Knihovna FFmpeg byla vydána ve verzi 8.0 „Huffman“. Přibyla mj. podpora hardwarově akcelerovaného kódování s využitím API Vulcan, viz seznam změn.
Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) vydal Zprávu o stavu kybernetické bezpečnosti ČR za rok 2024 (pdf). V loňském roce NÚKIB evidoval dosud nejvíce kybernetických bezpečnostních incidentů s celkovým počtem 268. Oproti roku 2023 se však jedná pouze o drobný nárůst a závažnost dopadů evidovaných incidentů klesá již třetím rokem v řadě. V minulém roce NÚKIB evidoval pouze jeden velmi významný incident a významných incidentů bylo zaznamenáno 18, což oproti roku 2023 představuje pokles o více než polovinu.
Byl publikován aktuální přehled vývoje renderovacího jádra webového prohlížeče Servo (Wikipedie). Servo mimo jiné nově zvládne animované obrázky APNG a WebP.
Na chytré telefony a počítačové tablety v Rusku bude od začátku příštího měsíce povinné předinstalovávat státem podporovanou komunikační aplikaci MAX, která konkuruje aplikaci WhatsApp americké společnosti Meta Platforms. Oznámila to dnes ruská vláda. Ta by podle kritiků mohla aplikaci MAX používat ke sledování uživatelů. Ruská státní média obvinění ze špehování pomocí aplikace MAX popírají. Tvrdí, že MAX má méně oprávnění k přístupu k údajům o uživatelích než konkurenční aplikace WhatsApp a Telegram.
Společnost PINE64 stojící za telefony PinePhone nebo notebooky Pinebook publikovala na svém blogu srpnový souhrn novinek. Kvůli nedostatečnému zájmu byla ukončena výroba telefonů PinePhone Pro.
Po pěti měsících vývoje byla vydána nová verze 0.15.1 programovacího jazyka Zig (GitHub, Wikipedie). Verze 0.15.0 byla přeskočena. Přispělo 162 vývojářů. Přehled novinek v poznámkách k vydání.
Před sedmi lety společnost Valve představila fork projektu Wine s názvem Proton umožňující v Linuxu přímo ze Steamu hrát počítačové hry do té doby běžící pouze ve Windows. Aktuální přehled podporovaných her na stránkách ProtonDB
Společnost DuckDuckGo rozšířila svůj AI chat Duck.ai o GPT-5 mini (𝕏). Duck.ai umožňuje anonymní přístup bez vytváření účtů k několika modelům umělé inteligence. Aktuálně k GPT-4o mini, GPT-5 mini, Llama 4 Scout, Claude Haiku 3.5 a Mistral Small 3.
Marek Tóth v příspěvku DOM-based Extension Clickjacking: Data ve správcích hesel v ohrožení na svém blogu popsal novou clickjacking techniku s několika variantami útoků a otestoval ji proti 11 správcům hesel. Výsledkem bylo nalezení několika 0-day zranitelností, které mohly ovlivnit uložená data desítek milionů uživatelů. Jedno kliknutí kdekoliv na webové stránce kontrolované útočníkem umožňovalo ukrást uživatelská data ze
… více »Na dnešní akci Made by Google 2025 (YouTube) byly představeny telefony Pixel 10 s novým čipem Google Tensor G5 a novými AI funkcemi, hodinky Pixel Watch 4 a sluchátka Pixel Buds 2a.
Občas čítávám o lidech, kteří neměli v životě štěstí a o lidech jimž bylo dopřáno. Většinou se v těch debatách tímto ohánějí lidé levicového zaměření, kteří žijí v představě, že stačí nastavit správně zákony, sociální dávky a pak už vše bude fungovat. Jeden anonymní nick na abíčku mi posměšně říká, „synku opilce,” případně „opilecký synku.” Což o to, má pravdu a ta pravda mě nijak netrápí. Nakonec za skutky svého otce i matky nejsem odpovědný, stejně jako nejsem odpovědný za skutky kohokoliv jiného. Pouze za ty své. Konečně, stěžovat si na nešťastné dětství a z toho plynoucí problémy v mém životě, nebylo a není mým zvykem.
To jen různí „intelektuálové” chlubící se svým intelektem používají mírně vulgární formu psychoanalýzy. Kdy se pokoušejí veškeré potíže v životě, co měli a mají, svést na nešťastné dětství. Nejlépe to svoje, u druhých buď že potřebují potvrzení svých teorií a nebo jako zdroj výsměchu. Aby zakryli své vlastní mindráky, kterými oplývají.
Za svůj život jsem zjistil jednu věc. Všechny potíže co jsem měl, jsem měl z toho důvodu, že jsem k nim dal podnět. Pokud jsem nevyužil svého nadání, vědomostí, tak nikoliv proto, že jsem neměl možnost, ale jen proto, že jsem o tu možnost neusiloval. Ať se ono neusilování týkalo čehokoliv. Vyšel jsem z poměrů z jakých jsem vyšel a jako dospělý člověk, pochopitelně ovlivněný svou výchovou jsem měl možnost srovnání. Jako dospělý člověk jsem nikdy nevěřil, že není možné alespoň něco málo změnit ve svém životě k lepšímu. Spíše jsem věřil a dodnes věřím, že zlepšit něco k lepšímu je v možnostech nejen mých, ale většiny lidí. Tedy těch, kteří nejsou natolik omezeni, že nejsou schopni o sobě rozhodnout.
Dostal jsem velmi zajímavý mail, který mě udělal radost, jako mi dělají radost všechny podobné maily, vzkazy na Facebooku, případně komentáře pod blogy, co se zabývají závislostí a spoluzávislosti. Dá se říci, že při každém takovém mailu, vzkazu cítím pocit radosti, spokojenosti, že jsem byl prospěšný a tedy se cítím úspěšný a šťastný. Uvádím mail zkrácený, bez bez jména a adresy, kterou originál obsahuje.
Vážený pane Jílku, moc děkuji za Vaši knihu "Ze závislosti do nezávislosti". Můj manžel je závislý na alkoholu a začalo mi docházet, že je na čase udělat něco pro svou svobodu a svobodu našich dětí. Přečetla jsem si proto Vaši knihu, která mi dala mnohé užitečné informace i posílila naději, že s naší situací jde něco dělat a nikdy není vše ztraceno. Za to Vám moc děkuji. Přes všechno poznání z Vaší knihy bych chtěla poprosit o pomoc a doprovázení na cestě k nezávislosti nějakého odborníka. Nevěděl byste o někom, kdo se problematikou spoluzávislosti, příp. závislosti zabývá na střední Moravě? Předem děkuji za jakoukoliv Vaši odpověď, i když Vám za ni nemohu nabídnout více než modlitbu za Vás. S přátelským pozdravem *J.F*
Než jsem dostal tenhle mail a mnoho dalších podobných mailů, musel jsem podniknout několik zásadních rozhodnutí. Uskutečnit je, bylo to dost práce, trvávala ta práce několik let. Sice ne v první řadě, ale přesto to bylo důležité rozhodnutí, jsem se musel naučit zacházet s počítačem. Abych získal další novou gramotnost. V určitém okamžiku jsem zjistil, že mé přesvědčení o nepotřebě počítače v mém životě je mylné, tedy je nutné ho změnit. Změnil jsem své přesvědčení, poučil se ze svého omylu.
Nejen proto abych mohl psát svoje blogy. Z dalších neméně závažných důvodů. Třeba ohledně, co se získávání informací týče. Přišel jsem na tohle díky svému rozhodnutí se učit anglicky. Vybral jsem si ze svého hlediska sice kurs nejdražší, Přihlásil jsem se v roce 1997 po samostatném pokusu o zvládnutí angličtiny na British Council, tedy na nejdražší kurs v té době, nebo jeden z nejdražších. Jako chudý leč životem poučený člověk jsem věděl, že laciné věci se zásadně nevyplácejí. nespletl jsem se. Tím jsem získal nejen kurs, ale i přístup do knihovny British Council a a tam jsem objevil internet. S jedním rozhodnutím o učení se jednoho, se najednou objevila možnost poznání dalšího. Jedno se vázalo na druhé. Díky internetu jsem poznal nutnost angličtiny, jako hlavního jazyku internetu, díky angličtině jsem objevil výhody internetu.
Takže jsem se začal učit anglicky a díky své předchozí zkušenosti s němčinou jsem věděl, že bez návštěvy anglicky hovořící země, bude výuka mnohem složitější. I jako chudý terapeut, který v té době ještě platil na tři děti, jsem ušetřil peníze a vydal se na tříměsíční cestu po Británii. Poznat Británii, projít ji pěšky a tím pádem si skutečně zajistit jen anglicky mluvící prostředí. Rozhodl se, udělal. Vzal jsem si tříměsíční neplacené volno v blázinci a vyrazil. Neuvěřitelná zkušenost. Ve 46 letech jsem si nesl v ruksaku mimo jiné, učebnici angličtiny, slovník a každý den se snažil mluvit, učit se nové výrazy, seznamovat se s britskou realitou. Británii jsem prošel z Doveru na Loch Ness a zpět na jih, skončil jsem v Londýně. Za tu dobu jsem se naučil mnohé, rozumět alespoň trochu, umět se domluvit, orientovat, s Brity vycházet.
Po návratu z Británie jsem si po dvou letech opatřil PC. Bez internetu, ale učil jsem se co je potřeba, začal jsem na něm psát různé příspěvky, přednášky. Ulehčovalo mi to práci. Po nastěhování do nového bytu jsem si pořídil internet a tím začaly mě další kroky k dosažení štěstí. Abych mohl psát blogy, musel jsem zvládnout nějaký textový editor. Vybral jsem si VI souběžně s Linuxem. S Linuxem jsem objevil mnoho dalšího zajímavého. Nejen internet a textový editor ale třeba možnou formu spolupráce. Naučil jsem se jazyk HTML, psát stránky, jednoduché. Protože jsem chtěl mít svoje, nebýt odkázaný na něčí dobrou vůli. Profesionálem jsem si je nechal vytvořit mnohem později.
Napsal jsem stovky blogů, ve kterých jsem se více či méně, dotýkal problému závislosti. Musel jsem absolvovat tři psychoterapeutické výcviky, plus PPF. K tomu stovky terapeutických skupin, terapeutických komunit,i v psychiatrické léčebně a mimo léčebnu. Napřed za velmi nízký plat. Později jsem napsal knihu, „Ze závislosti do nezávislosti,” na kterou jsem si musel sehnat sponsora. Dát dohromady tým, knihu vydat a uvést do distribuce. Pak ještě další knihy.
O žádném štěstí moc nevím, oslovil jsem spoustu svých bohatých známých, peníze jsem sehnal, knihu vydal. Pak se dalo do chodu, něco, čemu by se mohlo říkat „štěstí.” Oslovila mě paní z České televize, přesně věděla jakou mám kvalifikaci a nabídla mi spolupráci. Podařilo se mi ve spolupráci s dalšími lidmi vytvořit vytvořit cyklus, pod jménem mé knihy o závislosti a spoluzávislosti: „Ze závislosti do nezávislosti.” Má patnáct dílů. V jedenácti dílech jsem spoluautor a hlavní protagonista. Cyklus, který oslovil lidí, kteří se o něj zajímali z toho důvodu jako ona dáma, co mi napsala výše uvedený mail.
Tak si říkám, kde je jaké štěstí? Vždyť to byly roky plné dřiny, odříkání, šetření, abych tedy dnes mohl říci. „Mám za sebou tohle a tohle.”
V léčebně pracuji skoro dvacet let. Denně mi píší lidé,volají lidé, kteří jsou v nouzi jako ona dáma. Denně odpovídám na jejich dotazy. Poskytuji informace. Ne vždy je to v čase, který mi vyhovuje. Leč, baví mě být prospěšný a nezapírám, že se mi i díky tomu vede dobře. Dost pracuji, slušně vydělávám. Celá moje cesta ke štěstí spočívá v tvrdé práci. Celoživotně tomu nebylo jinak. Talent k určitým činnostem mám, ten jsem dostal, pouze jsem ho nepromarnil.
Tudíž povídky o tom jak někteří lidé nemají štěstí a známé a z toho důvodu nemohou být úspěšní, potažmo šťastní, jsou jen levicově intošské socanské povídky. Štěstí se musí udělat. Mnozí lidé se chovají, jako by jim štěstí někdo musel zaručit. Říkají: "Mám právo na štěstí, tedy se někdo musí o jeho štěstí postarat!" Nemusí a většinou nepostará. Bud lidé vloží úsilí do své změny, nebo jim zbudou je oči pro pláč a závist na ty „úspěšnější, kterým život nadělil víc.” Nenadělil jim víc. Jen někteří z mála udělali dost aby se cítili dobře, měli radost se života a prožili občas štěstí. Jo a že jsem potkal ty správné lidi? Musel jsem je najít a pohybovat se přibližným směrem, tam kde jsou.
Tiskni
Sdílej:
Jinak to ze kazdy ma moznost pili neceho vic dosahnout je trivialni tvrzeni. Ovsem nic to nevypovida o dane situaci, ani o tom, nakolik si za ni muze on sam.Nevypovídá. Ovšem ty okolnosti, co jmenujete, tvrzení nevylučují. /Pokud nemluvíme o fatálních extrémech/
Podle me by se rozumna spolecnost mela o to stesti vsech trochu postaratTo je otázka, co považujete za štěstí. Já pokládám za štěstí narodit se v demokratické zemi s vyspělou ekonomikou. Tudíž považuji za žádoucí tento systém udržet.
Ono skutecne existuji duvody, proc poskytujeme napriklad vzdelani vsem zdarma.O tom nepochybuji, ale jde už o jiné téma.
Tudíž považuji za žádoucí tento systém udržet.To je dobre, a na tom se shodneme (i kdyz by to slo jeste o hodne zlepsit). Nevim ale, proc to rikate me, a ne treba panu Dolezelovi.
kristova noho, tak si toho nevsimej kdyz te to sere.Paneboze, a tusis jaky je rozdil mezi slovy ,,srat'' a ,,fascinovat''? Jilek je proste jedna z dalsich fascinujici osobnosti, podobne jako treba Mgr. Radovan Kaluza, Michal Kolesa nebo Henryk Lahola, p.t.
Prestan hulit a chlastat (pokud hulis a chlastas), taky usetris nejaky love a mues jet treba jeste dalvyborne se bavim...
Za svůj život jsem zjistil jednu věc. Všechny potíže co jsem měl, jsem měl z toho důvodu, že jsem k nim dal podnět. Pokud jsem nevyužil svého nadání, vědomostí, tak nikoliv proto, že jsem neměl možnost, ale jen proto, že jsem o tu možnost neusiloval. ... Tudíž povídky o tom jak někteří lidé nemají štěstí a známé a z toho důvodu nemohou být úspěšní, potažmo šťastní, jsou jen levicově intošské socanské povídky.Mně na tom blogu vadí jeho hlavní myšlenka (vystihuje ji citovaný text). Myslím, že takto uvažuje řada lidí, kteří se v životě vypracovali "z ničeho." Domnívají se, že pokud se to podařilo jim, musí se to podařit všem. Tento názor nesdílím.
je ve střehu na chatu 25 hodin denněOd vás to zní vtipně!
Nevím, ale mám z toho tak nějak pocit, že se zde (v diskuzi) pletou dohromady dvě věci. Mít štěstí a cítit štěstí (býti šťastný). V každém případě chápu, že chcete sdělit, pane Jílku, že jste nepotřeboval štěstí k tomu, abyste štěstí cítil, ve Vašem případě z dobře vykonané terapeutické práce. Takže gratuluji!
Ale. Někdo se cítí šťastný, když má úspěchy v zaměstnání (jako Vy), ale to neznamená, že to tak mají všichni, někdo se cítí šťastný jinak, při jiných činnostech (a navíc třeba ani není úspěšný v zaměstnání, zaměstnání ho nebaví, nevydělává spoustu peněz...) např. při realizaci svých koníčků, při cestování, při výchově svých ratolestí, při sportu apod. Aspekt štěstí bych viděl spíš v tom, že člověk nemá žádný zdravotní hendikep, naopak má určité nejen fyzické predispozice, vzhled/charisma atd. V každém případě spoustě věcem lze určitě jít naproti svou vlastní pílí, ať už pocházíme z jakýchkoliv sraček, pokud se ovšem nenarodíme třeba někde v Somálsku, ale to už je asi na jiné téma.
A přidávám se k Těm, co píšou, že je to tentokrát stravitelné čtení.
BTW: bohužel dnešní pravice se pokouší přesně o to, co píšete o levici - stačí nastavit správně zákony (pozn. "správně" regulovat), sociální dávky a pak už vše bude fungovat...