Training Solo (Paper, GitHub) je nejnovější bezpečnostní problém procesorů Intel s eIBRS a některých procesorů ARM. Intel vydal opravnou verzi 20250512 mikrokódů pro své procesory.
Byla vydána nová verze 25.05.11 svobodného multiplatformního video editoru Shotcut (Wikipedie) postaveného nad multimediálním frameworkem MLT. Nejnovější Shotcut je již vedle zdrojových kódů k dispozici také ve formátech AppImage, Flatpak a Snap.
Svobodný elektronický platební systém GNU Taler (Wikipedie, cgit) byl vydán ve verzi 1.0. GNU Taler chrání soukromí plátců a zároveň zajišťuje, aby byl příjem viditelný pro úřady. S vydáním verze 1.0 byl systém spuštěn ve Švýcarsku.
Spolek OpenAlt zve příznivce otevřených řešení a přístupu na 209. brněnský sraz, který proběhne tento pátek 16. května od 18:00 ve studentském klubu U Kachničky na Fakultě informačních technologií Vysokého učení technického na adrese Božetěchova 2/1. Jelikož se Brno stalo jedním z hlavních míst, kde se vyvíjí open source knihovna OpenSSL, tentokrát se OpenAlt komunita potká s komunitou OpenSSL. V rámci srazu Anton Arapov z OpenSSL
… více »GNOME Foundation má nového výkonného ředitele. Po deseti měsících skončil dočasný výkonný ředitel Richard Littauer. Vedení nadace převzal Steven Deobald.
Byl publikován přehled vývoje renderovacího jádra webového prohlížeče Servo (Wikipedie) za uplynulé dva měsíce. Servo zvládne už i Gmail. Zakázány jsou příspěvky generované pomocí AI.
Raspberry Pi Connect, tj. oficiální služba Raspberry Pi pro vzdálený přístup k jednodeskovým počítačům Raspberry Pi z webového prohlížeče, byla vydána v nové verzi 2.5. Nejedná se už o beta verzi.
Google zveřejnil seznam 1272 projektů (vývojářů) od 185 organizací přijatých do letošního, již jednadvacátého, Google Summer of Code. Plánovaným vylepšením v grafických a multimediálních aplikacích se věnuje článek na Libre Arts.
Byla vydána (𝕏) dubnová aktualizace aneb nová verze 1.100 editoru zdrojových kódů Visual Studio Code (Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy a videi v poznámkách k vydání. Ve verzi 1.100 vyjde také VSCodium, tj. komunitní sestavení Visual Studia Code bez telemetrie a licenčních podmínek Microsoftu.
Open source platforma Home Assistant (Demo, GitHub, Wikipedie) pro monitorování a řízení inteligentní domácnosti byla vydána v nové verzi 2025.5.
Server news.zdnet.co.uk informuje o návrhu dvou členů Evropské komise, podle kterého by vývojáři měli být zodpovědní za svůj kód. Proti návrhu se ohradili mimo jiné Alan Cox nebo ředitel BSA pro veřejné záležitosti Francisco Mingorance, jehož názory v článku najdete. Této záležitosti se věnuje také linuxjournal.com.
Tiskni
Sdílej:
Poslednou dobou si hovorím, že na čom fičia niektorí členovia EK, lebo je to fakt silné.
Jak pisi jinde, u vetsiny komercniho sw, mate moznost si po dobu omezenou aplikaci vyzkouset a pak se tedy rozhodnout, zda ji chcete.
Srovnani s autem pokulhava, vetsina programu ma ve sve licenci, ze se nesmi pouzivat pro kriticke pouziti - kde jde o zivot, jako treba velin JE.
reagoval jsem na to, ze chyba v aute te muze zabit, ale chyba ve vetsine programu neohrozuje lidske zivoty.
zda software splňuje všechny jeho [uživatelovy] požadavky ... když tohle má problém zvládnout i samotný autor při testování?Sám sis odpověděl...
Jsem pro. Kvalita softwaru je otresna. Je to snad jediny produkt, kde vyrobce za nic neruci. Kdyby se timhle stylem vyrabely potraviny, jiz jsme vsichni za rekou styx.
Ostatně, taková legislativa by postavila mimo zákon všechny svobodné licence i microsoftí EULACopak EULA, ale co takové jmelí ... Teda chtěl jsem říct - copak EULA, ale co taková EUPL s body 7. Vyloučení záruky a 8. Vyloučení odpovědnosti?
A vynucovat záruku u ostatního zboží (boty, kalhoty, ...) není absurdní?
snad se tim myli ten, kdo ma autorak na kod a to je vzdy vyvojar.
Je.
V JADROVKE riadenie cislicovym pocitacom, to NIE JE MOZNE!
kazdy cislicovy pocitac ma nedefinovany stav a pre jadrovky riadia ANALOGOVE POCITACE.
cislove robia len dohliadanie...
Zaruka sa poskytuje na SW na vyvoj leteckych motorov - stoji cez 100 000 EUR na jedno jadro..
alebo BIOS, ci firmware... Lebo tam predavas SW ako neodelitelnu cast HW..
Já např dělám na softu pro jednu banku a normálně záruku poskytujeme. Prostě půl roku opravujeme chyby zadarmo. Ve smlouve to normálně je. A u softů na zakázku je to běžné.
Tak predne u placeneho sw mas vetsinou narok na support a vyrobce ti poskytuje aktualizace a opravy.
Uvedomujes si jak moc by se zpomalil vyvoj sw a jak neskutecne by stoupla jeho cena?
Pri zodpovednosti za kod, by se donekonecna testoval a furt by se odkladalo vydani.
Sw firma by musela platit armadu testeru a byt pojistena na milione pro pripad hromadne zaloby a to by vse dala do nakladu,
takze nakonec to vse zaplati koncovy zakaznik.
Pokud jsi nekdy nejaky kod psal, tak ti musi byt jasne, ze se chybam proste nevyhnes, bud preklepy, spatna logika, neosetrene vstupy ci spatna komunikace v tymu.
Oproti rohliku, nebo auta, kde si koupite fyzicky vyrobek se tezko jeho chyba odstranuje a resi se to vymenou ci opravou, ale u sw je diky Inetu jednoduche tyto chyby odstranovat "za behu".
Hezky jste sepsal duvody platne univerzalne proti zaruce na jakykoli vyrobek. Nicmene jsem nadmiru zhnusen dnesnimi vyvojari s jejich permanentnimi odkazy na novou verzi. Je to stado tupych primitivu, kteri berou plat za nic. Vyvoj by se asi zpomalil, ale mou prioritou neni rychly vyvoj, ale fungujici software. Kdyz si vzpomenu, jak vyvojari vytezuji libovolne rychly pocitac pri sebetrivialnejsi uloze jenom proto, ze funguji sofistikovanym stylem pokus/omyl, strilel bych je po stovkach. Je to urcite profese s naprosto psychopatickym vystupem. Smrt dnesnim vyvojarum!
videl jsi nekdy zdrojak?
To neni jako kdyz ti sklar rizne sklo do dveri - bud je rovne nebo krive, nic mezi.
Mezi moje priority napr. rychly vyvoj patri a sw ktery pouzivam podle meho funguje dostatecne.
Nikdo te prece nenuti pouzivat sw, ktery ti nevyhovuje.
Co se tyce zvysenych pozadavku na sys prostredky, tak to je podle me dan za objektove programovani.
Pouzivaji cele kusy kodu, ktere uz nekdo napsal pred vami a vy to 'lego' davate dohromady + vlastni kod - tim je v plikaci mnohem vice 'zbytecneho' kodu ktery tam neni potreba.
Zkus napsat nejakou vetsi aplikaci jako treba Office v cecku uplne od piky - casove neunosne a skoro nemozne.
Jestli si myslis, ze aplikace napise sama metodou pokus omyl, tak si to muzes zkusit :-P
PS: pokud trivialni udelatko zere 100% CPU , tak asi opravdu obsahuje chybu, ale netusim, ze bych se stim nejak casto setkal, naposledy jsem cetl o nejakem plasmoidu kalendare pro KDE 4.x, ale fakt tyto problemy nemam, navic OS by mel sam odstrelit proces, ktery mu zere vsechny prostredky.
Vyvojar se prihlasil. Snadno se pozna podle toho, jak povazuje vysvetleni chyby za jeji opravu a mysli si o vyvoji, jak je slozity, protoze musi chodit do prace. Tak jako ty netusis, jak se vyrabeji pisty do auta, tak je mi jedno, jak vyrabis software. Hlavne se netvar, jak je to slozite. Slozite by mozna bylo psat software podle pravidel a se zarukou a ne potit ty dnesni vyblitky.
jj, asi to fakt nema smysl...
Dalsi vyvojar, kteremu se hodi, ze se muze zivit vyrobou totalniho bordelu.
Nejsem vyvojar (kdyz o tom uvazuji), ale delam ve velke sw firme ve vyvoji testera, takze o tom opravdu neco vim. A nejaky kod pro sebe jsem take jiz stvoril.
Navic jsem tez clovek a muzu chybovat - tedy davam svoje koule za to, ze v aplikaci jiz o zadne chybe nevim, ale ver, ze je jich tam mraky, protoze se neda podchytit vsechny stavy do kterych se probram muze dostat pri produktivnim pouzivani, o novych aktualizci OS ci interakci s nejakym programem jineho vyrobce (kterych jsou miliony) nemluve.
Ono to pak ta zodpovednost muze vypadat tak, ze vyvojar sice stvori chybu, ale ty jako vystupni kontrola kdyz se dopustis chyby tim, ze chybu neodhalis a po vypusteni aplikace dojde na hromadnou zalobu, tak firma muze sezrat testera, ze neodvedl dobre svoji praci.
PS: jak se vyrabi pisty do auta vim, na skole jsem mel zaklady strojariny a tata dela na soustruhu pro letecky prumysl... takze mam predstavu, rozhodne vetsi nez ty o tom jak vlastne vznika program.
Kdyz koupite soustruh, tak ma presnost podle nejake normy a jde to celkem snadno zkotrolovat. Na soustruhu potom udelate pist a pokud nepokazite pracovni postup, tak vznikne spravny pist jak se slusi a patri. Pro programatory neexistuje moznost jak si overit funkcnost veci na ktere spolehaji. My totiz nemame zadnou obdobu suplery, zadme merici body na soucastce. My mame kompilator, ktery je kontrolorem gramatiky, ale neumi poznat jestli vety davaji smysl a potom debuger, ktery nam vetsinou dokaze ukazat na slovicko, ktere ASI pocitac nepochopil. Psani kodu se opravu az prilis podoba psani knizek. (a co teprve kdyz 20 lidi naraz pise regal knih kterej na seba maji dokonale navazovat)
Pokud jste rozcileny na firmy, ktere vytvareji CAD systemy, tak jste rozcileny pravem. Znam jen veci od autodesku a slysel jsem o CATII a je to obecne hruza.
Nejen to, verim, ze by to doslo tak daleko, kdy by se reklo, ze v PC smi byt jen vyjmenovane aplikace tretich stran se kterymi byla odzousena interakce.
Mohlo by to dopadnout tak, ze M$ vam neuzna zaruku pokud jiz do Windows naistalujete jiny program nez od Microsoftu ci takovy, ktery nebude mit certifikat, ze je 'homologovany'.
To ze je casto problem spoluprace apliakci ruznych vyrobcu v kombinaci s ruznym hw je snad jasne.
Hle, vyvojar vysvetlujici, proc neco nejde. Aspon by se prosadily standardy a lidi by kupovaly produkty odpovidajici standardum, ktere by jasne definovaly rozhrani pro spusteni cizich aplikaci, formaty dokumentu apod. A ne ten dnesni bordel "v pristi verzi to bude bezva"
Je potreba najit chybu v nekde hodne hluboko a nejakyho chytriho pana z americky univerzity, kterej to pred 30 lety napsal zavrem za vsechny prohresky v programovani. Aspon ma milion let :)
Ja mu rozumim. Vy se snazite (rekl bych, ze schvalne) napasovat budouci reseni problemu na stavajici neuspokojivy stav. Vse je otazkou definic rozhrani. Za predpokladu normalniho stavu byste proste vlastnil nastroje pro testovani vasi aplikace ne na konkretni verzi javy, ale na definici rozhrani. Vsechno by prestalo vychazet ve 42 soubeznych verzich, kdy ani jedna nesplnuje nic kompletne, ale proste by se vypiglovala 1-2 verze. Muj osobni nazor je, ze by zpomaleni vyvoje prospelo.
Problém je, že každý test zahrnuje pouze konečné množství stavů prostředí. Takže test vám pouze řekne, zda testovaný program testem prošel, nebo neprošel. To ale vůbec neznamená, že existuje případ, kdy program chybuje a test jej nepokrývá.
