Oslavte vydání openSUSE Leap 16.1 s námi v Praze! Ve středu 4. listopadu 2026 (den po vydání Leapu 16.1) vás zveme na malou oslavu vydání openSUSE Leap 16.1 do pražské kanceláře SUSE. Připravili jsme pro vás dvě krátké přednášky: … více »
Dle plánu bylo PHP vydáno v nových verzích 8.5.12, 8.4.27, 8.3.36 a 8.2.35. Opraveny jsou kritické zranitelnosti CVE-2026-109618 a CVE-2026-109619 aneb PHP2Shell.
UBports, nadace a komunita kolem Ubuntu pro telefony a tablety Ubuntu Touch, vydala Ubuntu Touch 24.04-2.1 a 24.04-1.5. S opravou kritických zranitelností.
Společnost Škoda Auto zveřejnila na Printables bezplatné 3D modely příslušenství do svých vozů (držáky na nápoje, pomůcky pro vedení kabelů, mincovníky, háčky na USB kabely a čepice pro kapsy na zadních stranách opěradel sedadel, držáky na telefony a úchyty pro horní upevnění bezpečnostních pásů).
Nové číslo časopisu Raspberry Pi zdarma ke čtení: Raspberry Pi Official Magazine 170 (pdf).
Dnes v 16:00 (14:00 UTC) budou opraveny 2 kritické zranitelnosti s CVSS 9.2 v PHP.
Nizozemská policie 13. října 2026 zabavila v datacentru Amsterdam Science Park server italského poskytovatele internetových služeb Autistici/Inventati (A/I), a to na základě americké žádosti o mezinárodní právní pomoc.… více »
Do 26. října do 18:00 běží na Steamu přehlídka nadcházejících her Festival Steam Next | říjen 2026 (YouTube) doplněná demoverzemi, přenosy a dalšími aktivitami. Demoverze lze hrát zdarma.
Čínská technologická společnost DeepSeek zveřejnila na GitHubu svůj framework DeepInfer, nástroj pro efektivní offline inferenci svého modelu DeepSeek-V4.1-Flash ve velkém měřítku. Software běží na Linuxu a nativně podporuje akcelerátory Nvidia ale i čipy Huawei Ascend 950. Jedná se pouze o samotný inferenční engine, ne kompletní produkční službu. Zdrojový kód je dostupný pod licencí Apache 2.0.
Když se řekne VirtualBox, každý ví co si představit. Jednoduchý program s přátelským grafickým prostředím, snadným nastavením a intuitivním průvodcem tvorbou a konfigurací virtuálního počítače. Naopak QEMU samo o sobě žádné grafické prostředí neobsahuje. Nainstalujete-li si pouze QEMU, pravděpodobně se již přátelíte s terminálem, nebo se s ním spřátelit plánujete. Virtuální počítač se v QEMU vytváří sekvencí příkazů, které mohou vypadat například takto:
qemu-system-x86_64 -M pc -hda /data/data/qemu_hdd -m 1024 \ -cdrom /data/data/Stažené/CentOS-6.0-x86_64-netinstall.iso \ -net user,vlan=0,hostname=centos -boot d
Význam jednotlivých příkazů
Pro ty z nás, kteří se kvůli takové té malé domácí virtualizaci nechceme zaobírat studiem různých příkazů a jejich parametrů (qemu --help), existuje množství grafických rozhraní transformujících QEMU v obdobně pohodlný virtualizační nástroj, jako je VirtualBox.
Qemu Launcher je malá a spartánská aplikace. Spartánská v tom smyslu, že upřednostňuje praktičnost před vzhledem. Na disku však, a to i se svou (jedinou) dodatečnou závislostí, nezabere ani 700 kB. O dalších 139 kB se můžete ochudit instalací qemuctl, což je malý nástroj pro „komandování“ běžících virtuálních počítačů.
Rozhraním aplikace je malé okno se třemi hlavními záložkami, přičemž to, co nás zajímá, se nachází na té první (Configurations). Zbylé dvě obsahují pouze cesty ke spustitelným souborům a pracovnímu adresáři (Launcher settings) a informace o aplikaci (About). Důležitou položkou je Configuration Name, protože právě jménem odlišujete jednotlivé virtuální počítače. Qemu Launcher pro ně v základu nemá žádný další (např. ikonový) seznam. Stejně tak neobsahuje ani žádného průvodce tvorbou virtuálního stroje. Každou vytvořenou sestavu je tedy potřeba před ukončením Launcheru uložit (save).
Samotná konfigurace virtuálních strojů je úhledně a tematicky rozdělena do pěti „sekcí“ – Disks and Memory (nastavení pevných disků, virtuálních mechanik a operační paměti), Linux Boot (pro bootování externího jádra), Network (připojení k síti), Hardware (nastavení procesorů, grafických a zvukových karet) a Emulator (další parametry emulátoru, např. hardwarová virtualizace, logování, aktivace kontrolního panelu qemuctl.
