Projekt VideoLAN a multimediální přehrávač VLC (Wikipedie) dnes slaví 25 let. Vlastní, tenkrát ještě studentský projekt, začal již v roce 1996 na vysoké škole École Centrale Paris. V první únorový den roku 2001 ale škola oficiálně povolila přelicencování zdrojových kódů na GPL a tím pádem umožnila používání VLC mimo akademickou půdu.
Moltbook je sociální síť podobná Redditu, ovšem pouze pro agenty umělé inteligence - lidé se mohou účastnit pouze jako pozorovatelé. Agenti tam například rozebírají podivné chování lidí, hledají chyby své vlastní sociální sítě, případně spolu filozofují o existenciálních otázkách 🤖.
scx_horoscope je „vědecky pochybný, kosmicky vtipný“ plně funkční plánovač CPU založený na sched_ext. Počítá s polohami Slunce a planet, fázemi měsíce a znameními zvěrokruhu. Upozornil na něj PC Gamer.
O víkendu probíhá v Bruselu konference FOSDEM 2026 (Free and Open source Software Developers’ European Meeting). Program konference je velice nabitý: 37 místností, 71 tracků, 1184 přednášejících, 1069 přednášek, prezentací a workshopů. Sledovat je lze i online. K dispozici budou jejich videozáznamy. Aktuální dění lze sledovat na sociálních sítích.
Společnost Nex Computer stojící za "notebooky bez procesorů a pamětí" NexDock představila telefon NexPhone, který může funguje jako desktop PC, stačí k němu připojit monitor, klávesnici a myš nebo NexDock. Telefon by měl být k dispozici ve třetím čtvrtletí letošního roku. Jeho cena by měla být 549 dolarů. Předobjednat jej lze s vratní zálohou 199 dolarů. V dual-bootu by měl být předinstalovaný Android s Linuxem (Debian) jako aplikací a Windows 11.
Byla vydána nová major verze 9.0 softwaru pro správu elektronických knih Calibre (Wikipedie). Přehled novinek v poznámkách k vydání. Vypíchnuta je podpora AI.
Wasmer byl vydán ve verzi 7.0. Jedná se o běhové prostředí pro programy ve WebAssembly. Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu pod licencí MIT.
V reakci na nepopulární plán Microsoftu ještě více ve Windows prohloubit integraci umělé inteligence Copilot, Opera na sociální síti 𝕏 oznámila, že připravuje nativní linuxovou verzi prohlížeče Opera GX. Jedná se o internetový prohlížeč zaměřený pro hráče, přičemž obsahuje všechny základní funkce běžného prohlížeče Opera. Kromě integrace sociálních sítí prohlížeč například disponuje 'omezovačem', který umožňuje uživatelům omezit využití sítě, procesoru a paměti prohlížečem, aby se tak šetřily systémové zdroje pro jinou aktivitu.
NVIDIA vydala nativního klienta své cloudové herní služby GeForce NOW pro Linux. Zatím v beta verzi.
Open Gaming Collective (OGC) si klade za cíl sdružit všechny klíčové projekty v oblasti linuxového hraní počítačových her. Zakládajícími členy jsou Universal Blue a Bazzite, ASUS Linux, ShadowBlip, PikaOS a Fyra Labs. Strategickými partnery a klíčovými přispěvateli ChimeraOS, Nobara, Playtron a další. Cílem je centralizovat úsilí, takže namísto toho, aby každá distribuce udržovala samostatné opravy systému a podporu hardwaru na
… více »
Kniha je další z řady těch, které nepojednávají o Linuxu; nicméně
obsahuje o něm alespoň zmínku. Nenechme se ale zmást - tato kniha
je velice propracovaným a sečtělým pomocníkem!
