HollowByte je zranitelnost typu Denial of Service (DoS) v kryptografické knihovně OpenSSL. Útočník může odesíláním škodlivého payloadu o velikosti pouhých 11 bajtů zaplnit paměť serveru. OpenSSL před ověřením dat vyhradí nepřiměřený blok paměti (až 131 KB). Server pak čeká na data, která nepřišla. Zranitelnost je opravena ve verzích OpenSSL 4.0.1, 3.6.3, 3.5.7, 3.4.6 a 3.0.21.
Ve španělské A Coruñě probíhá GUADEC 2026, tj. letošní konference vývojářů a uživatelů desktopového prostředí GNOME. Videozáznamy přednášek jsou k dispozici na YouTube.
Společnost Collabora ve spolupráci s Valve vyvíjí Holo Core, tj. port Arch Linuxu pro ARM64 procesory (AArch64), který bude pohánět VR headset Steam Frame. Pro testování Arch Linuxu pro AArch64 jsou k dispozici binární balíčky, zdrojové kódy i kontejner pro Docker nebo Podman.
Mikroprocesor Zilog Z80 byl oficiálně uveden na trh před 50 lety, tj. v červenci 1976. Výroba mikroprocesoru skončila v roce 2024.
Výzkumníci ze společnosti ESET objevili 11 zapomenutých UEFI shim zavaděčů, které byly podepsány společností Microsoft, a které umožňují útočníkům obejít ochranu UEFI Secure Boot na většině zařízení. Microsoft je zneplatnil (přidal jejich hash do databáze dbx) v rámci aktualizace Patch Tuesday dne 9. června 2026. Uživatelé Linuxu mohou databází aktualizovat pomocí LVFS. Ověřit zneplatnění zavaděčů lze pomocí skriptu uefi-dbx-audit. Jedná se o CVE-2026-8863 a CVE-2026-10797.
pico-usb-wifi je open source firmware pro Raspberry Pi Pico W, který jej promění v USB Wi-Fi adaptér. Po připojení k počítači se objeví jako zařízení USB CDC-NCM.
Americká společnost Google ze skupiny Alphabet bude muset podle nových požadavků Evropské unie umožnit společnosti OpenAI i dalším konkurentům v oblasti umělé inteligence (AI) a internetových vyhledávačů přístup ke svým službám. Ve svém rozhodnutí o tom včera informovala Evropská komise (EK). Opatření má zajistit dodržování pravidel, jejichž cílem je omezit v EU tržní sílu velkých technologických firem. Google s tím nesouhlasí.
… více »Nové verze webových prohlížečů Chrome a Firefox jsou vydávány každé 4 týdny. Aktuální verze Chrome je 150. Aktuální verze Firefoxu je 152. V březnu bylo oznámeno, že od září přejde Chrome na dvoutýdenní cyklus vydávání verzí. To by znamenalo, že Chrome v číslování verzí Firefox brzy přeskočí. Vývojáři Firefoxu proto také od září přecházejí na dvoutýdenní cyklus vydávání verzí. :-)
Microsoft Comic Chat (Wikipedie), tj. grafický IRC klient z devadesátek, který převáděl konverzace na IRC do podoby komiksových panelů, a který zpopularizoval font Comic Sans, je dnešním dnem open source. Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu pod licencí MIT.
Byla vydána (𝕏) nová verze 26.7 open source firewallové a routovací platformy OPNsense (Wikipedie). Jedná se o fork pfSense postavený na FreeBSD. Kódový název OPNsense 26.7 je Xenial Xenops. Přehled novinek v příspěvku na fóru.
Protože jsem ji slíbil již minule, probereme si ji jako první. GeForce GT 430 je low-end kartou generace Fermi, tedy s podporou DirectX rozhraní řady 11 či OpenGL řady 4.x a všeho dalšího, co s tím souvisí, plus hardwarové akcelerace videa PureVideo (v Linuxu zpřístupněno skrze VDPAU) v nejnovější verzi.
GeForce GT 430 by se dala označit za „poloviční GTS 450“. Nese 96 CUDA jader, využívá levné DDR3 paměti na 128bitové sběrnici a s TDP se vejde do 49 W. Snad jen počet ROP má oproti GTS 450 okleštěn na čtvrtinu (16 vs 4), ale to berme jako daň za cílení karty primárně na HTPC.
3D/GPGPU výkonem nijak neoslní, akcelerací videa včetně HDMI 1.4 a podpory pro 3D video již leckoho třeba ano. Bohužel s ohledem na to, že Nvidia prodá cokoli v OEM segmentu (zde se GT 430 již nějakou dobu prodává pod označením GT 420), je cenová politika tohoto modelu naprosto mimo realitu. Zatímco konkurenční Radeon HD 5850 koupíte od 800 Kč, za GT 430 dáte 1 700 Kč a více dle značky. Navíc řada modelů nese aktivní chlazení, které do HTPC prostě nepatří.
Můj osobní dojem je ten, že GT 430 přichází pozdě (zhruba 3/4 roku po HD 5450), je nevhodně konstruovaná (ventilátor je součástí referenčního designu, byť pasivně chlazené modely jsou/budou také v prodeji) a navíc za doslova urážlivou cenu. O pouhých pár set výše leží zmíněná GTS 450. Na fotografiích máte také několik zajímavých nereferenčních karet.
Na v Japonsku proběhlé akci CEATEC nechyběla tradičně firma TDK stojící léta letoucí za optickými médii, přičemž letos přivezla něco opravdu unikátního. Mluví se o tom už celé roky, na tuto marketingovou polívčičku se nás snažilo nalákat více firem již někdy v dobách 120GB disků, ale „skutek utek“ až dodnes, kdy se 1TB+ pevné disky prodávají jak vietnamské ženy mezi léty 1955 a 1975.
Nebudu se ani řečnicky ptát, kolik z vás vůbec Blu-ray ve formě BD-R/RE disků využívá pro své zálohy, to není podstatné. Pro uživatelský segment není 1TB optický disk ničím zajímavý, z hlediska funkcionality je to pouze jiný způsob, jak riskovat ztrátu obrovského množství dat, která si v ničem nezadá s levnými 1TB+ disky a jejich „SMART šarlatánstvím“ (prosím berte to s rezervou
). V nedávné době představený formát BDXL se 100GB kapacitou na třech 33GB vrstvách byl již v prezentacích před několika lety překonán 320GB 10vrstvým diskem právě od TDK. Právě jeho variací se jeví být 1TB disk, který je vyráběn jako oboustranné médium s 500 GB na každé straně.
Kapacity je též dosahováno více vrstvami, přesněji šestnácti 32GB na každé straně média, podobnost s BDXL je tedy zcela zjevná. Kotouč je však tvořen materiálem s propustností světla mezi jednotlivými vrstvami na hodnotě 95,1 %, na nejvzdálenější 16. vrstvu tedy dorazí laserový paprsek o výkonu 72,6 % původně vyslaného. Hlavním problémem ve vývoji se ukazuje složitost ukočírování takovéto optické soustavy, kdy jednotlivé záznamové vrstvy mají tloušťku 260 µm (2,6× více než u Blu-raye) a to působí větší rozhazování paprsku (možná vám spíše pomůže termín „optická aberace“) při průchodu vrstvami. Nejenže je tedy potřeba držet stopu stejně precizně jako u BDXL a mít dobře nastaven výkon laseru vůči barvivu ve všech 16 vrstvách, ale také při výrobě média být natolik precizní, že 15 vrstev umožní průchod laserového paprsku bez větších interferencí. To jsou důvody, proč jde stále jen o předváděčku po všech těch letech. Mám takový pocit, že než se 1TB optické disky TDK dostanou na trh (tedy patrně zejména do televizních společností apod., byť TDK počítá i s domácnostmi), tak už tu budeme mít pevné disky výrazně větší než současné 3TB modely čerstvě uváděné.
