Textové hudební přehrávače - II

22. 3. 2005 | Robert Krátký | Multimédia | 9632×

Opět představím a porovnám jeden funkcemi nabitý a jeden úplně jednoduchý přehrávač hudebních souborů pro konzoli. Navíc dojde i na dva programy doporučené vámi: mplay a MOC.

V komentářích k minulému dílu mě několik lidí upozornilo na jejich oblíbené přehrávače, a proto se na ně také zběžně podívám. Teď se však podívejme na dva, které jsem vybral já.

mp3blaster

Na tento program jsem narazil jako první a hned se mi líbil. Hrál v tom asi roli především vzhled, protože mám rád, když program zobrazuje spoustu informací v různých částech obrazovky. mp3blaster toho ukazuje skutečně docela dost, ale na přehlednosti to programu neubírá a místa na zobrazení seznamu písniček většinou zbývá i tak dost.

Kromě ovládacích prvků typu Play, Pause, Stop apod. (která jsou prezentována jako tlačítka, ale myš podporována není) obsahuje okno standardně i nápovědní pruh s dvanácti akcemi a klávesovými zkratkami, které je obhospodařují. Nenechte se však mýlit číslem 12. Funkcí je mnohem více a nápovědním pruhem je možné "listovat" pomocí kláves + a -. To je samo o sobě mírně matoucí, protože neexistuje způsob, jak získat pohled na všechny příkazy najednou. Než v pěti "obrazovkách" nápovědního pruhu nalistujete požadovanou funkci, zapomenete mezitím, jak se ovládala ta první, kterou jste hledali...

Program sice umožňuje zobrazení souboru s nápovědou, ale tam jsou všechny povely popisovány do detailu, což zase není pro základní orientaci nutné.

mp3blaster se bohužel neumí moc dobře vyrovnat se změnou velikosti okna emulátoru terminálu, ve kterém byl spuštěn. Program na změnu velikosti okna vůbec nezareaguje, což může být dost nepříjemné. V konzoli to samozřejmě nevadí.

I přes snadno dostupný nápovědní pruh musím přiznat, že ovládání programu není tak docela primitivní. Především se mi moc nezamlouvá nutnost vytvářet takzvané seznamy. mp3blaster totiž rozlišuje mezi procházením souborů a prací s playlistem, takže pustit si nějakou písničku není úplně jednoduché. Písničky je potřeba nejprve označit, pak vložit do seznamu a pak spustit přehrávání. To mi připadá zbytečně nepohodlné.

playmp3list

Konečně se dostávám k programu, který jsem si nakonec vybral pro každodenní používání. Nejblíže z popisovaných aplikací je k němu asi ksmp3play. playmp3list nemá bohužel progress bar, ale to je jediná a malá vada na kráse.

playmp3list je nadstavba - využívá mpg123 (respektive svobodný mpg321). Má přiměřené množství funkcí, ani málo, ani příliš moc. Umožňuje vyhledávání (i když jen podle počátečního písmene názvu písničky) i "přetáčení" písní. Nabízí základní práci s playlistem (abecední řazení, náhodné přehrávání, zobrazení buď plného názvu nebo bez přípony) a můžete si vybrat mezi ukazováním již odehraného času nebo odpočítávání do konce písně.

Velmi sympatická je naprostá nastavitelnost prostřednictvím velmi jednoduchého a přehledně komentovaného konfiguračního souboru. Změnit lze samozřejmě všechny klávesové povely (ovládání pomocí písmen X, C, V se mi ale zdá jednoduché a šikovné) a lze nastavit i barvy a většinu dalších aspektů zobrazení. Jako příklad je přichystáno několik barevných kombinací. Ale ta výchozí s modrým pozadím a kombinací žluté a zelené barvy je zcela vyhovující.

playmp3list má tu šikovnou vlastnost, že vám nevnucuje svoji představu práce s playlisty. Po spuštění bez parametrů vypíše jen několik základních parametrů použitelných na příkazové řádce a hned se ukončí. Je nutné zadat něco k přehrávání (jako u ksmp3play) nebo alespoň adresář, který si přejete procházet. Chcete-li se tedy jen dostat do prostředí programu a vybírat odtud, stačí zadat:

playmp3list .

Když už si vyberete v adresářové struktuře nebo program spustíte se seznamem souborů jako parametry, můžete rovnou spustit přehrávání (nebo parametrem určit, že se má přehrávání zahájit automaticky). Plynule lze však přejít do "režimu" procházení adresářů. Když vám současný výběr dohraje, prostě přeskočíte do jiného adresáře a stisknutím Enter na písničce začne přehrávání všech písní v daném adresáři (počínaje tou, na kterou jste nastavili kurzor).

Další programy

mplay

mplay je nadstavbou pro MPlayer napsanou v perlu. Šikovná věc. MPlayer toho přehraje skutečně hodně a mít možnost jeho schopností využít prostřednictvím jednoduše ovladatelného programu s textovým rozhraním je příjemné.

Základní postřehy: funguje dobře, žádné zádrhely jsem neobjevil. V tarballu je přibalen instalační skript, který je nutno spustit s právy superuživatele - vše je pak nainstalováno do /usr/local/. Drobnou chybkou je, že instalační skript vás sice upozorní, že ke správnému běhu jsou zapotřebí určité perlovské moduly, ale to udělá těsně předtím, než skutečně zkontroluje, jestli je máte nainstalované. Kdyby místo toho nejprve zjistil, jak na tom váš systém je a pak by vybídl k případné doinstalaci chybějících komponent, bylo by to lepší.

Další připomínku mám k (kontextové) nápovědě. Opět drobnost, ale protivná. Při zobrazení stránky s nápovědou jsou jednotlivé funkce prezentovány v seznamu, který začíná jednotlivé řádky popisem funkce, nikoliv klávesou, kterou se daná věc ovládá. Výsledkem je totálně nepřehledný zmatek: každá funkční klávesa je ukryta mezi různě dlouhými konci řádků popisků.

Jinak se mi však mplay velice zamlouval. Asi také proto, že nadstavby MPlayeru jsem zatím viděl jen grafické, takže existence tohoto programu mě potěšila.

MOC

MOC (Music On Console) naštěstí nezkouší instalovat binárku moc, to by se asi nesetkalo s pochopením programu Qt meta object compiler. MOC je vlastně mocp.

Program umí kromě MP3 přehrávat i OGG a WAV (a všechno ostatní, co podporuje knihovna libsndfile). Jeho prostředí je podobné playmp3listu, což se mi líbí. Používat se dá více méně stejně. Také jde spustit buď se seznamem souborů (a adresářů) nebo jen tak (v takovém případě nabídne k procházení aktuální adresář.

Asi nejhezčí a nejpraktičtější funkcí programu MOC je možnost "odtrhnout" jej od terminálu a nechat na pozadí běžet pouze "server". K takovému serveru je pak možné připojit uživatelské rozhraní, a to dokonce i několik - například jedno v konzoli a další v emulátoru terminálu v X. Všechna takto připojená rozhraní ukazují totéž. MOC pěkné.

Kromě dalších běžných funkcí stojí za zmínku i schopnost provádět převod znakových sad za použití iconv, takže pokud máte sbírku písní s tagy kódovanými třeba ve Win1250, neměl by to být problém. Navíc je možné nastavit, jakým způsobem se budou zobrazovat informace z tagů v playlistu. Stejně jako u playmp3listu lze plně konfigurovat ovládací klávesy a změna vzhledu pomocí témat je také možná.

MOC si tedy získal mé sympatie a nahlodal mé rozhodnutí zůstat s playmp3listem. Je mu totiž velmi podobný, umí všechno stejně a ještě o trochu více. Navíc není omezen jen na MP3. A má progress bar... :-).

       

Komentáře

[balda]

http://labs.nixia.no/ocp.php nekoho by mohl zajimat linuxovej port tohoto kdysi velmi oblibeneho prehravace pro DOS...

[OldFrog {Ondra Nemecek}]

Kdyz uz jsme u tech modulu, docela efektne vypadaji mp a nmp.

[Peter S.]

Ahoj, nechce sa mi študovať všetky tieto programy, potreboval by som program teda presnejšie príkaz, ktorý mi prehraje mp3 súbor od x sekundy do y sekundy

[Semo]

Sice overkill, ale mplayer ma aj tak kazdy, nie?

mplayer -ss < x > & sleep < y-x >; kill %%

[ch-in-A]

pekne vec toto http://grecni.com/roomjuice/ webove rozhrani, diky kteremu si muzete umistit vsecky soubory s muzikou na nejaky servrik v LAN kde je velky disk, pustit si je a vypnout stanici :@)...treba

[Hynek (Pichi) Vychodil]

Tak už druhý díl a pořád žádná zmínka o nepřekonatelném přehrávači play z balíku sox. Tento přehrávač je naprosto nepřekonatelný, stačí napsat play *.{mp3,ogg,wav} a on playe. O právě přehrávané skladbě máte perfektní přehled, je to ta posladní ve výpisu programu. Žádné rozptylující uživatelské rozhraní, výborná podpora playlistu, který si můžete vytvořit v libovolném (oblíbeném) textovém editoru a přehrávání spustíte pomocí xargs <playlist |play(všiměte tu podporu playlistu delšího než 64kB) a ukončíte pomocí ^C nebo zasláním SIGTERM příslušnému procesu. Ta jednoduchost a funkčnost, tomu se nic nevyrovná.

[Hynek (Pichi) Vychodil]

No je vidět, že jsem měl horečku když jsem to psal. Samozřejmě, že správně má být

xargs play <playlist

[VícNežNic]

Moc vypadá super, a s tím jménem konečně stylový přehravač na power metal

[Petr (DotaZ) Jakubec]

Dekuji za zajimave tipy. Opet jeden z clanku kde je dulezity nejen dobry clanek autora, ale i jakoby predpripraveny prostor k diskuzi.

Libi se mi MOC, a "rozsireni" play o xargs (hezka ukazka klasicke unixove logiky) Ale i ostatni tipy se zdaji zajimave, diky. Jen vice clanku o te "skarede prikazove radce", at lide pochopi, ze netreba se uklikat k smrti.

PS: power metal? hmm... to zni dostatecne silene mrknu na freemusic.

[VícNežNic]

Jediné co je okolo power metalu šílené jsou spolubydlící, když je nutím to poslouchat

Musím vyházet ze systému ten Qt nesmysl a dát MOCi to správné jméno

[tdx]

No, my drsnější bychom raději volili program s názvem SMRTKA Ale i tak dobrý

[VícNežNic]

Drsnější? Kdo je tady nejdrsnější, ts, znáš Nanowar? (pro ty co neznají)

[vend]

Pokud si chcete pustit jen jednu písničku, není třeba jí přidávat do playlistu.

Stačí pomocí F1 otevřít adresář, nastavit se na soubor a klepnout do enter.

[juice]

Ja si myslím, že najlepší prehrávač je aj tak mpd + frontend (napr. ncmpc), používam už dlhšiu dobu a som spokojný.

Hlavná výhoda pre mňa okrem toho že ide o server/klient princíp je v tom, že tento prehrávač sa správa vlastne ako jukebox, t.j. stačí raz nastaviť v configu, kde sa nachádzajú audio súbory a tieto potom mám hneď k dispozícii a môžem z nich vyberať do playlistu celé albumy (adresáre) či jednotlivé skladby.

Z toho vyplýva, že stačí prehrávač spustiť a môžem hneď vyberať album, ktorý chcem počúvať, nemusím ako pri niektorých prehrávačoch stále myslieť na to, aký adresár z akej cesty chcem prehrať, a to nezachránia ani playlisty (to je to čo mi najviac vadí na prehrávači typu xmms). Ja sám napr. playlisty (m3u) vôbec nepoužívam, všetku hudbu mám kategorizovanú pomocou adresárovej štruktúry.

Priznám sa že nepoznám všetky prehrávače uvedené v článkoch, ale poskúšal som ich (tých textových) dosť vrátane takých, ktoré v článkoch nie sú. Škoda, že sa autor nepozrel aj na prehrávač mpd, hoci sa zmienka o ňom objavila aj v minulej diskusii. Ja môžem len odporúčať.