Byla vydána nová verze 24.04.28 s kódovým názvem Time After Time svobodného multiplatformního video editoru Shotcut (Wikipedie) a nová verze 7.24.0 souvisejícího frameworku MLT Multimedia Framework. Nejnovější Shotcut je vedle zdrojových kódů k dispozici také ve formátech AppImage, Flatpak a Snap.
Byla vydána verze 5.30 dnes již open source operačního systému RISC OS (Wikipedie).
V aktuálním příspěvku na blogu počítačové hry Factorio (Wikipedie) se vývojář s přezývkou raiguard rozepsal o podpoře Linuxu. Rozebírá problémy a výzvy jako přechod linuxových distribucí z X11 na Wayland, dekorace oken na straně klienta a GNOME, změna velikosti okna ve správci oken Sway, …
Rakudo (Wikipedie), tj. překladač programovacího jazyka Raku (Wikipedie), byl vydán ve verzi #171 (2024.04). Programovací jazyk Raku byl dříve znám pod názvem Perl 6.
Společnost Epic Games vydala verzi 5.4 svého proprietárního multiplatformního herního enginu Unreal Engine (Wikipedie). Podrobný přehled novinek v poznámkách k vydání.
Byl vydán Nextcloud Hub 8. Představení novinek tohoto open source cloudového řešení také na YouTube. Vypíchnout lze Nextcloud AI Assistant 2.0.
Vyšlo Pharo 12.0, programovací jazyk a vývojové prostředí s řadou pokročilých vlastností. Krom tradiční nadílky oprav přináší nový systém správy ladících bodů, nový způsob definice tříd, prostor pro objekty, které nemusí procházet GC a mnoho dalšího.
Microsoft zveřejnil na GitHubu zdrojové kódy MS-DOSu 4.0 pod licencí MIT. Ve stejném repozitáři se nacházejí i před lety zveřejněné zdrojové k kódy MS-DOSu 1.25 a 2.0.
Canonical vydal (email, blog, YouTube) Ubuntu 24.04 LTS Noble Numbat. Přehled novinek v poznámkách k vydání a také příspěvcích na blogu: novinky v desktopu a novinky v bezpečnosti. Vydány byly také oficiální deriváty Edubuntu, Kubuntu, Lubuntu, Ubuntu Budgie, Ubuntu Cinnamon, Ubuntu Kylin, Ubuntu MATE, Ubuntu Studio, Ubuntu Unity a Xubuntu. Jedná se o 10. LTS verzi.
Na YouTube je k dispozici videozáznam z včerejšího Czech Open Source Policy Forum 2024.
Prošli jsme několika příběhy a postřehy až k závěru knihy. Není dlouhá a není vyčerpávající. Poušť samoty, po které se někdy v životě, někteří z nás pohybují, není ani příjemná ani vlídná. Většinou nelze dát na rady, a to i dobře míněné ve stylu „Tak už na to nemysli netrap se tím.” To, že trpíme není ani projev slabosti, pouze projev lidství. Emoce nelze nemít.” Rady, kterých se nám dostává nelze použít, stejně tak jako nelze zabránit aby nebylo nějaké počasí. Vznik emocí je právě podobný počasí. Dějí se bez naší vůle a my se jen potřebujeme naučit s nimi žít, nepropadnout jim, nenechat se jimi natolik zahltit, tak abychom byli schopni běžně žít.
Ať se nám to zdá sebevíc divné, tak důvodem, proč je ona bolest tak veliká, je ono biblické „Připojí se muž k ženě a jsou jedno tělo.” Rozdělení celku je náročná operace. Platí to i u partnerů odlišného zaměření, i když s těmi mám méně zkušeností. Prožívali svou samotu stejně bouřlivě a těžce jako heterosexuální páry. Několik jsem jich měl v péči, která nebyla dlouhá, ale měl jsem možnost nahlédnout do toho světa. Poušť, stejně jako samota, se zdá většinou jednotvárná. Byl jsem v několika pouštích. Vždy to byl velmi obtížný stav života, který se nedal jen tak překlenout. Vstával jsem s myšlenkami na ony ženy, co mě opustily a usínal jsem s myšlenkami na ně. Pokud jsem vůbec usnul. Spal jsem špatně, mnoho se mi nevedlo v ten čas. Nutil jsem se do činností, které mě udržovaly v chodu. Čekal jsem, doufal jsem a postupně ten vztah a emoce slábly a slábly, až se vytratily. Nic netrvá věčně.
Ty činnosti mi umožňovaly alespoň na chvíli přerušit bolest. Pak se sice vrátila, ale ono postupné přerušování mělo čím dál větší účinky a delší časy bez bolesti. V knize jsem trochu otevřel i několik svých důležitých vztahů. Byly bolavé a dlouho jsem se z nich hojil. Dnes necítím ani bolest, ani zvláštní touhu se k něčemu a nebo k někomu vracet. Nemám zkušenost z návraty. Věřím, že jsou možné, ale zkušenost s nimi nemám. Nepočítám rozchody, které jsou v afektu a kdy obě strany ví, že je to přechodná záležitost. Je možné, že čas odloučení některým párům prospěje, je možné, že jim ukáže hodnotu toho vztahu. Většina vztahů která se rozpadne, končí v bolesti, urážkách a slzách. Nabádání, že to tak nemá být, je sice hezké, vypadá jako moudré, leč málokdy uskutečnitelné. Jestliže někoho vnímáme jako svou součást, oddělování neskutečně bolí. Není to sebelítost. Je to bolest.
Bolest je vždy znamením a zkouškou, co v nás je. Můžeme se chovat jen způsobem, na který máme. Sice se většina z nás později stydí za slova a skutky, které jsme řekli a nebo udělali, ale je to ukazatel, který nás spolehlivě vede. Projít obtížemi znamená určitou míru zralosti. Můžeme si ji přát, ale dokud neprojdeme pouští ztráty, nevíme jací jsme, když ztrácíme. Ztráta nám ukáže. Ne vždy jsem vyšel z těch zkoušek dobře a s neposkvrněným sebeobrazem. Pak jsem mohl jen vzdychnout, říci si, „ano i tohle jsem já” a zkusit jít dál. Dozrávání a změna jde pomalu. Díky studu ze svých skutků jsem mnohé změnil. Emoce mohou být prospěšné právě tím, jaký mají na nás vliv. Obava z možného dalšího sebe studu mi později zabránila v mnohém. Říká se tomu korektivní zkušenost. Korektivní zkušenost díky prožitým emocím nás formuje a také nám dává najevo, že některé emoce je lépe usměrnit, nepustit zcela z řetězu a i když přetečou, je možné je eliminovat stejně jako se dá ledacos zachránit při povodni. Třeba se alespoň uklidit na bezpečné místo.
Vždy, když jsem dokázal udržet odstup od ženy, která mě opustila a stýkal jsem se s ní minimálně, bolest pomíjela snáz. Většinou jsem nikdy nechodil a nebo nežil ve stejných místech jako ona. Tedy nikdy dlouho. Tohle považuji za velmi důležité. Setrvávání na místě, kde se jen jitří rány, jen proto, abych někomu neukázal slabost, držel se na místě jen z prestiže a strachu ze ztráty tváře, jsem pro sebe považoval za velmi nebezpečné. I svým klientům doporučuji, pokud už je opravdu jasný rozchod a pro ten čas nemožnost návratu, aby odešli. Nevěřím, že se nedá odejít. Vždy se najde možnost kam jít, Vždy. Lidé často operují majetkem, zaměstnáním, školou dětí a dalším. Žádný majetek a žádné zaměstnání nestojí za to ztratit duši a někdy s ní i život.
Je ulevující a prospěšné vzdálit se z dosahu vyděrače, nebo z dosahu člověka, který si neuvědomuje, že svým „přátelským chováním” nás drtí, protože jeho vlídnost už je jen zlomek toho co zbylo z plnosti. Miloval jsem ženu a přitom jsem se dusil při setkání, kdy se na mě vlídně usmívala, hněvem, ponížením, nenávistí. Nenávistí, která je nejhlubším citem hned po lásce, a čím větší zmařená ta láska byla, tím větší nenávist a zároveň touha byla přítomná. Musel jsem odejít z jejího dosahu, protože jsem byl tak zaplavený pocity, že jsem ji nemohl ani pozdravit, abych zároveň neměl chuť říct něco hrubého něco urážlivého. Vzdálení a odstup, mi umožnily přežít a nechat vyprchat ony pocity. Cesta pouští emocí je právě o tomhle. Smířit se postupně ze samotou, s oddělením a dojít útěchy a úlevy.
Kdysi mě můj terapeut přesvědčoval, že mě nechce utěšit. Jenže, já jsem vděčný dodnes právě za to, co udělal v můj prospěch, když jsem trpěl z lásky k Petře vděčný jemu za tu útěchu . Jestliže má klient pocit, že jsem jej pro tu chvíli na čas utěšil a ulevil mu od jeho trápení, pak to není z mého hlediska málo. Někdy mu způsobím bolest, která je nevyhnutelná, stejně jako je nevyhnutelná bolest po operaci, ke které se rozvod nebo rozchod dá přirovnat. Někdy říznout musím. Jak už jsem řekl jinde. Cestou přes poušť nacházíme občasnou útěchu a úlevu ve vztazích, které jsou vlastně jen náhražkové. Je sice hezké a morální nemít náhražkové vztahy, hledat jen ty hodnotné, jenže bez náhražkových vztahů, nepoznáme ty hodnotné. A i náhražky nás na čas nasytí.
Nemám rád ty „silné, bezchybné jedince,” kteří druhým ze zdviženým prstem kážou o své statečností, vytrvalosti a odříkání. Odříkání, které je někdy jen špatně zakrytým strachem. Strachem jít do nějakého vztahu naplno. První kapitolu jsem ukončil citací jednoho svého blogu. Zdá se mi dobré skončit i závěr knihy podobnou citací. Protože si myslím, že lépe už to asi nikdy neřeknu. Napsal jsem ho krátce po tom, kdy jsem se rozešel z Justýnou a bylo mi těžko, obzor pouště v nedohlednu a v duši šílené vedro a sucho. Jmenoval se „Pro Janu”
Někdy se stane zázrak. Zázraky a kouzla trvají jen chvíli. Ale pro mne jsou nutné k životu. Bez nich, stejně jako bez umění, zpěvu, smíchu se dá žít. Ale je to život bez radosti v tom tvrdém světě, kde je každá radost vykoupena bolestí. Jsou lidé co se vyhýbají všemu. Radosti i bolesti. Nejsou šťastní a nejsou nešťastní. Nikdo jim po srdci nešlape. A nikdo je nezvedne do nebe.
Tiskni Sdílej:
PageRank stránky A označím jako PR(A). Vypočítá se z PageRanků stránek, které na ni odkazují. To jsou stránky T1 až Tn.Na druhou stranu vás ale v žádnym případě nepodezírám o opačný zámer, protože když já sem za pomoci ábíčka tahal nahoru pr devon-rex.ovh.org, musel sem tady těma linkama už vyloženě spamovat, abych se dostal na tu čtyřku. Čtyřka je ale pro soukromej web dlouhodobě neudržitelná, takže teď jsem střádavě na 3 a 2.PR(A) = (1-d)/m + d * ( PR(T1)/C(T1) + ... + PR(Tn)/C(Tn))
kde d je dampening faktor (nastavený pravděpodobně na 0,85), m je celkový počet zaindexovaných stránek. C(T) je počet odkazů vedoucích ze stránky T. Jako vstupní hodnoty PR(Ti) se berou hodnoty PageRanku stránek z minulé iterace výpočtu. Vzoreček po několika iteracích dobře konverguje (tím lépe, čím je nižší d). Hodnoty PageRanku všech stránek se pohybují těsně nad nulou.
