Společnost IBM představila novou generaci svých serverů: IBM Power11.
Multiplatformní digitální pracovní stanice pro práci s audiem Ardour byla postavena na GTK2. Vývojáři neplánovali její portaci na GTK3 nebo GTK4. Naopak, v lednu loňského roku si vytvořili vlastní fork GTK2 s názvem YTK. Ten v únoru letošního roku přestal být volitelným a nově byla zcela odstraněna podpora GTK2.
Byla vydána nová verze 6.4 linuxové distribuce Parrot OS (Wikipedie). Jedná se o linuxovou distribuci založenou na Debianu a zaměřenou na penetrační testování, digitální forenzní analýzu, reverzní inženýrství, hacking, anonymitu nebo kryptografii. Přehled novinek v příspěvku na blogu.
Společnost initMAX pořádá sérii bezplatných webinářů věnovaných novému Zabbixu 7.4. Podrobnosti a registrace na webu initMAX.
… více »Byla vydána verze 7.0 open source platformy pro správu vlastního cloudu OpenNebula (Wikipedie). Kódový název nové verze je Phoenix. Přehled novinek v poznámkách k vydání v aktualizované dokumentaci.
E-mailový klient Thunderbird byl vydán ve verzi 140.0 ESR „Eclipse“. Jde o vydání s dlouhodobou podporou, shrnující novinky v upozorněních, vzhledu, správě složek a správě účtů. Pozor, nezaměňovat s průběžným vydáním 140.0, které bylo dostupné o týden dříve.
Organizace Video Games Europe reprezentující vydavatele počítačových her publikovala prohlášení k občanské iniciativě Stop Destroying Videogames.
Společnost Raspberry Pi nově nabzí Raspberry Pi Camera Module 3 Sensor Assembly, tj. samostatné senzorové moduly z Raspberry Pi Camera Module 3.
Cathode Ray Dude v novém videu ukazuje autorádio Empeg Car (později Rio Car) z let 1999–2001. Šlo o jeden z prvních přehrávačů MP3 do auta. Běží na něm Linux. Vyrobeno bylo jen asi pět tisíc kusů, ale zůstala kolem nich živá komunita, viz např. web riocar.org.
Open source platforma Home Assistant (Demo, GitHub, Wikipedie) pro monitorování a řízení inteligentní domácnosti byla vydána v nové verzi 2025.7.
Někdy na základní škole jsem pochopila, že ze mě jednou bude matfyzačka. Spoustu dalších let jsem se potom snažila vymyslet, který studijní program si mám vlastně vybrat. Nakonec jsem skončila na matematice, a že to ve skutečnosti nechci dělat, jsem zjistila až ve druhém ročníku. Protože neexistuje způsob, jak mezi programy normálně přestoupit, musela jsem se dnes vypravit na přijímačky...
Když jsem se ráno potácela od metra, nebyla jsem si jistá, jestli bdím, nebo jestli se mi okolní ulice jen zdají. Dnes v noci jsem téměř nespala, a tu minulou a předminulou jakbysmet. Netušila jsem, že mě to odrovná tolik - bylo to jen o málo příjemnější než kocovina. Prostě stav, v kterém se dá zvládnout jen dojít do nejbližší postele. A nebo se prokousat trochou středoškolských počtů. Ale to se ještě uvidí...
Akce se konala na Albertově na přírodovědě. Těm, kdo znají legendu o založení matfyzu, jistě nemusím vysvětlovat, proč jsem se na cestě po schodech z Karlova na Albertov dolů cítila jak největší vyvrhel. Na melancholické pocity jsem ale naštěstí neměla ani moc času, ani moc mozkové kapacity - většinu CPU spotřebovával proces obstarávající udržení rovnováhy za chůze.
Během čekání na první písemku jsem se nádherně bavila pozorováním dozoru v učebně, který se tvářil, že usilovně patrá po zapnutých mobilech a vyhledával bluetooth zařízení, wifiny, a podobné podvody. (Použít notebook bez těchto featur bylo díky Tuxovi povoleno.) Myslím, že následující rok strávím přemýšlením, jak je ošálit - ne, že bych to chtěla skutečně provést, ale vrtá mi hlavou, na co všechno zapomněli. Každopádně, takové pátrací akce jsou pro mě horkou novinkou - když jsem dělala zkoušky poprvé, nic takového tam neprobíhalo.
První písemku jsem přežila celkem ve zdraví. Byla to matematika a všechny úložky z počtů byly opravdu jednoduché. Počítání mi šlo neuvěřitelně pomalu, a protože jsem neměla kalkulačku, ale jen pythoní konzoli, byla to občas docela legrace. Poslední geometrickou úlohu jsem ale bohužel nestihla dopočítat. Bylo tedy takřka jisté, že za jednu písemku potřebných čtyřicet bodů nedostanu, a budu muset přetrpět ještě druhou. (Na druhou stranu, čtyřicet ze sta se dělá podstatně lépe než čtyřicet z padesáti.)
S informatikou, která byla další v pořadí, se letos autoři příkladů moc nevytáhli. Ani jedna z úloh, které jsem viděla, nebyla pěkná, zajímavá, ani originální. Jejich případnou skrytou záludnost jsem ale bohužel neměla šanci docenit. Nejprve jsem si patnáct minut hrála s programem, který počítal jedničky ve dvojkovém zápise čísel na vstupu, a potom jsem si chtěla odpočinout u algebrogramu. To jsem ovšem neměla dělat.
Určitý časový úsek mi jaksi úplně vypadl z paměti. Vzpomínám si, že jsem určila jedničku a nulu. Že jsem si řekla, jak to teď už bude jednoduché. Že se mi papír před očima začal rozplývat... a protože jsem se potom cítila velmi odpočatě, zřejmě jsem doopravdy usnula.
Poté, co jsem zaslechla slova "posledních deset minut," mě polil studený pot. Ještě jsem rychle spočítala půlku jedné úlohy, odevzdala... a teď přemýšlím o tom, jestli je normální chodit v noci na Bednu, a pak o měsíc později usnout u přijímaček. Když o tom tak přemýšlím, u Bedny se možná usíná hůř, protože ty úlohy jsou mnohem těžší. :o)
O fyziku jsem se raději ani nepokoušela... tak co, taky jste už někdy usnuli uprostřed akce?
Tiskni
Sdílej:
Za rodiči to mam cca 4 hoďky vlakem, kdybych si nebral termosku s kafem, tak zaručeně mne to ve vlaku uklimbá. Takhle mi cesta příjemně uteče.
A já už několik desítek let hledam jak usnout! Že bych se přihlásil na nějakou školu?
To nemusel být spánek. Některé organismy reagují na ohrožení hlubokou mdlobou. (?) Vtip! Pochopitelně! A zase blbej...
for (n = 0; i; n++) i &= i - 1;Nebo je i lepší řešení? (LUT nepočítám).
uint32_t spocitej_jednicky(uint32_t i) { i = (i & 0x55555555) + (i >> 1 & 0x55555555); i = (i & 0x33333333) + (i >> 2 & 0x33333333); i = (i & 0x0f0f0f0f) + (i >> 4 & 0x0f0f0f0f); i = (i & 0x00ff00ff) + (i >> 8 & 0x00ff00ff); i = (i & 0x0000ffff) + (i >> 16 & 0x0000ffff); return i; }
Ano, to je kvalitní názor