Znám jednu malou komoru ...

9.11.2006 15:15 | Přečteno: 1440× | Moje milá rodina

Za dveřmi se ozývá smích manželky – zabrala se do čtení Takové normální rodinky, jak příznačné v nastalé situaci. Sám nevím, jestli se mám taky smát nebo vzteky kopat do dveří. Tak se alespoň v značně nepohodlné pozici nutím do čtení jednoho článku v milostivě nabídnutém časopisu. Ještěže alespoň žárovka svítí.

Začalo to nevinným prohlášením mé drahé polovičky, že zamykání dveří od komory nějak nefunguje. Zvedlo mě to ze židle od práce u počítače, neboť nerad slyším, že něco nového nefunguje, což se v novém bytě týká vlastně čehokoliv. Zkouším naprázdno otočit klíčem v zámku u otevřených dveří, trochu to klade odpor, závora přesto nakonec poslušně vyjíždí. Pro jistotu klíč vytahuji a zkouším to i z druhé strany se stejným výsledkem.
„No, ale do díry to nepasuje,“ podotýká manželka.
Jelikož je nyní klíč v zámku ze strany komory, poslušně vcházím dovnitř, zavírám dveře a zkouším opět zamknout. Pravda, moc se tomu nechce, avšak co nejde silou, jde ještě větší silou; na pomoc přichází i levá ruka a skutečně cítím, jak se ústrojí dává do pohybu. CVAK.
„No vida, že to jde,“ pronáším vítězoslavně.

Myslím, že je na čase, seznámit vás s naší komorou. Je vyloženě malinká a plná nějakých krámů, zejména prazdných krabic od všeho možného – vzhledem k tomu, že jsme si sem ještě nepořídili police, není tu prakticky k hnutí. A hlavně to není spížka, okusovat by se ty daly maxinálně tak nějaký hřebíky.

Zámek se mi už samozřejmě nepodařilo odemknout. Úsloví o ještě větší síle se mi podařilo dovést k dokonalosti tím, že jsem klíč v zámku prostě zlomil – přeci nebudu zámečníkovi usnadňovat práci. Jen si to zkuste představit, jak tam stojím v pidimístnosti s torzem klíče v ruce, již poněkud udýchám a zpocen marným úsilím dostat se ven vlastními silami, přičemž k dovršení dokonalosti tohoto pocitu slyším zpoza dveří křečovitý smích manželky, která podle plácání rukou do dlažby zjevně celou situaci neustála.

Nakonec to dobře dopadlo. Manželka se po čase uklidnila natolik, aby byla schopná zavolat pomoc. Přes jednu příbuznou se nám na třetí pokus podařilo sehnat zámečníka, který byl schopen do dvou hodin dorazit (ten, kterého se nám podařilo sehnat před čtvrt rokem, když jsme si zabouchli domovní dveře s klíčem zevnitř, tentokrát bohužel nemohl) a rozebrat zámek natolik, abych byl vysvobozen. Mezitím jsem si ustlal v krabicích, žena mi dveřmi podstrčila nějaký plátek, abych se nenudil v této neplánové pracovní pauze. Poučení na konec je zřejmé: nikdy nezkoušejte zámek z té strany, z které není úniku!

       

Komentáře

[žabža]

NIc si z toho nedělejte, já taky doma od jisté doby chodím na WC s mobilním telefonem, hlavně když není nikdo doma... Takový čekání než někdo přijde domů se umí pěkně protáhnout!

[Prcek]

Taky si ten mobil radsi beru s sebou - clovek nikdy nevi

[Zdeněk Burda]

Když nikdo není doma, tak proč zamykat? Znám lidi co raději nechaj trošku pootevřené dveře na záchod nebo do koupelny (když jsou sami doma), co kdyby jim náhodou praskla střelka...