Nerozhodnutelnost problému zastavení a všech dalších problémů, které jsou stejně těžké (třeba ekvivalence dvou programů), je jedním z důvodů, proč je nemožné požadovat na software neprůstřelnou záruku shody, a tím i proč je nepraktické požadovat běžnou spotřebitelskou záruku v rozsahu odpovídajícímu zárukám v jiných oborech.
Právě že záruka takto koncipována de facto je. Pokud si koupíte výrobek s vadou, tak si jej můžete nechat vyměnit.
Reklamace představuje pro výrobce náklady, které musí zákazník nějak zaplatit. Případně může výrobce mít přísnou výstupní kontrolu, která sice předejde mnohým reklamacím, ale i tak si ji zákazník zaplatí.
Aby bylo možné vyvážit náklady a prodejní cenu, je třeba znát míru vadnosti. Pro to musí být rozhodnutelné, co je vlastnost a co je chyba. Je třeba stanovit specifikaci.
U klasického zboží je to „snadné“, protože množství sledovaných vlastností je poměrně malé a je možné jej celé podchytit, případně velkou část ponechat na zdravém rozumu a předpokládaném obvyklém chování.
Software je ale úplně jiné povahy. Konečný kód programu (i když dnes obludně velký) zpracovává potenciálně nekonečné množství konečných vstupů, kde korektnost vstupu, programu a výstupu je dána složitým formálním popisem.
Takže vytvořit dokonalou specifikaci a postup ověřování shody je prakticky nemožné. Software je spíše nutné řadit do škatulky spolu s rozsáhlými architektonickými díly. (A třeba i tam je odpovědnost za vady rozdělena mezi stavitele a projektanta a za vady způsobené do té doby neznámými zákonitostmi (prakticky vše, co normy a standardy nepodchycují) neodpovídá nikdo.)
Jenže to už se pohybujeme úplně mimo běžný spotřebitelský trh. A protože software se „prodává“ jako housky, tak je třeba z odpovědnosti slevit. Respektive odpovědnost za škodu je třeba snížit třeba na (násobek) pořizovací ceny softwaru (jak se už dnes uplatňuje) a záruku na bezvadnost v podstatě redukovat na možnost odstoupení od licenční smlouvy, když software je v rozporu se specifikací, která je součástí smlouvy (to se dnes také děje).
V podstatě masový software se prodává bez záruk bez specifikace (as-is) a zakázkový má sakra podrobnou a drahou specifikaci.
Pokud by se licenční smlouva na software stala předmětem ochrany spotřebitele, tak by kromě nechutně dlouhého licenční ujednání byla neméně nechutná specifikace podobná smlouvám na bankovní služby a co nejméně konkrétní ne nepodobná patentovým vzorům.
A ještě něco: Vady ve fyzickém zboží a tudíž i reklamace vznikají nekontrolovatelnými odchylkami od výrobního postupu případně vadami ve vstupních surovinách. Je to věc, které se nelze zbavit a kterou nikdo (z hlediska jednotlivce) nedokáže ovlivnit. Proto má smysl požadovat záruku jako ochranu těch několika nešťastlivců, na které vyjde zmetek.
Vady v softwaru ale nevznikají samy od sebe. Naopak se postupným záplatováním výrobního procesu (nikoliv již samotnou výrobou) odstraňují. Takže softwarová společnost je spíše výzkumná společnost, kde základ je ve vývoji a postupném zdokonalování. Takže je zcela pochopitelné, že novinka bude plná chyb a během času bude lepší a lepší.
Proto si myslím, že současná praxe vývoje a prodeje komerčního softwaru, kdy si zákazník zakoupí nějakou verzi a tím i všechny budoucí záplaty na danou verzi, je v souladu s charakterem vývoje softwaru.
I „klasické zboží“ vstupuje do potenciálně nekonečně variabilního množství interakcí s okolním světem, způsobů použití a kdovíco všeho.Nicméně některé způsoby použití znamenají ztrátu záruky.
Vse je otazkou definic rozhrani.To není pravda, a to přinejmenším ze dvou důvodů. Jednak definice rozhraní nemusí být úplná. Část chování může zůstat (a často zůstává - viz např. POSIX) nedefinována. Spoléhat pouze na rozhraní by bylo možné jen v případě, že by bylo úplně definováno, tj. neexistovalo by nic, co by bylo ponecháno na vůli implementátora komponenty, o jejíž rozhraní se jedná. Druhým důvodem je to, rozhraní se může v budoucnu měnit (třeba i jen inkrementálně, tj. jen se rozšiřuje) a komponenta pak buďto zcela ztratí kompatibilitu (prostě se řekne, že "nejde s novým rozhraním používat") nebo část rozhraní (např. nové návratové hodnoty) interpretuje nějakým způsobem, který nemusí být předem definován.
ne ze bych chtel byt osklivy na politiky, ale o ni by mohly byt zodpovedni za zakony a klidne i vcetne toho, ze nektere potrebne neudelaly
Presne jak rikate. Jak schvali nejakej paskvil, nepustit je ze snemovny, nez to opravi (vybavuju si unorovou schuzi, kdy se ti magori jen hadali a delali divadlo a pak 1/2 veci nestihli, ja se tak chovat v praci, tak letim).
A jakým mechanismem bude probíhat kontrola toho, co měli nebo neměli schválit za zákon?
No zrovna dneska sem ráno v bedě slyšel, že antidiskriminační zákon má skluz. počítalo se s jeho existencí, ale skutek utek.
Většinou u nás nestíhají legislativu, kterou máme nadiktovanou z EU, bych řek.
No zrovna dneska sem ráno v bedě slyšel, že antidiskriminační zákon má skluz. počítalo se s jeho existencí, ale skutek utek.No a? Zrovna tenhle zákon je z principu paskvil.
Jenze u vetsiny komercniho sw mas moznost po omezenou dobu si dany sw vyzkouset a pak se rozhodnout, zda jej chces a zaplatis.
Nekupujes zajice v pytli.
Já na tom tedy něco velmi špatného vidím - a to je násilí vůči dodavateli, kterému je odejmuto právo na svobodnou nabídku a výběr vlastností svého produktu. Je čistě na dohodě prodávajícího a kupujícího, za jakých podmínek a zda se jejich obchod uskuteční. Pokud kupující nechce produkt, který nenabízí prodejce s nějakou vlastností (v tomto případě "zárukou"), tak jej prostě nekoupí a hledá u konkurence. Pokud jej nenabízí ani konkurence, tak buď sleví ze svých podmínek, nebo se žádný obchod neuskuteční. Toť vše. Podobné spotřebitelské zákony nikoho nechrání, jsou zlem, které je třeba kategoricky odmítnout.
To není pravda, zákony na ochranu základních lidských práv jsou nezbytné. Co je třeba odmítnout jsou zákony, které jdou proti právu na život, svobodu a vlastnickému právu - což je právě obsahem diskutovaného návrhu dvou členů EK.
Výše apeluješ na prohloubení znalosti problematiky... Začni u sebe, protože by Ti prostudování "těhle teoretických pohádek" zřejmě prospělo.
Kvalita krabicového software může být jaká chce, pořád nevidím žádný racionální důvod, proč by kvůli tomu měl být software předmětem regulace. Pokud se Ti kvalita něčeho nelíbí, tak to neber, nikdo Tě nenutí.
Nenapadlo mě, že někdo nepochopí, které z těch tří práv návrh poškozuje... Jedno z nich to skutečně je, které asi? Takže asi tolik k hrubé lži.
Konečně jsi narazil na podstatu problému a důvod, proč se nemůžeme shodnout. To že je něco žádoucí a užitečné (použití počítače, software) vůbec neznamená, že má někdo právo to požadovat či snad dokonce právo požadovat to v nějaké kvalitě! Takže to není, opravdu NENÍ, racionální důvod pro regulaci. Takže "když se Ti to nelíbí, tak to neber" JE zcela uspokojivé.
Windows spojené s laptopem se mi sice nelíbí, nicméně musím respektovat nabídku prodejců. I když by to asi bylo z mého pohledu výhodné, rozhodně jsem proti řešení této situace násilím (ať už pistolí za pultem nebo státní regulací - je to totéž). Protože to je špatně. To už není trh, to už není z obou stran dobrovolná směna. Že by měl někdo vzdělávat spotřebitele a říkat jim co by měli chtít, tak to už je snad špatný vtip. To musí vědět každý sám a každý chce také něco jiného.
Totéž si můžu říct já, ale reaguju právě proto, že jsem tohle "právo na výrobek a služu nějaké kvality" celkem čekal a rád jsem proti němu argumentoval. Čím víc lidí si uvědomí, že nemá žádné právo na čerstvé rohlíky, dobrý software atd., tím lépe.
Není nad to po ránu potkat správného altruisticko-kolektivistického nadšence:)
Souhlas, koupě software je v podstatě podobný spotřebitelský vztah, jako koupě zboží. Záruku mít za funčnost a za to, že když program něco zničí, je výrobce za zničené informace zodpovědný. Když si koupím pračku, používám ji podle návodu a zničí mi oblečení, mohu se obrátit na ochranu spotřebitele a získat náhradu. Pokud mi program zničí dokumenty, smlouvy, fotky nedostanu nic. A v mnoha případech hodnota takovýchto informací je značná. Je celkem jasné že se to BSA nelíbí. Doposud jen křičeli, honíme zloděje, teď by měli i za soft ručit.
Pravdu díš, je to stejný vztah. A ani jeden nemá být předmětem regulace. Jak jsem psal již výše, záruka MŮŽE být dohodnutou součástí obchodu (protože ji zákazník často chce), ale vynucovat ji zákonem je nemorální a nelogické. To je tak, když se dva kluci z EK rozhodnou udělat něco pro "dobro společnosti"...
"Pokud mi program zničí dokumenty, smlouvy, fotky nedostanu nic"
Ale ty mas moznist si ta data zalohovat, kdyz jsou tak dulezita.
Užitečnost a žádoucnost mě zajímá až moc. Ale to jsou atributy, které je schopen přidat nějakému výrobku či službě pouze jednotlivec. Že jsou počítače a software užitečné pro mě a pro Tebe ještě neznamená, že jsou užitečné pro Frantu. Pro někoho jsou užitečné se zárukou, pro Pepu i bez záruky... Diskutovaná regulace upírá svobodnou volbu výrobce nabídnout Pepovi software bez záruky, protože si někdo řekl, že záruku chtějí všichni. Nerozumíš tomu, nebo nechceš?
Jak si to spotřebitel zjistí je čistě jeho věc, stejně jako třeba výběr partnera... Získáváním informací, jejich tříděním a zpracováním. Můžou existovat služby, které za nějaký peníz porovnají zboží v daném segmentu trhu. Podstatné je to, že zodpovědnost za jeho volbu nebude na nikoho přenášena a nebude dotována z peněz ostatních.
Proč by to nebylo možné? Vynoří se konkurence, která bude prodávat software se zárukou (když je po ní takový hlad) a je to. Žádná "celospolečenská dohoda" k tomu opravdu není třeba.
Jen ať to zavedou. Pro každý produkt se bude dělat formální analýza bezpečnosti, cena produktu vzroste v řádech, za Windows budou lidi platit 100 tisíc korun. Nekomerčnímu softwaru to bude hrát do not.
Treba pak bude mozne se z Windows po odhlaseni uzivatele i znovu prihlasit jako nekdo jiny. Ted jsem mel v ruce pocitac s Win XP Home sp3, kde z nejakeho neznameho duvodu po odhlaseni administratora nebylo mozne se znovu prihlasit jako jakykoliv uzivatel a tak bud v pripade nutnosti administracniho zasahu se jen prepinaly ucty a administrator zustal prihlaseny az do ukonceni prace s pocitacem, nebo se pocitac hned rovnou restartoval. No neberte to za ty prachy. Bohuzel vlastnik onoho PC neni naklonen alternativam.
nemožnost mít reálné hodiny v UTCTohle není funkční vada, to je vlastnost. Microsoft vychází z toho, že na počítači je jen jediný operační systém (Windows) a není proto důvod nějak řešit problém, který vznikne, pokud se střídá více OS. Pro samotnou funkci systému není podstatné, v jakém čase hardwarové hodiny běží.
Bohužel, v tom návrhu se nerozlišuje mezi komerčním a nekomerčním softwarem:
According to Mingorance, the proposed regulatory extension would cover all software, including beta products, and would cover both proprietary and open-source software. (Zdroj)
To je docela hnusárna. Umíte si představit ty následky? Vývoj nekomerčního a svobodného softwaru by se musel přestěhovat mimo EU nebo být distribuován přes anonymizační systémy typu Tor, aby nešlo vypátrat autora. Taková vize se mi opravdu nelíbí.