Proběhla hackerská soutěž Pwn2Own Ireland 2025. Celkově bylo vyplaceno 1 024 750 dolarů za 73 unikátních zranitelností nultého dne (0-day). Vítězný Summoning Team si odnesl 187 500 dolarů. Shrnutí po jednotlivých dnech na blogu Zero Day Initiative (1. den, 2. den a 3. den) a na YouTube.
Byl publikován říjnový přehled dění a novinek z vývoje Asahi Linuxu, tj. Linuxu pro Apple Silicon. Pracuje se na podpoře M3. Zanedlouho vyjde Fedora Asahi Remix 43. Vývojáře lze podpořit na Open Collective a GitHub Sponsors.
Iniciativa Open Device Partnership (ODP) nedávno představila projekt Patina. Jedná se o implementaci UEFI firmwaru v Rustu. Vývoj probíhá na GitHubu. Zdrojové kódy jsou k dispozici pod licencí Apache 2.0. Nejnovější verze Patiny je 13.0.0.
Obrovská poptávka po plynových turbínách zapříčinila, že datová centra začala používat v generátorech dodávajících energii pro provoz AI staré dobré proudové letecké motory, konvertované na plyn. Jejich výhodou je, že jsou menší, lehčí a lépe udržovatelné než jejich průmyslové protějšky. Proto jsou ideální pro dočasné nebo mobilní použití.
Typst byl vydán ve verzi 0.14. Jedná se o rozšiřitelný značkovací jazyk a překladač pro vytváření dokumentů včetně odborných textů s matematickými vzorci, diagramy či bibliografií.
Specialisté společnosti ESET zaznamenali útočnou kampaň, která cílí na uživatele a uživatelky v Česku a na Slovensku. Útočníci po telefonu zmanipulují oběť ke stažení falešné aplikace údajně od České národní banky (ČNB) nebo Národní banky Slovenska (NBS), přiložení platební karty k telefonu a zadání PINu. Malware poté v reálném čase přenese data z karty útočníkovi, který je bezkontaktně zneužije u bankomatu nebo na platebním terminálu.
V Ubuntu 25.10 byl balíček základních nástrojů gnu-coreutils nahrazen balíčkem rust-coreutils se základními nástroji přepsanými do Rustu. Ukázalo se, že nový "date" znefunkčnil automatickou aktualizaci. Pro obnovu je nutno balíček rust-coreutils manuálně aktualizovat.
VST 3 je nově pod licencí MIT. S verzí 3.8.0 proběhlo přelicencování zdrojových kódů z licencí "Proprietary Steinberg VST3 License" a "General Public License (GPL) Version 3". VST (Virtual Studio Technology, Wikipedie) je softwarové rozhraní pro komunikaci mezi hostitelským programem a zásuvnými moduly (pluginy), kde tyto moduly slouží ke generování a úpravě digitálního audio signálu.
Open source 3D herní a simulační engine Open 3D Engine (O3DE) byl vydán v nové verzi 25.10. Podrobný přehled novinek v poznámkách k vydání.
V Londýně probíhá dvoudenní Ubuntu Summit 25.10. Na programu je řada zajímavých přednášek. Zhlédnout je lze také na YouTube (23. 10. a 24. 10.).
Článek berte s rezervou, psal jsem ho v trošku horší náladě.
Kniha Dana Browna už je na světě nějakou dobu, přesto mě pořád fascinují reakce katolické církve a některých jejích příznivců.
Katolická církev není zrovna organizací, která by byla nakloněná svobodnému přístupu k literatuře. Přesto je zajímavé sledovat, kolik knih prošlo jen tichým nesouhlasem, a které tituly vyvolaly výraznější odpor.
Šifra mistra Leonarda je další z mnoha velmi živých fiktivních příběhů. Z části mi připomíná Foucaltovo Kyvadlo Umberta Eca, velká část příběhu také The Oracle od Valeria Massima Mandfrediho (četl jsem v angličtině, a italsky si to nepamatuju). Kniha měla takový spád, že jsem dva dny ve škole ani nesledoval výuku :).
Ale to snad katolíkům (omluvte mi zjednodušování, občas tím myslím církev, občas další organizace, občas jednotlivce, budu se snažit upřesnit) zase tolik vadit nebude. Že se opírá do Ježíše Krista, do církve... to se opírá knížek, a tolik se jimi církev nezabývá.
Šifra je pro katolickou církev daleko větší problém. Vedle poutavého příběhu totiž upozorní na některé průšvihy, co si církev nadělala sama. Vzbuzuje zvědavost, nutí lidi přemýšlet. Ale katolíci by přece neměli přemýšlet, neměli by číst, pokud možno radši ani bibli, tu jim přece na kázání vysvětlí lepe než by jí pochopili sami.
V knížce se objevuje jakási sekta s názvem Opus Dei (dílo boží), která má velmi silné vazby na Vatikán. Církvi nejspíš ani tak nevadí, co se tvrdí v knize, jako to, co se člověk dozví, když se o to začne seriózně zajímat.
Kniha se jen lehce otírá o historické zločiny církve, které s hlavním dějem ani nemají moc, co dělat. Podobně nenápadné zpochybnění toho, že Ježíš byl (je) takový, jak tvrdí církev a předvedení (údajného) kultu Máří Magdaleny a starých matriarchálních ideálů. Pro silně patriarchální katolickou církev je to myslím dost velká rána.
Na první pohled by se mohlo zdát, že si církev svým hlasitým nesouhlasem škodí a že dělá knize jen reklamu. Pravdou je, že ji spousta lidí četla právě kvůli odporu katolické církve. Přesto se domnívám, že katolická cenzura byla velmi úspěšná. Mám ve svém okolí nějaké katolické věřící. Nikdo z nich knihu nečetl, přestože o ní vědí nebo ji dokonce mají doma. Brownova kniha je natolik démonizovaná, že se ji bojí otevřít. Vědí, že je špatná, ale nikdo z nich neví proč.
Jinak jako pěkné čtení doporučuju článek na www.catholic.com. Ale radši to nečtěte po jídle. Mě ten text napoprvé neudělal dobře.
Jedna výzva nakonec... prosím, Dana Browna nám neupalujte (ani jeho knihy).
P.S.: Těším se na vaše komentáře, ale na příliš dlouhé nebo příliš jedovaté reagovat nebudu.
Tiskni
Sdílej:
(nie, že by som si to nechcel prečítať, ale nie je kedy).
V řeči manipulovat s jazykem můžeš, tak i v textu si ho můžeš upravit. Pak jde jen o vkus a míru.
Tak zkus příště použít tag <em>, imho je na to vhodnější.
A politika, politika by se tu měla řešit víc než technika? Ne? A proč tomu tak někdy je? Takže se toho vůbec neboj a klidně piš o čem chceš (nejen Linuxem živ je člověk), například Jan Jílek taky nepíše moc o technice a nemyslím že by si někdo stěžoval.
Je to kniha pro ty, co rádi vidí církev v pozici zlé organizace v pozadí tahající za provázky.To si myslím, že není zrovna přesný popis cílového publika knihy.
Nabozenstvi je stejny nesmysl jako treba komunismus. Zakladni myslenky jsou pekne a uslechtile.Mama miiiiia! Kolikrat tu jeste uslysim, ze komunismus je teoreticky OK, jen praxe se nepovedla? Muzu vedet jaka myslenka je ta pekna a uslechtila?
Pokud ta spolecna prace je dobrovolna a pokud jeji soucasti neni potlaceni individuality a degradace jedince na statisticky udaj, pak je to OK.
Tak mne napadá, že jsou dějiny lidstva hledáním toho, aby se všichni měli dobře, všichni najednou a na úkor všech. Taková věčná Babylónská věž, stoupání k výšinám a padání.
Nabozenstvi je stejny nesmysl jako treba komunismus. Zakladni myslenky jsou pekne a uslechtile. Bohuzel, pouze na papire. Aplikace a praxe je pak primo strasna!Proto se také komunisté snažili církev potlačovat ... byla to jejich největší konkurence.
verici je lehce ovladatelny blbecA jsme opět u toho. Nesprávné zobecňování. To že něco (cokoli, nejen výše uvedený citát) platí pro většinu (nevím, jestli se to o diskutovaném tvrzení dá říct, možná ano, možná ne), neznamená, že to platí pro všechny.
Nabozenstvi je stejny nesmysl jako treba komunismus. Zakladni myslenky jsou pekne a uslechtile. Bohuzel, pouze na papire. Aplikace a praxe je pak primo strasna!Viz výše. Tohle je ještě větší nepřesnost. Mnohá náboženství nejsou pěkná a ušlechtilá ani v základu.
Vzal jsem si ze Šifry nutnost pochybování o všem, mj.
Proto doporučuju třeba Dogma nebo Celestinské proroctví.
Dogma jako oddych, nadsázku, že se i Bůh umí smát, Redfield pro to desatero a jeho souvislosti. Když už, tak ještě třeba k tomu Svět podle Prota - "Občas je s podivem, kam jste to vy lidi dotáhli", "dobro a zlo odliší každá lidská bytost ve vesmíru". Toho je ... jak stárnu a měním se (jestli je to tim?), nacházím v mnohém jiné a další dojmy, impulsy.
Šifra [Mistra Leonarda] je pro katolickou církev daleko větší problém. … Vzbuzuje zvědavost, nutí lidi přemýšlet.Po přečtení mám dojem přesně opačný – přemýšlet u téhle knihy je nežádoucí. To pak totiž čtenáře napadají takové myšlenky, jako jestli má autor fakt čtenáře za takového blba, který si nepamatuje ani co bylo napsáno pár stránek zpět. Nebo proč tam autor mermomocí musel nacpat zrovna tohle klišé a udělat kvůli tomu ještě dějovou odbočku, když se děj mohl snadno obejít i bez tohohle podbízení se divákům béčkových akčních filmů.
Šifra mistra Browna
Dan Brown je autorem thrillerového konspiračního příběhu a postupuje metodou, která by se dala přirovnat k metodě práce českých cimrmanologů. Pracuje sice s existujícími historickými postavami, ale z historických kontextů si vybírá pouze fakta, která podporují jím vytvořený názor, a ignoruje všechno, co jaho záměru odporuje. Výsledkem je velice působivé dílo, ale čerpat z něho historické informace nebo pohledy by bylo stejně pošetilé, jako věřit v existenci Járy Cimrmana. Bylo by příliš pracné vyvracet všechny mystifikace, proto se zaměříme jen výběrově na největší dezinterpretace.
Převorství Sionské Brown v předmluvě uvádí, že PS je reálná tajná organizace založená 1099. Toto tvrzení se opírá o dokumenty Les Dossiers Secrets nalezené 1975 v Pařížské národní knihovně. Ve skutečnosti jsou podle Hanka Hanegraaffa a Paule Maiera podvrhy, které vytvořil Pierre Plantard, který založil se dvěma novináři a recesisty v padesátých letech rovněž Převorství Sionské. Jeho snahou bylo prokázat, že je posledním žijícím potomkem dynastie Merovejců.
Templáři Jak říká Umberto Eco ve Foucaultově kyvadlu, každá konspiračí teorie musí být nějak propojená s templáři. Templáři ovšem nemohli mít nic společného ani s Převorstvím Sionským a o jakémkoli spojení se Svatým grálem neexistují žádné historické dokumenty. Motivem Filipa Sličného pro jejch eliminaci byla nepochybně snaha mocnit se jejich majetku a omezit jejich moc.
Bible Klíčové tvrzení Brownovy knihy je, že Bibli sestavil císař Konstantinve 4. století. Neexistují žádné historické podklady pro takové tvrzení. Kánon starého zákona se tvořil už léta před Konstantinem a Nový zákon se ustálil rovněž velice záhy. Už ve 2. století jsou dnešní NZ spisy zaznamenány u Ireneje z Lyonu v Adversus haereses a na „Muratoriho fragmentu“. Ani evangelia kanonická ani apokryfy však nejsou díla historická ve smyslu dějepisectví Héródotova. Každá sleduje svoje teologické zájmy, proto se mezi sebou liší v detailech i kanonická evangelia. Že Ježíš líbal Magdalénu na ústa, určitě není snaha o tvrzení, že měla přední postavení, či dokonce Petrův primát. Autorem Tomášova evangelia jsou totiž gnostikové, kteří byli dosti misogynní. O historicitě takového tvrzení nelze uvažovat seriózně. Brown navíc pracuje s Biblí následovně: Kdo se ženil v Káně Galilejské, když to Jan neuvádí? Ježíš. Na kontext celého evangelia Brown nereflektuje. Interpretace Božího jména JHWH jako androgynní bytosti Jah a Hava („předhebrejským výrazem pro Evu“) je opět zcela vymyšlená. Izraelský kult byl přísně monoteistický. Eva je běžné hebrejské jméno (znamená „život“), byla to podle SZ první žena, matka všeho živého. Křesťanství ani výraznější měrou nezavedlo patriarchát, jednak proto, že tu už byl, a také proto, že v Bibli je mnoho významných žen (vzkříšeného Krista nejdříve viděly ženy, mnohé spolupracovaly na hlásání evangelia, je řada světic, úcta k Panně Marii).
Leonardo da Vinci Je jisté, že on ani další nemohli být velmistry neexistujícího spolku. Mona Lisa jistě neskrývá narážku na Amona a Isis, protože původně se obraz jmenuje La Gioconda, podle jména vyobrazené osoby. Co se týče svatého grálu na Poslední večeři – evangelia o svatém grálu nic neříkají, protože tato legenda se pojí až s legendami kruhového stolu. V křesťanské inkulturaci pohanského symbolu kalicha do tohoto kalicha Josef z Arimatie zachytil nekolik kapek Kristovy krve pod křížem. Da Vinci pochopitelně nebyl svědkem poslední večeře. Brown zde přejímá téma jiné konspirační teorie autorů Michaela Baigenta, Henryho Lincolna a Richarda Leigha s titulem „Svatá krev a svatý grál“. Ti ho ostatně i zažalovali.
Prostá ale kvalitní odpověď na žvásty D. Browna. K církvi máš panický odpor, navíc tvoje "znalosti" jsou úsměvné - tolik předsudků a pověr jsem už dlouho neslyšel. Nezneužil tě náhodou v mládí nějaký klerik?
, protože kniha patří do žánru, který mě obecně vůbec nezajímá, a autor nenapsal nic jiného, co by mě zaujalo, nevyvíjela jsem také žádné zvláštní úsilí o její získání. Nemá pro mě vůbec cenu si ji koupit, stát dvě hodiny v knihkupectví, abych si ji přečetla tam, se mi nechce, v knihovně je skoro pořád vypůjčená a kontrolovat každou chvíli jestli ji už tam mají, nebo si ji dokonce rezervovat – kniha, o které mi spoustu lidí (věřících i nevěřících) řeklo, že je sice celkem čtivá ale slátanina, mi za to nestojí.
Možná jsem viděla část filmu, jistá si tím nejsem, mohla se mi spojit recenze, kterou jsem četla s nějakým jiným filmem. Běhali tam za nějakými prastarými záhadnými památkami a bylo to divný. Tak či onak, to co jsem zahlédla mi připadalo jako naprostá blbost a dívat jsem se na to nevydržela.
Pokusím se říct něco na základě věcí, které jsem o knize zaslechla a přečetla. Spoustu věřících lidí (nevěřících taky, ale u těch to v tomto případě je očekávané) mi tvrdilo, že kdo knihu nečetl, si na ni nesmí utvořit názor, takže si ji každý přečíst musí, aby se o ní mohlo diskutovat. Nesouhlasím, člověk si může vytvořit na věc dostatečně kompetentní názor, když vyslechne mnoho různých názorů z různých stran, zvlášť když ví jak moc mohou být dotyčné strany zaujaté. A každý si takovým způsobem mnoho názorů vytvořil (teď mluvím obecně, nejen o té knize).
Když jsem slyšela mnoho rozporuplných názorů na knihu, od naprosté chvály a tvrzení "Všechno je tak, já to věděl!" přes "průměrná kniha, čtivá, spoustu fikce" po hrůzu a odsouzení "V plamenech pekelných bude Brown hořet, všecko si vymyslel, kniha je dílo Satanovo!", zajímala jsem se jaké jiné knihy napsal. V nějaké recenzi jsem zahlédla, že jeho další kniha je "to samé v bleděmodrém" nahraď jména, církev zaměň za vládu, Ježíše za mimozemšťany (nebo naopak) a nemusíš tu druhou knihu číst. Nějak mě to nepovzbudilo k tomu, abych si jednu z nich přečetla. V úvodu knihy se píše něco ve smyslu: "Po dlouhém pátrání si vám dovoluji předložit tento příběh, založený na pravdivých skutečnostech, které jsem nalezl." V pořádku, spoustu knih takhle začíná – básnická licence, nebo ne? Já vidím jako problém to, že se nesnaží říct, že je příběh pravdivý, tvrdí to jen o informacích za ním (možná se mýlím, četla jsem ten úvod jen zběžně během těch dvou sekund). Příběhu by se každý zasmál, ale takhle začne v člověku hlodat "a co kdyby" navíc v kontextu současných nálad, kdy západní civilizaci chybí jasně definovaný obecný nepřítel (teroristi jsou celkem nejasní, je tu snaha, ale nejde na ně moc dobře ukázat prstem), církev se celkem na tu roli hodí a ještě v ní udělají panu Brownovi úžasnou reklamu zadarmo.
Před tím než kniha vyšla jsem na Opus Dei neměla zrovna nejlepší názor. Kniha a to co jsem o ní slyšela mě přiměly zjistit si o hnutí více a trochu si poopravit názor (k lepšímu), ale i ten můj původní názor byl příznivější než to, jak je Opus Dei prý prezentováno v knize.
Ohledně faktografie v knize jsem mluvila s několika lidmi, kteří ji rozebírali z různých hledisek. Z kulturního, teologického, historického … byli to lidé, kteří se danými obory zabývají poměrně intenzivně, knihu četli a já je považuji za inteligentní osoby. Vesměs říkali, že většina toho, co Brown v Šifře píše, jsou výmysly, s částmi, které jsou ověřitelně pravdivé. Není jich prý moc (pravdivých částí), ale jak já znám lidi, tak mnoho je schopno uvěřit i očividným nesmyslům, když se mezi ně šikovně zakomponuje jedna pravdivá věc, kterou je pošleme si ověřit.
Shrnutí: Domnívám se, že kniha může některé lidi zaujmout a určitě je čtivá. Není to však kniha, které by mě zajímala natolik, abych ji aktivně vyhledávala. Pro některé lidi může být nebezpečná a zavádějící, ale přestože tato kniha má některé rysy, kterými může zavádět spíše, nebezpečná může být každá kniha a jen blbec by přestal číst.
Omlouvám se za délku příspěvku, kratší bych teď nedokázala sestavit, aby plně vystihoval mé myšlenky a názory, tento také není asi úplně přesný, ale stačí.
PS: OT: Nedávno mi máma doporučovala knihu od Chestertona Ortodoxie. Z jejího krátkého shrnutí a toho co se na abclinuxu v poslední době objevuje mám pocit, že bych si ji opravdu měla přečíst. Mluví prý o posuzování pravdivosti názorových konstrukcí a o vnitřně bezrozporných a tedy nevyvratitelných pohledech na svět.
Domnívám se, že kniha může některé lidi zaujmout a určitě je čtivá. Není to však kniha, které by mě zajímala natolik, abych ji aktivně vyhledávala.Přistupoval jsem k tomu stejně, a přečetl jsem si ji až na doporučení kamarádky, že to přecejenom za přečtení stojí. A... ačkoli kniha neoplývá valnou kvalitou... tak shrnuje pár nápadů, co už se objevily u jiných autorů. A člověka trochu tahne k zamyšlení. Knihu neopěvuju ani jejího přečtení nelituju.