Byl vydán Debian 13.6, tj. šestá opravná verze Debianu 13 s kódovým názvem Trixie a Debian 12.15, tj. poslední patnáctá opravná verze Debianu 12 s kódovým názvem Bookworm, k dispozici je LTS. Řešeny jsou především bezpečnostní problémy, ale také několik vážných chyb. Instalační média Debianu 13 a Debianu 12 lze samozřejmě nadále k instalaci používat. Po instalaci stačí systém aktualizovat.
V jádře Linux byla nalezena a v upstreamu již byla opravena kritická zranitelnost GhostLock aneb CVE-2026-43499. Lokálnímu uživateli umožňuje získat práva roota a také obejít kontejnerovou izolaci. Zranitelnost existovala v Linuxu 15 let, tj. od roku 2011, od Linuxu verze 2.6.39.
Evropská komise předběžně shledala, že návykový design aplikací Instagram a Facebook od americké společnosti Meta porušuje unijní nařízení o digitálních službách (DSA). Návykový design zahrnuje například takzvané nekonečné posouvání, automatické přehrávání videí, tzv. push notifikace, kdy aplikace uživatele vybízí k návratu do jejího prostředí, či vysoce personalizovaný algoritmus, který rychle pozná, co uživatele baví a snaží
… více »Byla vydána verze 1.97.0 programovacího jazyka Rust (Wikipedie). Podrobnosti v poznámkách k vydání. Vyzkoušet Rust lze například na stránce Rust by Example.
Švýcarská společnost Punkt. má nově v nabídce telefon Punkt. MC03. Telefon byl navržen ve Švýcarsku s důrazem na soukromí a digitální suverenitu a vyroben v Německu. V telefonu běží operační systém AphyOS (Apostrophy OS) založený na AOSP (Android Open Source Project) 15. Cena telefonu je 745 eur.
TypeScript (Wikipedie), tj. JavaScript rozšířený o statické typování a další atributy, byl vydán v nové verzi 7.0. Kompilátor byl kvůli výkonu přepsán z TypeScriptu do Go.
Europarlament podpořil pozměněnou verzi výjimky známé jako „chat control 1.0“ umožňující firmám skenovat soukromou komunikaci na internetu kvůli ochraně dětí před zneužitím. Pozměňovací návrhy přijaté europoslanci však počítají s tím, že z výjimky bude vyřazena šifrovaná komunikace. Výjimka přestala platit začátkem dubna poté, co se Evropský parlament a Rada EU nedokázaly shodnout na jejím prodloužení. Rada následně přijala
… více »Nejnovější X.Org X server 21.1.24 a Xwayland 24.1.13 řeší 2 bezpečnostní chyby.
Clement "Clem" Lefebvre publikoval souhrn dění v Linux Mintu za červen 2026. Vypíchnuta je vylepšená podpora Waylandu. Už není považována za experimentální. V příští verzi Linux Mintu, plánována je na Vánoce, bude běh Cinnamonu plně podporován na X11 i Waylandu. V květnu na vývoj Linux Mintu přispělo 611 dárců celkovou částkou 19 612 dolarů. Dalších 2 326 patronů přispělo na Patreonu celkovou částkou 5 334 dolarů.
V Linuxu v KVM byla nalezena a v upstreamu již byla opravena kritická zranitelnost Januscape aneb CVE-2026-53359. Root na hostovaném počítači (virtuální stroj) může obejít izolaci a získat plnou kontrolu nad hostitelským systémem (DoS útok nebo vzdálené spuštění kódu s právy roota). Na obou hlavních architekturách – Intel i AMD. Zranitelnost v Linuxu existovala téměř 16 let (od srpna 2010 do června 2026).
Včera jsem dorazil domu ze skupiny a bez nějakých okolků jsem šel hned spát. Nemívám ve zvyku většinou jít kolem deváté večer chodit spát, ale tělo spánek žádalo, tělu se spánku dostalo. Probudil jsem se před půlnocí. To se mi obvykle stává. Probudím se chvíli přemýšlím, pak trochu praktikuji jógové techniky a zase jdu spát. Ještě než jsem usnul, dumal jsem nad svojí knihovnou. Mám velikou knihovnu a mohl bych ji mít tak třikrát větší, kdybych neměl dobré srdce a knihy nepůjčoval. Ale vrátím se k tomu přemýšlení. Vím, že mám knihovnu plnou balastu. Balastu ještě z dob reálného socialismu. Tehdy jsem četl a kupoval všechno. Dobré knihy, mizerné knihy.
Četl jsem hodně. Deset dvanáct knížek týdně, nijak jsem si nevybíral. Filozofy, literaturu faktů, beletrii, politickou literaturu a další.Jen těch náboženských jsem moc nečetl. Nebyly. Občas mi někdo něco půjčil z dob prvorepublikových, ale příliš jsem té spiritualitě nerozuměl. Až v osmdesátých letech jsem objevil východní náboženství. Tahle literatura z politických důvodů byla přístupnější, tolerovanější než křesťanská, hlavně katolická.
Budhismus, z beletrie třeba Somadeva, jógovou literaturu. Občas jsem něco přivezl velmi tajně a opatrně z ciziny. Džíny ty prošly, knížky nikdy. Knížky to byl vždy malér. Ani Bible nebyla na lodi nijak vítaná. Jiný než Kralický překlad nebyl tolerován. Později ekumenický překlad.
Jak jsem tak přemýšlel o své knihovně, musel jsem se usmát jednomu tvrzení, kterým jsem byl, a ne poprvé obviněn z nevzdělanosti, nekulturnosti. Samozřejmě ženou. Ženou, která trpí pocitem převahy a dokonalosti nad nevzdělaným nekulturním plavcem, co se nějakým omylem stal terapeutem. Samozřejmě z jejího hlediska jsem buran. Tohle mě provází celý život. Já chápu, že mám vzezření pistolníka plus jeho chování, mnozí na tomhle základě usuzují o své kulturní převaze nade mnou. Neberu ani té ženě ani jiným podobným pocit jejich převahy. Ani v životě ani v literatuře. Žiji nejlíp jak umím a čtu co mě zajímá, od dětství a právě díky tomu množství bez ladu a skladu jsem s e naučil číst nakonec jen to co mě skutečně zajímá. A žít podle svých představ.
Vždy mě bavili lidé, především ženy, které si potrpěly na to aby bylo vidět, že nejsou žádné husy, že jsou jasně v přehledu a dávaly, ty ženy najevo svému okolí svou vzdělanost. Rozplývaly se a stále se rozplývají na tím či oním, citují ty autority, rozplývají se nad poezii. Většinou mi jejich rozplývání zní dost falešně. Oni poesii nečtou, ony ji stejně jako třeba Freuda spíše vykládají. Jenže, poesie se musí číst a neměla by se vykládat.
Taková Emily Dickinson, kterou když jsem objevil jsem jen četl, opakovaně a vždycky bez dechu a nikdy jsem si netroufl ji vyložit, jen ji nechat na sebe působit. Tahle dáma z New England v USA z devatenáctého století, byla pro mne hotové zjevení. Mám ve své knihovně asi dvě police s poezii. Občas do něčeho kouknu, kousek přečtu. Poezie je pro mne důležitá pro svojí snovost, ale zároveň i schopnost vyjádřit, realitu způsobem, jakým svede málokdy beletrie. Viz Villon. Villona jsem objevil zcela náhodou. V roce 1975 vyšel překlad Otokara Fishera, který považuji asi za nejzdařilejší a nejzpěvnější do češtiny.
Loukotková jej přeložila možná důsledněji, ale měla v mých očích tu smůlu, že jsem se setkal právě s Fisherovým překladem. V podstatě ho dodnes umím zpaměti. Nikdy jsem se ho neučil. Četl jsem si ho opakovaně. Říkal si s ním
Je mi tak líto mého mládí,
kdy frajeřil jsem dováděl...
Bylo mi kolem 25 let když jsem tohle recitoval poprvé ve společnosti z nadšení nad tím koho jsem objevil. Děvčata se pobaveně usmívaly, když jsem pokračoval
sám Bůh ví, kam ta léta pádí
a já bych je zadržet tak chtěl.
Můj mladý čas kam odešel, či odklusal...
No a dnes si to směle s Františkem můžu říkat a není to žádný kec. Žádná už se pobaveně neusmívá. Jsem stařík, mládí odklusalo. Zase si mohu číst o něm jak se takhle jako stařík cítil ve třiceti. Inu nedospělý kluk, co místo kázání na kazatelně, kradl se zloději v pařížských domácnostech. Málem ho pověsili. Netvrdím, že bych si z něj chtěl vzít příklad, ale život ve středověké Paříži uměl ve verších popsat náramně a ti lidé jsou opravdu i po více jak pěti stech letech živí. Poslouchejte tu někdejší sličnou zbrojmistrovou,
Holky, ta co před vámi tu sténá,
co propukla v svůj nářek táhlý,
protože je vyřazená a je cenná,
tak jako mince, kterou stáhli..
To když jsem četl poprvé uplně jsem viděl tu někdejší krásku, co by chtěla zase mít moc na každým mužským jako kdysi a ono nic. Stejně jako ten kmet, co laškoval, ženský proháněl a teď se mu ti mladíci smějí, že už jen je dobrý leda na žebrotu.
...tím utěšuj se chudý kmet, jež hýřil
za svých mladých let a popíjel a žertoval.
A na nějž by bylo směšné pohledět,
kdyby i v stáří žil tak dál.
Nechť v mládí žije každý jak velí vkus
pak za každé své slovo zkusí.
Z psa olezlého vždy jde hnus.
Dělej co dělej, všem se hnusí,
když mlčí až se málem dusí.
Němý blázen bezzubý.
Jak cekne, hned zas sklapnout musí.
Prý nevidí si do huby.
Z téhle poezie jsem měl a mám daleko jasnější představu, co byla středověká Paříž a Francie, než z celého románu Loukotkové, „Navzdory básník zpívá.”
