Po 9 týdnech vývoje od vydání Linuxu 6.15 oznámil Linus Torvalds vydání Linuxu 6.16. Přehled novinek a vylepšení na LWN.net: první a druhá polovina začleňovacího okna a Linux Kernel Newbies.
Americký výrobce čipů Intel propustí 15 procent zaměstnanců (en), do konce roku by jich v podniku mělo pracovat zhruba 75.000. Firma se potýká s výrobními problémy a opouští také miliardový plán na výstavbu továrny v Německu a Polsku.
MDN (Wikipedie), dnes MDN Web Docs, původně Mozilla Developer Network, slaví 20 let. V říjnu 2004 byl ukončen provoz serveru Netscape DevEdge, který byl hlavním zdrojem dokumentace k webovým prohlížečům Netscape a k webovým technologiím obecně. Mozille se po jednáních s AOL povedlo dokumenty z Netscape DevEdge zachránit a 23. července 2005 byl spuštěn MDC (Mozilla Developer Center). Ten byl v roce 2010 přejmenován na MDN.
Wayback byl vydán ve verzi 0.1. Wayback je "tak akorát Waylandu, aby fungoval Xwayland". Jedná se o kompatibilní vrstvu umožňující běh plnohodnotných X11 desktopových prostředí s využitím komponent z Waylandu. Cílem je nakonec nahradit klasický server X.Org, a tím snížit zátěž údržby aplikací X11.
Byla vydána nová verze 6.18 živé linuxové distribuce Tails (The Amnesic Incognito Live System), jež klade důraz na ochranu soukromí uživatelů a anonymitu. Nově se lze k síti Tor připojit pomocí mostu WebTunnel. Tor Browser byl povýšen na verzi 14.5.5. Thunderbird na verzi 128.12.0. Další změny v příslušném seznamu.
Meta představila prototyp náramku, který snímá elektrickou aktivity svalů (povrchová elektromyografie, EMG) a umožňuje jemnými gesty ruky a prstů ovládat počítač nebo různá zařízení. Získané datové sady emg2qwerty a emg2pose jsou open source.
Byla vydána (𝕏) nová verze 25.7 open source firewallové a routovací platformy OPNsense (Wikipedie). Jedná se o fork pfSense postavený na FreeBSD. Kódový název OPNsense 25.7 je Visionary Viper. Přehled novinek v příspěvku na fóru.
Před 40 lety, 23. července 1985, společnost Commodore představila první počítač Amiga. Jednalo se o počítač "Amiga od Commodore", jenž byl později pojmenován Amiga 1000. Mělo se jednat o přímou konkurenci počítače Apple Macintosh uvedeného na trh v lednu 1984.
T‑Mobile USA ve spolupráci se Starlinkem spustil službu T-Satellite. Uživatelé služby mohou v odlehlých oblastech bez mobilního signálu aktuálně využívat satelitní síť s více než 650 satelity pro posílání a příjem zpráv, sdílení polohy, posílání zpráv na 911 a příjem upozornění, posílání obrázků a krátkých hlasových zpráv pomocí aplikace Zprávy Google. V plánu jsou také satelitní data.
Společnost Proxmox Server Solutions stojící za virtualizační platformou Proxmox Virtual Environment věnovala 10 000 eur nadaci The Perl and Raku Foundation (TPRF).
Protože jsem ji slíbil již minule, probereme si ji jako první. GeForce GT 430 je low-end kartou generace Fermi, tedy s podporou DirectX rozhraní řady 11 či OpenGL řady 4.x a všeho dalšího, co s tím souvisí, plus hardwarové akcelerace videa PureVideo (v Linuxu zpřístupněno skrze VDPAU) v nejnovější verzi.
GeForce GT 430 by se dala označit za „poloviční GTS 450“. Nese 96 CUDA jader, využívá levné DDR3 paměti na 128bitové sběrnici a s TDP se vejde do 49 W. Snad jen počet ROP má oproti GTS 450 okleštěn na čtvrtinu (16 vs 4), ale to berme jako daň za cílení karty primárně na HTPC.
