jen ať se děti psychicky připravují na to co je (případně po nich následující generaci) čeká a čemu svým ignorantstvím, pohodlností a lehkomyslností pomáhá na svět i řada čtenářů tohoto webu...

[Theodor]

Souhlasím s názorem, že do povinné četby by se měl dostat Orwellův román 1984. Jen ať se děti psychicky připravují na to co je (případně po nich následující generaci) čeká a čemu svým ignorantstvím, pohodlností a lehkomyslností pomáhá na svět i řada čtenářů tohoto webu...

Orwellův román 1984 často v povinné četbě je už dnes (alespoň za nás v té povinno-volitelné byl). Osobně mi zase tak geniální nepřijde, ale dokud mne kvůli tomu nebudete nazývat ignorantem, tak proti vašemu vkusu nic nemám

[Dag]

84. Hmmm. Spíš Hyxley, Konec civilizace (Krásný nový svět). To bych řekl je dnes akutní.

[Ladicek]

Celý chrám interpretačního božstva, jak je nastíněný v tomhle zápisku, považuju za jednu velikou intelektuálskou masturbaci. Četba je, pro mne, mnohem křehčí proces, ve kterém se nepídím po tom, co chtěl autor říct, případně jak to lze chápat v tehdejším/dnešním/nějakém jiném kontextu, ale nechám jednoduše text, aby se mne pokusil oslovit. Příběhem, jazykem, myšlenkou, čímkoliv. Nikdo by ze mne dneska ani nejhrubším násilím nedostal, o čem je Podivné přátelství herce Jesenia, ale přijal jsem za své, že člověku, kterého miluju, ze sebe dávám jenom to dobré a nejlepší.

Ale je pravda, že ve škole jsem byl dostatečně zhnusen shůry spadlými interpretacemi nejrůznějších volovin (mezi jinými i právě Babičky), že vědomě se do žádných vlastních, explicitně vyjádřených, nepouštím. Takže Hra se skleněnými perlami je pro mě prostý obraz ideálního školního systému, Narcis a Goldmund jenom krásný příběh napsaný krásným jazykem, a o Stepním vlkovi nemůžu říct nic jiného, než že je to naprostý masakr, který mi hezkých pár dní nedával spát.

Tož tak

[Theodor]

Já četl Babičku sám dřív, než na ni přišla ve škole řada v rámci povinné četby. Bylo mi myslím tak sedm-osm let a během čtení jsem občas potkal tátu a říkal mu, co jsem četl, a táta mi vyprávěl střípky ze skutečného života mých/jeho předků z 19.století. Obojí mi přišlo zábavné (jak Babička, tak reálné příhody) a vůbec bych se nebál Babičku doporučit svým dětem (na to času dost, zatím mi nebylo ani třicet ).

Odbočka: Nechápu, co tím příkladem, co Bělehradský splácal, chce říct: Jemu by přišlo přirozené/normální/lepší, kdyby se v Babičce řešila politika?? A kněžna Zaháňská je tam sice jedna z důležitých osob, ale že by byla zase tak důležitá, aby se interpretace textu věnovala jen jí, to jaksi ne.