O poznání komplexnější Qemulator mě zklamal už během prvního startu. Při každém spuštění, a to i při nulovém počtu virtuálních počítačů, zdlouhavě načítá a kontroluje obsah svých konfiguračních souborů a nastavení virtuálních strojů. První, co bude uživatele zajímat v hlavním okně Qemulatoru, je pravděpodobně nastavení. Do toho se dostanete kliknutím na první ikonu vlevo nebo skrze menu Setting-Preferences. V nastavení lze editovat cesty ke spustitelným souborům emulátoru, parametry hlavního okna, kontrolního monitoru a externích aplikací (např. vncviewer).
Průvodce tvorbou virtuálního stroje spustíte ikonou zeleného plus nebo nabídkou System-Create new system. K úspěšnému vytvoření nového stroje je potřeba nastavit minimálně jméno a bootovací zařízení. Dodatečně můžete přidat pevné disky, navýšit RAM, změnit typ procesoru, … Pro milovníky ikonek je tu i velký výběr distribučních log. Po uzavření průvodce se nový virtuální stroj objeví v hlavním okně. Jestliže prahnete po podrobnějším nastavení, tak u spodního okraje hlavního okna klikněte na show settings. Dostane se vám obdobných možností jako v Qemu Launcheru. Na záložce Qemu si dokonce můžete zobrazit textové příkazy, které Qemulator předává samotnému Qemu.
Mezi nevýhody Qemulatoru bych zařadil pomalý start a chod aplikace (např. o něco delší čekání na otevření/zavření dalších oken). Dalším problémem je ukončení hlavního okna. Po spuštění virtuálního počítače se mi již nepodařilo hlavní okno Qemulatoru ukončit klasicky a musel jsem si to vynutit. Oprav těchto problémů se nedočkáme, namísto toho dostaneme celou novou aplikaci. Qemulator se totiž sloučil s projektem Virtual NetManager a vznikly VirtualBricks, které si zatím našly cestu např. do AURu Arch Linuxu. V Debianu a Ubuntu si ještě chvíli budeme muset počkat.
AQEMU je z dvojice mnou testovaných qemu „klikátek“ pro KDE to šikovnější. Zorientovat se v této aplikaci je otázka několika vteřin, protože svou filosofií připomíná VirtualBox. Pod horním rámem okna se nachází ovládací prvky virtuálních strojů (Spustit, zastavit, ukončit,…), včetně průvodce jejich vytvořením. Ikonou terminálu lze zobrazit příkazy předávané emulátoru Qemu. V levém sloupci se obdobně jako ve VirtualBoxu nachází seznam virtuálních strojů, ve zbytku okna jejich podrobné nastavení.
Co se parametrů emulace týče, nabízí AQEMU asi nejširší možnosti nastavení. Přesto si díky úhlednému rozdělení udržuje sympatickou jednoduchost. Editovat lze jak typ emulace, tak počet, typ a architekturu procesoru. A je opravdu z čeho vybírat. Velmi povedený je i správce pevných disků a sériových, paralelních a USB portů. V rozšířených možnostech (Advanced a Other) se nachází řada dalších nastavení (např. KVM virtualizace). Vzhledem k závislosti AQEMU na libvncserver0 je spuštění VNC výstupu jednoduchost sama. Stačí ho prostě povolit (Other-VNC). Šikovnou „featurou“ je i spuštění obrazovky virtuálního počítače přímo v okně AQEMU. To lze nastavit v základním nastavení AQEMU (File-General settings). Užitečný je i grafický nástroj pro konvertování virtuálních disků (File-Convert HDD Image).
QtEmu je pravý opak Qemu Launcheru. Aplikace na první pohled zaujme svým designem, ve funkčnosti ale pokulhává. Útěchou by mohl být fakt, že mnou testovaná verze nesla označení 2.0~alpha1. Stabilní verze 1.0.5 (z konce roku 2007), která je udržována např. v Debianu a Arch Linuxu, je na tom ale ještě hůře, protože poskytuje jen základní možnosti tvorby a spuštění virtuálních strojů.
Verze 2.0~alpha1 vyšla 26. 6. 2009 a je dlouhodobě podporována v Ubuntu, a to už od verze 10.04 „Lucid Lynx“. Projekt je hostován na SourceForge ale poslední aktivita pochází z března 2010. Mailing list je mrtvý už od roku 2009 a zdá se, že QtEmu potkal stejný osud, jako jeho předchůdce KQEMU.
Hlavními novinkami v 2.0~alpha je nový Control Monitor a rozšířené možnosti nastavení. Těch je sice více než v první verzi, ale ve srovnání s ostatními GUI je jich stále málo. Např. nelze nastavit více než jeden pevný disk na jeden virtuální počítač, ani emulovat či virtualizovat architekturu amd64. Ovládání reaguje pomalu a uložení či ukončení virtuálního počítače občas vůbec nereaguje. To posléze způsobuje problémy s ukončením samotné aplikace.