A u Emily Dickinson jsem pochopil jakými cestami se může ubírat ženská duše, která si volně cestuje světem a vesmírem a vidí věci po svém a vidí je tak jak bych je chtěl umět vidět a slyší jak bych chtěl umět slyšet. U ní jsem ocenil tu svobodu v myšlení a cítění. Žádná předstírána, žádná markýrovaná nespoutanost. V puritánské společnosti taková totální poezie, čistý jazyk.
Docela chápu ty snobíky, co musejí dávat najevo, že všude byli, všechno viděli, musejí důležitě pohovořit o svém zážitku, protože pokud by tohle nedělali, zjistili by, že sami o sobě jsou prázdní a z toho co říkají a píšou, nebo malují vylézá slohový úkol, prázdná rétorika bez smyslu, nebo kýčovitý barvotiskový obrázek z pouti. Řeční prázdně a nabubřele a když jim lidé říkají, že jim nerozumí, tak je označí za hlupáky bez smyslu pro krásné a mystické. Například.
Já vím, že mám pifku na intelektuály, hlavně na takové, co je považuji za pseudointelektuály. Může mít někdo pocit, že jim závidím. Dokonce věřím, že to tak může i vypadat. Ale jedno vím. Lidi, kteří opravdu umí poslouchat muziku, číst poesii a dívat se s úžasem na obraz, těch moc neznám. A pokud je znám, tak zjišťuji jednu věc. Oni sami umí poslouchat, číst dívat se na ty druhé a zároveň o nich skoro nemluvit, nehodnotit je, neinterpretovat je jen s nimi být. A pokud píší, malují, filmují, tak vlastně vždycky je v tom jejich duše a znějí s těmi co se potkali beze slov. Intelektuálové příliš mluví, příliš halasně, než abych jim věřil. Villonovi nebo Dogenovi, případně sv.Tereze Avillské věřím. Jak říká zenové moudro.
Potkali se dva, mlčeli a smáli se.
Tiskni
Sdílej:
.. Tudíž nemohu posoudit, co se od té doby změnilo k lepšímu či horšímu.
Jinak, domnívám se, že nejde ani tak o to, kolik čeho máme nastudováno /i když to též není k zahození/. Spíš je pro život podstatné, zda vidíme sklenici poloprázdnou či poloplnou.. Od toho se pak odvíjí náš pohled na svět.
Možná je to tak...
a pak se člověk diví proč tolik lidí žije rychle a bez rozmyslu.. až při bližším kontaktu zjistí že jsou poněkud "prázdní"..
Držím palce!

.
Koťata budou podle prvního letmýho pohledu asi spíš slabší, protože pro Donu nemam adekvátního kocoura. Teď mně do rána čeká čatování na to, jestli náhodou nebude ještě nr.4


..ještě jsem vyfotil placentu, kdo jí chce vidět?
Ó, díky, jste mi připomněl, že mám vyndat maso s ledničky!
žlutý, modrý, různobarevný (žlutý a modrý).
>>> Dnes je "vse o prascich".
Presne takove ovce potrebuje zdravotnictvi a farmacie.
Ono je to těžké, protož nikdo přesně neví, co Budha říkal.Castecne asi proto, ze v tomto pripade nejde o vedeni,ale poznani.
Tibetští mniši z nás mají srandu.V Asii co se tyce nazoru na Zapadni narod z hlediska duchovniho rozvoje, tak nas berou jako opice lozici po stromech...coz maji pochopitelne v drtive vetsine pravdu, jen se na sebe podivejme bez ruzovych bryli :)
.
Za důležité považuji, aby mne ono naplňování či vyprazdňování bavilo.
Jak píše Dag, každý nechť si hledá svou vlastní cestu... Je jedno jestli na to jde přes kostely, práci či starostí o rodinu. Žít a nechat žít..
Dost mě pak bolí srdce, sledujíc dění a vyhlídky kolem Tibetu...
PS: Jen mám takový silný pocit, že katolíci mají neustále jakousi potřebu se vymezovat... Buddhisti působí mnohem svobodněji, volněji, tolerantněji vůči jiným náboženstvím.
Můj laický, odpozorovaný náhled.
Buď se modlím nebo nemodlím. Chci, či nechci. Slovo "umět" mi připadá nepatřičné.
Co je na tomhle pro vás nepatřičného?Že o tomhle to fakt neni, jestliže v něco věřim, nepotřebuju tyhle voloviny umět...
!
Ale mě je neruší, co děláte, já se bavím vaším evangelizačním úsilím. Jak buddhistickým, tak křesťanským.
V Asii co se tyce nazoru na Zapadni narod z hlediska duchovniho rozvoje, tak nas berou jako opice lozici po stromech...coz maji pochopitelne v drtive vetsine pravdu, jen se na sebe podivejme bez ruzovych bryli :)
Asiati se těm opicím vzhledem i v běžném každodením jednáni podobaji mnohem víc. Vsadím se že nekulturní západní národy přečetli těch překladů víc než quadmilion asiatů dohromady.
>>> Četl jsem hodně. Deset dvanáct knížek týdně
Neverim .... leda tak detektivky.
Četl jsem hodně. Deset dvanáct knížek týdně
Neverim .... leda tak detektivky.
Kdohozabil od konce, Tarzana a kovbojky jakbysmet.