Tam kde jsem je potkal, tam jsem musel dojít.

22.1.2012 12:32 | Přečteno: 1267× | poslední úprava: 22.1.2012 12:43

Občas čítávám o lidech, kteří neměli v životě štěstí a o lidech jimž bylo dopřáno. Většinou se v těch debatách tímto ohánějí lidé levicového zaměření, kteří žijí v představě, že stačí nastavit správně zákony, sociální dávky a pak už vše bude fungovat. Jeden anonymní nick na abíčku mi posměšně říká, „synku opilce,” případně „opilecký synku.” Což o to, má pravdu a ta pravda mě nijak netrápí. Nakonec za skutky svého otce i matky nejsem odpovědný, stejně jako nejsem odpovědný za skutky kohokoliv jiného. Pouze za ty své. Konečně, stěžovat si na nešťastné dětství a z toho plynoucí problémy v mém životě, nebylo a není mým zvykem.

To jen různí „intelektuálové” chlubící se svým intelektem používají mírně vulgární formu psychoanalýzy. Kdy se pokoušejí veškeré potíže v životě, co měli a mají, svést na nešťastné dětství. Nejlépe to svoje, u druhých buď že potřebují potvrzení svých teorií a nebo jako zdroj výsměchu. Aby zakryli své vlastní mindráky, kterými oplývají.

Za svůj život jsem zjistil jednu věc. Všechny potíže co jsem měl, jsem měl z toho důvodu, že jsem k nim dal podnět. Pokud jsem nevyužil svého nadání, vědomostí, tak nikoliv proto, že jsem neměl možnost, ale jen proto, že jsem o tu možnost neusiloval. Ať se ono neusilování týkalo čehokoliv. Vyšel jsem z poměrů z jakých jsem vyšel a jako dospělý člověk, pochopitelně ovlivněný svou výchovou jsem měl možnost srovnání. Jako dospělý člověk jsem nikdy nevěřil, že není možné alespoň něco málo změnit ve svém životě k lepšímu. Spíše jsem věřil a dodnes věřím, že zlepšit něco k lepšímu je v možnostech nejen mých, ale většiny lidí. Tedy těch, kteří nejsou natolik omezeni, že nejsou schopni o sobě rozhodnout.

Dostal jsem velmi zajímavý mail, který mě udělal radost, jako mi dělají radost všechny podobné maily, vzkazy na Facebooku, případně komentáře pod blogy, co se zabývají závislostí a spoluzávislosti. Dá se říci, že při každém takovém mailu, vzkazu cítím pocit radosti, spokojenosti, že jsem byl prospěšný a tedy se cítím úspěšný a šťastný. Uvádím mail zkrácený, bez bez jména a adresy, kterou originál obsahuje.

Vážený pane Jílku, moc děkuji za Vaši knihu "Ze závislosti do nezávislosti". Můj manžel je závislý na alkoholu a začalo mi docházet, že je na čase udělat něco pro svou svobodu a svobodu našich dětí. Přečetla jsem si proto Vaši knihu, která mi dala mnohé užitečné informace i posílila naději, že s naší situací jde něco dělat a nikdy není vše ztraceno. Za to Vám moc děkuji. Přes všechno poznání z Vaší knihy bych chtěla poprosit o pomoc a doprovázení na cestě k nezávislosti nějakého odborníka. Nevěděl byste o někom, kdo se problematikou spoluzávislosti, příp. závislosti zabývá na střední Moravě? Předem děkuji za jakoukoliv Vaši odpověď, i když Vám za ni nemohu nabídnout více než modlitbu za Vás. S přátelským pozdravem *J.F*

Než jsem dostal tenhle mail a mnoho dalších podobných mailů, musel jsem podniknout několik zásadních rozhodnutí. Uskutečnit je, bylo to dost práce, trvávala ta práce několik let. Sice ne v první řadě, ale přesto to bylo důležité rozhodnutí, jsem se musel naučit zacházet s počítačem. Abych získal další novou gramotnost. V určitém okamžiku jsem zjistil, že mé přesvědčení o nepotřebě počítače v mém životě je mylné, tedy je nutné ho změnit. Změnil jsem své přesvědčení, poučil se ze svého omylu.

Nejen proto abych mohl psát svoje blogy. Z dalších neméně závažných důvodů. Třeba ohledně, co se získávání informací týče. Přišel jsem na tohle díky svému rozhodnutí se učit anglicky. Vybral jsem si ze svého hlediska sice kurs nejdražší, Přihlásil jsem se v roce 1997 po samostatném pokusu o zvládnutí angličtiny na British Council, tedy na nejdražší kurs v té době, nebo jeden z nejdražších. Jako chudý leč životem poučený člověk jsem věděl, že laciné věci se zásadně nevyplácejí. nespletl jsem se. Tím jsem získal nejen kurs, ale i přístup do knihovny British Council a a tam jsem objevil internet. S jedním rozhodnutím o učení se jednoho, se najednou objevila možnost poznání dalšího. Jedno se vázalo na druhé. Díky internetu jsem poznal nutnost angličtiny, jako hlavního jazyku internetu, díky angličtině jsem objevil výhody internetu.

Takže jsem se začal učit anglicky a díky své předchozí zkušenosti s němčinou jsem věděl, že bez návštěvy anglicky hovořící země, bude výuka mnohem složitější. I jako chudý terapeut, který v té době ještě platil na tři děti, jsem ušetřil peníze a vydal se na tříměsíční cestu po Británii. Poznat Británii, projít ji pěšky a tím pádem si skutečně zajistit jen anglicky mluvící prostředí. Rozhodl se, udělal. Vzal jsem si tříměsíční neplacené volno v blázinci a vyrazil. Neuvěřitelná zkušenost. Ve 46 letech jsem si nesl v ruksaku mimo jiné, učebnici angličtiny, slovník a každý den se snažil mluvit, učit se nové výrazy, seznamovat se s britskou realitou. Británii jsem prošel z Doveru na Loch Ness a zpět na jih, skončil jsem v Londýně. Za tu dobu jsem se naučil mnohé, rozumět alespoň trochu, umět se domluvit, orientovat, s Brity vycházet.

Po návratu z Británie jsem si po dvou letech opatřil PC. Bez internetu, ale učil jsem se co je potřeba, začal jsem na něm psát různé příspěvky, přednášky. Ulehčovalo mi to práci. Po nastěhování do nového bytu jsem si pořídil internet a tím začaly mě další kroky k dosažení štěstí. Abych mohl psát blogy, musel jsem zvládnout nějaký textový editor. Vybral jsem si VI souběžně s Linuxem. S Linuxem jsem objevil mnoho dalšího zajímavého. Nejen internet a textový editor ale třeba možnou formu spolupráce. Naučil jsem se jazyk HTML, psát stránky, jednoduché. Protože jsem chtěl mít svoje, nebýt odkázaný na něčí dobrou vůli. Profesionálem jsem si je nechal vytvořit mnohem později.

Napsal jsem stovky blogů, ve kterých jsem se více či méně, dotýkal problému závislosti. Musel jsem absolvovat tři psychoterapeutické výcviky, plus PPF. K tomu stovky terapeutických skupin, terapeutických komunit,i v psychiatrické léčebně a mimo léčebnu. Napřed za velmi nízký plat. Později jsem napsal knihu, „Ze závislosti do nezávislosti,” na kterou jsem si musel sehnat sponsora. Dát dohromady tým, knihu vydat a uvést do distribuce. Pak ještě další knihy.

O žádném štěstí moc nevím, oslovil jsem spoustu svých bohatých známých, peníze jsem sehnal, knihu vydal. Pak se dalo do chodu, něco, čemu by se mohlo říkat „štěstí.” Oslovila mě paní z České televize, přesně věděla jakou mám kvalifikaci a nabídla mi spolupráci. Podařilo se mi ve spolupráci s dalšími lidmi vytvořit vytvořit cyklus, pod jménem mé knihy o závislosti a spoluzávislosti: „Ze závislosti do nezávislosti.” Má patnáct dílů. V jedenácti dílech jsem spoluautor a hlavní protagonista. Cyklus, který oslovil lidí, kteří se o něj zajímali z toho důvodu jako ona dáma, co mi napsala výše uvedený mail.

Tak si říkám, kde je jaké štěstí? Vždyť to byly roky plné dřiny, odříkání, šetření, abych tedy dnes mohl říci. „Mám za sebou tohle a tohle.”

V léčebně pracuji skoro dvacet let. Denně mi píší lidé,volají lidé, kteří jsou v nouzi jako ona dáma. Denně odpovídám na jejich dotazy. Poskytuji informace. Ne vždy je to v čase, který mi vyhovuje. Leč, baví mě být prospěšný a nezapírám, že se mi i díky tomu vede dobře. Dost pracuji, slušně vydělávám. Celá moje cesta ke štěstí spočívá v tvrdé práci. Celoživotně tomu nebylo jinak. Talent k určitým činnostem mám, ten jsem dostal, pouze jsem ho nepromarnil.

Tudíž povídky o tom jak někteří lidé nemají štěstí a známé a z toho důvodu nemohou být úspěšní, potažmo šťastní, jsou jen levicově intošské socanské povídky. Štěstí se musí udělat. Mnozí lidé se chovají, jako by jim štěstí někdo musel zaručit. Říkají: "Mám právo na štěstí, tedy se někdo musí o jeho štěstí postarat!" Nemusí a většinou nepostará. Bud lidé vloží úsilí do své změny, nebo jim zbudou je oči pro pláč a závist na ty „úspěšnější, kterým život nadělil víc.” Nenadělil jim víc. Jen někteří z mála udělali dost aby se cítili dobře, měli radost se života a prožili občas štěstí. Jo a že jsem potkal ty správné lidi? Musel jsem je najít a pohybovat se přibližným směrem, tam kde jsou.

       

Komentáře

[Migi]

1) nečetl jsem to
2) nemám nic proti tomu, když někdo jednou za čas napíše něco nesouvisejícího s Linuxem/Opensource/IT, ale tož kruci jsme na ABCLinuxu nebo na ABCpsychovýblitků?

[Jan Jílek]

Stěžuj si u redakce.

[kotyz]

Spíš na lampárně. Mě to nechává v klidu, přestal sem to číst už dávno. Nemam zas tolik času abych musel číst všechno co někdo někde napíše, vybíram si. Doporučuju stěžovateli aby aplikoval stejnej postup.

[eulogy]

Píše, že to nečet. Já ano, opět povyražení do malebných zákoutí jílkovy duše, už se těším na komentáře.

[kotyz]

Pak nevim co řeší a proč to komentuje?

[robotics]

Ono se tam o Linuxu píše .

[Agent]

1. Škoda.

2. To už mi tak nějak nevadí. Dyž tak se to snad dá vyfiltrovat

Nicméně pokud bych měl říct něco k věci, tak jedno přísloví praví, že štěstí přeje připraveným. Prostě makej (na sobě) a až pude příležitost kolem, chyť ji za pačesy.

Jinak si myslím, že třeba my to štěstí máme v tom, že žijeme v krajině, společnosti, kde když člověk maká, může ledasčeho dosáhnout. Jiní lidé toto štěstí nemají a musí žít třeba s dolarem na den, někdy ani ne a ještě se dřít aby aspoň nechcípli. Važme si toho.

[Agent]

Už jsem tu jednou psal něco ve smyslu, že není problémem p. Jílka a jemu podobných, že je tu málo odborných blogů. I kdyby odsud zmizel, množství a úroveň odborných blogů to nijak nezvýší.

[robotics]

Psát, že jste byl chudý a zaplatil si cestu do Británie a na nejdražší školu a zároveň tak zvládal platit na 3 děti, zní trochu divně, ale budiž, zřejmě jste šetřil dlouho. Štěstí jste rozhodně měl, protože mít zaměstnavatele, který vás pustí na 3 měsíce neplaceného volna s tím, že se můžete na své místo po té době ještě vrátit, je opravdu štěstí. Stejně tak jste měl štěstí, že jste měl bohaté známé, kteří vám pomohli zafinancovat vydání knihy. Avšak jak píšete, že jste měl štěstí, že si vás všimla paní z ČT, tak to není štěstí, to je jen důsledek toho, že vaše knihy byly zřejmě natolik dobré, že si vás ta paní prostě vybrala.

[hnilek]

že vaše knihy byly zřejmě natolik dobré

to se bohuzel mylite, v teto zemi nerozhoduje nejaka kvalita, ale medialni cirkus. Internet Vam dava tu spravnou odpoved.

Když jsem na internetu zahlédla jeho fotografii v širokém klobouku, s copánkem šedivých vlasů na zádech, napadlo mě, že by to mohl být další ze svérázných a zapamatovatelných odborníků našeho cyklu: zkušený, od pohledu drsný chlap.

Ale v te televizi to odhadli dobre, jedina kompetence toho pana je klobouk, vlasy a jak vypada od pohledu. Nakonec je to tady taky videt.

[Jan Jílek]

Štěstíjsem neměl, protože jsem díky své výkonnosti měl nabídku na jiný pracovní poměr, takže tak jako tak jsem se měl kam vrátit. Můj zaměstnavatel to věděl.

[deda.jabko]

Me fascinuje, jak se autor musi stale utvrzovat ve sve vyjimecnosti. Jak je bohaty. Jak je pracovity. Jak je chytry. Jak si udelal nejlevnejsi tunakovou bagetu. Jak moc mu umrelo kamaradu. ...

[Jan Jílek]

Klidně se nech fascinovat.

[belisarivs]

No, ja bych to videl spise jako priklad typu: "Slo to mne, pujde to i tobe." Ale treba v tom jenom kazdy hledame neco jineho.

[Marcela*]

+1

[JS]

A to prave neni vzdycky pravda...

[Marcela*]

Argumentovat extrémy je vždycky prima. Ještě že tentokrát nepřišel na řadu Hitler .

Možná jste chtěl říct něco v tom smyslu "Bez božího systémového požehnání, marné lidské namáhání".

Ale tady byla pointa v tom, že každý v tomhle světě, kdo má ruce, nohy, hlavu, má vždycky možnost zlepšit pílí svůj život. Zapracovat na sobě. Aspoň já jsem to tak pochopila. Nikdo nemluvil o bůhvíjakém zbohatnutí, vítěztví, vrcholu, ale o vývoji.

Jinak si myslím, že štěstí hraje v životě taky svou roli. Ale jak se říká, štěstí přeje připraveným a tak nám nezbývá než se "připravovat" .

[phpGuru]

podle vsech moznych vasich komentaru se musim domnivat, ze tu reakci myslite vazne.

[Marcela*]

Naprosto, zcela, zaručeně, Puňťo .

[JS]

Jakymi extremy? Takove chovani mame v sobe. Ti lide se snazili zlepsit si svuj zivot, akorat nemohli, protoze jim v tom branil fakt, ze jich je zkratka na ten jejich sen moc.

Jinak to ze kazdy ma moznost pili neceho vic dosahnout je trivialni tvrzeni. Ovsem nic to nevypovida o dane situaci, ani o tom, nakolik si za ni muze on sam.

"Stesti hraje v zivote taky svou roli" - No pokud se na to divate takto fatalisticky, pak vas chapu. Podle me by se rozumna spolecnost mela o to stesti vsech trochu postarat, protoze tak muze prichazet o dulezite (lidske) zdroje. Ono skutecne existuji duvody, proc poskytujeme napriklad vzdelani vsem zdarma.

[Marcela*]

Jinak to ze kazdy ma moznost pili neceho vic dosahnout je trivialni tvrzeni. Ovsem nic to nevypovida o dane situaci, ani o tom, nakolik si za ni muze on sam.

Nevypovídá. Ovšem ty okolnosti, co jmenujete, tvrzení nevylučují. /Pokud nemluvíme o fatálních extrémech/

Podle me by se rozumna spolecnost mela o to stesti vsech trochu postarat

To je otázka, co považujete za štěstí.

Já pokládám za štěstí narodit se v demokratické zemi s vyspělou ekonomikou. Tudíž považuji za žádoucí tento systém udržet.

Ono skutecne existuji duvody, proc poskytujeme napriklad vzdelani vsem zdarma.

O tom nepochybuji, ale jde už o jiné téma.

[JS]

Tudíž považuji za žádoucí tento systém udržet.

To je dobre, a na tom se shodneme (i kdyz by to slo jeste o hodne zlepsit). Nevim ale, proc to rikate me, a ne treba panu Dolezelovi.

[Marcela*]

O tom už tu taky před časem proběhla diskuse. V ní padly nápady, např. že čím víc by někdo zaplatil na daních, tím silnější by měl volební hlas, anebo ten jak ukazujete, s právem volit jen od určitého IQ. S tím absolutně nesouhlasím, tehdy jsem to i p. Doleželovi řekla, už se nebudu opakovat.

[JS]

Ale taky by bylo dobre si uvedomit, ze demokracie je totalita v libertarianskem pojeti. V jejich chapani, stat omezuje svobody lidi, kteri by bez jeho zasahu meli vetsi rozhodovaci pravomoce, napr. diky vetsim svalum nebo inteligenci.

[the.max]

kristova noho, tak si toho nevsimej kdyz te to sere. Ber to tak, ze diky tomu, ze si delal nejlevnejsi bagety s tunakem, usetril nejaky prachy, za ktere pak mohl jet do anglie. Prestan hulit a chlastat (pokud hulis a chlastas), taky usetris nejaky love a mues jet treba jeste dal, ale proste mu to nemusis zavidet

[Jan Jílek]

Jo, tehdy to moc na velký vyskakování nebylo, ale něco sem dal dohromady, nezadlužil se a vydělal jsem na tom.

[deda.jabko]

kristova noho, tak si toho nevsimej kdyz te to sere.

Paneboze, a tusis jaky je rozdil mezi slovy ,,srat'' a ,,fascinovat''? Jilek je proste jedna z dalsich fascinujici osobnosti, podobne jako treba Mgr. Radovan Kaluza, Michal Kolesa nebo Henryk Lahola, p.t.

Prestan hulit a chlastat (pokud hulis a chlastas), taky usetris nejaky love a mues jet treba jeste dal

vyborne se bavim...

[antijílek]

.....a taky co něm jede dvacetiletých holek,co všechno umí uvařit a mnohem lépe, chutněji, zdravěji, levněji, co všechno zvládne nainstalovat atd. atd. prostě hromada mindráku dědka alkoholika

[Jan Jílek]

zatím ty svoje mindráky ukazuješ bezchybně.

[sasula]

Za svůj život jsem zjistil jednu věc. Všechny potíže co jsem měl, jsem měl z toho důvodu, že jsem k nim dal podnět. Pokud jsem nevyužil svého nadání, vědomostí, tak nikoliv proto, že jsem neměl možnost, ale jen proto, že jsem o tu možnost neusiloval.

...

Tudíž povídky o tom jak někteří lidé nemají štěstí a známé a z toho důvodu nemohou být úspěšní, potažmo šťastní, jsou jen levicově intošské socanské povídky.

Mně na tom blogu vadí jeho hlavní myšlenka (vystihuje ji citovaný text). Myslím, že takto uvažuje řada lidí, kteří se v životě vypracovali "z ničeho." Domnívají se, že pokud se to podařilo jim, musí se to podařit všem.

Tento názor nesdílím.

[Jan Jílek]

Všichni si můžou zlepšit svůj život, bez cizí pomoci. Pracoval jsem leta s invalidy a ti jeden vedle druhého to svedli. Tedy, když se k tomu rozhodli.

[John Hartigun]

Za předpokladu, že se lidské tělo chová přesně podle fyz. zákonů, tak je to opravdu čistě jenom o štěstí (= o náhodě).

[Jan Jílek]

Ne, je to o práci, o promyšlené cílené činnosti, bez ohledu na talent nebo IQ. To všechno nehraje roli, ale skutečně práce, co je plná soustředění a promyšlených trénikových metod, které jsou praktikovány dostatečně dlouho.

[John Hartigun]

Ale ta promyslena cinnost je vlastne vysledek toho komu se clovek narodil a jake externi vlivy na nej pusobily. Vzpomente si na nejakeho alkoholika - kdybyste se narodil s jeho geny, jeho rodicum a vyrustal ve stejnem prostredi jako on, taky byste pravdepodobne skoncil jako alkoholik.

[Jan Jílek]

Já jsem alkoholik, abstinující, můj otec byl alkoholik a přesto jsem tu determinaci k neúspěchu změnil. Cílenou prací.

[John Hartigun]

Gratuluju, ale to neni v rozporu s tim co jsem psal :)

[Jan Jílek]

No, alkoholik jako takový bývá většinou neúspěšný a závislý nejen na droze, ale na spoustě jiných okolností. Musí nejen přestat pít, ale musí také změnit své životní prostředí i osobnostní nastavení. Nebo lépe řečeno, chování a vnímání světa. Jen on sám. Takže může se narodit s genetickou výbavou, ovšem může ji překročit.

[John Hartigun]

S tim vicemene souhlasim. Ale to, ze jste ty geneticke predpoklady prekrocil muze byt dano tim, ze jste mel stesti a v mladi jste ziskal zkusenost, ze clovek si musi vzdy pomoci sam. Nebo jste mel stesti a po matce mate v genech neco, diky cemu jste prestal pit. Atd.

Nebo jinak - kdyby se nejaky levicak ze zdejsich diskuzi narodil s vasimi geny a vasim rodicum, za jeho zivota by na nej pusobily stejne externi vlivy jako na vas, tak by ted byl pravicak a byvaly alkoholik.

[Marcela*]

[otec]

Tak já už nevím, pane Jílku - někdy bych vám nejraději za vaše kecy dal přes držku a někdy zase poděkoval za zajímavé čtení. Tentokrát je to ten druhý případ. Nedalo by se to nějak zprůměrovat? Anebo se uchýlit k jednomu z těch "extrémů" a u toho vydržet?

[Jan Jílek]

Průměrní jsou nezajímaví, týká se to i ženských.

[Martin Petr]

Naprostý souhlas. Někdy super počtení, jindy trapně a průhledně provokující výkřik o pozornost. Taky bych byl radši, kdyby to zůstalo u toho prvního, ale co už naděláme.

[kolemjdouci]

uz to zde nekteri nakousli, ja bych to za sebe shrnul asi takhle. Jiste to znate, napr. na nejakem portalu je blog, ze nezamestnanost lidi nad 50 let je velka a ze ti lide tezko shaneji praci. A muzete se vsadit, ze tam v reakcich bude neco takoveho, jako ... moji mamince je 53, je ze Znojma a zrovna pred 14 dny sehnala novou praci ....

Je fakt zvlastni, ze podobne reakce pisi casto zeny ale vetsinou jsou to lide, kteri proste nechapou co je statistika a co je jednotlivy lidsky pripad nebo osud. Ti lide si mysli, ze kdyz znaji nejaky pripad, ktery hovori proti statistice, tak ze je pak ta statistika neplatna. A podobne si myslim je to zde u autora. To neznamena, ze je to nejaky hlupak, proste patri mezi ty normalni, prakticke obcany. A jeste poznamku, nema to vubec nic spolecneho s dosazenym vzdelanim. Je zde nekolik i vysokoskolaku, kteri vysvetluji svet podobne vyctem nejakych prikladu.

Jak pise Petr, je to nekdy zajimave pocteni, ale je treba mit na pameti, ze pro reseni problemu ve spolecnosti je to bezcene. A ja jsem zjistil, ze to nelze takovym lidem vysvetlit. Takovi lide jsou toho nazoru, ze nezamestnanost se vyresi tim, ze se budou lide vic snazit, prijdou lepe obleceni k pohovuru a budou psat CV bez chyb. Jestlize by zustalo u blogu na internetu, tak je to zabava, ja mam ale bohuzel dojem, ze takovi jednodussi lide sedi i ve vlade.

[Jan Jílek]

Lidé vyřeší své problémy, ne tím, že přijdou k pohovoru lépe oblečeni, ale že se pokusí si vytvořit šanci, kdy druhým nabídnou službu. Na tom totiž stojí celá ekonomika. Ty nabídneš něco mě, já tobě a zaplatíme si penězi, nebo něčím jiným, co je pro tebe i pro mne potřebné a výhodné. V době kdy není válka je mnoho toho, co s e dá těm druhým nabídnout a prodat. Žádná vláda mě nezachrání, ani nenakrmí. Možná jednorázově, ale jinak ne.

[sasula]

Ono to riskování ("pokusí se vytvořit šanci") jde poněkud lépe, když člověk nemá rodinu.

[ajtyman]

jde poněkud lépe, když člověk nemá rodinu

Nebo, když se na ty svoje všechny předchozí rodiny kvůli chlastu vykašle, na děti pošle jen povinnou almužnu, stanovenou státem. Pak se to sobci bez jakýchkoliv závazků 'riskuje' víc.

Mě baví tací nafoukaní kreténi, podobní tobě sásulo, co si tu notují o nadprůměrném IQ, většinou nevytáhnou paty od monitoru

Když abstrahuji od tohoto častého urážení uživatelů ábička (proč sem tedy chodí - honit si ego?), tak mne takhle věta od grafomana nadchla - vždyť ten dědula podle jeho příspěvků je ve střehu na chatu 25 hodin denně (pozn. pro dědečka - těch 25 hodin je nadsázka, jako průměrný uživatel ábíčka znám oficielní počet hodin, určených na jeden den).

[Jan Jílek]

ajtymane, nudíš svými mindráky. Měl bys být kreativnější, ale na to nemáš.

[Marcela*]

je ve střehu na chatu 25 hodin denně

Od vás to zní vtipně!

[ajtyman]

Aby slepička nepřichvátala s kvokáním, určitě vám to zvýší u důchodce šance

[gtz]

Ono je to i o tom, že pokud máš rodinu, tak se zamýšlíš jak ji uživit. Tedy bereš to co je nebo to co se naskytne. Když je člověk sám tak má těch příležitostí více.

[Martin]

Tak já nevím, ale mám ten pocit naprosto obrácený - mám rodinu a to je důvod, proč bych hledal víc příležitostí, víc se snažil atp. - naopak, bez rodiny, můžu vzít, co se naskytne, protože řeším jen sám sebe...

[gtz]

až budete déle na světě tak to pochopíte. když máte rodinu tak v případě nějakého problému musíte brát to co je. Tedy zase ne, ale to by jste musel být nějakým velkým funkcionářem co dostal zlatého padáka. Normální člověk bere co je jen,aby zaplatil účty.. apod.

[loki]

Lide nemohou byt stejne dobri(schopni, to pridavne jmeno je v podstate jedno). Ti horsi vsak dnes radeji zavidi, nez aby se snazili vzit svuj zivot do vlastnich rukou a mit se lepe. Zivot je soutez a zalezi na kazdem jak dopadne. Souhlasim s vasim blogpostem.

[phpGuru]

... obzalovany, proc jste nenechaval manzelce a detem prostredky na obzivu , osaceni a pod.

No, vite pane soudce, ja sem cetl na abclinuxu zapisek od lokiho a ten psal, zivot je soutez a ze zalezi na kazdem, jak to dopadne.

[John Hartigun]

Vidite to neskutecne cernobile a zjednodusene.

[Bedňa]

Ja si ťa džej džej rád prečítam, len stále mi uniká pointa, prečo vo svojich blogoch reaguješ na tých anonymov a ešte o tom vydáš tri diely Je také ťažké na tie urážky nereagovať? Už by si mal dávno pokoj.

[Jan Jílek]

Jsou to lidé, kteří mě svými mindráky baví. To je celý důvod.

[Bedňa]

Nie že by som tu ja nejaké nádavky nerozdal, len sa ti čudujem, že sa zapájaš do diskusií, ktoré nikdy neskončia a ani nemôžu, to vieš. To sa nedá vyhrať, je tu dosť ľudí, ktorí vedia, že keď nebudeš reagovať, tým vyslovíš svoj názor.

[Jan Jílek]

já nechci nic vyhrát, neberu živoit jako vyhrát-prohrát, ale taky třeba jako bavit se. Oni mi poskytují spoustu námetů pro popis lidského chování, manipulací, s tím se dá skvěle pracovat a jsou ty ukázky zadarmo

[Bedňa]

Len tá terapia tu dosť ľuďom vadí Ale samozrejme zariaď sa ako chceš

[Jan Jílek]

nedělám terapii, jen píši o životě, ale linux mě vážně baví, ted se učím skripty v bashi, něco už umím a uvidím kam s eaž dostanu.

[Bedňa]

To ti fandím, výborná vec je snažiť sa obmedziť používanie myšky, viď môj nový desktop zrušil som dekorácie okien. Aký používaš grafický desktop? Ja idem teraz na Mate.

[Jan Jílek]

Na Openidiana gnome a na Debianu Fluxbox, stejně tak na FreeBSD a OpenBSD, rychlý, minimální nároky a dobře konfigurovatelný.

[KH]

protože nemůže přispívat do lékařských listů - nemá VŠ tak píše sem

[eks]

Nevím, ale mám z toho tak nějak pocit, že se zde (v diskuzi) pletou dohromady dvě věci. Mít štěstí a cítit štěstí (býti šťastný). V každém případě chápu, že chcete sdělit, pane Jílku, že jste nepotřeboval štěstí k tomu, abyste štěstí cítil, ve Vašem případě z dobře vykonané terapeutické práce. Takže gratuluji!

Ale. Někdo se cítí šťastný, když má úspěchy v zaměstnání (jako Vy), ale to neznamená, že to tak mají všichni, někdo se cítí šťastný jinak, při jiných činnostech (a navíc třeba ani není úspěšný v zaměstnání, zaměstnání ho nebaví, nevydělává spoustu peněz...) např. při realizaci svých koníčků, při cestování, při výchově svých ratolestí, při sportu apod. Aspekt štěstí bych viděl spíš v tom, že člověk nemá žádný zdravotní hendikep, naopak má určité nejen fyzické predispozice, vzhled/charisma atd. V každém případě spoustě věcem lze určitě jít naproti svou vlastní pílí, ať už pocházíme z jakýchkoliv sraček, pokud se ovšem nenarodíme třeba někde v Somálsku, ale to už je asi na jiné téma.

A přidávám se k Těm, co píšou, že je to tentokrát stravitelné čtení.

BTW: bohužel dnešní pravice se pokouší přesně o to, co píšete o levici - stačí nastavit správně zákony (pozn. "správně" regulovat), sociální dávky a pak už vše bude fungovat...

[phpGuru]

stesti, co je to stesti ... bla bla ... jit naproti stesti ... bla bla .. pravice-levice bla bla ...

[eks]

V jiném prohlížeči jsem to teda nezkoušel, ale ve Firefoxu se mi Vaše názory bohužel mění v pouhé "bla bla", škoda... Poslal jsem námět do Mozilla, že by to chtělo nějaké tlačítko pro zpětnou kompatibilitu s příspěvkem, který stojí za hovno, a ne to hned cenzurovat.

[phpGuru]

ale v pristi verzi Firefoxu je pry planovano, ze kdyz nekdo napise nejaky blabol o pravici a levici, tak hned dostane palici do hlavy , aby se probral.

[belisarivs]

Koukam, ze vy uz tu pristi verzi testujete. Jenom zatim nedetekuje blaboly o pravici/levici ale spise blaboly obecne.

[Jan Jílek]

Možná by měl používat Operu, i když tu já zrovna nemusím.

[Jan Jílek]

Tak já netvrdím, že lidé musí být šťastní podle mých představ. Mě můj způsob života vyhovuje, myslím, že jsem zcela jasně řekl, že šanci si zlepšit život má téměř kdokoliv. Bez ohledu na politickou orientaci. Spíš je to o způsobu vnímání smyslu života.