Byla vydána nová verze 10.1 sady aplikací pro SSH komunikaci OpenSSH. Uživatel je nově varován, když se nepoužívá postkvantová výměna klíčů.
Byly zpracovány a na YouTube zveřejněny videozáznamy z konference LinuxDays 2025.
Na konferenci LinuxDays 2025 byl oficiálně představen nový router Turris Omnia NG.
Přímý přenos (YouTube) z konference LinuxDays 2025, jež probíhá tento víkend v Praze v prostorách FIT ČVUT. Na programu je spousta zajímavých přednášek.
V únoru loňského roku Úřad pro ochranu osobních údajů pravomocně uložil společnosti Avast Software pokutu 351 mil. Kč za porušení GDPR. Městský soud v Praze tuto pokutu na úterním jednání zrušil. Potvrdil ale, že společnost Avast porušila zákon, když skrze svůj zdarma dostupný antivirový program sledovala, které weby jeho uživatelé navštěvují, a tyto informace předávala dceřiné společnosti Jumpshot. Úřad pro ochranu osobních údajů
… více »Google Chrome 141 byl prohlášen za stabilní. Nejnovější stabilní verze 141.0.7390.54 přináší řadu novinek z hlediska uživatelů i vývojářů. Podrobný přehled v poznámkách k vydání. Opraveno bylo 21 bezpečnostních chyb. Za nejvážnější z nich (Heap buffer overflow in WebGPU) bylo vyplaceno 25 000 dolarů. Vylepšeny byly také nástroje pro vývojáře.
eDoklady mají kvůli vysoké zátěži technické potíže. Ministerstvo vnitra doporučuje vzít si sebou klasický občanský průkaz nebo pas.
Novým prezidentem Free Software Foundation (FSF) se stal Ian Kelling.
Na čem pracují vývojáři webového prohlížeče Ladybird (GitHub)? Byl publikován přehled vývoje za září (YouTube).
Vyšla kniha Počítačové programy a autorské právo. Podle internetových stránek nakladatelství je v knize "Významný prostor věnován otevřenému a svobodnému softwaru, jeho licencím, důsledkům jejich porušení a rizikům „nakažení“ proprietárního kódu režimem open source."
V řeči manipulovat s jazykem můžeš, tak i v textu si ho můžeš upravit. Pak jde jen o vkus a míru.
Tak zkus příště použít tag <em>
, imho je na to vhodnější.
Je to kniha pro ty, co rádi vidí církev v pozici zlé organizace v pozadí tahající za provázky.To si myslím, že není zrovna přesný popis cílového publika knihy.
Nabozenstvi je stejny nesmysl jako treba komunismus. Zakladni myslenky jsou pekne a uslechtile.Mama miiiiia! Kolikrat tu jeste uslysim, ze komunismus je teoreticky OK, jen praxe se nepovedla? Muzu vedet jaka myslenka je ta pekna a uslechtila?
Tak mne napadá, že jsou dějiny lidstva hledáním toho, aby se všichni měli dobře, všichni najednou a na úkor všech. Taková věčná Babylónská věž, stoupání k výšinám a padání.
Nabozenstvi je stejny nesmysl jako treba komunismus. Zakladni myslenky jsou pekne a uslechtile. Bohuzel, pouze na papire. Aplikace a praxe je pak primo strasna!Proto se také komunisté snažili církev potlačovat ... byla to jejich největší konkurence.
verici je lehce ovladatelny blbecA jsme opět u toho. Nesprávné zobecňování. To že něco (cokoli, nejen výše uvedený citát) platí pro většinu (nevím, jestli se to o diskutovaném tvrzení dá říct, možná ano, možná ne), neznamená, že to platí pro všechny.
Nabozenstvi je stejny nesmysl jako treba komunismus. Zakladni myslenky jsou pekne a uslechtile. Bohuzel, pouze na papire. Aplikace a praxe je pak primo strasna!Viz výše. Tohle je ještě větší nepřesnost. Mnohá náboženství nejsou pěkná a ušlechtilá ani v základu.
Vzal jsem si ze Šifry nutnost pochybování o všem, mj.
Proto doporučuju třeba Dogma nebo Celestinské proroctví.
Dogma jako oddych, nadsázku, že se i Bůh umí smát, Redfield pro to desatero a jeho souvislosti. Když už, tak ještě třeba k tomu Svět podle Prota - "Občas je s podivem, kam jste to vy lidi dotáhli", "dobro a zlo odliší každá lidská bytost ve vesmíru". Toho je ... jak stárnu a měním se (jestli je to tim?), nacházím v mnohém jiné a další dojmy, impulsy.
Šifra [Mistra Leonarda] je pro katolickou církev daleko větší problém. … Vzbuzuje zvědavost, nutí lidi přemýšlet.Po přečtení mám dojem přesně opačný – přemýšlet u téhle knihy je nežádoucí. To pak totiž čtenáře napadají takové myšlenky, jako jestli má autor fakt čtenáře za takového blba, který si nepamatuje ani co bylo napsáno pár stránek zpět. Nebo proč tam autor mermomocí musel nacpat zrovna tohle klišé a udělat kvůli tomu ještě dějovou odbočku, když se děj mohl snadno obejít i bez tohohle podbízení se divákům béčkových akčních filmů.