Autor Petr Broža pro mě představuje jakési staré dobré časy, kdy jsem si za tři padesát kupoval Computer, později s přílohou o mobilních zařízeních (ano, ještě později Mobility) a hltal každé slovo původní redakce, která tvořila základy počítačové žurnalistiky a která už dávno neexistuje. Asi někdy v těchto dřevních dobách, kdy 486 byla „dělo”, já se vyžíval v Turbo Pascalu a někde v Americe se připravoval operační systém, který změnil svět, začal Petr Broža sbírat své zkušenosti s přetaktováním neboli overlockingem.
Své poznatky publikuje mimo jiné v této knize - Přetaktování. Jak zvýšit výkon počítače. Recenzuji druhé, aktualizované a doplněné vydání. Bohužel není zcela patrné, které informace byly aktualizovány, zato je patrné, které odstavce autor doplnil - obvykle z textu vyčnívají a někdy působí nepatřičně. Zcela nepokrytě autor přiznává, že další informace doplní v další aktualizaci, což místy svádí k myšlence, že jsme svědky dlouhé telenovely. Některé odstavce se totiž omezují na výčet čísel, parametrů a vlastností, které jsou opsány a přeloženy z firemních webů; jen aby bylo vidět, že aktualizace proběhla.
Tento postup však vlastně není na škodu - text je napsán a zbývá doplnit technické údaje o nových komponentách, nic jiného se asi nezmění. A proč taky zasahovat do rozjeté mašinérie výroby knih, když to funguje?
Kniha je členěna do následujících celků:
V první kapitole se dozvídáme, co je to přetaktování, kdy se o něj pokusit a také, co všechno můžeme zničit. Několikrát jsme upozorněni, že ztrácíme záruku a nemáme se na autora pochopitelně obracet v případě neúspěchu či vzniklé škody. Je zde také napsáno, které procesory přetaktovat nejdou, takže už v knihkupectví můžeme zjistit, zda do knihy investovat.
Tato kapitola je skvělá a vynikající. Na přibližně 85 stranách se dozvíme asi úplně vše o typech a modelech různých součástek stejně jako o principu jejich fungování, a to jak těch „viditelných” tak „neviditelných”. Mám na mysli jednak typy a modely procesorů, základních desek (motherboardů), čipsetů, zdrojů, grafických karet, tak typy pamětí, včetně jejich frekvencí a dalších specifikací. Dozvíme se, co je to FSB, south bridge, primární a sekundární napájení a cache procesoru, jaký je rozdíl mezi paticí a slotem, v čem se liší procesory značky Intel od AMD a mnoho dalších věcí.
Člověk, který zhruba tuší, „jak to funguje”, po přečtení zjistí, že vlastně vůbec neví a pravděpodobně zvolí sladkou nevědomost. Nebo naopak vezme šroubovák, kleštičky, ostříhá si nehty, objedná pizzu a jde do toho. Při čtení této kapitoly mi začalo v hlavě hučet poprvé. Snažil jsem se pamatovat si a třídit všechny ty informace, ale prostě to nejde. Síla této kapitoly je také v tom, že může sloužit jako referenční manuál, postihuje totiž všechny dosavadní komponenty (od prvních pentií do současnosti).
Vítejte ve „vyšší dívčí”. Kapitolu nelze číst izolovaně, člověk prostě musí znát určité principy, o kterých se píše v kapitole druhé - bez nich to dál nepůjde. Zde se už počítá teplo vyzařované procesorem, zdrojem, grafickou kartou, pamětmi a vůbec celou bednou. Heslo dne je „chladit, chladit, chladit”. Proč, jak a kde se dozvíme v podrobně rozpracovaném textu.
V místech, kde se kombinuje přetaktování procesoru, sběrnice a pamětí zároveň jsem se ztratil a do konce knížky jsem se už nenašel. Tento text rozhodně není pro amatéry a laiky, jako jsem já! Všechno je sice podáno srozumitelně a jasně, někdy přece jen suchopárně, ale je jasné, že člověk musí mít určité zkušenosti. Autor doprovází text zcela racionálně „pomníčky” - tichou vzpomínkou na zařízení, která zničil. Efekt je jasně didaktický; i se škodolibou radostí, že autor nesplnil základní podmínky, o kterých píše na začátku knihy a musel např. přepisovat přítelkyni diplomovou práci, protože neprovedl před nevinným přetaktováním zálohu disku. I mistr tesař...
Poctivým přelouskáním suché teorie jsme dospěli k tomu nejdůležitějšímu, k praktickým postupům, které nás provedou přetaktováním různých typů počítačů (Socket 7, Slot A, Socket A). Krok za krokem jsme provedeni BIOSem, dozvíme se, kde hledat a nastavit ten který parametr a jakou reakci organismu můžeme očekávat. Mluvím o organismu, protože v potaz jsou brány pochopitelně i měřicí prvky, které potvrdí či vyvrátí úspěšnost naší snahy.
I některé grafické karty lze do určité míry přetaktovat, zde se dozvíme, že z těch mála, které tuto akci podporují, lze několik přetaktovat programem v operačním systému. Linux to není, ale jak všichni víme, je to vlastnost výrobců hardwaru. Mimochodem, nejlepší způsob jak zvýšit výkon grafické karty, je chladit, chladit, chladit.
Tento úsek má nejnižší vypovídací hodnotu. Jedná se o záznamy testů z různých testovacích programů (SiSoft Sandra, 3D Mark, Quake 3 Arena), které linuxáky zajímají asi tak jako folklór jihoamerických indiánů. Nicméně jejich účel - demonstrovat úspěch procesu přetaktování - je srozumitelný a přece jen něco vypovídá. Na konci kapitoly je postup, jakým autor zvýšil výkon u tří sestav; včetně slepých uliček a špatných pokusů. Také se zvýšeným tlakem a vzrůstající zvědavostí čteme o pokusu zvýšit napětí jádra o 0.25 V a jsme zklamáni, když se dozvíme, že systém byl nestabilní...
Po přečtení jsem získal pocit, že všechna elektronika kolem mě jede na 60% procent výkonu a nestoudně se fláká. Pouze data, která jsou nad zlato, mi zabránila, abych se vrhl na svůj athlon se šroubovákem v ruce. Když si pomyslím, že by si paměti mohly pamatovat mnohem víc, procesor že by zvládal více procesů a disk doletěl dál...
Autorovi bych vytknul místa v textu, kdy pozapomněl, že nepíše pro Živě a se čtenářem rozmlouvá stylem řekněme velice uvolněným. Někdy jsou také patrné „vlepence” textu, které zcela roztrhají souvislosti. Autor se také občas opakuje, někdy je trochu nudný.
Celkový dojem je však velice kladný, kniha mě příjemně překvapila, protože bych ji dle názvu řadil spíše do edice „Jak na počítač”. I když se netýká Linuxu (s výjimkou několika stránek se neorientuje ani na MS Windows), je pro každého, komu je počítač koníčkem, skvělým pomocníkem při administraci (nejen) domácího počítače.
| Autor: Petr Broža |
| Název: Přetaktování. Jak zvýšit výkon počítače |
| Vydalo nakladatelství Computer Press, Brno 2003 |
| Počet stran: 197 |
| Cena: 189 Kč/ 272 Sk |
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
), já bych řadil taktování někam k lepení modelů letadel nebo vláčkům. Pro někoho je to prostě výborná zábava a
při které se navíc naučí spoustu věcí o počítačích a občas i ušetří nějaký ten peníz za hardware (i když většinou je to naopak ).
Z tohoto pohledu je uplne jedno ze kniha je napsana pro ten jeden jediny system, paran stejne v jinem nepari. Samozrejme ladeni je presne tak, jak rikas, trosku jina.
Muze to byt fajn konicek, ale vyrobce moc dobre vi proc napr. FSB muze mit nejake maximalni hodnoty a kolik toho pameti opravdu zvladnou. A navic, megahertze nejsou vsechno . Napr jsem videl nejakou X GHz testovaci sestavu chlazenou tekutym nitrem a uprime jsem se zdesil... Blbe je, ze taktovaci nikdy neberou v potaz kde konci zabava a kde uz o neco jde: Ono pokud zhori procesor vem ho cert, dobre jim tak, ale sem tam blnouci pamet, cache, nebo vlastni debilitou odpaleny nebo postupem casu umuceny disk uz vetsinou znamena rozsahlou a vaznou ztratu toho nejcennejsiho - dat.
Dalsi vec, ktera me osobne stve ze vseho nejvic je, ze chrlicum a stavitelum "elektrickych kamen" jde vic nez o uzitnou hodnotu o hrubou silu: pouzita metoda vytriskat z HW co to da, nevadi ze blba grafacka slouzi zaroven jako fen, nevadi ze kompl chladi vodarna, hlavne kdyz to ma o par MHz vic; Ale jak brutalne stoupne prikon a kolik takovych hracek staci napajet jedna cmoudici hruza v sev. cechach, pripadne dukovansky mazlik se radeji desim odhadovat. Stale me chybi neco jako LP (low prikonova) varianta zbytecnosti jako je grafacka, deska, pameti, procesor... Nevidim jediny duvod, proc by jen neco tak nepodstatneho, jako je procal v Xterminalu, mel mit prikon >60W nehlede na ostatni komponenty. Takovy LP xterm by se napr. male ci stredni firme docela solidne vyplatil
PS: Opacny tunning zarovek se samozrejme hodi Nevim proc, ale i 240V zarovka v baraku hori dost podezrele rychle, takze to chce silnejsi kalibr pro zvyseni zivotnosti 
-djz
. Coz bude nejspis kapalnej dusik.
)) Kdyz o necem nevim, tak o tom nepisu. Rika vam neco treba grabovani videa z DVD do DivX/xvid? Vite, jaky je rozdil v rychlosti grabovani na Duronu 1600/133MHz a na sestave, kde se z tohoto CPU udela Athlon (ano,skutecne to jde) 2200GHz/220FSB? Ja vam to povim, jede to vice nez 2x rychleji a mam to doma
. Ale z hradla se odebírá jenom řídící signál, takže by nemělo být příliž zatěžováno. Přesně tak. Stav unipolárního tranzistoru je dán napětím na mřížce a to nepětí znamená, že tam je, nebo není nějaký náboj. Pokud se má stav změnit, tak se musí ten náboj odvést, potažmo přivést. Průchod náboje (proud) reálným vodičem (přívodní plus všechny ty otevřené {i zavřené defakto} trandíky po cestě) vykoná práci. No a je rozdíl jestli tu práci uděláte za sekundu tisíckrát, milionkrát, nebo miliardakrát (frekvence procesoru). No a miliardakrát ta prťavoučká prácička v joulech jsou Watty a té vaty je tam dost na to aby se to slušně zahřálo a aby to taky slušně žralo. No a množství elektronů (velikost toho náboje) závisí na napětí a velikosti kapacity G vůči substrátu, proto se to z venku jeví jako by ten proud pro střídavé napětí závisel na nějaké imaginární vodivosti kondenzátoru, ale prísně fyzikálně vzato to co nám tam topí a žere, je reálný odpor přívodů procházený reálnými elektrony. Z toho vyplývá, že výkon závisí na frekvenci, napětí, kapacitě G-S a odporu přívodů a tranzistorů (přísně teoreticky otevřených i zavřených, ale ty zavřené ten odpor zmenšují minimálně - jedná so celkový odpor všech cest, kudy se tam/odtama ten náboj může dostat) a to tak, že všechny čtyři veličiny ten výkon zvyšují a ktomu se přidá nějaký prťavoučký příkon přes svodové odpory. - Stručně rekapitulováno selským rozumem (deformovaným vysokoškolským studiem) doplněným teoretickou elektrotechnikou ze středoškolských učebnic (Příslušné vzorečky jdou fakt najít v učebnici teoretické elektrotechniky pro SPŠ.)
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz