Byla vydána nová verze 6.4 linuxové distribuce Parrot OS (Wikipedie). Jedná se o linuxovou distribuci založenou na Debianu a zaměřenou na penetrační testování, digitální forenzní analýzu, reverzní inženýrství, hacking, anonymitu nebo kryptografii. Přehled novinek v příspěvku na blogu.
Společnost initMAX pořádá sérii bezplatných webinářů věnovaných novému Zabbixu 7.4. Podrobnosti a registrace na webu initMAX.
… více »Byla vydána verze 7.0 open source platformy pro správu vlastního cloudu OpenNebula (Wikipedie). Kódový název nové verze je Phoenix. Přehled novinek v poznámkách k vydání v aktualizované dokumentaci.
E-mailový klient Thunderbird byl vydán ve verzi 140.0 ESR „Eclipse“. Jde o vydání s dlouhodobou podporou, shrnující novinky v upozorněních, vzhledu, správě složek a správě účtů. Pozor, nezaměňovat s průběžným vydáním 140.0, které bylo dostupné o týden dříve.
Organizace Video Games Europe reprezentující vydavatele počítačových her publikovala prohlášení k občanské iniciativě Stop Destroying Videogames.
Společnost Raspberry Pi nově nabzí Raspberry Pi Camera Module 3 Sensor Assembly, tj. samostatné senzorové moduly z Raspberry Pi Camera Module 3.
Cathode Ray Dude v novém videu ukazuje autorádio Empeg Car (později Rio Car) z let 1999–2001. Šlo o jeden z prvních přehrávačů MP3 do auta. Běží na něm Linux. Vyrobeno bylo jen asi pět tisíc kusů, ale zůstala kolem nich živá komunita, viz např. web riocar.org.
Open source platforma Home Assistant (Demo, GitHub, Wikipedie) pro monitorování a řízení inteligentní domácnosti byla vydána v nové verzi 2025.7.
Wayland byl vydán ve verzi 1.24.0. Jde o menší vydání po více než roce. Více funkcionality bývá přidáváno v průběžných vydáních Wayland Protocols.
Textový editor Geany byl vydán ve verzi 2.1. Jde o udržovací vydání po bezmála dvou letech. Obsahuje drobná vylepšení vyhledávání, aktualizace podpory zvýrazňování syntaxe a dále převážně opravy chyb.
Funkce vrací identifikační číslo objektu předaného v argumentu. Toto číslo je vlastně adresou, kde je objekt uložen v paměti. Většinou se bude jednat o celá čísla, ale může se jednat také o dlouhé celé číslo. Identifikační číslo objektu je naprosto originální. Zruší-li se však objekt, může být vytvořen nový se stejným číslem (na stejné adrese).
Obě tyto funkce slouží ke vstupu dat z klávesnice. Je-li zadán prompt, vytiskne se na standardní výstup ještě před čtením. raw_input přečte řetězec a vrátí jej tak, jak jej získal. Oproti tomu input pracuje jako následující příkaz: eval(raw_input(prompt)). Pro vstup od uživatele se tato funkce nehodí, není bezpečná. Není-li jí předán platný pythonský výraz, vyvolá výjimku SyntaxError. Může se stát, že budou vyvolány i jiné výjimky; to záleží na výrazu, který uživatel zadal. Pokud požadujete lepší funkcionalitu při uživatelském vstupu, můžete importovat modul readline - obě funkce jej automaticky použijí.
>>> raw_input("Zadejte jméno: ") Zadejte jméno: Jakub Matys 'Jakub Matys' >>> x = 25 >>> input() x ** 3 15625 >>> input() 'a' + 25 Traceback (most recent call last): File "", line 1, in ? File " ", line 0, in ? TypeError: cannot concatenate 'str' and 'int' objects >>>
Jediným úkolem této funkce je zjistit, zda je object instancí třídy classinfo. Pokud ano, vrací True, jinak False. Funkce může být také použita pro typovou kontrolu. Potřebujete-li kontrolovat, zda je objekt instancí určité množiny, můžete jako druhý argument předat n-tici tříd, typu, n-tic, nebo všeho dohromady.
>>> isinstance(5, float) False >>> class trida1: ... pass ... >>> class trida2 (trida1): ... pass ... >>> obj = trida2() >>> isinstance(obj, trida1) True >>> # jak je videt, polymorfismus funguje skvele >>> isinstance(5, (int, float, trida1)) True >>>
Další testovací funkce. Vrátí True, pokud je class podtřídou classinfo. Pravidla pro argumenty jsou stejná jako výše.
Tato funkce vrací mateřskou třídu typu type. Předáte-li jako druhý argument objekt, bude s ním vrácená třída provázána (tj. metody vrácené třídy budou volány pro objekt, jehož instance je předána jako druhý argument). Pokud je druhým argumentem objekt, musí platit isinstance(obj, type) == True. A pokud je druhý argument typ, je nutná podmínka issubclass(type2, type).
Následující příklad je docela jasný sám o sobě. (z Python.org)
class C(B): def meth(self, arg): super(C, self).meth(arg)
Funkce prochází seznam list a aplikuje na každou položku funkci function. Vrací seznam hodnot, které vrátila jednotlivá volání funkce function.
