Byla vydána verze 4.0.0 programovacího jazyka Ruby (Wikipedie). S Ruby Box a ZJIT. Ruby lze vyzkoušet na webové stránce TryRuby. U příležitosti 30. narozenin, první veřejná verze Ruby 0.95 byla oznámena 21. prosince 1995, proběhl redesign webových stránek.
Všem čtenářkám a čtenářům AbcLinuxu krásné Vánoce.
Byla vydána nová verze 7.0 linuxové distribuce Parrot OS (Wikipedie). S kódovým názvem Echo. Jedná se o linuxovou distribuci založenou na Debianu a zaměřenou na penetrační testování, digitální forenzní analýzu, reverzní inženýrství, hacking, anonymitu nebo kryptografii. Přehled novinek v příspěvku na blogu.
Vývojáři postmarketOS vydali verzi 25.12 tohoto před osmi lety představeného operačního systému pro chytré telefony vycházejícího z optimalizovaného a nakonfigurovaného Alpine Linuxu s vlastními balíčky. Přehled novinek v příspěvku na blogu. Na výběr jsou 4 uživatelská rozhraní: GNOME Shell on Mobile, KDE Plasma Mobile, Phosh a Sxmo.
Byla vydána nová verze 0.41.0 multimediálního přehrávače mpv (Wikipedie) vycházejícího z přehrávačů MPlayer a mplayer2. Přehled novinek, změn a oprav na GitHubu. Požadován je FFmpeg 6.1 nebo novější a také libplacebo 6.338.2 nebo novější.
Byla vydána nová verze 5.5 (novinky) skriptovacího jazyka Lua (Wikipedie). Po pěti a půl letech od vydání verze 5.4.
Byla vydána nová verze 5.4.0 programu na úpravu digitálních fotografií darktable (Wikipedie). Z novinek lze vypíchnout vylepšenou podporu Waylandu. Nejnovější darktable by měl na Waylandu fungovat stejně dobře jako na X11.
Byla vydána beta verze Linux Mintu 22.3 s kódovým jménem Zena. Podrobnosti v přehledu novinek a poznámkách k vydání. Vypíchnout lze, že nástroj Systémová hlášení (System Reports) získal mnoho nových funkcí a byl přejmenován na Informace o systému (System Information). Linux Mint 22.3 bude podporován do roku 2029.
GNU Project Debugger aneb GDB byl vydán ve verzi 17.1. Podrobný přehled novinek v souboru NEWS.
Josef Průša oznámil zveřejnění kompletních CAD souborů rámů tiskáren Prusa CORE One a CORE One L. Nejsou vydány pod obecnou veřejnou licenci GNU ani Creative Commons ale pod novou licencí OCL neboli Open Community License. Ta nepovoluje prodávat kompletní tiskárny či remixy založené na těchto zdrojích.
Včera jsem psal o komunikaci pythonu s jabberem. Jedná se o moc neprobírané téma na českém internetu a teď zabruslíme do dalšího takového tématu a to jsou daemoni.
Nejdříve trochu teorie o init scriptech a o tom co to vlastně daemon je. Když spustíme nějaký program končící na d, většinou se jedná o tzv. daemona. Není to prakticky nic jiného než program, který nevypisuje data na standardní výstup, ale někam jinam kam my chceme.. pokud vůbec. Tento program si na nějaké místo zapíše svůj pid (identifikační číslo procesu). Běžně se ukládá do /var/run. Initscripty, které najdeme snad v každé distribuci pak pracují s s těmito *.pid soubory a podle toho jaké jim pošleme parametry proces buď jemně nebo tvrdě zakillují nebo mu pošlou nějaké parametry, které ovlivní jeho chod nebo udělají cokoli jiného. Důležité pro nás dneska bude vytvoření procesu, který nebude vypisovat nic na standardní výstup a bude si hezky potichu dělat to své. Využití najdeme například u jabber bota :)
Dlouho jsem se snažil zabít standardní výstup u programu dokud jsem nenašel stránku kde se využívala fce os.fork(). Je to fce, která vytvoří další proces stejného programu. Ten proces využívá standardní výstup toho prvního procesu a tak, když teď ten první zabijeme, tak ten druhej už nebude mít kam vypisovat data a poběží hezky na pozadí :) Nemusí se to zdát jako zrovna nejčistější řešení, ale pro naši věc to určitě bude stačit. Možná bych měl ještě říct, že na linku níže je příklad kde se vytvářejí dva forky. Podle mě to je zbytečné, ale možná se najde někdo kdo to nějak rozumně vysvětlí.
Teorie bylo už dost a teď praxe.
import os,sys try: pid = os.fork()#vytvoříme child proces if pid > 0:# #zabijeme rodiče sys.exit(0) except OSError, e:#pokud se něco zvrtlo napíšeme o tom print >>sys.stderr, "fork nevytvořen: %d (%s)" % (e.errno, e.strerror) sys.exit(1) while 1: pass
Takže první co uděláme je, že vytvoříme náš nový "fork". Ten starý rodičovský "fork" při úspěšném vytvoření zabijeme. Když se něco nepovede tak o tom dáme vědět na stderr. Dále pak následuje už kód našeho daemona. Na spouštění a zastavování služby, by jsme si měli napsat nějaký initscript, ale o tom až jindy. Kdo vládne angličtinou tak má jeden initscript na pydaemony na linku níže. Není snad problém ho upravit. Nakonec bych ještě doplnil, že pid, který získáme si musíme někam zapsat pokud sním chceme pracovat později v initsciptu.
Web kde jsem našel tuto metodu
Tiskni
Sdílej:
Možná teď říkám úplnou blbost, ale nevznikne ti zabitím "parent_processu" zombík? Není čistější řešení prostě přesměrovat tomu původnímu skriptu standardní výstup do /dev/null?
No, v Pythonu zrovna moc neprogramuju, ale teoreticky by se dalo použít tohle, ne?
ad 3: V příkladě na tom linku to dělaj. Ale nepochopil jsem proč a funguje to v pohodě i bez toho.
fork() so the parent can exit, this returns control to the
command line or shell invoking your program. This step is required so
that the new process is guaranteed not to be a process group leader. The
next step, setsid(), fails if you're a process group leader.
setsid() to become a process group and session group
leader. Since a controlling terminal is associated with a session, and
this new session has not yet acquired a controlling terminal our process
now has no controlling terminal, which is a Good Thing for daemons.
fork() again so the parent, (the session group leader), can exit.
This means that we, as a non-session group leader, can never regain a
controlling terminal.
chdir("/") to ensure that our process doesn't keep any directory
in use. Failure to do this could make it so that an administrator
couldn't unmount a filesystem, because it was our current directory.
[Equivalently, we could change to any directory containing files
important to the daemon's operation.]
umask(0) so that we have complete control over the permissions of
anything we write. We don't know what umask we may have inherited.
[This step is optional]
close() fds 0, 1, and 2. This releases the standard in, out, and
error we inherited from our parent process. We have no way of knowing
where these fds might have been redirected to. Note that many daemons
use sysconf() to determine the limit _SC_OPEN_MAX.
_SC_OPEN_MAX tells you the maximun open files/process. Then in a
loop, the daemon can close all possible file descriptors. You have to
decide if you need to do this or not. If you think that there might be
file-descriptors open you should close them, since there's a limit on
number of concurrent file descriptors.
je ještě "slušnost" pro daemony udělat chdir("/"), a expliciě zavřít stdin, stdout, a stderr; moc sice nevím proč ale dělá se to..Přechod na / je kvůli tomu, že tento adresář je vždycky k dispozici. Jiný být nemusí, třeba po chrootu. Zavírání standardních I/O zase souvisí s podstatou démona, který by neměl mít žádnou vazbu na terminál. Kdyby se to neudělalo a démon by se spustil z terminálu, pořád hrozí, že tam může chrlit nějaké výstupy nebo odtud něco číst.