Staré fotky (z lepších časů)

2.4.2010 01:42 | Přečteno: 2486× | poslední úprava: 2.4.2010 01:53

Markéta dorazila v sobotu ráno. Samo sebou nejela ani autobusem, ani ji nikdo nepřivezl, jak slibovala, ale autem. Prý ji je lépe. Neříkal jsem nic. Musel bych mít dlouhou řeč a výsledek by byl stejný. Takže jsem si ji užil, co tu byla. Vypadala spokojeně. Já také byl spokojený. Sice mě trápil Solaris, respektive OpenSolaris, ale takové trápení je spíš zábava. Zvládl jsem nejhorší. Ani jsem přes víkend nevytáhl paty z domova. Nějak jsem neměl potřebu. Celý týden mimo domov, v MHD, takže vždy když se udržím takhle doma, přijde mi svět, po těch dvou dnech v odloučení za dveřmi bytu naprosto vzdálený a nedá se říci, že by ona vzdálenost byla nějak nepříjemná. Kupodivu, to není věkem, ale potřebou jíž mám od dětství, co si tak vzpomínám.

Někdy na mě přijde chuť žít v tichu a klidu. Jen bigbít hraje. Dokonce jsem se díval v televizi na hokej. Nechal jsem se zlákat NHL. Ale v Kanadě a Americe tohle divadlo bude zřejmě velkolepější a umocněné i diváckou kulisou. Také jsem nevěděl komu fandit. Stejně jako většina diváků na stadionu. Ani nevím jak se jmenuje.Ten stadion.

Názvy sportovních hal se mění. Stejně jako se mění mnohé jiné zaběhnuté. Život plyne. Tedy Hérakleitos pravil „ Pantha Rei.” Vše plyne. No nekecal. Prohlíželi jsme z Markétou fotky z cest, z dětství i rodinné. Díval jsem se na ty známé tváře, co tu už nejsou. A bylo mi dobře. Občas mě chytí sentiment a vypravuji rodinné historky při prohlídce fotografií. Markéta se mě ptala mimo jiné ,jako mnozí další na důvod pojmenování mé nejmladší dcery jménem Babeta.

Jediný důvod o němž vím, je ten, že Petra po rozchodu se rozhodla, že nebude dbát na dohodu a pojmenovala dítě podle svého uvážení. Není to ošklivé jméno, ale samozřejmě jsem tím dostal tehdy najevo, že nemám nárok. Pobavila mě jedna taková hvězdička z nějakého seriálu na Nově, která prohlásila, že otcové mají zbytečně mnoho práv. Četl jsem to v bulrváních příhodách na Seznamu.Taky si myslím. Uplně nejlepší by bylo, kdyby neměli žádná. Otcové. Žádná práva, žádné povinnosti a nechat dámám toužícím po klidu a svobodě trochu volnosti.

Sice takhle matkami „milovaným dětem” v životě moc pšenka nekvete, ale což. O děti jde až na posledním místě. Napřed práva na štěstí matek a pak teprve zájmy dětí. Markéta mi občas vypráví hrůzostrašné historky z dětského domova, kde pracuje, kde se prý jednoduše děti odloží, nebo jsou rodičům a především matkám, děti pro „skvělou péči” odebrány. Ale možná, že mě jen tak napíná. No nebudu se rozšiřovat nad svým oblíbeným tématem. Nikam by to nevedlo.

Důležitá je sledovanost, čtenost a hvězdička z Novy je jistě pro mnohé dámy „směrodatnější,” než dětská psycholožka, která s dětmi tohoto druhu pracuje dnes a denně. V případech, které mi popisovala, většinou ty matky neměly čas a otcové chuť. Fakt je jeden. Ústav asi není nejlepší místo pro malé děti a jejich citová deprivace se každým tam stráveným dnem prohlubuje, ale když nic jiného, jsou alespoň naživu.

