Byl publikován přehled vývoje renderovacího jádra webového prohlížeče Servo (Wikipedie) za uplynulé dva měsíce. Servo zvládne už i Gmail. Zakázány jsou příspěvky generované pomocí AI.
Raspberry Pi Connect, tj. oficiální služba Raspberry Pi pro vzdálený přístup k jednodeskovým počítačům Raspberry Pi z webového prohlížeče, byla vydána v nové verzi 2.5. Nejedná se už o beta verzi.
Google zveřejnil seznam 1272 projektů (vývojářů) od 185 organizací přijatých do letošního, již jednadvacátého, Google Summer of Code. Plánovaným vylepšením v grafických a multimediálních aplikacích se věnuje článek na Libre Arts.
Byla vydána (𝕏) dubnová aktualizace aneb nová verze 1.100 editoru zdrojových kódů Visual Studio Code (Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy a videi v poznámkách k vydání. Ve verzi 1.100 vyjde také VSCodium, tj. komunitní sestavení Visual Studia Code bez telemetrie a licenčních podmínek Microsoftu.
Open source platforma Home Assistant (Demo, GitHub, Wikipedie) pro monitorování a řízení inteligentní domácnosti byla vydána v nové verzi 2025.5.
OpenSearch (Wikipedie) byl vydán ve verzi 3.0. Podrobnosti v poznámkách k vydání. Jedná se o fork projektů Elasticsearch a Kibana.
PyXL je koncept procesora, ktorý dokáže priamo spúštat Python kód bez nutnosti prekladu ci Micropythonu. Podľa testov autora je pri 100 MHz približne 30x rýchlejší pri riadeni GPIO nez Micropython na Pyboard taktovanej na 168 MHz.
Grafana (Wikipedie), tj. open source nástroj pro vizualizaci různých metrik a s ní související dotazování, upozorňování a lepší porozumění, byla vydána ve verzi 12.0. Přehled novinek v aktualizované dokumentaci.
Raspberry Pi OS, oficiální operační systém pro Raspberry Pi, byl vydán v nové verzi 2025-05-06. Přehled novinek v příspěvku na blogu Raspberry Pi a poznámkách k vydání. Pravděpodobně se jedná o poslední verzi postavenou na Debianu 12 Bookworm. Následující verze by již měla být postavena na Debianu 13 Trixie.
Richard Stallman dnes v Liberci přednáší o svobodném softwaru a svobodě v digitální společnosti. Od 16:30 v aule budovy G na Technické univerzitě v Liberci. V anglickém jazyce s automaticky generovanými českými titulky. Vstup je zdarma i pro širokou veřejnost.
Cesta z Barrandova do Bohnic bývá vždy zdrojem poznání a dobrodružství. Dnes, když jsem viděl dvě mladé a krásné dámy v dlouhých sukních, hezky přiléhavém tričku, jsem si vzpomněl na své dvě bývalé manželky. Alenu a Petru. Dívajíc se na ony mladé dámy, vzpomínal jsem jak obě ženy rády nosily dlouhé sukně a já jsem vždy z toho byl jak u vytržení, protože jsem věděl, že obě mají krásné dlouhé nohy. Samozřejmě jim slušela i mini, ale každá když šla, tak šla a nesla si to všechno co na těch krásných nohou bylo.
A že toho bylo. Vůbec Petra a Alena s Dominikou byly ty nejkrásnější ženský mého života. Jarka s Markétou byly nejhodnější, i když ani ony nebyly žádné škaredy. Naopak. Ale ty dvě měly nejen krásný obličej a nohy, ale i chůzi. Musím říci, že z mého hlediska, když jde krásná štíhlá holka v dlouhé sukni a navíc ještě umí chodit pak je to na zbláznění.
Tyhle dvě v tramvaji neměly možnost předvést u vláčnou kočičí chůzi co měla Alena. Ta nešla, rovnou plula. Jo a o takovou ženskou jsem se připravil svým divokým životem v manželství. Bylo toho za ten rok z mé strany tak akorát.. Už jsem ji víc než dvacet let neviděl a docela rád bych jí řekl, že mě moc mrzí moje chování vůči ní. Bylo to tak jak vždycky říkal Honza Lutera: „Prostě zatím je to tak.” pak se to sice změnilo, ale v ní zůstala ta oprávněná hořkost a nedůvěra. No dnes už je to nenávratně pryč a nedá se nic změnit. Ale za tu omluvu by to stálo.
Petra ta chodila jinak krásně. Snad ani pro to nemám výraz. Jenže jak říkám, když jsem se na ně díval jak šli v těch dlouhých sukních, co kolem nich vlály, byl jsem vždy vzrušený. Obě byly vzrušující ženy a obě byly v tomto směru zcela v pořádku. Nevím, v literatuře se traduje, že krásné ženy jsou chladné. Já jsem se nikdy s krásnou a chladnou ženou nesetkal. Tedy tohle tvrzení považuji za kecy těch, co nikdy krásnou ženskou neměli. A tak aspoň pomlouvají.
Vystoupil jsem z tramvaje dřív než ony mladé dámy a pokračoval do Bohnic. Až do Kobylis se celkem nic zvláštního nestalo. Jak by řeklo vojenské hlášení. V Kobylisích jsem naskočil do dvoustovky a přisedl k mladé dívce, jež měla na klíně pošitou kabelu knoflíky. Moc se mi líbilo jakým způsobem je měla uspořádány. Dal jsem s ní řeč místo čtení novin. Ochotě se dala do klábosení, prozradila mi, že jí to trvalo čtyři hodiny než to našila a teď že jede tuhle krásu ukázat svému milému. Takhle doslova to řekla.Zaradoval jsem , že ještě někdo tohle slovo používá, místo toho připitomělého slova přítel.
Už jsem o tom kdysi psal. Slovo přítelkyně, přítel mi v důvěrném vztahu přijde velmi uhozené a nepatřičné. Lidé kdysi jasně rozlišovali co je co? Jak pro sebe, tak pro své okolí. Byli, buď manželé, nebo milenci, či přátelé. Každé to slovo vyjadřovalo přesný a zcela odlišný způsob vztahu mezi dvěma lidmi.Ještě horší v případě důvěrného vztahu zdá se mi zdá slovo kamarád. Tohle když někdo řekne, tak jsem zcela a jasně zmatený. Nota bene, když všichni kole nich ví, že spolu mají důvěrný intimní milenecký vztah. Já sám, pokud použiji slovo přítelkyně pro nějakou svou milou, mám posléze pocit, po jeho vyslovení, že jsem chtěl kousnout do dortu, ale on byl vyřezaný a kousl jsem do atrapy.
Takže s dívenkou jsem povídal, cesta hezky příjemně ubíhala, ono to do Bohnic z Kobylis není zas tak daleko a byli jsem na místě. Výstup u Odry. Což není řeka, ale jméno stanice. Ony Bohnice, tedy především sídliště je celé pojmenované po polských městech, místech a řekách. I když Odra je i česká řeka. Konečně po Odře jsem se plavil i do Polska. Jenže to se napřed musí po Labi, potom po spojovacích kanálech kolem Berlína, kde je to skutečně hezké a pak po Odře do Štětína. Vůbec ten kraj kolem Berlína je krásný, jezera, borovicové lesy atd. Docela dost jsem se tam najezdil v dobách, kdy jsem byl u plavby a jeden čas jsem byl na relaci kde se vozil písek z pískoven do betonárek. Finančně to pro mne jako plavce nebylo tak lukrativní, ale legrace se užilo.
Na Štětín mám tak celkem rozporuplné vzpomínky. Když jsem byl ve Štětíně podruhé, zemřela mi matka. Jel jsem tehdy domů vlakem a nebyla to moc veselá cesta. Bylo mi necelých třicet a mámě padesát tři. Ale jinak se mi Štětín líbil. Nebí to typické polské město. Stejně jako v českém pohraničí města jsou odlišná od měst v českém vnitrozemí, díky Němcům, tak i Štětín je v tomhle jiný než polská města, jež jsem měl možnost poznat později. Ale Poláci vůči nám byli přívětiví a moji kamarádi co s nimi uzavřeli vodkové přátelství, toho měli po několika dnech víc než dost. Já jsem se už tehdy naštěstí držel zpátky. Věnoval jsem se děvčatům. Polky se mi líbily.
A polskou pohostinnost, která je neskutečná jsem užil jinak než kořalkou. Konečně, když jsem byl s Petrou na svatební cestě v Polsku, tak jsem pochopil co to znamená být Polákem. Myslím, že jsou sice chudší než my, zatím, ale co se vztahů mezi lidmi týče a přátelskosti pohostinnosti, máme se co od nich učit. Inu mě se to říká, když jsem měl mámu Rusínku, kde je tahle tradice pohostinnosti stejně tak zakořeněná. Jsem Čech, docela jsem hrdý na to že jsem Čech, sice mě trápí ten pomalý pokles k bananismu, jež se v poslední době odehrává, ale pořád si myslím, že ještě není tak nejhorší být Čechem.
Jen bychom už mohli docela začít přebírat některé dobré vlastnosti od jiných. Třeba se vrátit k určité úctě k druhým lidem, respektovat neštěstí druhého člověka a nepást se tolik na senzacích. Holt policajti prodávající fotky zasebevražděných umělců, nebo úředníci prodávající kopie výslechu týraného děcka, to mě moje češství nijak neulehčuje. Jsou jednoduše věci s nimiž se nežertuje. Ani nejsou na prodej. A docela přeji těm co nemají žádnou úctu k lidskému neštěstí, muka pekelná a to už rovnou tady na zemi. Alespoň na chvíli. Aby si také užili.Jestliže se dovolávají svobody a říkají, že žádné tabu neexistuje, tak já si zcela svobodně a bez zábran přeji aby se jim dostalo stejného osudu. Přesně podle karmanového zákona, který říká: „Naše skutky se k nám vracejí. Všechny, dobré i zlé.”
A aby jim opravdu nic neušlo, tak tyhle lidi co nemají soucit z nikým a s ničím, proklínám. Ano jsem ochoten jim odpustit a vzít svou kletbu zpět, ale až udělají pokání. Jestli jej neudělají, pak ať všichni ti obchodníci co obchodují s lidským neštěstí dostanou přesně tolik neštěstí, kolik jej uvalují na hlavy těch, co se nemohou bránit. Konečně nemám potřebu být politicky korektní a říkat svinským teroristům, co zabíjejí děti ve školách, třeba bojovníci za svobodu. A nebo svinským obchodníkům z cizím pláčem, neštěstím, a vystavují mrtvé, slušní podnikatelé. A žádný zákon mě nedonutí abych si o nich myslel něco jiného, než že jsou svině. Prase vidí svět prasečíma očima. Klidně mě můžou žalovat.
S teroristy se nevyjednává, ti se bez milosti zabíjejí a z vandaly co ničí hřbitovy, prodávají důvěrné informace a ze sviněmi, co nemají v úctě nic a nikoho, a odvolávají se na to, že vše je dovoleno, co není zakázáno se nebavím. S takovými se slušní lidé jednoduše nebaví. Natož aby si kupovali jejich tištěné sračky, co nemají ani tu hodnotu papíru na němž jsou vytištěny. Protože to nemá s veřejnou informovaností, svobodou a veřejným zájmem vůbec co dělat. Takže vás hajzlové proklínám. Zcela svobodně.
Tiskni
Sdílej:
Inu skutečně argument. Protože jich zabily méně než umře na silnicích lidí, tak je vše celkem v pořádku. Válka proti terorismu začala dřív než si Bush mladší vůbec dělal naděje na Bílý dům. Jinak proti Islámu mám přesně to, co předvádějí v tuto chvíli jeho "nejzbožnější" vyznavači. Takže napřed zabít ty nejhorlivější a potom se možná dá o něčem jednat. Stejně jako se musely vyřídit Brigade rose a nebo RAF. Sice je všechny nezabili, ale ochota k tomu zastavila evropské terorisy. Jinak mluvím o teroristech jako takových. Bez ohledu na vyznání či poliické cíle. Pro mne jsou to jen svinští teroristé
Můj názor sice asi není příliš směrodatný, ale přijde mi, že slovo přítel/přítelkyně dnes poměrně jasně označuje někoho, s kým chodíte a slovo kamarád/kamarádka ty ostatní. A buďme rádi rádi alespoň za tyto dvě slova, v takový (běžný hovorový) němčině se rozdíl mezi kamarádem/přítelem rozlišuje ještě krkolomějc...