>>> def treti_moc(x): ... return x ** 3 ... >>> map (treti_moc, range(1,25)) [1, 8, 27, 64, 125, 216, 343, 512, 729, 1000, 1331, 1728, 2197, 2744, 3375, 4096, 4913, 5832, 6859, 8000, 9261, 10648, 12167, 13824] >>>
Funkce vrací objekt, který se používá pro řízený přístup k atributu třídy. Jako první tři argumenty se předávají funkce pro získání hodnoty atributu, funkce pro uložení do atributu a funkce pro smazání atributu. Posledním argumentem je dokumentační řetězec. V následujícím příkladě se ukládá do atributu __x pomocí x:
>>> class C(object): ... def __init__(self): self.__x = None ... def getx(self): return self.__x ... def setx(self, value): self.__x = value ... def delx(self): del self.__x ... x = property(getx, setx, delx, "I'm the 'x' property.") ... >>> obj = C() >>> obj.x = 7 >>> obj.x 7 >>> obj._C__x 7 >>>
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
>>> class trida1: ... pass ... >>> class trida2 (trida1): ... pass ... >>> obj = trida2() >>> isinstance(obj, trida1) True >>> # jak je videt, polymorfismus funguje skvele(
obj
je instancí trida2
, která dědí z trida1
, proto isinstance
vrací True
- tady to vidím já)
class A: def x(self): print "h" class B: def x(self): print "f" #a tady trochu "polymorfisujeme" A().x() B().x()
Polymorfismus – odkazovaný objekt se chová podle toho, jaký je jeho skutečný typ. Pokud několik objektů poskytuje stejné rozhraní, pracuje se s nimi stejným způsobem, ale jejich konkrétní chování se liší. V praxi se tato vlastnost projevuje např. tak, že na místo, kde je očekávána instance nějaké třídy, můžeme dosadit i instanci libovolné její podtřídy (třídy, která přímo či nepřímo z této třídy dědí), která se může chovat jinak, než by se chovala instance rodičovské třídy, ovšem v rámci mantinelů, daných popisem rozhraní.No a v tom mém příkladě máš 2 objekty, rozdílného skutečného typu, poskytující stejné rozhraní, s kterými se stejně pracuje, ale jejich konkrétní chování se liší. Ještě bych mírně dovysvětlil ten příklad s dědičností v té citaci. To je příklad spíše typický pro staticky typované jazyky, kdy se kompilátor, aby byl spokojenej, musí dozvědět, zda nějaké typy jsou kompatibilní (ve smyslu stejného rozhraní). A k tomu se dá využít dědičnost a nebo třeba v javě interfaces, které s dědičností vůbec nesouvisí. No a pokud ten jazyk nepoužívá statickou typovou kontrolu, tak to samozřejmě kompilátoru sdělovat nemusíš. Ale to neznamená, že v daném jazyce polymorfismus neexistuje. Prostě polymorfismus se statickou typovou kontrolou (nebo s dědičností) souvisí velmi vzdáleně.
"Polymorfismus objektu souvisí s definicí rozhraní a jeho zjednodušením. Je to známo také pod názvem přetížení objektu (funkce, metody, operátoru). Přesnější a jasnější definice polymorfismu je zde: http://www.cs.vsb.cz/saloun/educ/C_CPP/kurs_CPP/ch02s03.html Jeho podstata spočívá, že jeden název metody (funkce, operátoru) může sdílet několik metod, které se liší pčtem parametrů nebo jejich datovými typy. Jazyk pak sám podle předaných parametrů použije správnou. "Tak to si pleteš s ad-hoc polymorfismem, který je jen jednou z inkarnací polymorfismu obecně.
"To že Python podporuje prostory jmen a v nich může mít odkazy na funkce/metody/promenne stejneho nazvu neni polymorfismus."Ne, to polymorfismus není. Polymorfismus je schopnost jediné definice kódu pracovat s daty různých typů. To ale Python bezesporu (díky pozdní vazbě volání metod) umí, pokud dotyčný kód manipuluje se svými parametry prostřednictvím definovaných rozhraní.
S datovými typy polimorfismus souvisí dost úzce, viz první věta tvé citace.Však já netvrdím, že s datovými typy nesouvisí, ale tvrdím, že nesouvisí se statickou typovou kontrolou. No a zbytek viz Kyosuke. Ty si pod pojmem polymorfismus představuješ "overloading - přetěžování", což ti teda na základě wikipedie uznám jako jeden z typů polymorfismu, ikdyž stím moc niterně nesouhlasím
class A: def x(self): print "h" class B: def x(self): print "f" for z in [ A(), B()]: z.x()
x()
a druha treba yable jako y()
, pak objekt
co je obe splnuje, by byl IMHO kandidat na moznost uplatneni polymorfni chovani.
(Student nejsem, ale pripomina mi to trochu Freuda (viz. polymorfne perverzni chovani) pi = [kosočtverec, čárka] for elem in pi: elem.nakresli()Metoda nakresli() je jeden interface, který se pro různé typy postará o příslušnou akci.
a = 5 #celé číslo b = 5.2 #reálné číslo cisla = [a, b] for x in cisla: print x.__div__(2) #metoda vyděldvěma()Metoda vyděldvěma() udělá jinou akci pro integer (dělí celočíselně) a jinou akci pro float (dělí "reálně"). A je to polymorfismus, že jo? Velmi podobně by to vypadalo i v céčku, že? Jen s trochu jinou syntaxí. A co jaderné volání, které zjistí IP adresu síťovky? Je to polymorfismus, když pro různé síťovky (drátové i bezdrátové) od různých výrobců existuje jeden interface? A co funkce sinus? Je polymorfní, když na základě různých argumentů dělá různé akce a vrací různé výsledky? A co bitová negace? Kolik zrnek písku už je hromada?