3D/GPGPU výkonem nijak neoslní, akcelerací videa včetně HDMI 1.4 a podpory pro 3D video již leckoho třeba ano. Bohužel s ohledem na to, že Nvidia prodá cokoli v OEM segmentu (zde se GT 430 již nějakou dobu prodává pod označením GT 420), je cenová politika tohoto modelu naprosto mimo realitu. Zatímco konkurenční Radeon HD 5850 koupíte od 800 Kč, za GT 430 dáte 1 700 Kč a více dle značky. Navíc řada modelů nese aktivní chlazení, které do HTPC prostě nepatří.
Můj osobní dojem je ten, že GT 430 přichází pozdě (zhruba 3/4 roku po HD 5450), je nevhodně konstruovaná (ventilátor je součástí referenčního designu, byť pasivně chlazené modely jsou/budou také v prodeji) a navíc za doslova urážlivou cenu. O pouhých pár set výše leží zmíněná GTS 450. Na fotografiích máte také několik zajímavých nereferenčních karet.
Na v Japonsku proběhlé akci CEATEC nechyběla tradičně firma TDK stojící léta letoucí za optickými médii, přičemž letos přivezla něco opravdu unikátního. Mluví se o tom už celé roky, na tuto marketingovou polívčičku se nás snažilo nalákat více firem již někdy v dobách 120GB disků, ale „skutek utek“ až dodnes, kdy se 1TB+ pevné disky prodávají jak vietnamské ženy mezi léty 1955 a 1975.
Nebudu se ani řečnicky ptát, kolik z vás vůbec Blu-ray ve formě BD-R/RE disků využívá pro své zálohy, to není podstatné. Pro uživatelský segment není 1TB optický disk ničím zajímavý, z hlediska funkcionality je to pouze jiný způsob, jak riskovat ztrátu obrovského množství dat, která si v ničem nezadá s levnými 1TB+ disky a jejich „SMART šarlatánstvím“ (prosím berte to s rezervou ). V nedávné době představený formát BDXL se 100GB kapacitou na třech 33GB vrstvách byl již v prezentacích před několika lety překonán 320GB 10vrstvým diskem právě od TDK. Právě jeho variací se jeví být 1TB disk, který je vyráběn jako oboustranné médium s 500 GB na každé straně.
Kapacity je též dosahováno více vrstvami, přesněji šestnácti 32GB na každé straně média, podobnost s BDXL je tedy zcela zjevná. Kotouč je však tvořen materiálem s propustností světla mezi jednotlivými vrstvami na hodnotě 95,1 %, na nejvzdálenější 16. vrstvu tedy dorazí laserový paprsek o výkonu 72,6 % původně vyslaného. Hlavním problémem ve vývoji se ukazuje složitost ukočírování takovéto optické soustavy, kdy jednotlivé záznamové vrstvy mají tloušťku 260 µm (2,6× více než u Blu-raye) a to působí větší rozhazování paprsku (možná vám spíše pomůže termín „optická aberace“) při průchodu vrstvami. Nejenže je tedy potřeba držet stopu stejně precizně jako u BDXL a mít dobře nastaven výkon laseru vůči barvivu ve všech 16 vrstvách, ale také při výrobě média být natolik precizní, že 15 vrstev umožní průchod laserového paprsku bez větších interferencí. To jsou důvody, proč jde stále jen o předváděčku po všech těch letech. Mám takový pocit, že než se 1TB optické disky TDK dostanou na trh (tedy patrně zejména do televizních společností apod., byť TDK počítá i s domácnostmi), tak už tu budeme mít pevné disky výrazně větší než současné 3TB modely čerstvě uváděné.
