Armbian, tj. linuxová distribuce založená na Debianu a Ubuntu optimalizovaná pro jednodeskové počítače na platformě ARM a RISC-V, ke stažení ale také pro Intel a AMD, byl vydán ve verzi 25.8.1. Přehled novinek v Changelogu.
Včera večer měl na YouTube premiéru dokumentární film Python: The Documentary | An origin story.
Společnost comma.ai po třech letech od vydání verze 0.9 vydala novou verzi 0.10 open source pokročilého asistenčního systému pro řidiče openpilot (Wikipedie). Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu.
Ubuntu nově pro testování nových verzí vydává měsíční snapshoty. Dnes vyšel 4. snapshot Ubuntu 25.10 (Questing Quokka).
Řada vestavěných počítačových desek a vývojových platforem NVIDIA Jetson se rozrostla o NVIDIA Jetson Thor. Ve srovnání se svým předchůdcem NVIDIA Jetson Orin nabízí 7,5krát vyšší výpočetní výkon umělé inteligence a 3,5krát vyšší energetickou účinnost. Softwarový stack NVIDIA JetPack 7 je založen na Ubuntu 24.04 LTS.
Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) spolu s NSA a dalšími americkými úřady upozorňuje (en) na čínského aktéra Salt Typhoon, který kompromituje sítě po celém světě.
Společnost Framework Computer představila (YouTube) nový výkonnější Framework Laptop 16. Rozhodnou se lze například pro procesor Ryzen AI 9 HX 370 a grafickou kartu NVIDIA GeForce RTX 5070.
Google oznamuje, že na „certifikovaných“ zařízeních s Androidem omezí instalaci aplikací (včetně „sideloadingu“) tak, že bude vyžadovat, aby aplikace byly podepsány centrálně registrovanými vývojáři s ověřenou identitou. Tato politika bude implementována během roku 2026 ve vybraných zemích (jihovýchodní Asie, Brazílie) a od roku 2027 celosvětově.
Byla vydána nová verze 21.1.0, tj. první stabilní verze z nové řady 21.1.x, překladačové infrastruktury LLVM (Wikipedie). Přehled novinek v poznámkách k vydání: LLVM, Clang, LLD, Extra Clang Tools a Libc++.
Alyssa Anne Rosenzweig v příspěvku na svém blogu oznámila, že opustila Asahi Linux a nastoupila do Intelu. Místo Apple M1 a M2 se bude věnovat architektuře Intel Xe-HPG.
Sám jsem člověkem více než cokoli jiného rozporuplným, a bohužel i mé texty jsou začasté plny rozporů. Když si jich někdy všimnu a snažím se o vysvětlování, čitelnost obvykle povážlivě klesá. Celé to je jen snaha zdokonalovat svoje vyjadřování, snaha vměstnat notně zkurvenou poezii do schémat hovorové řeči. A snad i já mohu věřit, že hledat krásná slova je lepší než zabíjet a vraždit.
Když se v poslední době při svojí četbě věnuju fantastice, jde o knížky převážně z produkce plzeňského nakladatelství Laser-books (asi si pořídím čtenářské konto ). To vskutku není patriotismus, jen sázka na osvědčenou kvalitu. A o jedné takové kvalitě, tentokrát z nové ediční řady Moderní díla fantasy, hodlám v tuhle chvíli vyprávět, takže se pohodlně posaďte, otevřete lahvinku Bikavéru (případně Austeršalinské brandy, pro znalce), manželku s její Chardonkou pošlete kam slunce nesvítí a připravte se na zběsilý závod městem, které kdyby bylo Benátkami, Shakespeare by se z něj nejspíš posral.
Martin Šust se v medailonku autora pozastavuje nad tím, že nováčkové žánru mají dnes u nakladatelů otevřené dveře hned s plánem na mnohadílnou sérii, i když ještě nic nepublikovali. Uvědomuje si ovšem, že taková je doba, a kromě románů, které jsou "pouze" skvěle řemeslně zvládnuté (vzpomeňme například Eragona, kterým sice někteří opovrhují, ale podle mého skromného názoru vůbec nejde o špatnou fantasy), se takto mohou prosadit i skutečně talentovaní autoři, jejichž budoucnost je přinejmenším slibná a pokud svým plánům dostojí, na konci série se dočkáme vpravě mistrovského díla. Osobně jsem přesvědčen, že právě to je případ jednatřicetiletého amerického autora Scotta Lynche, který u nás debutuje svým románem Lži Lockeho Lamory, jenž je prvním dílem zamýšlené sedmidílné ságy.
A naplno: je to pecka, vážení! Když Richard Morgan mluví o vysokooktanové fantasy zápletce, vůbec nepřehání. Locke Lamora je pravým fantasy hrdinou pro postmoderního čtenáře, vychytralým až sofistikovaným (čti vychcaným) podvodníkem, garristou jednoho malého pouličního gangu, který se rozhodl porušit Tajný mír, mír mezi šlechtou a Řádným lidem, mír dávno ujednaný vévodovým Pavoukem a Capou, mír, který všichni zločinci osmdesátitisícového města Camorru dodržují. Podvedení a oškubaní šlechticové se sice ke své hanbě přiznat nechtějí, ale někdo o ní přece ví. Do Camorru přichází Šedý král, v patách mu jde Nájemág Sokolník se svým štířím jestřábem Vestris, a celé město se v rytmu pomsty otřásá v samých základech.
Ještě před první stranou prologu, na mapce, která dává jasně najevo, že město je tvořeno víc než tuctem ostrovů a převozníci jsou stejně důležití jako povozníci, poznáte zběsilé kouzlo Benátek, ve slově Camorr zase najdete neapolskou Camorru. Podle jisté recenze jméno hlavního hrdiny odkazuje na severského lstivého boha Lokiho, což je taky docela dobře možné, jeho pověst Trna z Camorru pak jako by z oka vypadla Robinu Hoodovi – ale pozor na to, že celá takhle přehlídka fantazie rozhodně není vykradená. Je to skvělá dobrodružná fantasy s propracovaným, nápaditým, kontrastujícím jazykem, kterou bychom, být napsána aspoň před desíti lety, mohli označit za zatraceně výživnou a spletitou součást podhoubí new weirdu. Přinejmenším já bych ji s klidem srovnal se skvělými romány Steph Swainstonové!
Krátce k řemeslu: obálka je vyloženě krásně zpracovaná (a podle obrázku čeká totéž i další kus v edici, Zjizvenou noc Alana Campbella), obvyklá laserovská sazba v LaTeXu nepřekvapí ani neurazí, a překladu Romana Tilcera téměř nelze nic vytknout (na necelých pěti stovkách stran jsem zaznamenal snad tři drobné úlety, které ale rychle blednou ve srovnání s tím, jak se vypořádal s překlady vlastních jmen i zločineckého argotu – takové slovo uličnice pro označení kuše je vyloženě nádherné).
Krátce řečeno: začátek je možná trochu pomalý, autor střídá současnost s Lockeho dětstvím a jeho výchovou v péči otce Okova, ale ještě před polovinou děj nabere takový spád, že zbylé asi tak dvě třetiny knížky přečtete za jediný den na jeden zátah. A navrch – koncem se opravdu příběh románu uzavírá a epilog má daleko do těch žalostných pokusů, které vídáme pohříchu tak často, snad proto, že bylo předem jasné, že příběhy Lockeho Lamory, který se vlastně nejmenuje Locke Lamora, budou pokračovat. A závěrečné souboje jsou hned dva! Kromě pochopitelného souboje mezi Šedým králem a Lockem je tu ještě jeden, vylíčený mnohem dřív a podle mne mnohem lépe. Zvrhlé sestry Raiza a Cheryn Berangiasovy, nejlepší camorrské contrarequially, a proti nim Zvrhlé sestry Jeana Tannena… inu, to je podívaná, při které se neopovážíte hlasitě vydechnout.
A drobný bonus k tématu: co takhle edice Moderní díla sci-fi? neoAddix Jona Courtenaye Grimwooda i Zakalená Elizabeth Bearové jsou běsnící skvosty kyberpunku třetího tisíciletí, rozmazané obrazy pochmurné budoucnosti, a úprk od první k poslední stránce doprovází sevřený žaludek a v předvečer pracovního dne také obrovská nechuť přestat a jít spát. Navíc Zakalená je jen prvním dílem v trilogii, jejíž druhá kniha je už plánována k vydání (stejně jako druhá kniha příběhů Lockeho Lamory, ta je ovšem na stránce edičního plánu až kdesi hluboko dole, smutník).
Krom toho se v medailonku Elizabeth Bearové dočtete o ambiciózním románovém projektu The Promethean Age vyprávějícím historii pětisetleté tajné války mezi Férií a mágy z Prométheova klubu. Mám rád alternativní historii, a tohle hlavně není série, každý román je samostatný a knihy ani nevycházejí v chronologickém pořadí… Opravdu toužím, že to u nás někdy někdo vydá, inu, uvidíme. Jediným problémem teď zůstává, že skvělé fantastiky prostě vychází tolik, že, skoro se to stydím říct, ji, spolu s mými odbornými knížkami, klasickou krásnou literaturou, i staršími ještě nepřečtenými fantastickými kousky, už skoro nestíhám číst. A to je… inu, krásný problém!
Tiskni
Sdílej: