V březnu loňského roku přestal být Redis svobodný. Společnost Redis Labs jej přelicencovala z licence BSD na nesvobodné licence Redis Source Available License (RSALv2) a Server Side Public License (SSPLv1). Hned o pár dní později vznikly svobodné forky Redisu s názvy Valkey a Redict. Dnes bylo oznámeno, že Redis je opět svobodný. S nejnovější verzí 8 je k dispozici také pod licencí AGPLv3.
Oficiální ceny Raspberry Pi Compute Modulů 4 klesly o 5 dolarů (4 GB varianty), respektive o 10 dolarů (8 GB varianty).
Byla vydána beta verze openSUSE Leap 16. Ve výchozím nastavení s novým instalátorem Agama.
Devadesátková hra Brány Skeldalu prošla portací a je dostupná na platformě Steam. Vyšel i parádní blog autora o portaci na moderní systémy a platformy včetně Linuxu.
Lidi dělají divné věci. Například spouští Linux v Excelu. Využít je emulátor RISC-V mini-rv32ima sestavený jako knihovna DLL, která je volaná z makra VBA (Visual Basic for Applications).
Revolut nabídne neomezený mobilní tarif za 12,50 eur (312 Kč). Aktuálně startuje ve Velké Británii a Německu.
Společnost Amazon miliardáře Jeffa Bezose vypustila na oběžnou dráhu první várku družic svého projektu Kuiper, který má z vesmíru poskytovat vysokorychlostní internetové připojení po celém světě a snažit se konkurovat nyní dominantnímu Starlinku nejbohatšího muže planety Elona Muska.
Poslední aktualizací začal model GPT-4o uživatelům příliš podlézat. OpenAI jej tak vrátila k předchozí verzi.
Google Chrome 136 byl prohlášen za stabilní. Nejnovější stabilní verze 136.0.7103.59 přináší řadu novinek z hlediska uživatelů i vývojářů. Podrobný přehled v poznámkách k vydání. Opraveno bylo 8 bezpečnostních chyb. Vylepšeny byly také nástroje pro vývojáře.
Homebrew (Wikipedie), správce balíčků pro macOS a od verze 2.0.0 také pro Linux, byl vydán ve verzi 4.5.0. Na stránce Homebrew Formulae lze procházet seznamem balíčků. K dispozici jsou také různé statistiky.
Když se řekne VirtualBox, každý ví co si představit. Jednoduchý program s přátelským grafickým prostředím, snadným nastavením a intuitivním průvodcem tvorbou a konfigurací virtuálního počítače. Naopak QEMU samo o sobě žádné grafické prostředí neobsahuje. Nainstalujete-li si pouze QEMU, pravděpodobně se již přátelíte s terminálem, nebo se s ním spřátelit plánujete. Virtuální počítač se v QEMU vytváří sekvencí příkazů, které mohou vypadat například takto:
qemu-system-x86_64 -M pc -hda /data/data/qemu_hdd -m 1024 \ -cdrom /data/data/Stažené/CentOS-6.0-x86_64-netinstall.iso \ -net user,vlan=0,hostname=centos -boot d
Význam jednotlivých příkazů
Pro ty z nás, kteří se kvůli takové té malé domácí virtualizaci nechceme zaobírat studiem různých příkazů a jejich parametrů (qemu --help), existuje množství grafických rozhraní transformujících QEMU v obdobně pohodlný virtualizační nástroj, jako je VirtualBox.
Qemu Launcher je malá a spartánská aplikace. Spartánská v tom smyslu, že upřednostňuje praktičnost před vzhledem. Na disku však, a to i se svou (jedinou) dodatečnou závislostí, nezabere ani 700 kB. O dalších 139 kB se můžete ochudit instalací qemuctl, což je malý nástroj pro „komandování“ běžících virtuálních počítačů.
Rozhraním aplikace je malé okno se třemi hlavními záložkami, přičemž to, co nás zajímá, se nachází na té první (Configurations). Zbylé dvě obsahují pouze cesty ke spustitelným souborům a pracovnímu adresáři (Launcher settings) a informace o aplikaci (About). Důležitou položkou je Configuration Name, protože právě jménem odlišujete jednotlivé virtuální počítače. Qemu Launcher pro ně v základu nemá žádný další (např. ikonový) seznam. Stejně tak neobsahuje ani žádného průvodce tvorbou virtuálního stroje. Každou vytvořenou sestavu je tedy potřeba před ukončením Launcheru uložit (save).
Samotná konfigurace virtuálních strojů je úhledně a tematicky rozdělena do pěti „sekcí“ – Disks and Memory (nastavení pevných disků, virtuálních mechanik a operační paměti), Linux Boot (pro bootování externího jádra), Network (připojení k síti), Hardware (nastavení procesorů, grafických a zvukových karet) a Emulator (další parametry emulátoru, např. hardwarová virtualizace, logování, aktivace kontrolního panelu qemuctl.
