Jak jsem nepotkal vorvaně

3.1.2006 15:37 | Přečteno: 1290× | poslední úprava: 3.1.2006 15:38

Dnes ráno jsem vzpomínal na dobu před dvěma lety, kdy jsem akorát docházel do Kaikoory na Novém Zélandu. Bylo léto, svítilo sluce a to že byl leden mi vůbec nepřišlo. i dnes když na to vzpomínám mi vůbec nepřijde divné, že jsem zažil Vánoce a Nový rok v létě. Cesta do Kaikoory je moc hezká. Silnice vede většinou po pobřeží po pravé ruce jsou Jižní Alpy a po levé ruce oceán. samozřejmě pokud jdete po východním pobřeží Jižního ostrova.

Kaikoora je v podstatě celkem běžné typické Novozélandské maloměsto. jedna hlavní ulice, oceán, hory. Jeden supermarket, možná dva, ale já jsem narazil na jeden. Potom typický střed města, kterému vévodí shopping centrum a jinak nic. Nový Zéland e v památkách na tom stejně jako Severní Amerika, případně Austrálie. To jest, co je starší dvaceti let, je památka.

Ale Kaikoora má něco navíc. Má vorvaně. Živé vorvaně těsně u pobřeží. Je to z toho důvodu, že pobřeží se do oceánu těsně svažuje a dosahuje hloubky 2000 metrů. Což je taková slušná hloubka právě pro vorvaně, kteří se potřebují prostor na potápění a lov. Těšil jsem se že uvidím vorvaně, prostě uvidím živou velrybu. Podle průvodce to vypadalo, že vorvani nemají nic jiného na práci, než se nechat vyfotit. Samozřejmě mnou. A ve výskoku.

Ale ouha. Vorvani nebyli. Sice ve městečku měli internet, prodejnu fotografických potřeb,dokonce i plyn do vařiče, což nebylo vždy pravidlem. tedy takhle. Plyn byl, ale s jiným typem šroubení než jsem potřeboval. Takže jsem čas od času měl lehký problém, když mi v pustině docházel plyn a chtěl jsem si vařit kafe. V pustině jste na Novém Zélandu na to tata. Ale vorvani drze nebyli. Zřejmě nevzali v úvahu, že jsem kvůli nim, a nejen kvůli nim přicestoval z Evropy. Letěl jsem 23 000km a ušel už v té době kolem 1200 km. Přes celý Severní ostrov.

Seděl jsem na pláži, a zíral na oceán. Bylo tam docela dost hezkých děvčat. Jenže v tu chvíli děvčata byly na okraji mého zájmu. Vorvani byli důležití. Neviděl jsem je. Přišel večer, utábořil jsem se na pláži za Kaikoorou a ráno se vrátil do městečka. Nakoupil, ještě chvíli zíral na místě vyhrazeném pro pozorování pak jsem pokračoval dál. Asi to chtělo víc času. Ale to že jsem neviděl vorvaně mě mrzí. Přeci jen velryba na širém moři je zcela jiné kafe než v televizi. Ale bylo léto, slunce svítilo a děvčata se na mě usmívaly. Tak to přebolelo. A jak se tak dívám ven, vůbec by neškodilo být teď v Kaikooře nebo někde jinde na Novém Zélandu.

Tak se tam mějte krásně vorvani a třeba se zase někdy v Kaikooře neuvidíme. A třeba možná jo.

       

Komentáře

[miso]

Novy Zeland je moj sen .
Teraz s prichodom potomka sa ale trosku "upravili" priority.
Nejake fotky by neboli? Na Vasich strankach su len tie europske

[anicka]

S potomkem nemusi byt problem, aspon muj kolega ho nemel: kiwi.logix.cz

[miso]

To by som mohol povedat aj ja

[Jan Jílek]

fotky dám, ale až na stránky, jen co to dopíšu. -)))

[eXces]

Konečně zas nějaký normální příspěvek do blogů:) (Samozřejmě tím nemyslím, ře by vaše předchozí příspěvky stály za prd, ale spíš to, že všude jinde koluje flame a ten se zde snad neprojeví:) i když..)

[miso]

Niekto sa moze opytat, ze KDE to je?

[David Watzke]

Gnome to je!

[eXces]

A jéjé, už je to tady, ale KDE je stejně nejlepší! :)

[©]

Ja neco videl, kdyz jsem byl v Norsku, ale tezko rict co, protoze bylo sero a ja mel v sobe asi pul litru nejake tamni samohonky. Jo, a taky jsem tu noc pak videl trolla, ale to jen na okraj.

[Valoun]

Podobně jsem i já vyrazil do Laponska za polární září. Polární psy, polární soby, polární zimu i obludný polární shopping-center Santy Clause jsem viděl, ale záře žádná. Týden jsem tam na ní čekal.