Informační ekonomika a kopírovací monopol

2.9.2012 22:09 | Přečteno: 1268× | Autorský zákon

V minizápisku s anketou o kopírovacím monopolu jsem slíbil napsat plnohodnotný článek o podstatě kopírovacího monopolu. Protože se teď chystám udělat krátké oznámení o jednom svém projektu, měl bych napřed splnit tenhle slib.

Napřed krátká rekapitulace výsledků ankety. 62 % hlasujících hlasovalo, že podstatu kopírovacího monopolu ze dvou možností lépe vystihuje fráze „Možnost na tvorbě vydělat.“ Pro frázi „Možnost zavřít tvorbu do trezoru“ hlasovalo 38 % lidí. Celkem až do napsání tohoto článku hlasovalo 89 lidí.

Podle mě je správně „Možnost zavřít tvorbu do trezoru.“ Zamyslete se, jakým způsobem se dá realizovat výdělek pomocí kopírovacího monopolu. Jsou dvě základní možnosti — buď si stoupnout před trezor sám a vybírat vstupné, nebo celý trezor i s obsahem prodat někomu jinému. Možností výdělku je samozřejmě mnohem víc, ale když vynecháme tyhle dvě (a pro detailisty i výběr výpalného v režii OSA a spol.), která zbývající možnost vůbec kopírovací monopol k něčemu potřebuje?

Všimněte si ještě jednoho důkazu, že kopírovací monopol zavírá tvorbu do trezoru. Když držitel monopolu na daném díle už dál nechce vydělávat, je pro něj jednodušší všem novým zájemcům přístup zablokovat než umožnit. Pro zablokování přístupu totiž nemusí udělat vůbec nic. Naopak umožnění volného přístupu všem vyžaduje dodatečnou administrativní námahu, kterou zájemci nemohou (nesmějí) zajistit svépomocí.

A jak s tím souvisí informační ekonomika, která je zmíněná v nadpisu článku? K tomu se také dostanu, ale napřed by neškodilo vyjasnit si, co že to ta informační ekonomika vlastně je. Spousta lidí si pod tím představí ekonomiku, kde se informace — databáze, autorská díla, patenty... — prodávají jako housky. Jenže takhle to tu fungovalo posledních pár stovek let, co existuje kopírovací monopol a patenty, byť v podstatně menším měřítku. To není žádná novinka, která by ekonomiku měla převrátit naruby.

Skutečná podstata informační ekonomiky není v prodeji informací jako zboží, ale v jejich širokém využívání pro optimalizaci jiných činností. Seznam to pochopil a vydělává. Google to pochopil a vydělává. Facebook to pochopil a vydělává (aspoň zatím). Hudební průmysl to ještě úplně nepochopil, ale podle posledních zpráv mu to podle všeho pomalu začíná docházet (a začíná se dost neochotně orientovat na online služby spojené s hudbou). Filmový průmysl to ale pořád ještě nepochopil a jen tak nepochopí, protože ho před ekonomickou sebevraždou chrání další vrstva prostředníků, kteří se zvolna přizpůsobují místo něj.

Informace zavřené v trezoru jsou bezcenné. Hodnotu mají jen informace, které se aktivně využívají.

       

Komentáře

[jekub]

Informace zavřené v trezoru bývají velmi cenné. Jejich (případné) využití jen čeká na správný okamžik, většinou i hodnota stoupá úměrně době ponechání v trezoru. Tolik k vašemu poslednímu odstavci, kde (bohužel) příliš zobecňujete pojem tvorba.

[Aleš Kapica]

Blbost. Informace zavřené v trezoru pro reálná svět neexistují a jejich informační hodnota tím pádem je nulová. Hodnotu - ať již kladnou nebo zápornou - mají pouze informace, které jsou čerstvé a v oběhu.

[ovoce]

On mluvil o tržní ceně, ne o nějaké abstraktní hodnotě.

[anonymator]

aká je trhová cena niečoho, čo sa nepredáva (zavřené v trezoru)?

[Radovan]

Někdo by třeba rád zaplatil právě za to, že určité informace ze svého trezoru nikomu neprodáš

[Bystroushaak]

Blbost. Informace zavřené v trezoru pro reálná svět neexistují a jejich informační hodnota tím pádem je nulová. Hodnotu - ať již kladnou nebo zápornou - mají pouze informace, které jsou čerstvé a v oběhu.

A co informace o informacích zavřených v trezoru?

[anonymator]

Informácia o informácii nie je informácia. Je to jednoducho informácia o informácii.

[kralyk z abclinuxu]

Informácia o informácii nie je informácia. Je to jednoducho informácia o informácii.

To je dobrá perla. Dovolte, ctění mysliteli, abych ji parafrázoval; kniha o knize není kniha, je to jednoducho kniha o knize.

[Bystroushaak]

Úžasný postřeh, jenže já se bavím o tom, že i když je informace v trezoru, tak informace o tom, že mám informaci může být sama o sobě velice hodnotná. Příklad viz Kryptonomikon.

[anonymator]

Lenže v kontexte kopírovacieho monopolu ti to nepomôže, pretože to nemôžeš využiť (iba ak pre osobnú potrebu, resp. nelegálne, takže trhová cena stále neznáma).

[Bystroushaak]

Jak jsi na to přišel?

[deafboy]

Cenu ziskaju az v okamihu, kedy sa trezor otvori. Ak sa trezor neotvori nikdy (v pripade niektorych diel to tak vyzera), su bezcenne.

[Jendа]

Využiju přicházející flame a zkusím do něj něco vykřiknout:

Jak budou fungovat knihovny v době elektronických knih? Smysl knihoven IMHO byl zpřístupnit informace lidem, kteří si nemohli dovolit koupit si drahý fyzický nosič. Zároveň „díky“ tomu, že fyzické nosiče byly vzácné/drahé [scarce], knihovna musela aplikovat omezení jako vypůjčení jen na danou dobu nebo omezení počtu dostupných fyzických kopií. Autorům to moc nevadilo, protože lidé, kteří chtěli knihu mít (např. mít možnost vyhledávat v ní 24/7 nebo ji studovat po delší dobu), si ji stejně koupili.

Dnes se situace změnila. Vygenerování obrovského množství kopií je (skoro) zadarmo. Fyzický transfer knihy z knihovny domů je nepotřebný. Omezená doba výpůjčky je nesmysl. Knihovna půjčující e-booky by vypadala jako Uložto. A to je přece špatné, ááááno?

Ze situace vidím jen dvě východiska:

1. Knihovny, resp. prostě instituce, kde člověk zaplatí nějaký paušál a pak má přístup ke knihám, nebudou už v blízké budoucnosti existovat (budou nelegální).
2. Autorský zákon tak, jak ho známe dnes, nebude existovat.

Též můj starší komentář.

Velmi zajímavý text: The Coming War on General Computation

[Aleš Kapica]

Každý svobodný člověk má právo zákony a nařízení, které jdou proti zdravému rozumu, ignorovat. Bylo tomu tak za bolšánů a nevidím žádný rozumný důvod proč by tomu dnes mělo být jinak.

[Jendа]

Každý svobodný člověk má právo zákony a nařízení, které jdou proti zdravému rozumu, ignorovat.

Ještě nadefinovat proti zdravému rozumu a všechno bude sluníčkové (pak budeme moct vlastně zákonodárství zrušit a prohlásit zdravý rozum za zákon).

Každý svobodný člověk má právo zákony a nařízení, které jdou proti zdravému rozumu, ignorovat.

A vymahač zákona ho za to trestá, když na to přijde.

Bylo tomu tak za bolšánů a nevidím žádný rozumný důvod proč by tomu dnes mělo být jinak.

Ale jo, když já bych radši, kdyby se různé věci nemusely dělat utajeně v undergroundu. Jednak to brání sdílení poznatků se širokou veřejností, jednak jsou všichni ve strachu, kdy na ně přijdou.

[Martin Doucha]

Každý svobodný člověk má právo zákony a nařízení, které jdou proti zdravému rozumu, ignorovat.

A vymahač zákona ho za to trestá, když na to přijde.

Což je bohužel nezbytný první krok k tomu, aby se z řad běžné populace zvedl odpor proti nesmyslným zákonům. Když je zákon bezzubý, tak nikoho nezajímá, že nedává smysl, všichni ho prostě ignorují.

[JS]

Smyslem knihoven je take ta dila uchovat. Ale jinak souhlasim, ze autorsky zakon jak ho zname dnes je patrne neudrzitelny. Vyvoj bude (jak pisu niz) patrne zaviset na tom, jak dopadne tridni boj.

[Martin Doucha]

Jak budou fungovat knihovny v době elektronických knih?

Knihovny nebudou potřeba. Bohatě bude stačit nějaký státní archiv elektronických publikací, tedy v podstatě jen velké datové úložiště plné elektronických knih. Jak ale bude fungovat přístup občanů k obsahu toho úložiště, to se dá teď těžko říct.

Velmi zajímavý text: The Coming War on General Computation

Ještě zajímavější video.

[Jendа]

Bohatě bude stačit nějaký státní archiv elektronických publikací, tedy v podstatě jen velké datové úložiště plné elektronických knih.

No to jsem právě myslel tou knihovnou.

Podle mě ani nemusí být nutně státní. Podívej se, jak „skvěle“ to funguje teď, na soukromé bázi a ještě k tomu nelegálně.

Ještě zajímavější video.

No hele, oni to přeložili :)

[Martin Doucha]

Podle mě ani nemusí být nutně státní. Podívej se, jak „skvěle“ to funguje teď, na soukromé bázi a ještě k tomu nelegálně.

Současné fungování na soukromé bázi má jednu zásadní nevýhodu — nikdo ti nezaručí, že to úložiště bude ještě za týden existovat, případně že na něm ty data budou. Viz MegaUpload a spol.

No hele, oni to přeložili :)

Oprava: Já to přeložil.

[Bystroushaak]

Současné fungování na soukromé bázi má jednu zásadní nevýhodu — nikdo ti nezaručí, že to úložiště bude ještě za týden existovat, případně že na něm ty data budou. Viz MegaUpload a spol.

Tak u knih bych se toho moc nebál, není problém udělat mirror, i když to chce znát nějaké to scriptovací kung-fu.

PS: Jeden takový, dva roky starý, 14GB velký se mi válí na disku :P

[JS]

Ja bych nerekl, ze kopirovaci monopol nutne zavira knihu do trezoru. To muze kazdy i bez nej. To co chteji vlastnici obsahu je takova "chytra horakyne": na jednu stranu aby dilo bylo v trezoru, na druhou aby bylo za poplatek verejne pristupne.

Jinak jsem nad tim dnes rano premyslel, a mam pocit, ze budoucnost kopirovaciho monopolu bude zalezet na tom, jak se vyvine cela spolecnost. Pokud vznikne "neofeudalni" system, kde uzka vrstva vlastniku ovlada dostatek zdroju, bude patrne mozne kopirovaci monopol udrzet. V opacnem pripade hraje spis cas proti intelektualnimu vlastnictvi. (Coz je nestastne na Piratske strane, btw - me jsou velmi sympaticti napr. za podporu prime demokracie, ale hlavni bojova linie podle me dnes vede jinudy nez pres intektualni vlastnictvi.)

[Lukáš Lánský]

Copyright IMHO není z ekonomického hlediska moc zajímavý konstrukt – patenty jsou to historicky důležité, protože v prostoru všech myšlenek nezabírají jedno snadno nahraditelné místečko (když chci napsat knížku pro děti, nemusím se bát, že mě napadne přesně těch sedm knih Harryho Pottera), ale vyčleňují z ní velikánské oblasti, které nelze obejít (když chci vymyslet novou ztrátovou kompresi audiovizuálních dat…).

Lidé tomuhle rozdílu nepřikládají váhu a bojují spíš za copyright, protože je viditelnější z poptávkové strany ekonomiky. Patentování je ale to, co je jako tvůrčí mozky aktivně odstřihuje od ekonomického vlivu.

[JS]

To neni tak uplne pravda. Predne, nemuzes jen tak napsat pribeh treba s Mickey Mousem, nebo necim jemu podobnemu. Copyrighty se zacinaji chovat jako patenty.

Ale horsi je jina vec - doba copyrightu se prodluzuje, narozdil od patentu. Eventualne by mohlo dojit k neomezenym copyrightum, urcite analogii normalniho vlastnictvi. V takovem pripade by si mohla uzka elita "vlastniku obsahu" svuj ekonomicky vliv udrzet. (Ostatne ze je neco otazka jen poptavky neznamena, ze to neni ekonomicky neefektivni.)

Takze ja vidim mnohem vetsi nebezpeci v copyrightech. Patenty zpomaluji inovaci, ale jejich vlastnici si musi svuj ekonomicky vliv neustale aktivne obnovovat. U copyrightu to tak byt nemusi.

[Jendа]

Eventualne by mohlo dojit k neomezenym copyrightum, urcite analogii normalniho vlastnictvi. V takovem pripade by si mohla uzka elita "vlastniku obsahu" svuj ekonomicky vliv udrzet.

Ona v dnešní době efektivní platnost copyrightu 100-120 let (tj. věci z roku 1900 jsou stále copyrightované!) je pomalu srovnatelná s „neomezeným copyrightem“.

[Lukáš Lánský]

Já tam ten tlak ze strany Mickey Mouse nevidím: chci-li napsat dobrou pohádku, tak jí prostě napíšu. Pravděpodobnost toho, že to bude plagiát, je při současném výkladu autorského práva maličká. Že hlavního hrdinu nemůžu pojmenovat „Mickey Mouse“, to je otázka ochrany značky (což je docela dobrá státní regulace, kterou by teda možná bylo dobrý doprovodit zákazem brandové reklamy, což je jiná diskuze).

Jakmile mi nic nebrání napsat vlastní, dobrou pohádku, tak docela dobře fungují tržní poučky, protože tam máš nízké náklady na vstup do odvětví a mimořádně velký dosah. To je vidět na softwaru: OSS se prosazuje, protože jakmile se lidé začnou chránit copyrightem, přestanou být konkurenceschopní. OSS je ohrožován především patenty, copyrightem málo.

To, že korporace po smrti Velkého Autora skoupí od jeho hloupých potomků práva a velký autor bude najednou vzácné zboží… To je hrozba pro lidi, kteří věří na Velké Autory. Úzké hrdlo v dnešním kulturním provozu není na straně autorské kvality, ale na straně čtenářské/divácké/posluchačské… pozornosti a vzdělání.

[Martin Doucha]

Já tam ten tlak ze strany Mickey Mouse nevidím: chci-li napsat dobrou pohádku, tak jí prostě napíšu. Pravděpodobnost toho, že to bude plagiát, je při současném výkladu autorského práva maličká. Že hlavního hrdinu nemůžu pojmenovat „Mickey Mouse“, to je otázka ochrany značky (což je docela dobrá státní regulace, kterou by teda možná bylo dobrý doprovodit zákazem brandové reklamy, což je jiná diskuze).

Jenže ona to není jen otázka pojmenování/podoby hlavního hrdiny. Někdo může tvoji pohádku označit za plagiát třeba kvůli prostředí, ve kterém se odehrává děj. Když děj zasadíš třeba do kouzelnické školy pro náctileté, která vypadá jako středověký hrad a má poněkud proměnlivou architekturu, tak se při trochu větším komerčním úspěchu můžeš spolehnout, že ti přijde pozdrav od právníka Rowlingové, i když s Harry Potterem zbytek knížky nebude mít nic společného. Stejně tak může žaloba přijít kvůli tomu, že sled událostí v tvé pohádce se podobá příběhu jiného díla.

Na kopírovacím zákoně je nejnebezpečnější to, že přesně nespecifikuje, co vlastně odlišuje originální dílo od plagiátu. V podstatě cokoliv, co obsah díla odlišuje od naprosto normálního tuctového života (a tím ho dělá zajímavé) je potenciální cíl žaloby za plagiátorství. Jako jediná opravdu účinná obrana mě napadá vykrádat díla aspoň 70 let mrtvých autorů, protože pak tahle díla budu moct u soudu použít jako „prior art“.

[Lukáš Lánský]

Pro přehled, ta diskuze má teď dvě větve:

a) Je neškodný copyright, který se týká zaobírá jen epsilonovým okolím složitého díla (tj. je za plagiáty uznává jen hodně nesporné případy), nehledě na dobu trvání takového copyrightu?

b) Je současný copyright epsilonovým?

Za áčkem číhá nejspíš nějaká politická ekonomie (=> ideologický flejm ).

Za béčkem stojí zkušenost, kterou se současným právem máme. Já třeba z Harryho Pottera vím, že tam nějaké takové spory byly (určitě aspoň jednou žalovala Rowlingová, určitě aspoň jednou žalovali Rowlingovou) a uplatněním copyrightu v tomhle smyslu to nedopadlo.

Znáte nějaký úspěšný případ? Jako, já pak teda pořád budu moct říct, že to byl exces. Chtělo by to spíš nějaký pořádný výzkum.

[Ondrej 'SanTiago' Zajicek]

Co treba znama kauza se Sverakem a 'postav treba'? To je IMHO dost extremni okoli.

[melkors]

Když děj zasadíš třeba do kouzelnické školy pro náctileté, která vypadá jako středověký hrad a má poněkud proměnlivou architekturu, tak se při trochu větším komerčním úspěchu můžeš spolehnout, že ti přijde pozdrav od právníka Rowlingové, i když s Harry Potterem zbytek knížky nebude mít nic společného.

Neni tak uplne pravda.Pokud vim autori knih o Barry Trotllovi nemeli nejmensi problem, protoze to je parodie. Naopak se do problemu dostal jakysi Rus, ktery v podstate jen zmenil pohlavi hlavni postavy, coz bylo (po pravu) klasifikovano jako plagiat.

[Martin Doucha]

Jenže to bylo tím, že očividná parodie má v kopírovacím zákoně mnohem vyšší ochranu proti žalobám za plagiátorství než ostatní díla, která se shodují jen náhodou.

[Martin Doucha]

Copyright IMHO není z ekonomického hlediska moc zajímavý konstrukt

Jenže je to zatraceně zajímavý konstrukt z civilizačního hlediska. Technologie lidem sice ulehčují život, ale umění z nás dělá to, co jsme. Ne všechny způsoby vyjádření jedné myšlenky jsou stejně dobré. Příběhy formují identitu lidí od předškolního věku až do pozdního stáří. Kdo ovládá mainstreamové příběhy celé společnosti, ten má překvapivě velkou moc nad celkovou mentalitou lidí.

[Lukáš Lánský]

No jo, jenže tohle je složitý. To že dneska lidi nemají nakoukané kvalitní filmy a pokud vůbec čtou, tak povrchní literaturu, těžko přičítat copyrightovému právu, to je složitý jev, který souvisí s hodnotovým nastavením společnosti, která ztotožňuje pojmy „úspěch“ a „materiální bohatství“.

Každá společnost, která bude kulturu stavět do marginální pozice proti ekonomické činnosti bude v ohrožení manipulace, ale nemusí to být vůbec něco řízeného – vždyť si vemte, kolika kravinám dneska sami od sebe věřívají puberťáci na konspiračních sajtách. Chemtrails hadr. To je emergentní jev, který by se v CreativeCommons-based kultuře stal taky.

(Smutný je, že i společnosti, které kulturu vysoko stavěly, často spadly do strašnýho morálního bahna. Možná je ten americký pragmatický přístup lepší, než kontinentální intošení.)

[Bystroushaak]

Jinak jsem nad tim dnes rano premyslel, a mam pocit, ze budoucnost kopirovaciho monopolu bude zalezet na tom, jak se vyvine cela spolecnost. Pokud vznikne "neofeudalni" system, kde uzka vrstva vlastniku ovlada dostatek zdroju, bude patrne mozne kopirovaci monopol udrzet.

Imho nemá cenu snažit se věštit černobílý systém světa. Budoucnost dopadne oběma způsoby různě mutujícími v různých lokalitách, které se budou porušovat když na to budou mít účastníci náladu.

[loki]

Kdyz se tvurce, drzitel prav, atd. rozhodne zavrit dilo do trezoru, je to jeho vec a svobodne rozhodnuti. Ostatni by mely respektovat podminky sireni a uziti dila.

[w4rr10r]

Ještěže nejsem ženská.

[JS]

Nebo zombie.

[Jinan Dvoulalocny]

Zrovna včera jsem si říkal, že copyright vznikl jako nástroj pro cenzuru, poté se stal průmyslovou regulací, a nyní, v informačním věku, reguluje naše životy a slouží opět (mj.) i k cenzuře.

Jako dítě jsem miloval Kačeří příběhy, a tak mě napadlo se podívat, jestli neexistuje soundtrack - hudba tam byla dost povedená. Ne, soundtrack neexistuje (kromě kousků), nikoliv díky autorovi - ten by ho rád dal k dispozici, ale díky strýčku Waltovi, který práva k soundtracku drží pěkně pod pokličkou.

V USA existuje copyright (dle jejich ústavy) k tomu, aby "promote useful arts". Nějak jsem nepochopil, jak se tohoto cíle dosáhne, když držitel práv zamkne dílo do trezoru a neumožní nikomu si ho legálně obstarat, dokonce i zabrání autorovi, aby to udělal za něj.

Třeba takový trademark, pokud vím, pokud o něj nepečujete a nehlídáte si ho, můžete o něj přijít. Ale dílo už jednou publikované můžete klidně strčit do trezoru a ještě navíc efektivně bránit komukoliv, kdo se rozhodne jej šířit, a to i tehdy, kdy se ono dílo stane de facto součástí kultury.

Osobně respektuji právo autora nevydat svoje dílo. Ale nerespektuji právo držitele práv (autoři to většinou nedělají) zamknout už jednou publikované dílo do trezoru, neumožnit nikomu čisté, legální nabytí a zažalovat kohokoliv, kdo se ho rozhodne šířit.