Americký výrobce čipů Nvidia získal od vlády prezidenta Donalda Trumpa souhlas s prodejem svých pokročilých počítačových čipů používaných k vývoji umělé inteligence (AI) H20 do Číny. Prodej těchto čipů speciálně upravených pro čínský trh by tak mohl být brzy obnoven, uvedla firma na svém blogu. Americká vláda zakázala prodej v dubnu, v době eskalace obchodního sporu mezi oběma zeměmi. Tehdy to zdůvodnila obavami, že by čipy mohla využívat čínská armáda.
3D software Blender byl vydán ve verzi 4.5 s prodlouženou podporou. Podrobnosti v poznámkách k vydání. Videopředstavení na YouTube.
Open source webový aplikační framework Django slaví 20. narozeniny.
V Brestu dnes začala konference vývojářů a uživatelů linuxové distribuce Debian DebConf25. Na programu je řada zajímavých přednášek. Sledovat je lze online.
Před 30 lety, tj. 14. července 1995, se začala používat přípona .mp3 pro soubory s hudbou komprimovanou pomocí MPEG-2 Audio Layer 3.
Výroba 8bitových domácích počítačů Commodore 64 byla ukončena v dubnu 1994. Po více než 30 letech byl představen nový oficiální Commodore 64 Ultimate (YouTube). S deskou postavenou na FPGA. Ve 3 edicích v ceně od 299 dolarů a plánovaným dodáním v říjnu a listopadu letošního roku.
Společnost Hugging Face ve spolupráci se společností Pollen Robotics představila open source robota Reachy Mini (YouTube). Předobjednat lze lite verzi za 299 dolarů a wireless verzi s Raspberry Pi 5 za 449 dolarů.
Dnes v 17:30 bude oficiálně vydána open source počítačová hra DOGWALK vytvořena v 3D softwaru Blender a herním enginu Godot. Release party proběhne na YouTube od 17:00.
McDonald's se spojil se společností Paradox a pracovníky nabírá také pomocí AI řešení s virtuální asistentkou Olivii běžící na webu McHire. Ian Carroll a Sam Curry se na toto AI řešení blíže podívali a opravdu je překvapilo, že se mohli přihlásit pomocí jména 123456 a hesla 123456 a získat přístup k údajům o 64 milionech uchazečů o práci.
Byla vydána (𝕏) červnová aktualizace aneb nová verze 1.102 editoru zdrojových kódů Visual Studio Code (Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy a videi v poznámkách k vydání. Ve verzi 1.102 vyjde také VSCodium, tj. komunitní sestavení Visual Studia Code bez telemetrie a licenčních podmínek Microsoftu.
dd
- viz https://wiki.archlinux.org/index.php/USB_Installation_Media) se můžeme pustit do práce. Ještě nutno dodat, že před pokusem o bootování je dobré se ujistit, že v BIOSu máme aktivovanou možnost bootovat z připraveného CD/DVD nebo flashky. Jakmile instalační systém začne bootovat, objeví se následující logo a menu:
/etc/locale.gen
), ale předpokládám, že to stejně nikoho nezajímá, tak jdeme rovnou na věc. Po dokončení instalace se k rozložení klávesnice ještě dostaneme. Teď si zjistíme název naší síťovky a otestujeme internetové připojení.
ens33
. To se zjišťuje příkazem ip link
. Pomocí příkazu ping -c 3 www.archlinux.org
si třikrát "pingneme" server ArchLinuxu:
/dev/sda
. Pokud má disk více oddílů (angl. partition), potom jsou značeny /dev/sda1
, /dev/sda2
atd. V mém případě jsem oddíly předem vytvořené neměl. Pokud ale existují, musí se odstranit, což jde pomocí různých programů, např. fdisk
, gdisk
, parted
apod., viz patřičné návody jinde. Pokud máme připravený prázdný disk bez oddílů a je na něm ještě souborový systém (ext3, ext4, jfs a podobně nebo dokonce DOSovský FAT) musíme souborový systém smazat, což hned ukážu. Doporučuji také odstranit bootovací část na disku pomocí příkazu sgdisk --zap-all /dev/sda
lsblk
a blkid
se hodí pro zjišťování stavu disků (viz fotka dole). Potom můžeme příkazem wipefs --all /dev/sda
odstranit celý souborový systém, abychom mohli začít od nuly. Na fotce dole je vidět, že byl nejdřív na /dev/sda
souborový systém s názvem "root_partition" (a náhodou taky BTRFS, který budeme ale hned opět používat) a který se pomocí wipefs smazal – výstup příkazu blkid
potom už /dev/sda
vůbec neukazuje (viz fotka).
mkfs.btrfs --label mujNazevDisku /dev/sda
a je vymalováno.
mkfs.btrfs -f --label mujNazevDisku /dev/sda
, čímž se vlastně jen souborový systém přepíše, tentokrát už s pojmenováním. Já jsem disk nazval "root_ssd".
Tím je ukončena první hlavní část. Bude následovat připojení disku do našeho dočasného (instalačního) systému, instalace úplně nového ArchLinuxu z internetu na nově vytvořený BTRFS disk, pak ještě pár dalších kroků a na úplný závěr instalace bootloaderu (zavaděče) GRUB, čímž vznikne úplně samostatný systém, který už sám bude bootovat (ale k plně nastavenému systému to bude mít ještě daleko).
Teď si připojíme /dev/sda
do rootu budoucího systému. Root je momentálně (dočasně) uložen v bodu /mnt
. Kdybychom měli víc oddílů a chtěli bychom použít třeba /dev/sda2
jako home adresář, připojili bychom ho zde do bodu /mnt/home
apod. Jelikož ale diskové oddíly nemáme, připojíme tedy jen sda příkazem mount /dev/sda /mnt
.
mount
. Ve výpisu na fotce je disk zcela jako poslední (je tam vidět, že si BTRFS samo nastavilo optimalizaci pro SSD). Potom příkazem mount -o remount,compress=lzo /mnt
remountujeme disk s parametrem pro komprimaci LZO.
compress=lzo
.
pacstrap -i /mnt base
, který nainstaluje základní balíčky (base) do našeho hlavního adresáře /mnt. Další balíčky se budou instalovat později, hlavně se neunáhlit genfstab -U -p /mnt >> /mnt/etc/fstab
a rovnou se kočičím zrakem můžeme podívat na vytvořený obsah: cat /mnt/etc/fstab
. Pokud by byl výsledek špatný, nespouštíme genfstab
znovu, ale rovnou upravíme vše ve fstab
podle našich představ.
/mnt
, a to se dělá příkazem arch-chroot /mnt /bin/bash
, přičemž místo BASHe můžeme použít i jiný shell, např. základní sh
.
nano /etc/locale.gen
en_US.UTF-8 UTF-8
locale-gen
(bez parametrů). Poté se vloží konstanta LANG do souboru locale.conf takto: echo LANG=en_US.UTF-8 > /etc/locale.conf
a ta samá konstanta se potom exportuje do shellu, aby byla přístupná ostatním programům: export LANG=en_US.UTF-8
/etc/localtime
- do tohoto adresáře se musí jen vložit symlink na námi zvolený soubor s názvem města, v jehož časovém pásmu žijeme. Státy a města jsou v adresáři /usr/share/zoneinfo/
a pro ilustraci Praha je zde: /usr/share/zoneinfo/Europe/Prague
. Celý příkaz pro nastavení časového pásma je pro Prahu takto: ln -s /usr/share/zoneinfo/Europe/Prague /etc/localtime
. Poté nastavíme hardwarové hodiny na časové údaje v UTC (koordinovaný světový čas - viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Coordinated_Universal_Time) příkazem hwclock --systohc --utc
. Tím jsou hrátky s časem ukončeny.
Blížíme se k první cílové zastávce, už jen pár nastavení. Můžeme si teď rovnou nastavit název našeho počítače, což jde jednoduše zapsáním názvu do souboru hostname
takto: echo mujpocitac > /etc/hostname
. Já jsem jako název zvolil arch64.
Teď si nastavíme internetové připojení - bude stejné, jako na začátku, tedy přes LAN kabel a IP adresa získávaná dynamicky (přes DHCP), což je standardní případ. Znovu si přes ip link
zjistíme název našeho portu (v mém případě je název ens33
) a příkazem systemctl enable dhcpcd@ens33.service
se vytvoří symbolický link na patříčné místo (viz fotka).
passwd
(bez parametrů), heslo bude nutno zadat dvakrát.
A jako poslední krok nainstalujeme bootloader GRUB a vygenerujeme pro něj konfiguraci. GRUB ještě není v tuto dobu v systému nainstalovaný, takže klasicky přes pacman -S grub
ho přidáme. V níže zobrazené fotce je vidět, že nastala malá chyba, databáze balíčků nebyla synchronizovaná, takže se ještě musela aktualizovat databáze příkazem pacman-db-upgrade
, poté už pacman -S grub
proběhlo v pořádku.
grub-mkconfig -o /boot/grub/grub.cfg
(viz fotka, mimochodem příkaz na fotce, který je nad ním, je jen našeptávač shellu, grub-mk není platný příkaz). Pokud vše proběhlo v pořádku, můžeme si oddychnout a vyskočit z nově vytvořeného GNU/Linuxu zpět do instalačního prostředí příkazem exit
, poté pro jistotu odmountujeme /mnt
příkazem umount -R /mnt
a rebootujeme příkazem reboot
.
Tiskni
Sdílej:
[catalyst] Server = http://catalyst.wirephire.com/repo/catalyst/x86_64(Uhh, někdo změnil rok, 2014 už nefunguje
Nerekl bych primo debilni, ale spise jen neaktualni.
abs # stáhne aktuální PGKBUILDy distribučních balíčků vim někde/balíček/PKGBUILD # změním co chci makepkg # udělá mi balíček podle specifikace v PKGBUILDu pacman -U nový-balíček # nainstaluju ho # když myslím, že to je k něčemu, můžu ho nahrát do AURu pro ostatní a před tímhle # procesem do AURu kouknu, zda už ten upravený balíček někdo nezveřejnilKdysi jsem si chtěl udělat balíček do Ubuntu a byl to docela opruz. Naopak, když jsem se hrabal v SELinuxu na Fedoře, tak tam mají .spec soubory, což je něco dost podobného, byť mi jsou bashové PKGBUILDy sympatičtější. Akorát, že jsem ty .spec soubory lovil kdesi po netu. No ale třeba neznám tamní prostředí dost dobře a šlo by to lépe.
Skoncil jsem hned na zacatku u casti UEFI me nezajima. Dneska by podle me bylo prave toto mnohem zajimavejsi tema a navod.
Dá práce všechny je sem nahrát.Když se podíváte pozorně, zjistíte že obrázky nejsou uloženy na ábíčku, ale vedou sem pouze odkazy z amarok24.files.wordpress.com
netctl
přímo od tvůrců distribuce. Připojí se to skoro ke všemu. A když si člověk dotáhne i dialog
, tak má i pěkné wifi-menu
, které mu pomůže s připojením k WiFině (ne, že by ta ruční konfigurace byla nějak složitá).
$ mount /dev/sda /mnt $ arch-chroot /mnt /bin/bash $ grub-install /dev/sdaNyní už Arch bootuje
/dev/sda
, kde bude začínat? A když se pak na /dev/sda
bude instalovat GRUB, kam se dá?
Když mám MBR/GPT a první oddíl zařezaný na dnes obvyklých 2048 sektorů, tak je tam na GRUB místo, a to i v situaci, kdy nabobtná np. díky LVM…
+1
Jediné, co mě vypeklo, byl přesun /bin --> /usr/bin
a /sbin --> /usr/bin