Když se mi stalo, že mi praskla střelka ve dveřích ve sklepě a já byl ve vnitř, tak jsem dveře vyrazil (naštěstí to nebyl to můj sklep)

[Dalibor Smolík]

Klasika, co k tomu dodat. Tohle se stalo známé v Indii. Zabouchla se v noci v koupelně hotelu - v Indii! Naštěstí tam byl místní telefon. Zavolala recepci (ve 2 hodiny ráno), přišli tři chlapi ve fraku a ona mezitím tu koupelnu otevřela. Podezírali ji,že si tímhle způsobem chce užít . Při zkoušení dveří naštěstí se tam jeden z nich zabouchl taky a tak měli spoustu práce ho dostat ven

[msk]

LOL, perfektne pocitanicko na stvrtkove poobedie, pobavil som sa, diky :o)

[fakenickname]

Pekne :) Kvuli podobnym vecem nosim stale u sebe telefon at se deje co se deje.. Jsem totiz na podnajmu v kladne, majitel bydli 40km daleko, rodice mam ve strakonich a v dome me nikdo nezna. Navic v byte se nekouri tak chodim ven. No a kdyz je to nahodou ctvrtek a vsichni spolubydlici se rozutekli do svych domovu si asi dokazete predstavit tu krasu kdyz mate akorat zapalovac, mikinu a pantofle a totalne zadnou moznost zachrany.

[Jiří Poláček]

Dovolím si malé doplnění k příběhu. Nejdříve musím přiznat, že se nestal mně, ale mému příbuznému; ich-formu vyprávění jsem zvolil jakožto literární záměr, aby to celé lépe vyniklo. Navíc jsem se o něm dozvěděl zprostředkovaně, takže v drobných detailech se liší od skutečnosti – například až nyní jsem se dozvěděl přímo od dotyčného příbuzného (po té, co si zde svůj příběh přečetl) jednu zajímavost, kterou si dovolím ocitovat: „zapomněl jsi dodat, že jsem čural do kýblu“. Inu když musíš, tak musíš ...

[Dalibor Smolík]

To mi připomíná příběh, který jsem poprvé slyšel asi v roce 1986. V Austrálii zastavil autobus na dálnici, tam ležela mikrovlná trouba. Jeden z cestujících si ji vzal a pak začala houkat policie .. Byl to totiž radar.
Tolik originál. Po letechjsem to zaslechl, jak se to někomu stalo v Rakousku při prvních zájezdech po listopadu 1989. (Rakousko - Austria x Australia ???) Pak to bylo i zfilmované. Historky kolují světem a vždy se to v malých obměnách stalo známému, ale opravdu jemu osobně

[Smazáno]

Mno, tak mě osobně se stalo, že mi upadlo umývadlo. Ne jen tak v náhodný okamžik, ale ve chvíli, kdy už jsem měl být na cestě za přítelkou a na nějakou akci, kde byla moje účast nutná.

Stál jsem v koupelně, vody po kotníky a volal instalatéra. Neveděl jsem kde je hlavní uzávěr vody a tak jsem do přelomených trubek nacpal korek a jal se čekat... Instalatér dorazil v relativně krátkém čase. Natolik abych stačil ještě ohlásit svůj pozdní příchod.

Hned jak se rozhlédnul, tak se mu zachtělo na záchod. Dřív než jsem stačil zařvat: "Nezaklapujte za sebou dveře," udělal to. A tak jsem stál v koupelně, kde už voda jen crčela, s instalatérem v pasti záchoda a volal zámečníka.

No, přišel jsem hodně pozdě a ještě vypadal jako Homer (Simpson i autor Iliady). Prostě jako děsnej kecal.

[Robert Krátký]

Už se mi párkrát stalo, že jsem si zabouchl klíče od bytu, ale přítelkyně do dovedla k dokonalosti... Jednou ráno si šla koupit pár věcí na snídani a u dveří si všimla, že jsou klíče zevnitř v zámku. Kvůli nějakému podivnému zkratu si pomyslela, že je nepotřebuje, protože si už předtím vzala do kapsy jiné. Takže odešla a pak se divila, že jí nejde strčit zvenku klíč do dveří. Teprve po chvilce si uvědomila, že je v zámku zastrčen ten klíč, na který se před chvílí dívala.

[David Watzke]

Pokud bydlíš v rodinným domku v prvním patře a zůstala otevřená aspoň sklápěčka, tak to nebyl žádný průser Občas, když nemůžu najít klíče a všechni jsou pryč, jsem nucen vylézt oknem - když se vracím ze školy, pořád nikdo doma, a tak oknem i přilezu A nejsou to až tak ojedinělý případy - nelámu si s tím hlavu.

[Robert Krátký]

Třetí patro paneláku je však trošku horší. Sice se to nakonec taky vyřešilo vylezením na balkon, ale běžná praxe to tu není...

[David Watzke]

Třetí patro paneláku je však trošku horší.

Ano, to už bych si netrouf