Po půl roce vývoje od vydání verze 48 bylo vydáno GNOME 49 s kódovým názvem Brescia (Mastodon). S přehrávačem videí Showtime místo Totemu a prohlížečem dokumentů Papers místo Evince. Podrobný přehled novinek i s náhledy v poznámkách k vydání a v novinkách pro vývojáře.
Open source softwarový stack ROCm (Wikipedie) pro vývoj AI a HPC na GPU od AMD byl vydán ve verzi 7.0.0. Přidána byla podpora AMD Instinct MI355X a MI350X.
Byla vydána nová verze 258 správce systému a služeb systemd (GitHub).
Byla vydána Java 25 / JDK 25. Nových vlastností (JEP - JDK Enhancement Proposal) je 18. Jedná se o LTS verzi.
Věra Pohlová před 26 lety: „Tyhle aféry každého jenom otravují. Já bych všechny ty internety a počítače zakázala“. Jde o odpověď na anketní otázku deníku Metro vydaného 17. září 1999 na téma zneužití údajů o sporožirových účtech klientů České spořitelny.
Byla publikována Výroční zpráva Blender Foundation za rok 2024 (pdf).
Byl vydán Mozilla Firefox 143.0. Přehled novinek v poznámkách k vydání a poznámkách k vydání pro vývojáře. Nově se Firefox při ukončování anonymního režimu zeptá, zda chcete smazat stažené soubory. Dialog pro povolení přístupu ke kameře zobrazuje náhled. Obzvláště užitečné při přepínání mezi více kamerami. Řešeny jsou rovněž bezpečnostní chyby. Nový Firefox 143 bude brzy k dispozici také na Flathubu a Snapcraftu.
Byla vydána betaverze Fedora Linuxu 43 (ChangeSet), tj. poslední zastávka před vydáním finální verze, která je naplánována na úterý 21. října.
Multiplatformní emulátor terminálu Ghostty byl vydán ve verzi 1.2 (𝕏, Mastodon). Přehled novinek, vylepšení a nových efektů v poznámkách k vydání.
Byla vydána nová verze 4.5 (𝕏, Bluesky, Mastodon) multiplatformního open source herního enginu Godot (Wikipedie, GitHub). Přehled novinek i s náhledy v příspěvku na blogu.
addActionListener(new ActionListener() { public void actionPerformed(ActionEvent e) { setReverse(/*tady bych chtěl aby byla pozice karty*/); }Listenery jsem připojoval ve for cyklu a chtěl jsem dát listeneru právě to číslo, když jsem nepřišel, jak jinak poslat přes event právě pozici karty, jenže tohle prostě nejde. Nejde to, kvůli tomu, že jakákoliv proměnná musí být final, takže když bych pro každou kartu ten listener napsal a přiřadil mu tu hodnotu, tak by to šlo, ale tohle přeci jenom nejde u 64 karet.
Pak jsem dostal nápad, že ten listener zavolá metodu, která projde pole karet a určí která karta byla otočená. Tohle bohužel taky nejde, protože se ta metoda zavolá dřív, než se cokoliv v tom objektu, který událost vyvolá, změní. A tím jsem vyčerpal všechny moje nápady jak na to.
Myslím si, že by tady někdo mohl vědět, jak zjistit v tom listeneru pozici toho prvku popřípadě jak udělat aby to ten prvek nějak tomu listeneru poslal.
Snad někdo pochopí o co mi jde . Předem moc díky za jakýkoliv nápad, radu atp. Přijde vám taky, že swing a celkově java má naprosto otřesnou dokumentaci v porovnáním třeba s Qt?
Tiskni
Sdílej:
Nevhodné pro prohlížení před dětmi nebo na veřejnosti.
Zobrazit komentářjsem ze sebe úplně udělal debilaTak to bys nám moh dělat mluvčího, splňuješ požadavky!
a vysranej zvuk by mohlo mit na triku to novy uzasny pulse-audio ...
no jestli tam mas voba najednou, tak by to mohlo bejt timne
a vysranej zvuk by mohlo mit na triku to novy uzasny pulse-audio ...ne
for(int i=0; i<64; i++) { final Integer cardIdx = Integer.valueOf(i); addActionListener(new ActionListener() { public void actionPerformed(ActionEvent e) { setReverse(cardIdx); }); }Já osobně bych tedy nedělal celou novou komponenentu děděním od
JComponent
(to Component
je doufám překlep) a vyšel bych z některého potomka AbstractButton. Případně to celé dohromady udělal jako jednou komponentu která si bude vnitřní dělení na políčka dělat sama podle souřadnic, ušetří se starosti s layoutem.
Přijde vám taky, že swing a celkově java má naprosto otřesnou dokumentaci v porovnáním třeba s Qt?Většina dokumentací jsou bohužel v porovnání s Qt otřesné...
public class TestListener implements ActionListener { @Override public void actionPerformed(ActionEvent arg0) { ((MujObjekt)arg0.getSource()).get.....; } }Mela by se osetrit instance ale budiz. Karta PeXeSa
public class OneButton extends JButton { private int pos; private Icon icon; public int getPos() { return pos; } public Icon getIcon() { return icon; } public OneButton(int pos, Icon icon) { super(); this.pos = pos; this.icon = icon; } public void setPos(int pos) { this.pos = pos; } public void setIcon(Icon icon) { this.icon = icon; }A jeste budej potrebovat panel s Layout.
ublic class PexesoPanel extends JPanel { public class ActListener implements ActionListener { @Override public void actionPerformed(ActionEvent arg0) { // TODO Auto-generated method stub } } private static final long serialVersionUID = 6290986162807731571L; public PexesoPanel() { setLayout(new GridLayout(8,8)); for (int i=1;i<=64;i++){ OneButton ob = new OneButton(i,randomImage()); ob.addActionListener(new ActListener()); add(ob); } } protected Icon randomImage(){ return null; } }A nyni dodelat kostra by byla hlavne krasne obrazky kazdemu podle chuti.
final
proměnnou se to samozřejmě dá vyřešit (stačí jedna, nevím, proč si myslíte, ž ejich potřebujete 64). Tohle ale není problém Javy nebo Swingu, ale neznalosti základů objektového programování.
final
neznamená konstantu, ale proměnnou, jejíž hodnota je přiřazena při deklaraci – ale ta hodnota může být klidně dynamická, zjištěná až v době běhu. Takže třeba následující kód řeší váš problém přesně způsobem, o kterém v blogu tvrdíte, že nejde použít:
for (int karta = 0; karta < POCET_KARET, karta++) { final int poziceKarty = karta; addActionListener(new ActionListener() { public void actionPerformed(ActionEvent e) { setReverse(poziceKarty); } } }Lepší než konstruovat 64 nebo kolik anonymních objektů se stejným kódem by mi ale přišlo udělat si neanonymní vnitřní třídu implementující listener, které byste pozici karty předával v konstruktoru (tím se zároveň vyhnete použití
final
). No a další možnost je použít jediný listener pro všechny karty, a pozici karty zjišťovat přímo z objektu, který událost vyvolal – z ActionEvent
si ten objekt můžete vytáhnout, no a ten objekt může být třeba vaše třída rozšiřující JPanel
, která bude mít jako vlastnost uvedenou právě pozici karty.
Ten váš kód je takový procedurální kód naivně zabalený do objektů, ten návrh s neanonymním listenerem alespoň vytkne společný kód, opravdu objektové je podle mne až to poslední, protože když tam pracujete s kartama, tak máte mít objekt karta
a ten má mít vlastnost pozice
, a ne že pozici budete zjišťovat bůhvíjakým způsobem.
Lepší než konstruovat 64 nebo kolik anonymních objektů se stejným kódem by mi ale přišlo udělat si neanonymní vnitřní třídu implementující listener, které byste pozici karty předával v konstruktoru (tím se zároveň vyhnete použití final
).
Jenom taková poznámka: tyto dvě možnosti jsou v podstatě equivalentní, akorát v případě anonymní třídy je ten field skrytý. To je také důvod, proč musí být ta proměnná final - ve skutečnosti se ta proměnná použije jen při vytváření instance anonymní třídy, kdy se hodnota zkopíruje.
To je také důvod, proč musí být ta proměnná final - ve skutečnosti se ta proměnná použije jen při vytváření instance anonymní třídy, kdy se hodnota zkopíruje.Kdyby se hodnota kopírovala při vytváření instance vnitřní třídy, nemusela by být ta zdrojová proměnná označená jako final, ne? Podle mne to
final
je naopak příznak toho, že se nekopíruje hodnota, ale použije se reference a tudíž změna hodnoty po vytvaření instance by změnila i hodnotu v té instanci vnitřní třídy.
Ona by teoreticky opravdu býtTo je také důvod, proč musí být ta proměnná final - ve skutečnosti se ta proměnná použije jen při vytváření instance anonymní třídy, kdy se hodnota zkopíruje.Kdyby se hodnota kopírovala při vytváření instance vnitřní třídy, nemusela by být ta zdrojová proměnná označená jako final, ne? Podle mne tofinal
je naopak příznak toho, že se nekopíruje hodnota, ale použije se reference a tudíž změna hodnoty po vytvaření instance by změnila i hodnotu v té instanci vnitřní třídy.
final
nemusela. Jenomže pak by se ukázalo, že při zápisu se změna neprojeví uvnitř a naopak, při zápisu uvnitř se změna neprojeví venku. A celá iluze "closure" by vybouchla.
Tím že proměnná musí být final
se můžeme tvářit, jako že to je opravdu ta proměnná - i když ve skutečnosti je to hodnota té proměnné.