O poznání komplexnější Qemulator mě zklamal už během prvního startu. Při každém spuštění, a to i při nulovém počtu virtuálních počítačů, zdlouhavě načítá a kontroluje obsah svých konfiguračních souborů a nastavení virtuálních strojů. První, co bude uživatele zajímat v hlavním okně Qemulatoru, je pravděpodobně nastavení. Do toho se dostanete kliknutím na první ikonu vlevo nebo skrze menu Setting-Preferences. V nastavení lze editovat cesty ke spustitelným souborům emulátoru, parametry hlavního okna, kontrolního monitoru a externích aplikací (např. vncviewer).
Průvodce tvorbou virtuálního stroje spustíte ikonou zeleného plus nebo nabídkou System-Create new system. K úspěšnému vytvoření nového stroje je potřeba nastavit minimálně jméno a bootovací zařízení. Dodatečně můžete přidat pevné disky, navýšit RAM, změnit typ procesoru, … Pro milovníky ikonek je tu i velký výběr distribučních log. Po uzavření průvodce se nový virtuální stroj objeví v hlavním okně. Jestliže prahnete po podrobnějším nastavení, tak u spodního okraje hlavního okna klikněte na show settings. Dostane se vám obdobných možností jako v Qemu Launcheru. Na záložce Qemu si dokonce můžete zobrazit textové příkazy, které Qemulator předává samotnému Qemu.
Mezi nevýhody Qemulatoru bych zařadil pomalý start a chod aplikace (např. o něco delší čekání na otevření/zavření dalších oken). Dalším problémem je ukončení hlavního okna. Po spuštění virtuálního počítače se mi již nepodařilo hlavní okno Qemulatoru ukončit klasicky a musel jsem si to vynutit. Oprav těchto problémů se nedočkáme, namísto toho dostaneme celou novou aplikaci. Qemulator se totiž sloučil s projektem Virtual NetManager a vznikly VirtualBricks, které si zatím našly cestu např. do AURu Arch Linuxu. V Debianu a Ubuntu si ještě chvíli budeme muset počkat.
AQEMU je z dvojice mnou testovaných qemu „klikátek“ pro KDE to šikovnější. Zorientovat se v této aplikaci je otázka několika vteřin, protože svou filosofií připomíná VirtualBox. Pod horním rámem okna se nachází ovládací prvky virtuálních strojů (Spustit, zastavit, ukončit,…), včetně průvodce jejich vytvořením. Ikonou terminálu lze zobrazit příkazy předávané emulátoru Qemu. V levém sloupci se obdobně jako ve VirtualBoxu nachází seznam virtuálních strojů, ve zbytku okna jejich podrobné nastavení.
Co se parametrů emulace týče, nabízí AQEMU asi nejširší možnosti nastavení. Přesto si díky úhlednému rozdělení udržuje sympatickou jednoduchost. Editovat lze jak typ emulace, tak počet, typ a architekturu procesoru. A je opravdu z čeho vybírat. Velmi povedený je i správce pevných disků a sériových, paralelních a USB portů. V rozšířených možnostech (Advanced a Other) se nachází řada dalších nastavení (např. KVM virtualizace). Vzhledem k závislosti AQEMU na libvncserver0 je spuštění VNC výstupu jednoduchost sama. Stačí ho prostě povolit (Other-VNC). Šikovnou „featurou“ je i spuštění obrazovky virtuálního počítače přímo v okně AQEMU. To lze nastavit v základním nastavení AQEMU (File-General settings). Užitečný je i grafický nástroj pro konvertování virtuálních disků (File-Convert HDD Image).
QtEmu je pravý opak Qemu Launcheru. Aplikace na první pohled zaujme svým designem, ve funkčnosti ale pokulhává. Útěchou by mohl být fakt, že mnou testovaná verze nesla označení 2.0~alpha1. Stabilní verze 1.0.5 (z konce roku 2007), která je udržována např. v Debianu a Arch Linuxu, je na tom ale ještě hůře, protože poskytuje jen základní možnosti tvorby a spuštění virtuálních strojů.
Verze 2.0~alpha1 vyšla 26. 6. 2009 a je dlouhodobě podporována v Ubuntu, a to už od verze 10.04 „Lucid Lynx“. Projekt je hostován na SourceForge ale poslední aktivita pochází z března 2010. Mailing list je mrtvý už od roku 2009 a zdá se, že QtEmu potkal stejný osud, jako jeho předchůdce KQEMU.
Hlavními novinkami v 2.0~alpha je nový Control Monitor a rozšířené možnosti nastavení. Těch je sice více než v první verzi, ale ve srovnání s ostatními GUI je jich stále málo. Např. nelze nastavit více než jeden pevný disk na jeden virtuální počítač, ani emulovat či virtualizovat architekturu amd64. Ovládání reaguje pomalu a uložení či ukončení virtuálního počítače občas vůbec nereaguje. To posléze způsobuje problémy s ukončením samotné aplikace.
KQEMU, nebo také KDE QEMU Launcher, byl Qt3 grafický frontend vytvořený v prostředí Kommander. Projekt je stále hostován na SourceForge, ale vývoj utichl v roce 2006. Poslední dostupnou verzí byla a je 0.3alpha. Název aplikace byl totožný s názvem akceleračního modulu kqemu, který na x86 počítačích urychloval běh virtuálních strojů stejné architektury. Ten od QEMU 0.11 není nadále podporován.
Na QEMU založený virtualizační nástroj pro Windows. Autorem je britský programátor jménem Dave Reynolds. Poslední verze 7.0, postavená na QEMU 0.11.1, vyšla v dubnu 2010.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
USB 2.0 jakž-takž funguje, použitelné to je. Nevím přesně, co "jsou funkční" znamená, takže řeknu jen, že třeba
-device usb-ehci -device usb-host,vendorid=...,productid=...funguje stejně, jako virtualboxí pojetí připojení USB zařízení. Místo vendor/product lze pochopitelně použít i bus/addr, vizte
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz
11.1.2012 09:32
11.1.2012 19:45
-device usb-host,? .
11.1.2012 17:35
vencour | skóre: 56
| blog: Tady je Vencourovo
| Praha+západní Čechy
Měl jsem dojem, že lze přidělit/nastavit qemu přímý přístup na pci sběrnici, aby například virtualizovaný stroj dostal přístup na kartu ve slotu. Tj. že bych měl win2k, k tomu něco, co svého času běželo a takhle bych to rozchodil. V manu o tom zmínu nevidim, takže se pletu a přímo zpřístupnit takový speciální hardware nejde? Tj. když mam ovladače pro win2k, qemu, stroj s pci sbrnicí a kartu do pci, tak v qemu tohle nerozchodim?
Z hlediska I/O jsem dělal nedávno benchmark, celkově vzato se qemu spíše hodí pro čistý výkon a/nebo velkou konfigurovatelnost emulovaného hardware (s novou -device syntaxí). Qemu (spolu s akcelerací přes KVM) je tedy třeba ideální pro virtuální serverové instalace (web, sql, mail, ...), zatímco virtualbox těží daleko více na desktopu (2D video akcelerace, 3D akcelerace, podpora více monitorů, roztahování okna s VM, velká rychlost i bez vmx/svm, multiplatformnost (linux/win/mac/?), skrývání myši ve VM, ...).
Takže na "trvalé" systémy na desktopu určitě doporučuji virtualbox, na jednorázovky typu "pusť system rescue cd na kamarádův USB HDD" je pak daleko jednodušší použít qemu (starou syntaxi).
Co se týče grafiky / grafického výkonu, tak tam jednoznačně vede virtualbox.
Na IRC jsem někdy v prosinci slíbil tento benchmark jednomu z vývojářů, protože jsme se trochu neshodli ve způsobech použití obou virtualizačních nástrojů (kvm/vbox), takže jsem v lednu dodržel své slovo a benchmark udělal. Na žádost dotyčného vývojáře se to pak objevilo i na mailing listu, ale nikdo se neozval. Popravdě se ani nedivím - priority virtualboxu jsou někde jinde, maximálně se budou vývojáři zabývat tou regresí při zápisu na "SATA".
14.1.2012 09:56
stativ | skóre: 54
| blog: SlaNé roury
14.1.2012 14:37
stativ | skóre: 54
| blog: SlaNé roury
jde o to, co chcete akcelerovat.No, měl jsem na mysli hlavně grafiku. Třeba když nainstaluji ve VirtualBoxu něco graficky náročného (např. KDE) a vedle to nainstaluji do KVM nebo XENu s pci-passthrough pro grafiku, čekal bych, že to v KVM/XEN poběží mnohem lépe.
No - a pokud chcete akcelerovanou grafiku - dejte si do case dvě fošny, jednu na windoze a druhou na linux. :DA to mi bude jako k čemu? „windoze“ nepotřebuju
Koukám, že tu vzniklo několik nedorozumnění.
Předně jde o 3D akceleraci - virtualbox používá pro 3D renderování v hostiteli OpenGL (pokud je mi známo), což je univerzální způsob natolik, aby fungoval s různými graf. kartami na různých platformách. Kluci z KVM myslím něco podobného připravují, ale za pomoci KMS jaderného driveru (když nepočítám redhatí QXL). O vmware nemám ponětí, ale tuším, že nějaký driver v kernelu už taky je. Přestože metody jsou různé, pokaždé jde víceméně o renderování na hostitelově aktivní grafické kartě za použití driveru hostitele.
Druhá možnost je tzv. "pci-passthrough", který umožňuje přímo "propojit" virtualizovaný systém s jakýmkoli PCI(e) zařízením bez znatelného zvýšení latence, díky IOMMU. Tento postup v našem případě má ale pár nevýhod:
Z vlastní zkušenosti mohu říct, že restart je sice otravná operace, ale pokud se zkombinuje s hibernací, ruší daleko méně.
15.1.2012 16:51
stativ | skóre: 54
| blog: SlaNé roury