Dan Brown je autorem thrillerového konspiračního příběhu a postupuje metodou, která by se dala přirovnat k metodě práce českých cimrmanologů. Pracuje sice s existujícími historickými postavami, ale z historických kontextů si vybírá pouze fakta, která podporují jím vytvořený názor, a ignoruje všechno, co jaho záměru odporuje. Výsledkem je velice působivé dílo, ale čerpat z něho historické informace nebo pohledy by bylo stejně pošetilé, jako věřit v existenci Járy Cimrmana. Bylo by příliš pracné vyvracet všechny mystifikace, proto se zaměříme jen výběrově na největší dezinterpretace.
Převorství Sionské Brown v předmluvě uvádí, že PS je reálná tajná organizace založená 1099. Toto tvrzení se opírá o dokumenty Les Dossiers Secrets nalezené 1975 v Pařížské národní knihovně. Ve skutečnosti jsou podle Hanka Hanegraaffa a Paule Maiera podvrhy, které vytvořil Pierre Plantard, který založil se dvěma novináři a recesisty v padesátých letech rovněž Převorství Sionské. Jeho snahou bylo prokázat, že je posledním žijícím potomkem dynastie Merovejců.
Templáři Jak říká Umberto Eco ve Foucaultově kyvadlu, každá konspiračí teorie musí být nějak propojená s templáři. Templáři ovšem nemohli mít nic společného ani s Převorstvím Sionským a o jakémkoli spojení se Svatým grálem neexistují žádné historické dokumenty. Motivem Filipa Sličného pro jejch eliminaci byla nepochybně snaha mocnit se jejich majetku a omezit jejich moc.
Bible Klíčové tvrzení Brownovy knihy je, že Bibli sestavil císař Konstantinve 4. století. Neexistují žádné historické podklady pro takové tvrzení. Kánon starého zákona se tvořil už léta před Konstantinem a Nový zákon se ustálil rovněž velice záhy. Už ve 2. století jsou dnešní NZ spisy zaznamenány u Ireneje z Lyonu v Adversus haereses a na „Muratoriho fragmentu“. Ani evangelia kanonická ani apokryfy však nejsou díla historická ve smyslu dějepisectví Héródotova. Každá sleduje svoje teologické zájmy, proto se mezi sebou liší v detailech i kanonická evangelia. Že Ježíš líbal Magdalénu na ústa, určitě není snaha o tvrzení, že měla přední postavení, či dokonce Petrův primát. Autorem Tomášova evangelia jsou totiž gnostikové, kteří byli dosti misogynní. O historicitě takového tvrzení nelze uvažovat seriózně. Brown navíc pracuje s Biblí následovně: Kdo se ženil v Káně Galilejské, když to Jan neuvádí? Ježíš. Na kontext celého evangelia Brown nereflektuje. Interpretace Božího jména JHWH jako androgynní bytosti Jah a Hava („předhebrejským výrazem pro Evu“) je opět zcela vymyšlená. Izraelský kult byl přísně monoteistický. Eva je běžné hebrejské jméno (znamená „život“), byla to podle SZ první žena, matka všeho živého. Křesťanství ani výraznější měrou nezavedlo patriarchát, jednak proto, že tu už byl, a také proto, že v Bibli je mnoho významných žen (vzkříšeného Krista nejdříve viděly ženy, mnohé spolupracovaly na hlásání evangelia, je řada světic, úcta k Panně Marii).
Leonardo da Vinci Je jisté, že on ani další nemohli být velmistry neexistujícího spolku. Mona Lisa jistě neskrývá narážku na Amona a Isis, protože původně se obraz jmenuje La Gioconda, podle jména vyobrazené osoby. Co se týče svatého grálu na Poslední večeři – evangelia o svatém grálu nic neříkají, protože tato legenda se pojí až s legendami kruhového stolu. V křesťanské inkulturaci pohanského symbolu kalicha do tohoto kalicha Josef z Arimatie zachytil nekolik kapek Kristovy krve pod křížem. Da Vinci pochopitelně nebyl svědkem poslední večeře. Brown zde přejímá téma jiné konspirační teorie autorů Michaela Baigenta, Henryho Lincolna a Richarda Leigha s titulem „Svatá krev a svatý grál“. Ti ho ostatně i zažalovali.
Domnívám se, že kniha může některé lidi zaujmout a určitě je čtivá. Není to však kniha, které by mě zajímala natolik, abych ji aktivně vyhledávala.Přistupoval jsem k tomu stejně, a přečetl jsem si ji až na doporučení kamarádky, že to přecejenom za přečtení stojí. A... ačkoli kniha neoplývá valnou kvalitou... tak shrnuje pár nápadů, co už se objevily u jiných autorů. A člověka trochu tahne k zamyšlení. Knihu neopěvuju ani jejího přečtení nelituju.
Tiskni
Sdílej: