Mastodon CZ Sraz 2024, tj. druhý ročník srazu uživatelů Mastodonu a Fediverse proběhne 11. října 2024 v Praze.
Projekty Tor a Tails se spojují. Tails bude začleněn do struktury projektu Tor pro snazší spolupráci, lepší udržitelnost, snížení režie, rozšiřování povědomí o větším počtu digitálních hrozeb a lepší ochranu před sledováním a cenzurováním.
Společnost System76 vydala druhou alfa verzi desktopového prostředí COSMIC Epoch 1 společně s alfa verzí Pop!_OS 24.04 LTS.
Byl vydán PostgreSQL 17. Přehled novinek v poznámkách k vydání.
Společnost Meta Platforms na své dvoudenní konferenci Meta Connect 2024 představuje novinky: brýle Orion (původně Project Nazare) pro rozšířenou realitu (AR, Augmented Reality), nový VR headset Meta Quest 3S, vylepšené chytré brýle Ray-Ban Meta nebo Llama 3.2, tj. nejnovější verzi svého velkého jazykového modelu.
Počítačová hra XBill (Wikipedie) oslavila v létě 30 let. V devadesátkách Linuxáci poctivě bránili Billovi v instalaci Windows. Bohužel hry XSteve a XSatya nevznikly. A nemáme ani hru XTim. Proto není Linux na desktopu tak rozšířený ☺. Mimochodem, po 25 letech byl aktualizován XBill pro PalmOS.
Počítačová hra Elite (Wikipedie), 3D vesmírní simulátor, byla vydána před 40 lety, 20. září 1984. Při té příležitosti byly zveřejněny další zdrojové kódy Elite pro platformy Apple, Atari, C64, NES a SNES a nedokončené Elite II pro BBC Micro.
V květnu bylo oznámeno, že dnes budou zveřejněny zdrojové kódy přehrávače Winamp. Stalo se tak (𝕏). Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu. Nejedná se ale o svobodný a otevřený software (licence).
Fiala navrhne odvolání Bartoše z postu vicepremiéra pro digitalizaci a ministra pro místní rozvoj ke 30. září. Důvodem je nezvládnutí digitalizace stavebního řízení, podle premiéra ji Bartoš není schopen dotáhnout do konce. „Po projednání analýzy digitálního stavebního řízení na vládě minulou středu a po dnešním ranním rozhovoru s panem vicepremiérem Ivanem Bartošem jsem bohužel nabyl jistoty, že není schopen tuto digitalizaci
… více »Komunikační platforma Telegram začne po tlaku úřadů poskytovat vládám více informací o svých uživatelích. V pondělí to oznámil její zakladatel a generální ředitel Pavel Durov. Ten už několik týdnů ve Francii čelí obvinění, že nedělá dost pro to, aby platformu nevyužívaly i kriminální živly. To chce Durov nyní také změnit, informují tiskové agentury.
Tento článek nebude o školnících ani instalatérech. Místo toho přinese pár kapitol z příběhu o životě (nejen) binárního balíčku v linuxové distribuci.
V diskusi pod mým posledním článkem se objevil názor, že o opravy chyb v balíčcích by se spíš než distributoři měli starat autoři. To je pěkná představa, která ale z mnoha důvodů narazí na tvrdé hrany reality: předně, neexistuje žádná páka, jak autora donutit, aby problém spravil (ve skutečnosti dá občas pořádnou fušku ho donutit, aby vydal novou verzi i s opravou, kterou jsme mu zaslali). Potom, i ochotné autory open source programů jejich balíček obvykle neživí a než si na něj mohou udělat čas, nejspíš najdete ještě dalších deset chyb. Navíc uživatele jednotlivých distribucí možná přesvědčíme, aby hlásili chyby v distribuční bugzille, ale určitě je nedonutíme, aby se ještě sháněli po autorovi. A konečně, některé problémy balíčku, které se projevují v konkrétní distribuci, autor stejně vyřešit nemůže.
Každý distributor si tak musí zajistit tým lidí, kteří se kromě jiného zabývají také péčí o jednotlivé balíčky obsažené v distribuci. Komunitní distra to mají celkem jednoduché, obvykle sdružují velké množstvín dobrovolníků starajících se jen o pár balíčků, které je zajímají. Komerční distributoři potom musí rozdělit své balíčky mezi své zaměstnance: u některých panuje anarchie a o balíky se stará ten, kdo má zrovna čas, u dalších jsou všechny rozděleny mezi jednotlivé vývojáře, kteří pak řeší veškeré problémy s nimi spjaté.
Naše distribuce je ztělesněním druhého jmenovaného modelu. Kromě toho, že většina vývojářů si mimo běžné náplně práce balí pár svých oblíbených balíčků, existují také balíkáři - specialisti. Balíky, které mají v péči, se počítají na stovky a jejich udržování věnují celou svou pracovní dobu. Jak jejich práce vypadá?
Jak říkávám, práce balíkáře znamená opravovat chyby v programech, které neznáme, a které jsou napsané v jazycích, které neumíme. K většině programů přijde balíkář jak slepý k houslím a jejich kód poprvé spatří až ve chvíli, kdy řeší nějaký problém. Občas tak dochází k nemilým překvapením: už jsem tady vyprávěla, jak jsem se učila Fortran a v nejbližší době se zřejmě dočkáte pokračování, tentokrát se bude týkat Scheme. Smůla je, že k normálnímu programování se balíkář dostane obvykle jen ve volném čase: obyčejně pár hodin kouká do kódu, a potom odevzdá patch čítající pět řádků.
Většinu času balíkář stráví v relativním klidu a pohodě (řeší jen problémy s přechodem na nové verze gcc, glibc, portováním na různé absurdní architektury a uživateli domáhajícími se nesmyslných featur), ta se ale rychle rozplyne přibližně týden před tím, než je vyhlášen freeze na nové verze balíků v nadcházející verzi distribuce. Tehdy je totiž třeba co nejrychleji aktualizovat všechny balíčky: pouštět se do toho dřív nemá valného smyslu, protože potom stejně ještě vyjdou nové verze. Dělat si strejčka se vyplatí jen u knihoven. Někdy má člověk štěstí a všechno jde jako po másle, jindy dře jako otrok na plantáži.
Výsledkem této akce je distribuce ve stavu připomínajícím dort pejska a kočičky: nastává chvíle, kdy programy padají jak zralé ovoce a je na vývojářích, aby chyby našli a opravili. Než se nadějí, uplyne čas do první bety a k chybám nalezeným vlastnoručně přibudou hromady hlášení od uživatelů. V těchto okamžicích naprosto nemá smysl spoléhat na opravy od autorů jednotlivých programů: nebylo by to dost rychle a navíc ukázat jim, jak chybu zreprodukovat, by mnohdy dalo víc práce, než ji spravit. Nepříjemnosti, které toto období přináší, jsou způsobeny jen a pouze tím, že nové verze programů obvykle přicházejí na svět nedostatečně odladěné.
V praxi tedy ráno člověk přijde k počítači, vypije si první kafe a přitom si prohlédne seznam nových bugreportů, které přibyly přes noc (uživatelé pilně testují ve všech časových zónách). Pak je probírá jeden po druhém, a když má štěstí, opraví jich tolik, že se seznam přes den neprodlouží. V noci u posledního kafe potom rozešle své patche autorům jednotlivých programů. Text mailu mnohdy najde jako komentář ke svému kódu v dalším vydání programu: občas i přesto, že jde o slova jako "tento pointer je občas NULL, nevím proč." Tolik tedy k ochotě upstream autorů zabývat se chybami ve svém kódu.
Nakonec se začne frekvence hlášení snižovat. Když se z bety stává RC, je seznam bugreportů téměř prázdný a přichází čas věnovat se běžným denním radostem: proklínání programátorů, co nikdy neslyšeli slovo bigendian, nadávání na vývojáře gcc proměňující warningy v chyby a pročítání požadavků na nové featury s úsměvem, který rychle tuhne na rtech ve chvíli, kdy se za ně postaví management. Patche už nepadají z klávesnic jako mince z kouzelného beránka, kódu použitelného pro původní autory software ale vzniká i tak dost. Za to, že se autoři nemusejí hrabat v chybách, a místo toho se věnují novým vlastnostem, tedy uživatelé vděčí svým distributorům a asi by bylo nemoudré to chtít jinak.
Tiskni Sdílej: