Singularity je rootkit ve formě jaderného modulu (Linux Kernel Module), s otevřeným zdrojovým kódem dostupným pod licencí MIT. Tento rootkit je určený pro moderní linuxová jádra 6.x a poskytuje své 'komplexní skryté funkce' prostřednictvím hookingu systémových volání pomocí ftrace. Pro nadšence je k dispozici podrobnější popis rootkitu na blogu autora, případně v článku na LWN.net. Projekt je zamýšlen jako pomůcka pro bezpečnostní experty a výzkumníky, takže instalujte pouze na vlastní nebezpečí a raději pouze do vlastních strojů 😉.
Iconify je seznam a galerie kolekcí vektorových open-source ikon, ke stažení je přes 275000 ikon z více jak dvou set sad. Tento rovněž open-source projekt dává vývojářům k dispozici i API pro snadnou integraci svobodných ikon do jejich projektů.
Dle plánu certifikační autorita Let's Encrypt nově vydává také certifikáty s šestidenní platností (160 hodin) s možností vystavit je na IP adresu.
V programovacím jazyce Go naprogramovaná webová aplikace pro spolupráci na zdrojových kódech pomocí gitu Forgejo byla vydána ve verzi 14.0 (Mastodon). Forgejo je fork Gitei.
Just the Browser je projekt, 'který vám pomůže v internetovém prohlížeči deaktivovat funkce umělé inteligence, telemetrii, sponzorovaný obsah, integraci produktů a další nepříjemnosti' (repozitář na GitHubu). Využívá k tomu skrytá nastavení ve webových prohlížečích, určená původně pro firmy a organizace ('enterprise policies'). Pod linuxem je skriptem pro automatickou úpravu nastavení prozatím podporován pouze prohlížeč Firefox.
Svobodný multiplatformní herní engine Bevy napsaný v Rustu byl vydán ve verzi 0.18. Díky 174 přispěvatelům.
Miliardy korun na digitalizaci služeb státu nestačily. Stát do ní v letech 2020 až 2024 vložil víc než 50 miliard korun, ale původní cíl se nepodařilo splnit. Od loňského února měly být služby státu plně digitalizované a občané měli mít právo komunikovat se státem digitálně. Do tohoto data se povedlo plně digitalizovat 18 procent agendových služeb státu. Dnes to uvedl Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) v souhrnné zprávě o stavu digitalizace v Česku. Zpráva vychází z výsledků víc než 50 kontrol, které NKÚ v posledních pěti letech v tomto oboru uskutečnil.
Nadace Wikimedia, která je provozovatelem internetové encyklopedie Wikipedia, oznámila u příležitosti 25. výročí vzniku encyklopedie nové licenční dohody s firmami vyvíjejícími umělou inteligenci (AI). Mezi partnery encyklopedie tak nově patří Microsoft, Amazon a Meta Platforms, ale také start-up Perplexity a francouzská společnost Mistral AI. Wikimedia má podobnou dohodu od roku 2022 také se společností Google ze skupiny
… více »D7VK byl vydán ve verzi 1.2. Jedná se o fork DXVK implementující překlad volání Direct3D 5, 6 a 7 na Vulkan. DXVK zvládá Direct3D 8, 9, 10 a 11.
Byla vydána verze 12.0.0 knihovny libvirt (Wikipedie) zastřešující různé virtualizační technologie a vytvářející jednotné rozhraní pro správu virtuálních strojů. Současně byl ve verzi 12.0.0 vydán související modul pro Python libvirt-python. Přehled novinek v poznámkách k vydání.
V komentářích k minulému dílu mě několik lidí upozornilo na jejich oblíbené přehrávače, a proto se na ně také zběžně podívám. Teď se však podívejme na dva, které jsem vybral já.
