Oficiálně byl vydán Android 16. Detaily na blogu a stránkách věnovaných vývojářům.
Byla vydána nová verze 14.3 svobodného unixového operačního systému FreeBSD. Podrobný přehled novinek v poznámkách k vydání.
CSIRT.CZ upozorňuje, že na základě rozhodnutí federálního soudu ve Spojených státech budou veškeré konverzace uživatelů s ChatGPT uchovávány. Včetně těch smazaných.
Ač semestr ve škole právě končí, bastlíři ze studentského klubu Silicon Hill neodpočívají a opět se jako každý měsíc hlásí s pravidelným bastlířským setkáním Virtuální Bastlírna, kde si můžete s ostatními techniky popovídat jako u piva o novinkách, o elektronice, softwaru, vědě, technice obecně, ale také o bizarních tématech, která se za poslední měsíc na internetu vyskytla.
Z novinek za zmínku stojí Maker Faire, kde Pájeníčko předvedlo … více »Na WWDC25 byl představen balíček Containerization a nástroj container pro spouštění linuxových kontejnerů na macOS. Jedná se o open source software pod licencí Apache 2.0 napsaný v programovacím jazyce Swift.
Do 16. června do 19:00 běží na Steamu přehlídka nadcházejících her Festival Steam Next | červen 2025 doplněná demoverzemi, přenosy a dalšími aktivitami. Demoverze lze hrát zdarma.
Apple na své vývojářské konferenci WWDC25 (Worldwide Developers Conference, keynote) představil řadu novinek: designový materiál Liquid Glass, iOS 26, iPadOS 26, macOS Tahoe 26, watchOS 26, visionOS 26, tvOS 26, nové funkce Apple Intelligence, …
Organizátoři konference LinuxDays 2025, jež proběhne o víkendu 4. a 5. října 2025 v Praze na FIT ČVUT, spustili přihlašování přednášek (do 31. srpna) a sběr námětů na zlepšení.
Po roce byla vydána nová stabilní verze 25.6.0 svobodného multiplatformního multimediálního přehrávače SMPlayer (Wikipedie).
DNS4EU, tj. evropská infrastruktura služeb DNS založená na vysoce federovaném a distribuovaném ochranném ekosystému, byla spuštěna v testovacím režimu [𝕏]. Na výběr je 5 možností filtrování DNS.
Prohlížím si auto atlas Severní Ameriky z roku 1994. Moc pěkný atlas. Dívám se na trasy a vzdálenosti a vzpomínám jak jsem k tomu rozkošnému atlasu vlastně přišel. Jen tak jsem si o něj do Ameriky napsal. Vysvětlil jsem jim, že jsem podobný značně zničený v jediném exempláři viděl v Americké knihovně v Lidovém domě, a že hodlám přejít Ameriku z Aljašky na Floridu a jestli by mi ho nedali. Takže mi asi za čtrnáct dní přišel s přáním aby se mi cestou vedlo a potkal jsem slušné lidi.
Jak si tak vyměňuji maily a telefony s Miladou, začínám si uvědomovat, že ten „výlet” do Kanady nebude až taková procházka po Orlických horách. Zřejmě budu muset obnovit znalost ve střelbě a koupit si zvoneček na plašení medvědů. Ale těším se. Na mou duši, že se těším. Bude to asi nejdobrodružnější cesta jakou jsem podniknul. Cesta na Gibraltar zřejmě proti tomu bude procházkou po lese kolem Prahy.
Šel jsem spát brzy a brzy jsem vstával. V posledních dvou dnech jsem mě několik prostinkých zážitků, jež mi udělaly radost. Dostal jsem od Milady z Kanady knížku „Tipping point.” Tu samou knížku, ale v českém překladu a pod názvem „Bod zlomu” jsem v týž den koupil v knihkupectví sv. Jindřicha. Tam kam obvykle chodím ji neměli, na internetu všude měli napsáno výprodej a stačilo se stavit cestou z Růžovky, kde jsem kupoval tv kartu a zeptat se. Zeptal jsem se a mladá dáma řekla: „Ale samozřejmě, že ji máme.” Zaradoval jsem se, zaplatil a odkráčel do víru života. Cestou na skupinu jsem v ní nedočkavě listoval. Ten pán jménem Malcolm Gladwell vážně píše skvěle.
Šel jsem včera odpoledne Prokopským údolím na skupinu do Řeporyjí, nijak jsem zvlášť nechvátal a cestou jsem si přemýšlel. Nebylo to nijak závratné filozofování. Jen tak jsem dumal nad tím, z jakého důvodu v poslední době mám rád čas od času hořké kafe. Vždy jsem zastával názor, že kafe a čaj mají mít stejný atribut jako láska. Vřelá a sladká. Tedy ta láska. A i to kafe. Jenže. Nějak jsem přeslazený. Řečmi o lásce a i tím sladkým kafem. Jsem tím vším přeslazený a přeposlouchaný všemi těmi pravdami řečmi o štěstí. Stále slyším o tom jak někdo chce být šťastný a spokojený a pořád to vyznívá v tom duchu, že se o to musí postarat ti druzí. Způsobem chování, jednání a já nevím čeho ještě dalšího.
Klidný volný čas přes sobotu a neděli. Procházka, počítač, knížky a do toho nikdo nemluví. Nikdo neříká: „ Chci tam a tohle.” Nikdo mi neříká: „Musíš dělat takové věci nebo onaké.” Jak stárnu, miluji klid. Čím dál víc. Čas od času se zmátořím, mé srdce zatouží po dobrodružství, ale to mě za chvíli přejde. Klid nade vše. Jsem konzervativní. Mám rád zaběhané věci a i ve stanu o dovolené celá léta spím na jedné straně a na druhé mám naházené svoje věci. Zaběhlý pořádek. Vyznám se v něm a nečiní mi potíže se v tom chaosu orientovat.
Konečně jsem pochopil, jak ve FreeBSD nastavit v X fonty aby i aplikace jako Gvim a Xterm psaly řádně česky. Stačilo se jen pořádně podívat do manuálu a zjistil jsem, že pokud přidám do /etc/profile proměnnou,
LC_CTYPE=cs_CZ.ISO8859-2; export LC_CTYPEa totéž do ~/.profile, kde ještě se mi vyplatilo přidat
LANG=cs_CZ.ISO.8859-2; export LANGa píše vše bez těch různých křížků a já nevím čeho a nevynechává to některá písmenka. Uměl jsem sice v konsoli nastavit za pomoci .login.conf a proměnné
lang=cs_CZ.ISO8859-2češtinu, tak aby vše za pomoci přepínání levý alt+shift psalo v konsoli česky. Jen v těch X mi čeština vzdorovala.
Navštívil jsem dnes odborníka. Jen tak,jdouce kolem, stavil jsem se v jedné prodejně, jež inzerovala PC, komponenty, OS a všechny možné i nemožné služby. Mé srdce zatoužilo po lepší televizní kartě, jež by byla schopna provozu i pod skvělými operačními systémy jimiž bezesporu NetBSD a FreeBSD jsou. Tu co vlastním momentálně, ta chodí jen pod Linuxem. Mladý sebevědomý muž, pohlížející na mne asi jako na něco, co kočka přinesla domů, vyslechl bez jakéhokoliv profesionálního zájmu můj dotaz a pronesl na „odborníka” pozoruhodnou větu. Cituji: Ano televizní karty máme, jen nevím o čem mluvíte. Co to je FreeBSD a NetBSD? Potlačil jsem svůj úžas a jen jsem poznamenal. „Mluvím o dvou operačních unixových systémech .”
Dostal jsem dnes překvapující dárek. Zuzka jedna má známá Slovenka, která z mého vyprávění věděla, že moje matka pocházela z Východního Slovenska, ze Stakčína a poslala mi několik fotografií z oněch míst. Lehce mě to dojalo a udělalo nesmírnou radost. Nebyl jsem v těch místech víc jak třicet let. Ale okamžitě jsem se vrátil do oněch času, kdy jsem tam byl naposledy. Byl to vždycky relativně hodně chudý kraj a lidé odtamtud měli dvě základní vlastnosti. Dřeli jako koně a pili jako duha. Tehdy tam ještě doznívalo pití „fiťkoša.” Což je líh.
Vydal jsem se dnes za botkami. Na nákup. Netradičně tramvají. Očekával jsem déšť. A taky že pršelo. Pěšky jsem vyjimečně nešel. V pohodlí tramvaje jsem dumal nad tím, že za starých totalitních časů bylo jednoduché nakupovat. Přišel jsem do krámu, vzal první křusky a bylo vybráno. Tedy nebylo to až tak hrozné, ale rozhodně jednodušší. Jó to se to nakupovalo, když skoro nic nebylo. Ale nechám „zlatý totáč ” spát a budu se věnovat botkám. Už posledně s Markétou jsem si jedny vybral. Zcela parádní. U Baťi. Jenže měli jen 45 46 číslo. Dnes je tam měli ještě, ale poslední pár. Číslo 45. Ty šestačtyřicítky už nebyly. Toho co si je koupil bych chtěl vidět. Asi netrpí komplexem z malé postavy.
Chtěl jsem si ji vyfotit, ale potřeboval jsem taxíka, takže jsem s tím počkal. Byla skutečně krásná. Jižní typ, což v Portugalsku není problém potkat krásku jižního typu, ale tahle byla výjimečná. Jen mě mátlo, že pracuje u benzínové pumpy a není v Hollywoodu. Zřejmě se o ní nedoslechli a nebo neměl cestu nikdo kolem. Já naštěstí měl. Taxíka jsem potřeboval abych se dostal na letiště přes nejdelší evropský most vedoucí přes řeku Tejo. Jít se přes něj nesmělo. Byl dálniční. Tedy taxikář povídal, že je nejdelší.
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz