Instalace ArchLinuxu – stručný návod, díl 1

31.12.2014 11:29 | Přečteno: 4140× | gnu_linux |

Distribuci jsem instaloval na x86_64bit PC, 2Gb RAM, 64Gb SSD. Jako souborový systém jsem zvolil moderní BTRFS s aktivovanou komprimací dat, bez vytváření diskových oddílů (což je nejjednodušší, ale zároveň plně dostačující způsob pro většinu uživatelů).

Velmi stručně ukážu postup instalace na prázdný disk. K instalaci podle tohoto postupu je zapotřebí mít připravené internetové spojení přes LAN kabel (dříve také označováno jako eth0 apod.).

Po stažení instalačního základu (ISO obrazu) ze stránky https://www.archlinux.org/download/ a následné přípravě instalačního média (vypálení na CD/DVD nebo zkopírování na flash-disk pomocí příkazu dd - viz https://wiki.archlinux.org/index.php/USB_Installation_Media) se můžeme pustit do práce. Ještě nutno dodat, že před pokusem o bootování je dobré se ujistit, že v BIOSu máme aktivovanou možnost bootovat z připraveného CD/DVD nebo flashky. Jakmile instalační systém začne bootovat, objeví se následující logo a menu:

Zvolíme první nebo druhou možnost (64bit nebo 32bit CPU). Po pár sekundách dalšího bootování se dostaneme na příkazový řádek ZShell a jsme automaticky root:

Na tomto místě máme možnost si změnit rozložení klávesnice během instalace (přes soubor /etc/locale.gen), ale předpokládám, že to stejně nikoho nezajímá, tak jdeme rovnou na věc. Po dokončení instalace se k rozložení klávesnice ještě dostaneme. Teď si zjistíme název naší síťovky a otestujeme internetové připojení.

Na výše uvedené fotce je vidět, že máme síťové připojení s názvem ens33. To se zjišťuje příkazem ip link. Pomocí příkazu ping -c 3 www.archlinux.org si třikrát "pingneme" server ArchLinuxu:

Pokud ze serveru není odezva, můžeme pokus zkratkou ctrl+c přerušit a zkusit jiný, ale pokud celkově pingnutí selže, tak nemá samozřejmě smysl pokračovat. Zkuste vypnout a zapnout modem/router

Nyní následuje to, co pro začátečníky (včetně mě) bývá velké strašidlo – příprava disku pro novou instalaci, jelikož existuje až moc možností a kombinací. A bylo to ještě víc zkomplikováno přichodem základových desek UEFI, nadhodím tady jen pojem MBR versus GPT. Kdo by potřeboval pracovat s diskem větším, než 2 terabajty, tak se musí prokousat dalším návodem, který naštěstí vynechávám, protože se držím klasického BIOSu a tudíž mě UEFI/GPT nezajímá.

Tady to trochu urychlím: hlavní disk v PC má obecně označení /dev/sda. Pokud má disk více oddílů (angl. partition), potom jsou značeny /dev/sda1, /dev/sda2 atd. V mém případě jsem oddíly předem vytvořené neměl. Pokud ale existují, musí se odstranit, což jde pomocí různých programů, např. fdisk, gdisk, parted apod., viz patřičné návody jinde. Pokud máme připravený prázdný disk bez oddílů a je na něm ještě souborový systém (ext3, ext4, jfs a podobně nebo dokonce DOSovský FAT) musíme souborový systém smazat, což hned ukážu. Doporučuji také odstranit bootovací část na disku pomocí příkazu sgdisk --zap-all /dev/sda

Příkazy lsblk a blkid se hodí pro zjišťování stavu disků (viz fotka dole). Potom můžeme příkazem wipefs --all /dev/sda odstranit celý souborový systém, abychom mohli začít od nuly. Na fotce dole je vidět, že byl nejdřív na /dev/sda souborový systém s názvem "root_partition" (a náhodou taky BTRFS, který budeme ale hned opět používat) a který se pomocí wipefs smazal – výstup příkazu blkid potom už /dev/sda vůbec neukazuje (viz fotka).

Teď příjde elegantní jednoduchost, kterou nabízí právě možnost BTRFS bez oddílů, dokonce i bez swap oddílu a oddílu pro /boot (GRUB nebo LILO). Příkaz je mkfs.btrfs --label mujNazevDisku /dev/sda a je vymalováno.

Pokud jste (jako já) zapomněli definovat vlastní název (label) disku, můžeme to dodatečně napravit pomocí příkazu mkfs.btrfs -f --label mujNazevDisku /dev/sda, čímž se vlastně jen souborový systém přepíše, tentokrát už s pojmenováním. Já jsem disk nazval "root_ssd".

Tím je ukončena první hlavní část. Bude následovat připojení disku do našeho dočasného (instalačního) systému, instalace úplně nového ArchLinuxu z internetu na nově vytvořený BTRFS disk, pak ještě pár dalších kroků a na úplný závěr instalace bootloaderu (zavaděče) GRUB, čímž vznikne úplně samostatný systém, který už sám bude bootovat (ale k plně nastavenému systému to bude mít ještě daleko).

Teď si připojíme /dev/sda do rootu budoucího systému. Root je momentálně (dočasně) uložen v bodu /mnt. Kdybychom měli víc oddílů a chtěli bychom použít třeba /dev/sda2 jako home adresář, připojili bychom ho zde do bodu /mnt/home apod. Jelikož ale diskové oddíly nemáme, připojíme tedy jen sda příkazem mount /dev/sda /mnt.

Nyní ještě nastavíme automatickou komprimaci BTRFS disku, aktuálně se nabízí dva komprimační algoritmy, většinou se používá LZO, proto jsem ho taky použil. K tomu si přepneme na jiný terminál (třeba tty2, klávesovou zkratkou ALT+F2), přihlásíme se jako root (heslo se zatím nevyžaduje), a podíváme se na nově připojený disk příkazem mount. Ve výpisu na fotce je disk zcela jako poslední (je tam vidět, že si BTRFS samo nastavilo optimalizaci pro SSD). Potom příkazem mount -o remount,compress=lzo /mnt remountujeme disk s parametrem pro komprimaci LZO.

Když se znovu podíváme na výstup příkazu mount, už vidíme, že je v parametrech compress=lzo.

A hurá do instalace čerstvého systému z internetu. Stačí příkaz pacstrap -i /mnt base, který nainstaluje základní balíčky (base) do našeho hlavního adresáře /mnt. Další balíčky se budou instalovat později, hlavně se neunáhlit

Následně necháme vygenerovat tabulku souborového systému (takzvanou fstab) příkazem genfstab -U -p /mnt >> /mnt/etc/fstab a rovnou se kočičím zrakem můžeme podívat na vytvořený obsah: cat /mnt/etc/fstab. Pokud by byl výsledek špatný, nespouštíme genfstab znovu, ale rovnou upravíme vše ve fstab podle našich představ.

Doposud jsme se v shellu (příkazovém řádku) pohybovali stále jen uvnitř instalačního systému, teď je na čase se přepnout do struktury, kterou jsme vytvořili uvnitř bodu /mnt, a to se dělá příkazem arch-chroot /mnt /bin/bash, přičemž místo BASHe můžeme použít i jiný shell, např. základní sh.

Přišla možnost si nastavit zeměpisné prostředí (což ovlivňuje i rovržení kláves). nano /etc/locale.gen

V otevřeném souboru se musí odkomentovat kódování, které preferujeme, můžeme odkomentovat i více zároveň. Odkomentování se dělá jednoduše odmazáním křížku. Ponechávám anglické prostředí s UTF-8 kódováním – en_US.UTF-8 UTF-8

Příkaz locale-gen vygeneruje potřebné lokalizační nastavení: locale-gen (bez parametrů). Poté se vloží konstanta LANG do souboru locale.conf takto: echo LANG=en_US.UTF-8 > /etc/locale.conf a ta samá konstanta se potom exportuje do shellu, aby byla přístupná ostatním programům: export LANG=en_US.UTF-8

Následuje nastavení časového pásma, což se dělá vytvořením symbolického linku v adresáři /etc/localtime - do tohoto adresáře se musí jen vložit symlink na námi zvolený soubor s názvem města, v jehož časovém pásmu žijeme. Státy a města jsou v adresáři /usr/share/zoneinfo/ a pro ilustraci Praha je zde: /usr/share/zoneinfo/Europe/Prague. Celý příkaz pro nastavení časového pásma je pro Prahu takto: ln -s /usr/share/zoneinfo/Europe/Prague /etc/localtime. Poté nastavíme hardwarové hodiny na časové údaje v UTC (koordinovaný světový čas - viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Coordinated_Universal_Time) příkazem hwclock --systohc --utc. Tím jsou hrátky s časem ukončeny.

Blížíme se k první cílové zastávce, už jen pár nastavení. Můžeme si teď rovnou nastavit název našeho počítače, což jde jednoduše zapsáním názvu do souboru hostname takto: echo mujpocitac > /etc/hostname. Já jsem jako název zvolil arch64.

Teď si nastavíme internetové připojení - bude stejné, jako na začátku, tedy přes LAN kabel a IP adresa získávaná dynamicky (přes DHCP), což je standardní případ. Znovu si přes ip link zjistíme název našeho portu (v mém případě je název ens33) a příkazem systemctl enable dhcpcd@ens33.service se vytvoří symbolický link na patříčné místo (viz fotka).

V předposledním kroku si nastavíme heslo (pro root uživatele) příkazem passwd (bez parametrů), heslo bude nutno zadat dvakrát.

A jako poslední krok nainstalujeme bootloader GRUB a vygenerujeme pro něj konfiguraci. GRUB ještě není v tuto dobu v systému nainstalovaný, takže klasicky přes pacman -S grub ho přidáme. V níže zobrazené fotce je vidět, že nastala malá chyba, databáze balíčků nebyla synchronizovaná, takže se ještě musela aktualizovat databáze příkazem pacman-db-upgrade, poté už pacman -S grub proběhlo v pořádku.

Pro GRUB je nutno ještě nechat vygenerovat konfigurační soubor, což jde příkazem grub-mkconfig -o /boot/grub/grub.cfg (viz fotka, mimochodem příkaz na fotce, který je nad ním, je jen našeptávač shellu, grub-mk není platný příkaz). Pokud vše proběhlo v pořádku, můžeme si oddychnout a vyskočit z nově vytvořeného GNU/Linuxu zpět do instalačního prostředí příkazem exit, poté pro jistotu odmountujeme /mnt příkazem umount -R /mnt a rebootujeme příkazem reboot.

Následně by měl počítač bootovat přes GRUB a neuvidíme modré ArchLinux logo. Po nabootování nás uvítá už plně samostatný nový ArchLinux, který nepotřebuje rodiče z flashky nebo DVD

V další části se podíváme na nezbytně nutné další nastavení - od přidání normálního uživatele, přes nastavení grafického ovladače až po instalaci okenního manažeru OpenBox.

Originální článek zde (obsahově ale stejný).        

Obrázky

Komentáře

[mirek]

V mem pripade to nikdy neslo nainstalovat. Potom zase nesly doinstalovat aplikace a chybely taky ovladace pro ATI. Musel sem sahnout po te indicke variante, ale stejne to neni ono.

[lemon]

díky, KONEČNĚ užitečný blog :)

[mirek]

"Velmi užitečný". Ani slovo o tom, jak v té instalační fázi rozjet internet.

[Amarok]

Je jasné, že se najdou kritikové. Úplně podrobný návod to není a nebude, psal jsem to čistě pro druhé, já ten návod nepotřebuju, stačí mi moje poznámky, které by bez popisu byly ostatním asi k ničemu Kdo se hlásí dobrovolně, může chybějící kroky připsat sem do diskuze.

[papouch]

Chybějící kroky dát do diskuse ? To je o ničem ! Všechno musí být v tom blogpostu, jinak je blogpost skoro nanic !

[Jardík]

Pro ATI tam jsou otevřené ovladače. Není to z nějakých licenčních důvodů, ale proto, že ATI pomalu aktualizuje. Catalyst s podporou xserveru 1.16 vyšel po několika měsících od jeho nasazení v Archu, a to ještě jen 'interně' pro Ubuntu 14.10. Po dalším měsíci a půl 'oficiálně' Omega pro všechny. Stejně je to s podporou kernelu, ATI vydá catalyst několik měsíců po jejich nasazení. Z toho důvodu není catalyst v oficiálním repozitáři. Existuje neoficiální, ale čekej problémy při aktualizacích jader/xserveru a případné opožďování aktualizace repozitáře

[catalyst]
Server = http://catalyst.wirephire.com/repo/catalyst/x86_64

(Uhh, někdo změnil rok, 2014 už nefunguje )

[marek_hb]

hele dík :)

už asi měsíc se chystám na vyzkoušení archu místo svýho 5. nebo kolika letýho debianu a aspoň to mám tady polopaticky napsaný :) :) :)

[marek_hb]

jen mě trochu va, že některý programy co občas používám nejsou ani v auru...

[marek_hb]

kecám, jsou, blbě jsem hledal ...

[Amarok]

Já našel v AURu naštěstí vše, co potřebuju. No tak ti nezbývá nic jiného než ruční kompilace. Nebo neexistuje nějaký konvertor třeba z Debianích balíčků pro Arch? Ale co pak ty všechny závislosti... no není to vždy jednoduché, hlavně pro mě, když se zase tak dobře nevyznám, taky jsem si už užil nervů a dneska se snažím jít takovou střední cestou (proto jsem třeba přestal řešit diskové oddíly).

[marek_hb]

co jsem ted kouklal, tak je tam mám v podstatě taky - jen mám pocit že nejsou moc aktuální a nevím co si o auru myslet - to funguje tak, že si tam každej nasype co potřebuje a když ho to neba, tak už to neudržuje?

To mi zrovna moc extra nepřijde, ale těch svých 5, nebo kolik programů o který mi jde si snad aktuální udržím, ale bavit mě to asi nebude ...

[Václav "Darm" Novák]

Přesně tak. Už jsem narazil i na pár PKGBUILDů tak starých, že je novější pacman nezvládl, chyběly nově požadované parametry. Ale AUR funguje tak že by sis ten PKGBUILD měl stejně projít jestli nedělá v systému nějakou neplechu, upravit si ho na novější verzi programu není takový problém.

[mirek]

proto jsem třeba přestal řešit diskové oddíly

A co když je někdo nutně potřebuje řešit?

[Amarok]

Tak si je vyřeší. Kdybych nutně potřeboval, tak si o tom prostě něco víc přečtu. Nepotřebuju, tak nečtu :)

[Amarok]

Tak jsem rád, že se to někomu hodí Nerad bych to psal zbytečně, byla to docela práce dát dohromady. Já měl Arch před 2,5 lety naposledy, pak přechodně Fedoru, a teď se zase k Archu vracím a docela mě překvapilo, kolik se toho změnilo, už jen při instalaci. Dřív byl instalační průvodce, teď se teda kluci z Arch teamu rozhodli pro metodu old-school Aspoň se na tom uživatel něco víc naučí, stejně Arch není pro úplné BFU a tak je to dobře.

[marek_hb]

já ho zkoušel asi dvakrát a ani nenabootovala instalace, tak jsem na to kašlal - takhle se asi dokopu :)

[mirek]

...Arch není pro úplné BFU...

Ještě hůře. Není ani pro pokročilé BFU.

[Amarok]

Moje nepřesnost, myslel jsem BFU mezi linuxáky. Asi žádný linuxák není z principu BFU, takže takhle myšleno :)

[Dadam]

Proč neinstalovat Arch

[mirek]

+ 1

[Mike]

Debilní článek a navíc dnes už silně neaktuální (např. balíčky má Arch už dávno podepsané).

[kozzi]

Nerekl bych primo debilni, ale spise jen neaktualni.

[sokol]

Otevřeně řečeno článek k ničemu.

[Laco]

Pokud to uživatel neumí opravit a dodat patch je mu takový Arch stejně dobrý jako Ubuntu. Rozdíl je v tom, že se v Archu cítí jako chlap s velkýma koulema. Jinak i v tom Ubuntu to může překompilovat sám, když mu nesedí závislosti které pro něj maintainer připravil, včetně obecných optimalizací aby to běželo i na tom nejpomalejším procesoru dané architektury. V čem je tedy ta výhoda Archu? Linux from scratch nebo Gentoo jsou na tom se závislostmi nejlépe.

[Nicky726]

Zrovna co se balíčků týče vidím velkou výhodu Archu v PKGBUILDech, ABS a AURu. Upravit si distribuční balíček znamená:

abs # stáhne aktuální PGKBUILDy distribučních balíčků
vim někde/balíček/PKGBUILD # změním co chci
makepkg # udělá mi balíček podle specifikace v PKGBUILDu
pacman -U nový-balíček # nainstaluju ho
# když myslím, že to je k něčemu, můžu ho nahrát do AURu pro ostatní a před tímhle
# procesem do AURu kouknu, zda už ten upravený balíček někdo nezveřejnil

Kdysi jsem si chtěl udělat balíček do Ubuntu a byl to docela opruz. Naopak, když jsem se hrabal v SELinuxu na Fedoře, tak tam mají .spec soubory, což je něco dost podobného, byť mi jsou bashové PKGBUILDy sympatičtější. Akorát, že jsem ty .spec soubory lovil kdesi po netu. No ale třeba neznám tamní prostředí dost dobře a šlo by to lépe.

[Prssa]

Jenže on byl, je a bude debilní, dávat vinu distribuci kvůli tomu, že tvůrce SW používá nějakou knihovnu a balíčkovací systém ji dodá?

[Dadam]

Pro představu, myslím, stačí.

[kozzi]

Skoncil jsem hned na zacatku u casti UEFI me nezajima. Dneska by podle me bylo prave toto mnohem zajimavejsi tema a navod.

[sokol]

Nádnerný článek o tom UEFA je v češtině zde.

[Nicky726]

Mé poznámky k UEFI snad již brzo budou.

[Dadam]

Jinak teda nechcu být nějaký urýpaný, sám nemám ani jeden užitečný zápisek, ale co tento článek přidává oproti oficiálnímu průvodci instalací (kromě screenshotů)?

[lemon]

Je česky. A ne, odkazovaný návod česky není, je to český rozscestník pro anglické návody

[Dadam]

Jojo, už se na to taky dívám, kvalita toho českého návodu na wiki je hrozná. Chtělo by to vylepšit

[Amarok]

Přidává přímočarý návod na jednu možnost instalace. Ten návod na wiki je daleko podrobnější (mimoto v češtině není ani úplně aktuální) a může odradit od vyzkoušení Archu. To byl asi tak jediný hlavní důvod. Nepovažuju se za začátečníka a musím říct, že po 2,5 letech pauzy jsem měl co dělat, abych Arch nainstaloval pomocí té oficiální Arch wiki, např. pojem UEFI jsem vůbec neznal a dřív instalace Archu byla prostě snadnější.

[papouch]

Ale ty scrýnšoty máš pěkný. Dá práce všechny je sem nahrát.

[Amarok]

Jo, editace fotek byla docela práce :)

[Dadam]

Mně připadne screenshot terminálu jako strašně zvěrstvo

[JZD]

Dá práce všechny je sem nahrát.

Když se podíváte pozorně, zjistíte že obrázky nejsou uloženy na ábíčku, ale vedou sem pouze odkazy z amarok24.files.wordpress.com .

[beer]

A my, co to čteme z práce, kde je wordpress blokovaný, máme prostě smůlu a vidíme prdlajs.

[mess]

Místo toho pouštění dhcp přes systemctl doporučuju výborný projekt netctl přímo od tvůrců distribuce. Připojí se to skoro ke všemu. A když si člověk dotáhne i dialog, tak má i pěkné wifi-menu, které mu pomůže s připojením k WiFině (ne, že by ta ruční konfigurace byla nějak složitá).

[Václav "Darm" Novák]

wifi-menu je součástí instalačního média.

[papouch]

A ovladače pro různý modemy jsou tam taky ?

[Václav "Darm" Novák]

Tak to vážně netuším.

[Amarok]

Dík za tip, kouknu na to. Ten systemctl jsem převzal z Archí wiki, čili mě udivuje, že tam neuvádějí radši vlastní řešení. Celkově se mi to nové systemd (jehož součástí je systemctl, jestli chápu správně) nezamlouvá, protože porušuje myšlenku KISS (čili dělej jednu věc a pořádně).

[papouch]

KISS je zásada, na níž je postaven skvělý Chakra Linux, který moc vřele doporučuju jako výbornou náhradu archlinuxu. Chakra Linux odstraňuje všechny nedostatky toho mizerného Archu.

[Amarok]

To už zavání propagandou :) Chakra používá systemd stejně jako Arch, kde je teda to odstranění mizernosti? Mimoto Chakra klade důraz na KDE, což je dle mého názoru přeplácaný projekt, který býval dobrý. Zkusím to teď nějakou dobu s Archem a uvidím. Byla mi taky doporučena distribuce Manjaro (odnož Archu), což vypadá zajímavě.

[Jardík]

Manjaro neinstaluj. Minule na Phoronixu vyšel článek. Loudají se hodně s aktualizaceme .. problém je, že i s bezpečnostníma. Článek na Phoronixu.

[Amarok]

Dík. Já dokonce žil v domění, že Manjaro používá stejný repozitář balíčku. Takže omyl.

[Václav "Darm" Novák]

Chakru jsem používal rok. Nedostatek balíčků, ccr na aur počtem pkgbuildů nemá… Ale je fakt že veškeré kritické updaty byly mnohem příjemnější a hladší. Stejně jsem se vrátil k archu. Ty věčné kompilace chybějících balíků mi za to nestály.

[xsubway]

Podle návodu jsem si nainstaloval Arch do VirtualBoxu, ale nenabootoval.

Takže jsem znovu nabootoval instalační iso, spustil znovu volbu "Boot Arch Linux (x86_64)" a provedl jsem následující příkazy:

$ mount /dev/sda /mnt
$ arch-chroot /mnt /bin/bash
$ grub-install /dev/sda

Nyní už Arch bootuje

Díky za návod.

[Nicky726]

Není mi jasná jedna věc. Když se vytvoří FS rovnou na /dev/sda, kde bude začínat? A když se pak na /dev/sda bude instalovat GRUB, kam se dá?

Když mám MBR/GPT a první oddíl zařezaný na dnes obvyklých 2048 sektorů, tak je tam na GRUB místo, a to i v situaci, kdy nabobtná np. díky LVM…

[novy rok]

... A když se pak na /dev/sda bude instalovat GRUB, kam se dá? ...

Muze se dat uplne jinam... Treba na flesku ... Akorat, ze ji budes muset mit zastrcenou...

[Nicky726]

No jasně, že může být jinde… Tak tedy jinak, kde má GRUB nainstalovaný autor?

[coder]

Jak je v tomto případě zarovnán souborový systém na SSD?

[Jardík]

Bacha na USB flashdisky, kde máte třeba partition tabulku. Tyhle CD instalačky nahrané pomocí DD třeba na /dev/sdb1 to nemaj rádi a odmítaj nabíhat. Nebo alespoň odmítaly ... nedávno zkoušelo ubuntu livecd, Arch takto asi před rokem. Prostě to nenajde /root k připojení. Ale možná už na tom zapracovali. Jenom varování, na co si dát pozor.

[pavel]

Nainstalovat ho je hracka, ale udrzovat ve funkcnim stavu uz takova sranda neni.

[Václav "Darm" Novák]

Hmm… Používám ho už asi 8 let a stačí číst co píše pacman + kouknot na web. Manuální zásahy při update nejsou potřeba zas až tak často.

[2014]

+1

Jediné, co mě vypeklo, byl přesun /bin --> /usr/bin a /sbin --> /usr/bin

[Václav "Darm" Novák]

Jo, to byl jediný update co nemusel vyjít úplně dokonale většímu množství lidí, ale i tak se dalo problémům snadno předejít. A těch trotlů co udělali --force vážně nelituju.

[2015]

Však já o lítost neprosím.

[jeleniste]

Aaa, arch. Arch je super. Něco je sice trochu boj do toho dostat, ale aspoň se člověk rozhodne, co vopravdu potřebuje a co za tu půldenní pakárnu nestojí. Ale běžný věci jsou fakt plug and play (teda pacman a play). Mam ho rok a jsem spokojenej. Je tam sice o trochu větší režie na správu než u těch různejch ubuntů a debianů, výhoda je, ale že si člověk může ten systém udělat fakt na míru svejm potřebám do posledního detailíku. Všechno se dá poštelovat.

[Amarok]

Tak ono se dá vše do detailu upravit v každém distru, ale Arch je opravdu jedna z distribucí, které k tomu vyloženě nutí. Z Ubuntu mám přesně z opačného důvodu hrůzu, tam je to tak klikací, že když si člověk na to zvykne od začátku a rozbije se nějaká prkotina, tak je okamžitě v koncích. Udělal jsem tu chybu, že jsem si dal na notebook Ubuntu s prostředím Unity a tam mi dokonce i často dělá problémy update balíčků, zasekává se, ukazuje nějaké konflikty atd. Když vlezu do shellu a použiju aptitude, tak vše jde hladce, tak kde je problém? Jediné vysvětlení je, že je problém v klikacím GUI. A takhle by se dalo pokračovat (letos Ubuntu taky pěkně zmizí a dám tam něco jiného). Takže proto mám rád shell a proto mám rád distra typu Arch (a nechci tvrdit, že Arch je úplně nej, to bych jich musel vyzkoušet daleko víc).