KQEMU, nebo také KDE QEMU Launcher, byl Qt3 grafický frontend vytvořený v prostředí Kommander. Projekt je stále hostován na SourceForge, ale vývoj utichl v roce 2006. Poslední dostupnou verzí byla a je 0.3alpha. Název aplikace byl totožný s názvem akceleračního modulu kqemu, který na x86 počítačích urychloval běh virtuálních strojů stejné architektury. Ten od QEMU 0.11 není nadále podporován.
Na QEMU založený virtualizační nástroj pro Windows. Autorem je britský programátor jménem Dave Reynolds. Poslední verze 7.0, postavená na QEMU 0.11.1, vyšla v dubnu 2010.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
USB 2.0 jakž-takž funguje, použitelné to je. Nevím přesně, co "jsou funkční" znamená, takže řeknu jen, že třeba
-device usb-ehci -device usb-host,vendorid=...,productid=...funguje stejně, jako virtualboxí pojetí připojení USB zařízení. Místo vendor/product lze pochopitelně použít i bus/addr, vizte
-device usb-host,? .
Měl jsem dojem, že lze přidělit/nastavit qemu přímý přístup na pci sběrnici, aby například virtualizovaný stroj dostal přístup na kartu ve slotu. Tj. že bych měl win2k, k tomu něco, co svého času běželo a takhle bych to rozchodil. V manu o tom zmínu nevidim, takže se pletu a přímo zpřístupnit takový speciální hardware nejde? Tj. když mam ovladače pro win2k, qemu, stroj s pci sbrnicí a kartu do pci, tak v qemu tohle nerozchodim?
Z hlediska I/O jsem dělal nedávno benchmark, celkově vzato se qemu spíše hodí pro čistý výkon a/nebo velkou konfigurovatelnost emulovaného hardware (s novou -device syntaxí). Qemu (spolu s akcelerací přes KVM) je tedy třeba ideální pro virtuální serverové instalace (web, sql, mail, ...), zatímco virtualbox těží daleko více na desktopu (2D video akcelerace, 3D akcelerace, podpora více monitorů, roztahování okna s VM, velká rychlost i bez vmx/svm, multiplatformnost (linux/win/mac/?), skrývání myši ve VM, ...).
Takže na "trvalé" systémy na desktopu určitě doporučuji virtualbox, na jednorázovky typu "pusť system rescue cd na kamarádův USB HDD" je pak daleko jednodušší použít qemu (starou syntaxi).
Co se týče grafiky / grafického výkonu, tak tam jednoznačně vede virtualbox.
Na IRC jsem někdy v prosinci slíbil tento benchmark jednomu z vývojářů, protože jsme se trochu neshodli ve způsobech použití obou virtualizačních nástrojů (kvm/vbox), takže jsem v lednu dodržel své slovo a benchmark udělal. Na žádost dotyčného vývojáře se to pak objevilo i na mailing listu, ale nikdo se neozval. Popravdě se ani nedivím - priority virtualboxu jsou někde jinde, maximálně se budou vývojáři zabývat tou regresí při zápisu na "SATA".
jde o to, co chcete akcelerovat.No, měl jsem na mysli hlavně grafiku. Třeba když nainstaluji ve VirtualBoxu něco graficky náročného (např. KDE) a vedle to nainstaluji do KVM nebo XENu s pci-passthrough pro grafiku, čekal bych, že to v KVM/XEN poběží mnohem lépe.
No - a pokud chcete akcelerovanou grafiku - dejte si do case dvě fošny, jednu na windoze a druhou na linux. :DA to mi bude jako k čemu? „windoze“ nepotřebuju
Koukám, že tu vzniklo několik nedorozumnění.
Předně jde o 3D akceleraci - virtualbox používá pro 3D renderování v hostiteli OpenGL (pokud je mi známo), což je univerzální způsob natolik, aby fungoval s různými graf. kartami na různých platformách. Kluci z KVM myslím něco podobného připravují, ale za pomoci KMS jaderného driveru (když nepočítám redhatí QXL). O vmware nemám ponětí, ale tuším, že nějaký driver v kernelu už taky je. Přestože metody jsou různé, pokaždé jde víceméně o renderování na hostitelově aktivní grafické kartě za použití driveru hostitele.
Druhá možnost je tzv. "pci-passthrough", který umožňuje přímo "propojit" virtualizovaný systém s jakýmkoli PCI(e) zařízením bez znatelného zvýšení latence, díky IOMMU. Tento postup v našem případě má ale pár nevýhod:
Z vlastní zkušenosti mohu říct, že restart je sice otravná operace, ale pokud se zkombinuje s hibernací, ruší daleko méně.