Samozřejmě levicoví mluvkové budou mluvit o chudobě a strádání rodin, kde matky žijí jako samoživitelky. Žijí těžce, a je pravda, že to asi ty matky nemají lehké. Leckteré, ze zoufalství, si najdou prvního muže, který je ochoten snášet jejich děti. Snášet říkám, ne milovat. To se občas stane. Ale jen občas a velmi zřídka. Dost často ti muži ty děti nejenže nemilují, ale oni je ani nesnáší.

Obávám se ale, že se do situace, kdy to nemají lehké, dostávají matky minimálně z 80%, sami svou mylnou představou, že po rozvodu na ně čeká princ na bílem koni a ve zlatém brnění s cestovním váčkem plným briliantů pro ně a jejich děti volně k použití. Nečeká. Většinu rozvedených matek čeká jen hledání jiného partnera, který bude možná víc než jen k sexuálnímu použití. Prožívají mnohdy a mnohé podstatně nižší životní úroveň než jejich bývalí muži. Na ty se samozřejmě zlobí, že nebyli lepší.

Problém mnohých žen je v jedné věci. Neuvědomují si, že sice byly kdysi obletovány, byly cílem mnohých mužů, takže si například k otcům svých dětí dovolovaly věci, které jim procházely v dobách, kdy ještě jejich partneři byli zaslepeni zamilovaností, ale zamilovanost jejich mužů pominula, jejich krása zvolna odplývá, zůstávají starosti a nekonečná námaha, kde mnozí muži poslouchají drsná slova o své neschopnosti a najednou onen „neschopný muž” z ničeho nic zjistí, že pro jinou je ještě schopný, dobrý a v klidu odejde.

Pár takových mužů znám. Ono jich je bohužel víc než pár. Takže, jednoho dne, když takový chlápek po tisící pět set devadesáté osmé slyší, že může jít, tak jde. A rád a klidně jen s tím kartáčkem na zuby a taškou, kde má noviny a trenky. S pocitem, že to zlé už má za sebou a čekají ho krásné časy. Což je samosebou stejný omyl, jako ten dříve zmíněný princ na bílé hajtře.

Oba dva žijí v mylných představách. Jen na jejich děti, mylné představy rodičů dopadnou plnou vahou. Brilianty nejsou a děti se tátovi občas odcizí. Tratí nakonec všichni. Samosebou, občas je něčí odchod skutečně úleva pro všechny. Jenže myslím, že ta úleva je méně častá, než pozdní hořkost plynoucí z omylu. Od šedesátých let minulého století, kdy jsme se začali osvobozovat ode všech tradic a omylů minulosti, začala tradice, kdy, jak pan Pavlata kdysi napsal v jednom článku, že frackové vychovávají fracky. Fracky s malou sociální odpovědností. Rodina se pro mnohé z nich stala naprostým přežitkem, kterým se není nutné zatěžovat. Bez úcty k čemukoliv a komukoliv. Včetně rodičů.

Ale právě při prohlížení těch starých rodinných fotek, kdy jsem si uvědomoval tu chudobu, kterou moji rodiče a jejich sourozenci zažívali. Jsem si také uvědomoval ještě něco jiného. Na těch fotkách chudoba je evidentní. Jenže co je zvláštní, oni ji nikdy nebrali moc vážně. Tedy tu chudobu. Zřejmě jim nebránila v tom aby sami měli děti, vychovali je jak nejlépe uměli a v klidu umřeli. Za života si nikdy nijak zvlášť nestěžovali.

Oni si nestěžovali skoro vůbec. Nějak neměli, podle svého mínění, tak moc na co. Tedy oni říkali. Nerozváděli se, protože to v jejích očích byla hanba. Hanba protože věřili, že se s tou ženou, mužem musejí nějak domluvit. Byli tady děti o které bylo potřeba se postarat. Postarat znamenalo dát, najíst, obléknout a dát jim vzdělání. Nechat je vyučit.Vystudovat. Pak se děvče, hochu seber a starej se. Co jsme mohli udělali jsme. Nepamatuji se že by z těch devatenácti sourozenců, někdo něco zlého o svých rodičích před námi dětmi řekl. A mezi sebou teprve ne.

Deset dětí v jedné rodině, devět v druhé. Chudí jako kostelní myš a přece na rodiče vzpomínali s úctou a rozhodně žádný z nich neměl nevyřešené mindráky z dětství. Na mindráky nebyl čas a prostor. Maminka a tatínek, dokud byli děti doma, tak co dětem řekli, platilo.

Děti odešly a maminka už neporoučela, ale to neznamenalo, že by ji neměly v úctě. Maminka s tatínkem je vychovaly a jinak jim nic mimo té výchovy nedali.Nedej Bože, že by se mizerně chovali a maminka se to dozvěděla. Ten stud a ta hanba. Před matkou.

Světe div se. Žádná velká křivda se neprožívala. Matka pro ránu nešla daleko, ale žádný komplex, žádné trauma z dětství. Zřejmě nebylo tolik psychologů aby jim ty křivdy a komplexy vyrobili. Si občas myslím, když tak sleduji dění kolem výchovy dětí.

Tak i na tohle jsou ty staré fotky dobré. Konečně vůbec nebylo na škodu je prohlížet s dětskou psycholožkou. Podebatili jsme. Dokonce jsme se ani nepohádali. Ona Markéta také ví svoje. Což je dobře. Zřejmě ji ty teorie také moc nezkazily. Stejně jako mě.

Ono totiž skutečně stačí jen přemýšlet u starých fotek a zeptat se jak je to možné, že ty děti z těch zažloutlých fotek se tak rádi smály, o rodičích mluvily hezky a měly ty rodiče rádi. Sakra, vždyť neměli nic, když šli z domova. Na všechno si museli vydělat. A přesto... Jo jo, staré fotky někdy ukážou věci.

       

Komentáře

[pools]

Pořád čekám, jaký sociální experiment z tohohle zase vypadne...

[Jan Jílek]

A jaký by jste si přál?

[pools]

Krátký...

[Jan Jílek]

Tak si ho vymyslete.

[Petr]

Příští zápisek bude: "Baf a mám vás - ha ha" a obrázek vyplazeného jazyka .

[=^..^= AmigaPower®]

...rozepnutého poklopce

[xkucf03]

Co máte všichni s těmi sociálními experimenty? (už mne z toho taky někdo osočoval – a přitom jsem psal normální blog)

[Dalibor Smolík]

No, trochu neveselé zamyšlení po ránu na Velký pátek, ale pravdivé. Čas plyne rychle, děti rostou a stárnou. A dostávají se do věku, který už není rozhodně dospívání .. Ve vztazích to dnes nemají lehké muži ani ženy - ono to vyjde tak nastejno. Ale dnes hlavně mladé ženy jsou velmi emancipované, což je na jednu stranu dobře, ale na druhou - platí daň za vztah. Ženy dnes jsou finančně nezávislé - a tak snadno řeknou muži, ať jde kam chce, protože neumyl nádobí ..drobné zaškobrtnutí a vztah je pryč. Samozřejmě, obráceně je to také. Vidím to u dcery. Najednou přerušila dlouhletý vztah a řekla, že se prostě rozcházejí. Ze dne na den. Její nový partner je z okruhu jejich známých a všichni se vídají a scházejí na televizi ... za našich časů takové rozchody byly "na život a na smrt" .. jo, je jiná doba. Ale jak příjdou děti, všechno je jiné. Samoživitelka to má vždycky těžké - dřív i dnes. Ženy by si měly takovou situaci rozmyslet - a snažit se zodpovědně provádět výběr partnera, který by je nenechal na holičkách. Ale ono je to opravdu nesnadné ..

[disorder]

ludia sa nikdy nevedeli uspokojit s tym co maju, ale teraz je nova doba a nevedia s tym uz ani zit...

[Jirka]

zdravim, pane Jilek, dekuji za Vas blog a tento clanek. Mam stejny nazor na rodinu / deti / penize. Ano penize jsou dulezite, respektive hodne ovlivni, ale co by nemely ovlivnit je to uvnitr nas. System postaveny na "penize jsou vzdy az na prvnim miste" neni dobry, rekl bych dokonce ze je spatny. Stara pravda rika, ze ty nejdulezitejsi veci na svete jsou zadarmo, pripadne je nelze koupit - cas, zdravi a lasku....

Jirka

[Mercuriuz]

Bohužel, stará pravda fungovala v roce xyz, kdy každé lékařské ošetření nestálo 500,- a nedejbože nějáká blbá nemoc, na kterou jsou prášky za 1000,- měsíčně, takže dneska už tam patří asi jenom ten čas a láska, protože zdraví už Vám dnes zadarmo nikdo nedá....

[Jirka]

pekny den preji, zdravi dostavate do vinku pri narozeni.... Tedy vetsinou. Za nemoci s kterymi se potkate pozdeji si muzete sam, vetsinou. Pravdou ale zustava ze si zdravi nemuzete koupit.

Jirka

[Dalibor Smolík]

Za nemoci s kterymi se potkate pozdeji si muzete sam, vetsinou.
To platí jen do určité míry. Člověk těžko ovlivní, že bydlí za elektrárnou, v zaprášených Holešovicích nebo v blízkosti uranových dolů...Určitě se dá leccos udělat, zdravě se stravovat, sportovat (tohle všechno nedělám ) a nekouřit. Hodně to ovlivní, ale zdaleka ne všechno. Člověk se buď narodí se zdravým kořínkem nebo ne.

[Jirka]

OK, proto jsem tam napsal to sluvko - vetsinou. Jirka

[Jan Jílek]

Pokud se dobře pamatuji s těmi prášky, tak je spoluúčast do 5000Kč ročně. Je fakt, že pojištovna všechno nehradí v plné výši, ale acylpyrin si vážně raději koupím, než si pro něj jít k doktorovi aby mi ho napsal. Co se zdraví týče, tak zdraví není nikdy zadarmo i preventivně. Jíst jinak, žít jinak atd.

Pořád přemítám z jakýho důvodu lidé do toh nejcennějšího co mají, vlastní život a zdraví, nehodlají investovat víc než do chlastu, cigaret a podobného sajrajtu, když všichni víme, že to zdraví ani psychické ani fyzcké nedodá. Z hlediska dlouhodobého i takzvaně mírného užívání.

[Jan Jílek]

Jo taky Jirko zdravím

[=^..^= AmigaPower®]

Šéfe, mně se vůbec nelíbí duševní rozpoložení ve kterym se teď nacházíte, kdybych nevěděl že jste psycholog, začal bych se o vás možná i bát...

[Fuky]

Pěkný blog k zamyšlení. Představa ideálního stavu mezi rodiči a dětmi v dobách dávno minulých, s tím jak je to dnes strašné a kam to spěje, mi přijde značně úsměvná. Předně ze starých vzpomínek se vždy vytrácí to špatné, takže vzpomínky na minulost jsou vždy "růžovější" než ve skutečnosti byla.

Dále mi přijde, že většina lidí má v určitém věku stejné utkvělé představy jako jejich vrstevníci. Puberťáci si myslí, že jsou středem vesmíru a rodiče jim jen brání v rozletu. Mladí si kreslí svět narůžovo, po prvním styku s realitou mají tendenci ho změnit k lepšímu, časem jim docvakne, že tudy cesta nevede, protože všechno má svůj smysl. No a ti starší mají zase tendenci říkat: "Kam ten svět spěje. Já už to nějak doklepu, ale vás mladé lituju. Jó to my, za našich mladých let, my jsme se chovali mnohem lépe".

A pak se časem člověk dozvídá, jak se chovali ve svém mládí tihle sedmdesátiletí "andílci". Neuměli žít ve vztahu, neměli tušení jak podpořit jeho rozvoj, případně se včas rozejít pokud zjistí, že to nikdy klapat nemůže. Neuměli vychovávat děti, dost často je poznamenali na celý život nejen fyzicky, ale i psychicky. Ale to je extrém, který je nejvíce vidět. To, že byla spousta lidí, kteří to dělali na jedničku už není tolik vidět, ale kdyby nebyla nejsme tam kde jsme. Zkrátka spoustu věcí, o kterých nás někteří starší poučují, s tím, že my mladí to děláme úplně špatně, dělali ještě mnohem hůř. POZOR: Tím nechci říct, že jsou horší než my. Jen to, že jsou právě úplně stejní jako my. Jsme jen lidé, tvorové nedokonalí a chybující. Je to naše přirozenost, tak proč si ji nepřiznat.

Zkrátka mi přijde, že je to již tisíce let úplně stejné. Kdyby generace 1940, 1960, 1980, 2000 vyrůstala v jiných dobách tj. za působění odlišných okolních vlivů, tak by se chovala +- stejně, jako ta původní. Z toho je krásně vidět, že chceme-li "lepší a spravedlivější" svět, nezmění to portace předcházejících "vše dobře dělajících" generací dávno minulých do dnešní doby, ale pomůže jen změna okolních vlivů. Tj. spousta lidí, kdyby měla zkušenost z krušných dob, tak by si víc vážila toho co má dnes, otázka je jak dlouho by trvalo než by daným jedincům opět "otrnulo".

[Zdenek]

+1

Ale treba taky v sedesati budeme psat podobne veci

[Dalibor Smolík]

Souhlasím, že lidé jsou stále fyziologicky stejní, ale podmínky se mění. Po válce byla bída a každý měl to, co měl. Nihoko nenapadlo, že by měl nosit značkové boty, oblečení. Dnes to jinak nejde. Mládež, která nemá značkové oblečení, je out a nikdo se s takovými jedinci ve třídě nebaví. To je obrovský tlak na rodiče i na společnost. Těžko se to vymluví ..
Mladí lidé dnes cestují, mají možnosti profesního růstu a řada z nich bere profesi vážněji, než tomu bylo za nás v 70. letech. Na druhé straně - citové vazby, vztahy, všecho se ochuzuje. Proto má starší generace dojem, že je svět horší než býval - samozřejmě, pravda to není. Je jen úplně jiný. A porozumět mu není snadné.

[Jan Jílek]

Svět a lidé nejsou horší než kdysi, jen něco zmizelo a něco přibylo. Otázkou je jestli to prospívá tolik společnosti, že stojí za to opustit model rodiny a podporovat samoživitelky a neplatiče alimentů. Plus to, že "závazky jsou nanic" a hlavně bavme se.

Jinak těm starostlivým. Není mi nic víc, než ostatním lidem. Jen to jednoduše umím srozumitelněji říci, co mi je a co mi není, než většina lidí. Oni zas umí něco jiného, co neumím já.

[PetrHL]

Pěkný blog, díky za něj.

Podle mne, je problém v tom, že lidé k sobě nemají úctu. Moji rodiče se za celou dobu, co jsem s nimi bydlel, pohádali snad jen jednou. Opravdu pohádali. Samozřejmě, že měli na dost věcí jiný názor, ale vždy se dokázali domluvit. Bez nadávek, řevu a skla létajícího vzduchem. Chovají se k sobě navzájem velice uctivě. Netušil jsem, že to není běžné.

Teď se k manželce, a i ona ke mně, chovám velice slušně. Nehádáme se. Proč bychom měli? Sice máme nervy dost často na pochodu (máme velice čilá dvojčata, taková demoliční četa), ale snažíme se řešit věci v klidu. Chci aby naše děti také poznaly, že se lidé k sobě mohou chovat slušně. U sousedů pod nama bývalo často velice "veselo". Hádky, nádobí létající vzduchem. Nechápu. Chudáci děti. Jen se modlím, aby toto nemusely zažít naše děti.

Lidé si kolikrát nadávají tak sprostě, že bych tak neřekl ani psovi. Děs. Bych si musel dát za rohem pořádnou po tlamě, kdybych takto měl mluvit s manželkou. Samozřejmě, že bývám občas nasraný, ale prostě nadávat sprostě manželce si nedovedu představit.

[Jan Jílek]

K tomu nadávání. U plavby jsme spolu mluvili takovým způsobem, že slyšet nás nezasvěcený, tak volá policajty, že se hodláme zabít. Takže, když mi kolega řekl "hele ty ču*a*u krvavej, smotej si ten drát."Tak to nebyla urážka, ale byla to laskavá výzva abych si udělal pořádek pod nohama, nebo mi ocelové lano uřízne bud nohy, případně se do něj zapletu a stáhne mě do vody a utopím se i s lanem. Atd, atd. Citlivé povahy si zcela jistě něco pomyslí, ale to pomyšlení nechám citlivým povahám. Oni si jistě mezi sebou říkají "ano prosím, jistěže,prosím, račte si to lano smotat. Počítač vypnout"

Samozřejmě s ženou jsem tak nemluvil a nemluvím a myslím, že moje partnerky by musely hodně vzpomínat, kdy jsem na ně zvýšil hlas. Případě když s námi jela moje žena, nebo žena někoho jiného, zcela určitě jsme se ovládali a dokonce jsme nemočili ani přes bort jako obvykle. Chodili jsme na záchod, i když to bylo přes půl parníku.

[PetrHL]

Rozumím Vám. Když jsem byl na brigádě mezi zedníky, taky se bavili "trochu" jinak. Ale to slušné jednání jsem myslel spíše k manželce, rodičům a pod.

[flaxa]

..ale prostě nadávat sprostě manželce si nedovedu představit. ..

ono vse zalezi na tom, jestli to funguje v posteli. Staci, abyste mel problemy v praci, pak prijdou problemy s erekci a jednoho dne Vam ta milovana manzelka rekne, ze jste se odcizili, ze odchazi a ta dvojcata bere s sebou. U soudu Vam vymeri vyzivne, ze dalsi vztah je nemozny a pak je jen krok k nadavkam, o kterych vubec nevite, ze je znate, nemluve o zidlich, nozich, strelnych zbranich ...

[PetrHL]

Asi máte pravdu. Jen mi přijde, že dneska lidé ze vztahů utíkají i kvůli prkotinám. Prostě kdejaká blbost a už se řeší rozvod. Když jsme se brali, slíbili jsme si, že v dobrém i zlém. Snad se dají některé věci překonat a ne se hned rozvádět. Omlouvám se Vám, ale asi jsem nenapravitelný romantik. Snad se mi to nevymstí a nepadnu hubou na tvrdou zem.

[=^..^= AmigaPower®]

pak prijdou problemy s erekci

dneska lidé ze vztahů utíkají i kvůli prkotinám. Prostě kdejaká blbost

:-O ???!!!

[flaxa]

jenom pro uplnost, nadmerny konzum alkoholu prinasi s sebou vyssi pravdepodobnost erektivni disfunkce i u muzu kolem 30 let.

[=^..^= AmigaPower®]

Ale dyk já nechlastám nadměrně, to vy všichni chlastáte podprůměr.

[kotyz]

vo to dyl nam bude stat a vo to dyl si vystacime se svyma staryma jatrama

[=^..^= AmigaPower®]

...tywoe, ty ho máš stejně jenom jako věšáček na ručník

[Mercuriuz]

+1

[MaFy]

To ti nestaci standartni smajlik? Takle to tu prasit animakama z ICQ To je snad horsi nez ty reklamy kolem....

[=^..^= AmigaPower®]

[MaFy]

To by zas bylo, aby KockoPower nerejpnul

[kotyz]

tyhlety sou z qipu a ne z icq :-P

[=^..^= AmigaPower®]

[PetrHL]

ale ale, toto už je manipulace

[jirkaqwe]

Lepší jsou občasné hádky (bez podpásovek) než když je doma dusno či se jeden z partnerů uzavře do sebe. Pokud je dusno či je jeden z partneru naštvaný a něco ho trápí je lepší, když druhý rovnou vyprovokuje hádku o něco na čem oběma nezáleží (nějaká pitomost) a zuřivě se o to hadat, dokud se oba neunavíte nebo vás nepřejde vztek. Samozřejmě s humorem, bez podpásovek a vytahování starých křivd.

Těch tzv. slušných lidí (vše řešili "civilizovaně", bez emocí), co je opustil partner, protože měl pocit, že vedle sebe nemá živou bytost, ale kus ledu je spousta.