Korejský Samsung přešel před několika měsíci ve značení svých výrobních procesů od exaktních čísel k marketingovému mlžení, takže není jasné, jestli se pod „20nm-class process“ ukrývá konzervativnější 28nm, lepší 25nm, nebo třeba špičková 22nm výroba, ale i tak jde o hodně důležitý počin, neboť firma na procesu 20nm kategorie začala vyrábět tříbitové NAND flash čipy. Roste tak dále hustota hned na dvou frontách: díky menším tranzistorům se na danou velikost čipu vejde více jednotlivých paměťových buněk a navíc díky tříbitovému systému uložení dat každá buňka nepojme pouze jednotlivý 1bit (jako SLC - single level cell) ani pouhou dvojici bitů (jako MLC - multi level cell), ale hned trojici bitů (3bpc - 3bits per cell, také bývá vidět označení TLC – tripple level cell).
Podrobněji vám to objasní inženýr z Micronu ve videu, já pouze dodám, že 3bpc NAND flash mají význam zejména tam, kde není požadavek na vysoké rychlosti či IOPS, ale naopak na co největší objem uložených dat. 3bpc NAND flash čipy se tak uplatňují primárně v USB flashkách, paměťových kartách (což u Samsungu znamená nyní hlavně SDHC a SDXC) či pomalejších datových úložištích, vše je ale vykoupeno nižší životností (chcete-li přepsat jeden bit, musíte přepsat celou trojici).
Než se dostaneme od „FullHD“ alias 1920×1080 k „8k videu“ (známé také jako Ultra High Definition, Japonci už si s ním hrají již nějakou dobu, zatímco my tu stále máme víceméně jen kostičkovaný 720×576 MPEG-2 DVB-T s nízkým datovým tokem), čeká nás mezikrok známý jako "4k video". Na něj se připravuje i Canon, který na své vlastní akci v Paříži před pár dny předvedl koncept videokamery vybavené 8Mpix CMOS snímačem se schopností záznamu 4k videa při 60 snímcích za vteřinu. Součástí přístroje byl tradiční firemní 20× objektiv s rozsahem ohnisek 24 až 480 mm (přepočet na 35mm film), celek lze považovat, na rozdíl od nedávno prezentovaných speciálních CMOS snímačů, za něco, co se skutečně během příštích několika let začne pomalu drát na trh (záleží na tom, jak moc bude chtít Hollywood zuby nehty ždímat FullHD potenciál, než se přesuneme „o rozlišení výše“).
V širším slova smyslu nás z hlediska přechodu od 1080p na 4k čeká více nástrah. Z hlediska snímačů a optických systémů pro videokamery jsme víceméně připraveni, vhodné kodeky pro záznam také máme (od „overkilových“ 4:4:4 bez komprese pro profíky až třeba po AVCHD/H.264 ve spotřebce – a kdo ví, jestli nestihne svůj příchod i H.265, ale do těchto spekulací se opravdu pouštět nebudu , kamenem úrazu budou spíše zobrazovadla: pro 4k video je potřeba zhruba 4× více bezvadně vyrobených obrazových bodů na jednom panelu, ať již jde o LCD či plasmu, navíc je tu hledisko spotřeby (a nesmyslné regulace EU, která vedle 75W(+) žárovek zatrhla v principu i „žravé“ HD televize). Skutečně to prozatím berme jako okénko do vzdálenější budoucnosti, naštěstí z hlediska filmů jsme v bezpečí, kvalitní 35mm negativ (nebo nedejbože 70mm) stále skýtá dostatek detailů, které nebudou vyčerpány ani při 4k skenu pro nějaký budoucí „Blu-ray Next“.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
naštěstí z hlediska filmů jsme v bezpečí, kvalitní 35mm negativ (nebo nedejbože 70mm) stále skýtá dostatek detailů, které nebudou vyčerpány ani při 4k skenu pro nějaký budoucí „Blu-ray Next“.
Film jako médium ano, ale nejsem si jistý, jestli reálné natočené filmy tak jemné detaily opravdu mají. Porovnám-li např. původní a novou trilogii Star Wars na DVD, je tam zřetelný rozdíl v obrazové kvalitě. Proto mám určité pochybnosti, jestli třeba u filmů natočených v posledních deseti letech bude po přepisu na 4K nebo dokonce 8K znatelný rozdíl oproti FullHD.
In 1988 IBM introduced a drive for 2.88 MB "DSED" diskettes in its top-of-the-line PS/2 models; it was a commercial failure.