Korejský Samsung přešel před několika měsíci ve značení svých výrobních procesů od exaktních čísel k marketingovému mlžení, takže není jasné, jestli se pod „20nm-class process“ ukrývá konzervativnější 28nm, lepší 25nm, nebo třeba špičková 22nm výroba, ale i tak jde o hodně důležitý počin, neboť firma na procesu 20nm kategorie začala vyrábět tříbitové NAND flash čipy. Roste tak dále hustota hned na dvou frontách: díky menším tranzistorům se na danou velikost čipu vejde více jednotlivých paměťových buněk a navíc díky tříbitovému systému uložení dat každá buňka nepojme pouze jednotlivý 1bit (jako SLC - single level cell) ani pouhou dvojici bitů (jako MLC - multi level cell), ale hned trojici bitů (3bpc - 3bits per cell, také bývá vidět označení TLC – tripple level cell).
Podrobněji vám to objasní inženýr z Micronu ve videu, já pouze dodám, že 3bpc NAND flash mají význam zejména tam, kde není požadavek na vysoké rychlosti či IOPS, ale naopak na co největší objem uložených dat. 3bpc NAND flash čipy se tak uplatňují primárně v USB flashkách, paměťových kartách (což u Samsungu znamená nyní hlavně SDHC a SDXC) či pomalejších datových úložištích, vše je ale vykoupeno nižší životností (chcete-li přepsat jeden bit, musíte přepsat celou trojici).
Než se dostaneme od „FullHD“ alias 1920×1080 k „8k videu“ (známé také jako Ultra High Definition, Japonci už si s ním hrají již nějakou dobu, zatímco my tu stále máme víceméně jen kostičkovaný 720×576 MPEG-2 DVB-T s nízkým datovým tokem), čeká nás mezikrok známý jako "4k video". Na něj se připravuje i Canon, který na své vlastní akci v Paříži před pár dny předvedl koncept videokamery vybavené 8Mpix CMOS snímačem se schopností záznamu 4k videa při 60 snímcích za vteřinu. Součástí přístroje byl tradiční firemní 20× objektiv s rozsahem ohnisek 24 až 480 mm (přepočet na 35mm film), celek lze považovat, na rozdíl od nedávno prezentovaných speciálních CMOS snímačů, za něco, co se skutečně během příštích několika let začne pomalu drát na trh (záleží na tom, jak moc bude chtít Hollywood zuby nehty ždímat FullHD potenciál, než se přesuneme „o rozlišení výše“).
V širším slova smyslu nás z hlediska přechodu od 1080p na 4k čeká více nástrah. Z hlediska snímačů a optických systémů pro videokamery jsme víceméně připraveni, vhodné kodeky pro záznam také máme (od „overkilových“ 4:4:4 bez komprese pro profíky až třeba po AVCHD/H.264 ve spotřebce – a kdo ví, jestli nestihne svůj příchod i H.265, ale do těchto spekulací se opravdu pouštět nebudu
, kamenem úrazu budou spíše zobrazovadla: pro 4k video je potřeba zhruba 4× více bezvadně vyrobených obrazových bodů na jednom panelu, ať již jde o LCD či plasmu, navíc je tu hledisko spotřeby (a nesmyslné regulace EU, která vedle 75W(+) žárovek zatrhla v principu i „žravé“ HD televize). Skutečně to prozatím berme jako okénko do vzdálenější budoucnosti, naštěstí z hlediska filmů jsme v bezpečí, kvalitní 35mm negativ (nebo nedejbože 70mm) stále skýtá dostatek detailů, které nebudou vyčerpány ani při 4k skenu pro nějaký budoucí „Blu-ray Next“.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
naštěstí z hlediska filmů jsme v bezpečí, kvalitní 35mm negativ (nebo nedejbože 70mm) stále skýtá dostatek detailů, které nebudou vyčerpány ani při 4k skenu pro nějaký budoucí „Blu-ray Next“.
Film jako médium ano, ale nejsem si jistý, jestli reálné natočené filmy tak jemné detaily opravdu mají. Porovnám-li např. původní a novou trilogii Star Wars na DVD, je tam zřetelný rozdíl v obrazové kvalitě. Proto mám určité pochybnosti, jestli třeba u filmů natočených v posledních deseti letech bude po přepisu na 4K nebo dokonce 8K znatelný rozdíl oproti FullHD.
In 1988 IBM introduced a drive for 2.88 MB "DSED" diskettes in its top-of-the-line PS/2 models; it was a commercial failure.
.