Navigace se soukromím CoMaps postavena nad OpenStreetMap je nově k dispozici v Google Play, App Store i F-Droid. Jedná se o komunitní fork aplikace Organic Maps.
Vývojáři OpenMW (Wikipedie) oznámili vydání verze 0.49.0 této svobodné implementace enginu pro hru The Elder Scrolls III: Morrowind. Přehled novinek i s náhledy obrazovek v oznámení o vydání.
Masivní výpadek elektrického proudu zasáhl velkou část České republiky. Hasiči vyjížděli k většímu počtu lidí uvězněných ve výtazích. Výpadek se týkal zejména severozápadu republiky, dotkl se také Prahy, Středočeského nebo Královéhradeckého kraje. Ochromen byl provoz pražské MHD, linky metra se už podařilo obnovit. Výpadek proudu postihl osm rozvoden přenosové soustavy, pět z nich je nyní opět v provozu. Příčina problémů je však stále neznámá. Po 16. hodině zasedne Ústřední krizový štáb.
Po více než roce vývoje od vydání verze 5.40 byla vydána nová stabilní verze 5.42 programovacího jazyka Perl (Wikipedie). Do vývoje se zapojilo 64 vývojářů. Změněno bylo přibližně 280 tisíc řádků v 1 500 souborech. Přehled novinek a změn v podrobném seznamu.
Byla vydána nová stabilní verze 7.5 webového prohlížeče Vivaldi (Wikipedie). Postavena je na Chromiu 138. Přehled novinek i s náhledy v příspěvku na blogu.
Sniffnet je multiplatformní aplikace pro sledování internetového provozu. Ke stažení pro Windows, macOS i Linux. Jedná se o open source software. Zdrojové kódy v programovacím jazyce Rust jsou k dispozici na GitHubu. Vývoj je finančně podporován NLnet Foundation.
Byl vydán Debian Installer Trixie RC 2, tj. druhá RC verze instalátoru Debianu 13 s kódovým názvem Trixie.
Na čem pracují vývojáři webového prohlížeče Ladybird (GitHub)? Byl publikován přehled vývoje za červen (YouTube).
Libreboot (Wikipedie) – svobodný firmware nahrazující proprietární BIOSy, distribuce Corebootu s pravidly pro proprietární bloby – byl vydán ve verzi 25.06 "Luminous Lemon". Přidána byla podpora desek Acer Q45T-AM a Dell Precision T1700 SFF a MT. Současně byl ve verzi 25.06 "Onerous Olive" vydán také Canoeboot, tj. fork Librebootu s ještě přísnějšími pravidly.
Licence GNU GPLv3 o víkendu oslavila 18 let. Oficiálně vyšla 29. června 2007. Při té příležitosti Richard E. Fontana a Bradley M. Kuhn restartovali, oživili a znovu spustili projekt Copyleft-Next s cílem prodiskutovat a navrhnout novou licenci.
Pokusil jsem se v minulých dvou příspěvcích nastínit, co mě trápí a o čem přemýšlím. Vycházím ze zkušenosti terapeuta, který pracuje dlouhodobě ze sociální skupinou lidí, kde mnozí prošli komunitami bezdomovců, nebo k nim svým způsobem života sklouzávali. Pokud necháme trend jež nechává bez jakékoliv sankce projevy o nich jsem psal obec zchátrá natolik, že se rozpadnou struktury. Je totiž velmi hezké a příjemné mít práva, ale zeptejme se na rovinu kam jde společnost, jež nemá samoregulační mechanismy. Nebo je potírá v zájmu jakési intelektuální skupiny, která svým přístupem a argumentací pouze těmto samodestrukcím nahrává.
Jedna věc se zcela jistě ukazuje a to z dlouhodobého hlediska. Pokud nejsou jasně nastavená a vymáhaná pravidla, obec se hroutí. Dochází ke kolapsu. Nedávno se hroutila doprava v Praze. Zdálo se že je téměř neřešitelné a nemožné zjednat alespoň mírnou nápravu. Nakonec se ukázalo, že tlak veřejnosti, která měla eminentní zájem na zlepšení, přinutil obecní představitele jednat. Jako člověk používající MHD, jsem okamžitě pocítil účinky mírného zlepšení. Stejně tak jsou cítit okamžitě zlepšení v místech, kde soukromá ochranka zamezí nejkřiklavějším a nejvíce obtěžujícím jevům.
Dále je nutné říci jedno. Náprava věc začne být funkční přesně v tom okamžiku, kdy pravidla stanovená budou i uplatňovaná. Mnozí jedinci nepřestoupí zákon nebo pravidlo nikoliv z uvědomění ale ze strachu před sankcí. Sankcí která neodvratně přichází. Platí tahle poučka stejně na silnici, jako v terapii. Policista není terapeut a terapeut není policista. Ale až po policejním zákroku, který například přivede jednotlivce na záchytku je mnohdy možné nabídnout terapii. Teprve až tehdy.Humanitární organizace zabývající se problémem bezdomovců a tuláku, hasí následky. Je zajímavě, že i ony vyžadují při vstupu do svých zařízení dodržování pravidel, někdy poplatek a lidé využívají těchto zařízení jsou schopni je splnit. A také je plní. Pokud ne platí to mé některými neoblíbené. „Běž kam chceš.”
V komentáři k poslednímu příspěvku jsem napsal tohle:
Obávám se
že jsem ten poslední kdo tíhne k jednoduchým řešením. Nabídl jsem ve
stořádkovém příspěvku (psáno ve VIM) úhel pohledu. Pracuji s těmi lidmi
léta a myslím, že vím co říkám. Určitě malé procento jsou ti co jsou
skutečně neschopní. Ten zbytek schopný, ale neochotný. To je rozdíl. A
systematický tlak vedený tak aby byl únosný a účinný, rozhodně není
žádná malá dovednost ani pro terapeuta, ani pro společnost. Každý si
může zkusit, co to obnáší trvale a systematicky vyžadovat dodržování
pravidel, aby to mělo terapeutickou hodnotu, výsledný efekt a nevrhlo se
vše v samoúčelnou buzeraci.
A pokud ten tlak sníží počet lidí žijící
způsobem třeba o třetinu, je to pořád dost. Kompletně nevyřeší problém
tuláctví, bezdomovectví, ale třeba se tím sníží i počet dětí v dětských
domovech, tím následně i růst málo sociálně adaptovaných. V téhle
společnosti, jež spěje k bezuzdnosti je velmi těžké prosadit, že vše
začíná od pravidel. Doma, na ulici, v zaměstnání.
A od osobní odpovědnosti za jejich dodržování a osobní odpovědnosti za
svůj život. Na přechodu se většinou za mě nikdo nerozhlédne. Takže moc
těch širších souvislostí většina lidí jednoduše nechápe. Nechápe, že ani
terapie se nedá dělat bez pravidel. Jedna věc je rozdat stříkačky
feťákům a druhá věc je, s nimi pracovat potom. Ti první jsou potřební pro
kontakt možná některé na sebe navážou, a pak přijdou někteří k nám a za
námi. Ale řeknu na rovinu. Tlak pravidel obce je většinou efektivnější,
než nabízení pomoci. Většina lidí nemění už jen z toho důvodu, že to
vyžaduje námahu. Pod tlakem jsou ochotni a schopni své chování změnit.
Ke svému prospěchu.
Nemyslím, že mimo překlepů na oné odpovědi na některé komentáře musím něco měnit. Spíš jen dodat že jakákoliv terapie, prevence bez pravidel má velmi nízkou hodnotu. V knize „Bod zlomu.” Malcom Gladwell uvádí zajímavý fakt. Na začátky dvoutřetinového snížení zločinnosti v New Yorku byla kontrola jízdenek za pomoci policie. A následné neodvratitelné sankce. Připoutaní jedinci bez jízdenky, řádně lustrováni a pokutováni. Mezi těmito jedinci bylo mnoho těch o kterých se mluví, mnoho takzvaných řádných občanů, co si jen nehodlali koupit jízdenku a také mnoho těch co měli trošku větší škraloupy. Policie neustoupila. A výsledek se dostavil. Pokles zločinnosti v metru a posléze i v problémových čtvrtí.
Nejedná se o žádné laciné opatření a vůbec už nejde o projev pevné ruky. Jen se začaly vyžadovat pravidla. Účinná terapie obce začala. Stejnou zkušenost jsem udělal dávno před přečtením oné knihy při svém nástupu do léčebny jako terapeut. Jako první jsem začal vyžadovat pravidla a jako jeden z mála z tehdejšího týmu jsem je dodržoval. Výsledek se dostavil. Ti „nezvladatelní nikde nevydržící utíkající feťáci najednou pochopili, že mohou jít kam chtějí. Pokud nebudou dodržovat pravidla, budou vyhozeni. Nikoliv přemlouváni aby setrvali a něco ze sebou udělali. Ocitli se v problému a jasnými slovy jsem jim sdělil, že z mého hlediska v něm klidně mohou zůstat. Pokud nemají zájem. Pokud mají, udělám co umím a ukážu jim cestu jak z toho ven. Funguje tahle metoda dodnes. Čtrnáct let.
Jestli si někdo myslí, že je to laciná metoda a laciné řešení, rád si dozvím o efektivnější. Zatím jsem žádnou jinou efektivní neobjevil. Ještě jednou opakuji: Nastavit pravidla, vyžadovat jejich dodržování nejen pro bezdomovce ale i pro další občany je součást prevence, jak nevyrábět další opuštěné děti v dětských domovech, nezvyšování počtu feťáku a opilců za volantem, kteří jsou smrtelně nebezpeční. Tito a další podobně přestupující pravidla musí vědět, že svým chováním s e dostávají do problému a dostanou s ez něj, jen když na začátku změní chování.
Jen a jen v tomhle jasně nastaveném rámci můžou efektivně fungovat občanské organizace, Charita, které se zabývají tím jak těm lidem ukázat cestu ven. Ti co ji nechtějí absolvovat opravdu potřebují jiný přístup na rozdíl od těch mentálně postižených či jinak postižených. Jedině v takovém prostředí lze někoho naučit, jak kafe uvařit, nejen neukrást, jak se krájí chleba, nebo splachuje a udržuje v čistotě záchod. Jedině v takovém prostředí, které je neskutečně těžké udržet, ale ne nemožné z dlouhodobého hlediska, než tito lidé změní chování a až potom jsou schopni uvidět a pochopit, jak se chovají někdy nepřijatelně ve společnosti. Že co se dělá v soukromí, se nedělá na veřejnosti.
Byl jsme na jaře letošního roku magistrátem požádám s mou kolegyní Irenou abychom zdůvodnili rizika hracích automatů a heren v obci. Tuhle zprávu jsem vypracoval společně s Irenou, předložili jsme ji a Magistrát z toho začíná na základě i naší zprávy vyvozovat důsledky. Možná někdo přijde o zisky, ale pokud se díky omezení heren nezvýší počet bezdomovců, sebevražd, ožebračených rodin plynoucích z důsledku hazardní hry, pak jsem svoje udělal. A jestli klesnou počty zničených rodin, dětí bez otců a matek, dětí v dětských domovech a tím i možných budoucích bezdomovců. Pak mám svědomí čisté. A rozhodně to není laciné řešení ani pro Magistrát ani pro ty lidi. Ti lidé svobodně prohráli své peníze, a někteří se dostali do stavu beznaděje. jsou mezi těmi bezdomovci. Někteří tam vůbec nemuseli být. Pokud by některá pravidla začala platit dříve. A zpětný tlak fungoval jak měl.
Malcom Gladwell říká něco v tom smyslu. „Jedno rozbité okno v ulici, ponechané rozbité, ukazuje lidem, že zde zákon neplatí a mnozí lidé se podle toho začnou chovat. A najednou je ulice v katastrofálním stavu.” A já bych dodal. Žebrák, bezdomovec v centru, močící a kálející na veřejném místě dává informaci, že zákon neplatí, neplatí pravidla. Pak se nemůžeme divit, že pro psí exktrementy zanechaných majiteli psů, nelze někde po ulici bezpečně projít. A kolo bezzákona se točí dál a rychleji.
Tiskni
Sdílej:
Hmm, tak ve světě podle Jílka bych žít teda nechtěl Samé pravidlo, zákaz, příkaz, regulace...
Chápu, že to do vás v léčebně, když jste se léčil z alkoholismu, tloukli, ale já se nikdy neléčil a spoustu věcí dělám z radosti nebo chuti pomoci. Nepotřebuji k tomu "příkazy" z vnějšku. Váš pohled mi závání totalitou.
Nevím oč ti jde. Napsal jsem svůj názor, to co mně při čtení blogpostu napadlo. Proč bych nemohl? Hlavně že ty jsi intelektuální gigant
Ne, ale ze by se mela dusledne pokutovat jizda neprimerenou ychlosti.Problém je, že nelze snadno pokutovat jízdu nepřiměřenou rychlostí, ale pouze rychlostí vyšší než povolenou. Přiměřená rychlost se pochopitelně liší podle mnoha faktorů. Jestliže je v dané zatáčce za sucha s běžným autem naprosto přiměřená rychlost 90 km/h, za mokra (nebo dokonce na sněhu/ledu) nebo s autem naloženým až po střechu (nebo s kamionem atd.) může být i mnohem nižší rychlost nepřiměřená. Jestliže je ale například rychlost 60 km/h v té zatáčce bezpečná a řidič jede 90 km/h, pokud sleduje situaci před vozidlem, nemá problém zpomalit. Pokud ale jede 160 km/h (což lze samozřejmě měřit a postihovat), nebo pokud nesleduje situaci (např. telefonuje), anebo pokud má auto ve stavu, že zpomalit nemůže, pak je to špatně a lze to postihovat.
No právě, kde vezmeš ta ideální pravidla a ideální vymahatelnost v neideálním světě?
No, myslim, ze u pravidel silnicniho provoze su pomerne idealni pravidla najit povedlo.A která to jsou? Ta, co u nás platí nyní? Nebo co platila před zákonem 411/2005? Nebo před zákonem 361/2000 (tj. překlenovací zákon vycházející z vyhlášky 99/1989)? Nebo snad ta, která byla před rokem 1990 (tj. vyhláška 100/1975)? Anebo dokonce ta, která byla zakotvena ve vídeňské úmluvě? Nebo pravidla platící třeba v USA? Ono se zdá, že se to liší jen kosmeticky, ale rozdíly jsou propastné. Společné jsou vlastně jen základní povinnosti řidiče, nějaký způsob určení přednosti v jízdě a obvykle také omezená rychlost. Jinak se pravidla liší dost zásadně.
Neni to jedno? Kdyz se lidi zabijeji v autech, neni to diky nim, ale jejich neresp4ektovanim.Jedno to není. Ty odlišnosti jsou totiž velmi zásadní a kdo bude dodržovat například ta pravidla, která se učil v autoškole v roce 1985, při trochu aktivnější kontrole dodržování těch dnešních přijde velmi rychle o řidičák (jen namátkou - vlečkové přejezdy, pásy, rychlost v obci...), přestože pojede bezpečně. Existuje totiž jen několik málo pravidel, která jsou skutečně důležitá:
Proste jsem nadhodil priklad pomerne rozumnych pravidel a do detailu je rozebirat odmitam.Jako o rozumných pravidlech lze mluvit právě jen o těch několika základních. To ostatní je omáčka, která má ale velký vliv na to, jak budou lidé celý komplex pravidel přijímat.