Byla vydána nová major verze 5.0.0 svobodného multiplatformního nástroje BleachBit (GitHub, Wikipedie) určeného především k efektivnímu čištění disku od nepotřebných souborů.
Na čem pracují vývojáři webového prohlížeče Ladybird (GitHub)? Byl publikován přehled vývoje za duben (YouTube).
Provozovatel čínské sociální sítě TikTok dostal v Evropské unii pokutu 530 milionů eur (13,2 miliardy Kč) za nedostatky při ochraně osobních údajů. Ve svém oznámení to dnes uvedla irská Komise pro ochranu údajů (DPC), která jedná jménem EU. Zároveň TikToku nařídila, že pokud správu dat neuvede do šesti měsíců do souladu s požadavky, musí přestat posílat data o unijních uživatelích do Číny. TikTok uvedl, že se proti rozhodnutí odvolá.
Společnost JetBrains uvolnila Mellum, tj. svůj velký jazykový model (LLM) pro vývojáře, jako open source. Mellum podporuje programovací jazyky Java, Kotlin, Python, Go, PHP, C, C++, C#, JavaScript, TypeScript, CSS, HTML, Rust a Ruby.
Vývojáři Kali Linuxu upozorňují na nový klíč pro podepisování balíčků. K původnímu klíči ztratili přístup.
V březnu loňského roku přestal být Redis svobodný. Společnost Redis Labs jej přelicencovala z licence BSD na nesvobodné licence Redis Source Available License (RSALv2) a Server Side Public License (SSPLv1). Hned o pár dní později vznikly svobodné forky Redisu s názvy Valkey a Redict. Dnes bylo oznámeno, že Redis je opět svobodný. S nejnovější verzí 8 je k dispozici také pod licencí AGPLv3.
Oficiální ceny Raspberry Pi Compute Modulů 4 klesly o 5 dolarů (4 GB varianty), respektive o 10 dolarů (8 GB varianty).
Byla vydána beta verze openSUSE Leap 16. Ve výchozím nastavení s novým instalátorem Agama.
Devadesátková hra Brány Skeldalu prošla portací a je dostupná na platformě Steam. Vyšel i parádní blog autora o portaci na moderní systémy a platformy včetně Linuxu.
Lidi dělají divné věci. Například spouští Linux v Excelu. Využít je emulátor RISC-V mini-rv32ima sestavený jako knihovna DLL, která je volaná z makra VBA (Visual Basic for Applications).
Občas není od věci vyslovit něco, za co se upaluje nebo ukamenovává. Nic není totiž tak jednoduché, aby byla pravda vždy jediná a na první pohled zřejmá.
Nedávno jsem tu vyzýval k připomínkování návrhu nového občanského zákoníku. Také jsem nějaké připomínky poslal, nyní je tedy publikuji.
Předesílám, že návrh byl mnohem větší sousto, než jsem si původně představoval. Zpočátku se to zdálo relativně zvládnutelné, ale brzy jsem pochopil, že to za těch 14 dní naprosto nemám šanci celé projít (optimální čas by byl nejméně 3 měsíce). Proto jsem se zaměřil jen na některé konkrétní pasáže, zbytek jsem jen rychle prolétl, některé části jsem úplně vynechal (například tu, která se zabývá děděním - to je pro mě stejně španělská vesnice). I tak jsem ale narazil na řadu chyb a nedostatků.
Níže uvádím připomínky, které jsem odeslal na ministerstvo spravedlnosti. Komentář psaný kurzívou součástí připomínek nebyl, připisuji ho jen pro doplnění v tomto zápisu.
Tady není moc co komentovat. Snad jen to, že to bylo relativně na začátku textu návrhu, kde jsem si technických nedostatků ještě všímal. Později jsem na to rezignoval a řešil jsem jen nedostatky obsahové.
Návrh zavádí novou formu právnických osob: ústavy. Návrh je do jisté míry kolizní a duplikující, vzhledem k existenci zákona č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích. Z toho může pramenit několik problémů. Jednak se to týká samotné volby právní formy. Dosavadní ústavy mají nyní formu v.v.i., na kterou byly v minulých letech převedeny. Zřizovatel bude moci využít kteroukoli z forem, přičemž i když je účel téměř shodný, podmínky jsou významně rozdílné (v.v.i. jsou velmi podrobně upraveny, zatímco z.ú. budou upraveny velmi obecně) - to popírá cíl vzniku zákona č. 341/2005 Sb. Druhý problém se týká názvu - součástí názvů dnešních v.v.i. je většinou slovo "ústav", což může být matoucí a může to někoho vést k domněnce, že se jedná o ústav podle § 387 a dalších nového občanského zákoníku. Změna názvu v.v.i. (aby se problém odstranil) by byla nákladná a navíc by šlo o již druhou změnu v krátkém období (první byla provedena při účinnosti zákona 341/2005).
Proto navrhuji, aby byla tato oblast podrobena důkladnému zkoumání a hledání optimálního řešení. Jednou z možností by bylo sjednotit obecnou právní úpravu pro všechny ústavy, přičemž v.v.i. by byly zvláštní formou ústavů a právní podmínky pro ně by byly jen specializující, nikoli samostatné. Co se týká názvu, mohl by občanský zákoník obsahovat ustanovení (které by ostatně mohlo být zakotveno pro všechny právnické osoby, nejen pro ústavy), že zvláštní zákon může název upravit i jinak. Pak by v.v.i. mohly existovat dál beze změny názvu a vztahovala by se na ně obecná úprava pro ústavy.
Změna je sice život, ale tohle vidím jako zbytečné zanášení chaosu a jako další zatěžování subjektů, které už tak nemají peněz nazbyt. Proto navrhuji řešení, které by bylo citlivější a systematičtější.
§ 1010 říká, že „plody, které pozemek vydává sám od sebe, aniž je obděláván, náleží vlastníkovi pozemku“. Přitom zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, v § 19, odst. 1 říká, že „každý má právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest“. Tedy navrhovaná úprava bude s tímto ustanovením v rozporu, protože bez výjimky určuje vlastníkem plodů pozemku (kam lesní plody a suchá klest patří) vlastníka daného pozemku. V případě schválení návrhu by tedy nebylo zřejmé, zda existuje právo na sběr lesních plodů a klesti, protože by mohlo být (na základě úpravy stanovené lesním zákonem) posuzováno jen z pohledu funkce lesa, nikoli z pohledu vlastnického práva. Navrhuji proto řešit tuto část v kontextu s dalšími zákony (nejen tím lesním), aby se zabránilo případným rozporům.
Možná je právě cílem, aby takové úpravy (ve smyslu omezení vlastnictví), jako je ta v lesním zákoně, z českého práva vymizely. Ale pak by to mělo být řečeno na plnou hubu, důvodová zpráva ovšem o ničem takovém nehovoří. Ať je to jakkoli, kolize je tu zjevná a musí být řešena.
Návrh podle mého názoru dostatečně nepočítá s tzv. "svobodnými licencemi" k autorským dílům (GNU General Public License, BSD licence, Creative Commons a mnohé další - dále jen "SL"), kdy licenční smlouva vzniká tím, že nabyvatel licence začne dílo užívat, kdy mnohdy není nijak omezeno právo dílo užít a kdy se poskytovatel zříká odpovědnosti za jakékoli následky za škody způsobené užíváním díla (což jde ruku v ruce s tím, že lze takové dílo užívat a dále šířit bezúplatně). Současně je typické, že se takové díla šíří bez ohledu na hranice států, proto je důležité, aby bylo právních překážek co nejméně. Problém vidím hned v několika záležitostech:
Na základě výše uvedených problematických bodů navrhuji, aby byla celá záležitost důkladně analyzována experty v oblasti práv k duševnímu vlastnictví a bylo navrženo ucelené řešení této problematiky i v návaznosti na mezinárodní právo.
Tohle je lahůdka a proto jsem se tomu věnoval poněkud více. Některé nedostatky jsou i v současném právu, ale pokud už se to upravuje nově, tak ať to k něčemu vypadá.
§ 477 definuje zuživatelnou a nezuživatelnou věc. S těmito pojmy se pracuje na dalších místech návrhu a podle mého názoru tím dochází k neúměrnému omezování smluvní volnosti a vlastnických práv. Například v § 2111 a § 2120, odst. 1 se hovoří o nezuživatelné věci (ovšem v odd. 1 u výprosy nikoli, což je již také určitý rozpor). Neshledávám však racionální důvod, proč by nemělo být možné uplatnit výpůjčku či nájem na věci zuživatelné.
Narážím tím na užití zuživatelných věcí k jinému než obvyklému účelu (aniž by šlo na naplnění podstaty zápůjčky podle odd. 6), což v praxi není záležitost nijak řídká. Například se zuživatelné věci používají při zhotovování autorských děl (filmových, fotografických, výtvarných atd.), pro dekorační či reklamní účely apod., aniž by došlo ke změně věci (zejména jejímu spotřebování).
Navrhuji proto přehodnotit úpravu tak, aby bylo z oddílů o výpůjčce a nájmu omezení na nezuživatelné věci odstraněno.
Rozdělení na věci zuživatelné a nezuživatelné vyhovuje byrokratům, kteří si rádi zjednodušují život. Tady to ale nemá místo, je to nesmyslným zásahem do smluvní volnosti a nevidím žádný důvod, proč by to mělo existovat.
§ 2582 říká, že „obsahují-li záznamy rovněž údaje o třetí osobě, nelze je zpřístupnit bez jejího souhlasu“. To je velmi široká definice a může mít velmi negativní dopady na přístup pacientů k vlastní dokumentaci, protože údaje o třetí osobě se mohou do dokumentace dostat velmi snadno (např. v rámci rodinné anamnézy nebo u některých infekčních nemocí).
Navrhuji proto nahradit toto ustanovení jinou formulací, která bude méně omezovat práva těch, o nichž je dokumentace vedena, a současně zajistí dostatečnou ochranu třetích osob.
Buď opět byrokratické zjednodušení nebo klička, jak se vyhnout poskytování přístupu člověku do jeho vlastní dokumentace.
Návrh ObčZ obsahuje úpravu nutné obrany a krajní nouze (§ 2847, resp. § 2848) v konzistenci se zákoníkem trestním (§ 28 a 29). Chybí však úprava přípustného rizika (§ 31 TrZ), což znamená zjevnou nekonzistenci mezi občanským a trestním právem. Osoba, která by s cílem dosáhnout společensky prospěšného výsledku jednala s přípustným rizikem, by tak byla vystavena hrozbě náhrady způsobené újmy.
Příklad: Na ŘSD někdo rozhodne o užívání nezkouladované silnice, aby umožnil dopravní obslužnost, která byla vážně narušena zničením jiné silnice živelní pohromou. Na silnici dojde k nehodě a po příslušné osobě tak může být (při neexistenci úpravy přípustného rizika v občanském právu) uplatňována náhrada újmy.
Tady jsem si pomohl příkladem, protože bez něj by nemuselo být jasné, o co mi jde. Existuje prostě řada situací, kdy lze volit cestu lepší, ale riskantní, anebo horší, bez rizika. Pokud by platila navrhovaná úprava (bez zakotvení přípustného rizika), do riskantních řešení by se nikdo nepouštěl, protože by při případném sporu byla brata v úvahu pouze riskantnost řešení a již nikoli jeho přínos.
§ 2960: Uvedení názvu jednoho konkrétního komerčního produktu (Obchodní věstník) v základním právním kodexu je v rozporu se zásadou obecnosti práva a navíc významně zasahuje do tržního prostředí, protože uvedení přímo v textu zákona poskytuje vydavateli konkurenční výhodu.
Trvám na tom, že reklama na obchodní značku soukromé firmy (která je navíc její zapsanou ochrannou známkou) nemá v zákoně co pohledávat.
Pokud někdo také poslal nějaké připomínky, neváhejte a šup s tím do diskuse.
Tiskni
Sdílej:
Spousta českých firem (státní, některé nadnárodní a hodně a.s.) mají maily typu gmail, yahoo, centrum apod. na černém seznamu.Ano, ale já maily tohoto typu nepoužívám
Doporučuji zvednout telefon a zavolat tam, popř. to celé vytisknout a poslat na jejich podatelnu doporučeně.Vzhledem k tomu, že čas pro podávání připomínek už vypršel (a odesílal jsem to téměř na poslední chvíli), těžko už to teď něco změní. Jediné co je, že si mohu doručení ověřit, abych měl klid v duši. Každopádně: pokud je vůle ty připomínky skutečně přijímat a řešit, pak se jistě postarali o to, aby to došlo. Pokud ne (a skutečná vůle pro přijímání připomínek chybí), pak je jedno, z jakého důvodu to nikdo neřešil.
To stále platí to co psal Matěj Cepl před dvanácti lety dodnes? To by teda byla pořádná ostuda.Licenční smlouvy
…
To stále platí to co psal Matěj Cepl před dvanácti lety dodnes?Ne. Zákon 216/2006 Sb. novelizoval autorský zákon tak, že už svobodné licence nebyly neúčinné. Způsob, jakým se to provedlo, nebyl optimální, ale pořád lepší než nic. Nový občanský zákoník ale převezme základní aspekty všech závazkových práv přímo do sebe - týká se to i licencí (kde je přímo v důvodové zprávě uvedeno, že je cílem sjednotit smlouvy pro autorské a příbuzné právo a pro průmyslová práva). Proto vidím jako mnohem lepší napsat pořádně už ObčZ, než to pak flikovat nějakými úpravami v jiných zákonech, které navíc řeší jen část problémů (například záležitost záruky není uspokojivě řešena ani nyní a může to být problém).
Zakon o lesich je lex specialis. Nic tomu nebrani, ze primarnim ucelem zakona není úprava vlastnických práv. Ustanovení lesního zákona omezují vlastnické právo v souladu s Listinou i oz (soucasnym 3a jiste i budoucim).Tak znovu. Nehovořím o tom, co je primárním účelem lesního zákona. Jde mi o to, že text příslušného paragrafu nehovoří o vlastnických právech k plodům lesa, toliko o omezení vlastnických práv majitele lesa. Když si někdo odnese z lesa lesní plody, sice na to měl právo, ale de jure nenabyl vlastnické právo k těm plodům. To má své důsledky a proto se jedná o kolizi. Může samozřejmě existovat výklad, že sebráním lesních plodů k nim majitel lesa ztrácí vlastnické právo (a nabývá ho ten, kdo plody sebral), ale lesní zákon to nijak přímo neřeší.
To že lesní zákon tuto věc výslovně neřeší není chyba, ale vlastnost. Je to záležitost použití interpretačních metod, které se v právu používají.Ano, ale jak se říká, když se sejdou dva právníci, jsou z toho tři právní názory. Připomínám, že existuje výklad trestního zákoníku, který říká, že TrZ sice stanovuje tresty, ale skutky jako takové nezakazuje, proto by měl být neúčinný. V takových případech záleží na tom, jak se k tomu budou stavět soudy a ty výklady bývají často dost odlišné. Proto si myslím, že by text zákonů (hlavně těch, které se píší úplně načisto) měl být takový, aby nezakládat nadměrný prostor pro pochybnosti o duchu takového textu a nevznikal zbytečný prostor pro lidovou tvořivost. Nemusí jít o prodlužování textů, spíše o volbu vhodné formulace.