Stoupá mi návštěvnost. Díky za reklamu.
No vidíte - na mě to má efekt přesně opačný. Za takovýto průhledný a trapný styl zviditelňování se mám spíš chuť nakopnout takového otravného dědka jako jste vy do prdele, než číst vaše vaše knížky a chodit na váš web. To jako bude každý den úryvek z kapitolky?
Sice s tím nikoho neomezujete a nemusí to číst, to je pravda. Já to taky ani nečtu. Sice jsem se jako obvykle vyjádřil neslušně a nezdvořile, ale o to víc od srdce
Můj kámoš Radim říka že teprve vaše děti mě budou nenávidet, až se o mě budou učit ve škole.))). Díky za pobavení. Ještě mi odpovězte, kolik kapitol chystáte denně a v jakém časovém horizontu. Jen klidně trénujte, už vás nebudu rušit v tvůrčí činnosti. Jen jsem se vyjádřil, že jste podle mého názoru otravný otrapa, který asi momentálně nemá nic lepšího na práci než si tady denně mastit svoje ego svými kapitolkami. To bude z mé strany asi vše a můžeme se klidně rozloučit.
no tapetovani to jeste asi primo neni, ale
A tímhle tempem nutně hrozí devalvace.Souhlas, já už to taky sotva stíhám přirozeně vstřebávat...
Co to placas?
Jsem tu vlastně omylem, ale jsem tu ráda.Jsme si to myslel, ze pan Jilek pritahnul sice par zenskych, ale ze pocitace pro ne asi nebudou, proc sem prisly. Pane Jilku, nechcete pro tyhle zeny udelat nejake Linux/BSD skolenicko, at nemusi psat tyhle paticky?
Nějaké jiné využití ženského prvku v diskusi byste našli?No, já mam od určitý doby nastavenej CSS sty ábíčka na růžovo, to je přínos, ne?
jsem si i stránky dělala v HTML kódu.Tak to nerozumim, proč si pořád stěžujete na nedostatek smajlíků <img src="adresa_toho_smajlíka">
ty na četu mě nutí zakládat si pořád nové a nové nicky, aby moje sbírka byla co největší. Už jsem si posbírala medvídky, žirafky, tučňáky ..??? Co to je za chat proboha ???
A co ty smajlíci? Nějak jsem to nepochopila,No naklepete < (Alt+<) img src=" pak skopírujete adresu obrázku třeba z http://mrumru.eu/posting.php?mode=smilies, kde nad vybraným obrázkem pomocí pravého tlačítka a volby "kopíruj adresu obrázku" (widle tam budou mít něco podobnýho) skopírujete adresu, kterou následně vložíte pomocí Ctrl+C do editovaného textu, ukončíte " a >, čímž vám vznikne třeba <img src="http://mrumru.eu/images/smiles/AddEmoticons00916.gif">, který následně vypadá takto:
Blahopřeju, super! Vidíte, html není tak strašný.
A martin tim, ze vpodstate rekl 'Jilku jen si kecej, stejne se ti brzo uz nepostavi'Ne, to jsem tím nemyslel. To jsem jako obvykle přehnal se svojí rétorikou. Jílek je určitě švihák lázeňský, což zde dokazují různé Marcely a Rity. Jsa dobře pobaven Jílkovými Marcelami a Ritami a tím, že se o Jílkovi budou učit děti ve škole (ano, i toto tento bizarní otrapa o sobě nepřímo metaforicky prohlásil) na milého pana Jílka prdím. Ale přeju mu hodně tvůrčích úspěchů a co nejvíce zápisků na abc.
"čím víc mám s něčím problém, tím víc ho předpokládám u druhých."Gito-Gabrielo, amigapower nemá problém s ničim, kdybyste se náhodou rozhodla dělat...