Na tento program jsem narazil jako první a hned se mi líbil. Hrál v tom asi roli především vzhled, protože mám rád, když program zobrazuje spoustu informací v různých částech obrazovky. mp3blaster toho ukazuje skutečně docela dost, ale na přehlednosti to programu neubírá a místa na zobrazení seznamu písniček většinou zbývá i tak dost.
Kromě ovládacích prvků typu Play, Pause, Stop apod. (která jsou prezentována jako tlačítka, ale myš podporována není) obsahuje okno standardně i nápovědní pruh s dvanácti akcemi a klávesovými zkratkami, které je obhospodařují. Nenechte se však mýlit číslem 12. Funkcí je mnohem více a nápovědním pruhem je možné "listovat" pomocí kláves + a -. To je samo o sobě mírně matoucí, protože neexistuje způsob, jak získat pohled na všechny příkazy najednou. Než v pěti "obrazovkách" nápovědního pruhu nalistujete požadovanou funkci, zapomenete mezitím, jak se ovládala ta první, kterou jste hledali...
Program sice umožňuje zobrazení souboru s nápovědou, ale tam jsou všechny povely popisovány do detailu, což zase není pro základní orientaci nutné.
mp3blaster se bohužel neumí moc dobře vyrovnat se změnou velikosti okna emulátoru terminálu, ve kterém byl spuštěn. Program na změnu velikosti okna vůbec nezareaguje, což může být dost nepříjemné. V konzoli to samozřejmě nevadí.
I přes snadno dostupný nápovědní pruh musím přiznat, že ovládání programu není tak docela primitivní. Především se mi moc nezamlouvá nutnost vytvářet takzvané seznamy. mp3blaster totiž rozlišuje mezi procházením souborů a prací s playlistem, takže pustit si nějakou písničku není úplně jednoduché. Písničky je potřeba nejprve označit, pak vložit do seznamu a pak spustit přehrávání. To mi připadá zbytečně nepohodlné.
Konečně se dostávám k programu, který jsem si nakonec vybral pro každodenní používání. Nejblíže z popisovaných aplikací je k němu asi ksmp3play. playmp3list nemá bohužel progress bar, ale to je jediná a malá vada na kráse.
playmp3list je nadstavba - využívá mpg123 (respektive svobodný mpg321). Má přiměřené množství funkcí, ani málo, ani příliš moc. Umožňuje vyhledávání (i když jen podle počátečního písmene názvu písničky) i "přetáčení" písní. Nabízí základní práci s playlistem (abecední řazení, náhodné přehrávání, zobrazení buď plného názvu nebo bez přípony) a můžete si vybrat mezi ukazováním již odehraného času nebo odpočítávání do konce písně.
Velmi sympatická je naprostá nastavitelnost prostřednictvím velmi jednoduchého a přehledně komentovaného konfiguračního souboru. Změnit lze samozřejmě všechny klávesové povely (ovládání pomocí písmen X, C, V se mi ale zdá jednoduché a šikovné) a lze nastavit i barvy a většinu dalších aspektů zobrazení. Jako příklad je přichystáno několik barevných kombinací. Ale ta výchozí s modrým pozadím a kombinací žluté a zelené barvy je zcela vyhovující.
playmp3list má tu šikovnou vlastnost, že vám nevnucuje svoji představu práce s playlisty. Po spuštění bez parametrů vypíše jen několik základních parametrů použitelných na příkazové řádce a hned se ukončí. Je nutné zadat něco k přehrávání (jako u ksmp3play) nebo alespoň adresář, který si přejete procházet. Chcete-li se tedy jen dostat do prostředí programu a vybírat odtud, stačí zadat:
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz
playmp3list .
Když už si vyberete v adresářové struktuře nebo program spustíte se seznamem souborů jako parametry, můžete rovnou spustit přehrávání (nebo parametrem určit, že se má přehrávání zahájit automaticky). Plynule lze však přejít do "režimu" procházení adresářů. Když vám současný výběr dohraje, prostě přeskočíte do jiného adresáře a stisknutím Enter na písničce začne přehrávání všech písní v daném adresáři (počínaje tou, na kterou jste nastavili kurzor).
mplay je nadstavbou pro MPlayer napsanou v perlu. Šikovná věc. MPlayer toho přehraje skutečně hodně a mít možnost jeho schopností využít prostřednictvím jednoduše ovladatelného programu s textovým rozhraním je příjemné.
Základní postřehy: funguje dobře, žádné zádrhely jsem neobjevil. V
tarballu je přibalen instalační skript, který je nutno spustit s právy
superuživatele - vše je pak nainstalováno do /usr/local/.
Drobnou chybkou je, že instalační skript vás sice upozorní, že ke
správnému běhu jsou zapotřebí určité perlovské moduly, ale to udělá těsně
předtím, než skutečně zkontroluje, jestli je máte nainstalované. Kdyby
místo toho nejprve zjistil, jak na tom váš systém je a pak by vybídl k
případné doinstalaci chybějících komponent, bylo by to lepší.
Další připomínku mám k (kontextové) nápovědě. Opět drobnost, ale protivná. Při zobrazení stránky s nápovědou jsou jednotlivé funkce prezentovány v seznamu, který začíná jednotlivé řádky popisem funkce, nikoliv klávesou, kterou se daná věc ovládá. Výsledkem je totálně nepřehledný zmatek: každá funkční klávesa je ukryta mezi různě dlouhými konci řádků popisků.
Jinak se mi však mplay velice zamlouval. Asi také proto, že nadstavby MPlayeru jsem zatím viděl jen grafické, takže existence tohoto programu mě potěšila.
MOC (Music On Console)
naštěstí nezkouší instalovat binárku moc, to by se asi
nesetkalo s pochopením programu Qt meta object compiler. MOC je vlastně
mocp.
Program umí kromě MP3 přehrávat i OGG a WAV (a všechno ostatní, co podporuje knihovna libsndfile). Jeho prostředí je podobné playmp3listu, což se mi líbí. Používat se dá více méně stejně. Také jde spustit buď se seznamem souborů (a adresářů) nebo jen tak (v takovém případě nabídne k procházení aktuální adresář.
Asi nejhezčí a nejpraktičtější funkcí programu MOC je možnost "odtrhnout" jej od terminálu a nechat na pozadí běžet pouze "server". K takovému serveru je pak možné připojit uživatelské rozhraní, a to dokonce i několik - například jedno v konzoli a další v emulátoru terminálu v X. Všechna takto připojená rozhraní ukazují totéž. MOC pěkné.
Kromě dalších běžných funkcí stojí za zmínku i schopnost provádět převod znakových sad za použití iconv, takže pokud máte sbírku písní s tagy kódovanými třeba ve Win1250, neměl by to být problém. Navíc je možné nastavit, jakým způsobem se budou zobrazovat informace z tagů v playlistu. Stejně jako u playmp3listu lze plně konfigurovat ovládací klávesy a změna vzhledu pomocí témat je také možná.
MOC si tedy získal mé sympatie a nahlodal mé rozhodnutí zůstat s playmp3listem. Je mu totiž velmi podobný, umí všechno stejně a ještě o trochu více. Navíc není omezen jen na MP3. A má progress bar... :-).
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
xargs <playlist |play(všiměte tu podporu playlistu delšího než 64kB) a ukončíte pomocí ^C nebo zasláním SIGTERM příslušnému procesu. Ta jednoduchost a funkčnost, tomu se nic nevyrovná.
xargs play <playlist
mrknu na freemusic.
Musím vyházet ze systému ten Qt nesmysl a dát MOCi to správné jméno 
Ale i tak dobrý
Pokud si chcete pustit jen jednu písničku, není třeba jí přidávat do playlistu.
Stačí pomocí F1 otevřít adresář, nastavit se na soubor a klepnout do enter.
23.3.2005 07:46