Připomínky k občanskému zákoníku

1.2.2011 14:41 | Přečteno: 1840× | 'enlightened'

Nedávno jsem tu vyzýval k připomínkování návrhu nového občanského zákoníku. Také jsem nějaké připomínky poslal, nyní je tedy publikuji.

Předesílám, že návrh byl mnohem větší sousto, než jsem si původně představoval. Zpočátku se to zdálo relativně zvládnutelné, ale brzy jsem pochopil, že to za těch 14 dní naprosto nemám šanci celé projít (optimální čas by byl nejméně 3 měsíce). Proto jsem se zaměřil jen na některé konkrétní pasáže, zbytek jsem jen rychle prolétl, některé části jsem úplně vynechal (například tu, která se zabývá děděním - to je pro mě stejně španělská vesnice). I tak jsem ale narazil na řadu chyb a nedostatků.

Níže uvádím připomínky, které jsem odeslal na ministerstvo spravedlnosti. Komentář psaný kurzívou součástí připomínek nebyl, připisuji ho jen pro doplnění v tomto zápisu.

---

Technické připomínky

1. § 212, odst. 2:
   Po zapsání spolku spolek připojí k svému názvu dodatek „zapsaný spolek“, postačí však zkratka „z.s.“.
   Tato formulace neurčuje, kam by měl být spolek zapsán. Zřejmě má jít (podobně jako v případě jiných paragrafů) o zápis do veřejného rejstříku podle § 119, takže by odstavec měl znít:
   Po zapsání spolku do veřejného rejstříku spolek připojí k svému názvu dodatek „zapsaný spolek“, postačí však zkratka „z.s.“.
2. § 397, odst. 1, věta první:
   Za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku.
   Taková formulace může navozovat dojem, že osoba nezapsaná v obchodním rejstříku není podnikatelem. Proto by bylo vhodnější zvolit nějakou jednoznačnější formulaci, například:
   Osoba zapsaná v obchodním rejstříku se vždy považuje za podnikatele.
3. V § 488, odst. 2 je dopředná reference na § 490 (použití forem cenného papíru před jejich vyjmenováním). Z hlediska srozumitelnosti by bylo výhodnější, aby byly formy cenného papíru vyjmenovány dříve, než se s nimi pracuje. Proto by měl být text § 490 uveden před § 488, odst. 2.

Tady není moc co komentovat. Snad jen to, že to bylo relativně na začátku textu návrhu, kde jsem si technických nedostatků ještě všímal. Později jsem na to rezignoval a řešil jsem jen nedostatky obsahové.

Obsahové připomínky

Ústavy

Návrh zavádí novou formu právnických osob: ústavy. Návrh je do jisté míry kolizní a duplikující, vzhledem k existenci zákona č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích. Z toho může pramenit několik problémů. Jednak se to týká samotné volby právní formy. Dosavadní ústavy mají nyní formu v.v.i., na kterou byly v minulých letech převedeny. Zřizovatel bude moci využít kteroukoli z forem, přičemž i když je účel téměř shodný, podmínky jsou významně rozdílné (v.v.i. jsou velmi podrobně upraveny, zatímco z.ú. budou upraveny velmi obecně) - to popírá cíl vzniku zákona č. 341/2005 Sb. Druhý problém se týká názvu - součástí názvů dnešních v.v.i. je většinou slovo "ústav", což může být matoucí a může to někoho vést k domněnce, že se jedná o ústav podle § 387 a dalších nového občanského zákoníku. Změna názvu v.v.i. (aby se problém odstranil) by byla nákladná a navíc by šlo o již druhou změnu v krátkém období (první byla provedena při účinnosti zákona 341/2005).

Proto navrhuji, aby byla tato oblast podrobena důkladnému zkoumání a hledání optimálního řešení. Jednou z možností by bylo sjednotit obecnou právní úpravu pro všechny ústavy, přičemž v.v.i. by byly zvláštní formou ústavů a právní podmínky pro ně by byly jen specializující, nikoli samostatné. Co se týká názvu, mohl by občanský zákoník obsahovat ustanovení (které by ostatně mohlo být zakotveno pro všechny právnické osoby, nejen pro ústavy), že zvláštní zákon může název upravit i jinak. Pak by v.v.i. mohly existovat dál beze změny názvu a vztahovala by se na ně obecná úprava pro ústavy.

Změna je sice život, ale tohle vidím jako zbytečné zanášení chaosu a jako další zatěžování subjektů, které už tak nemají peněz nazbyt. Proto navrhuji řešení, které by bylo citlivější a systematičtější.

Přírůstek nemovité věci

§ 1010 říká, že „plody, které pozemek vydává sám od sebe, aniž je obděláván, náleží vlastníkovi pozemku“. Přitom zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, v § 19, odst. 1 říká, že „každý má právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest“. Tedy navrhovaná úprava bude s tímto ustanovením v rozporu, protože bez výjimky určuje vlastníkem plodů pozemku (kam lesní plody a suchá klest patří) vlastníka daného pozemku. V případě schválení návrhu by tedy nebylo zřejmé, zda existuje právo na sběr lesních plodů a klesti, protože by mohlo být (na základě úpravy stanovené lesním zákonem) posuzováno jen z pohledu funkce lesa, nikoli z pohledu vlastnického práva. Navrhuji proto řešit tuto část v kontextu s dalšími zákony (nejen tím lesním), aby se zabránilo případným rozporům.

Možná je právě cílem, aby takové úpravy (ve smyslu omezení vlastnictví), jako je ta v lesním zákoně, z českého práva vymizely. Ale pak by to mělo být řečeno na plnou hubu, důvodová zpráva ovšem o ničem takovém nehovoří. Ať je to jakkoli, kolize je tu zjevná a musí být řešena.

Licenční smlouvy

Návrh podle mého názoru dostatečně nepočítá s tzv. "svobodnými licencemi" k autorským dílům (GNU General Public License, BSD licence, Creative Commons a mnohé další - dále jen "SL"), kdy licenční smlouva vzniká tím, že nabyvatel licence začne dílo užívat, kdy mnohdy není nijak omezeno právo dílo užít a kdy se poskytovatel zříká odpovědnosti za jakékoli následky za škody způsobené užíváním díla (což jde ruku v ruce s tím, že lze takové dílo užívat a dále šířit bezúplatně). Současně je typické, že se takové díla šíří bez ohledu na hranice států, proto je důležité, aby bylo právních překážek co nejméně. Problém vidím hned v několika záležitostech:

1. Uzavření smlouvy.
   Poskytovatel poskytuje nabídku SL předem neurčenému počtu osob (může tak učinit veřejně, ale i neveřejně, i třeba jediné osobě). Smlouva je uzavřena tím, že nabyvatel začne dílo užívat nebo šířit, aniž by bylo nutné (a mnohdy technicky možné) projevit explicitní souhlas. Současný návrh ObčZ takovou možnost nedává, proto by smlouva ve skutečnosti nebyla uzavřena a nedošlo by k poskytnutí licence. To je v příkrém rozporu s dosavadní praxí (zejména mezinárodní).
2. Výpověď.
   Licenční smlouva u SL je z principu uzavřena na dobu neurčitou a rovněž z principu není vypověditelná. Pokud by existovala možnost výpovědi (přičemž návrh se ohledně výpovědi zmiňuje jen v § 2288), opět to bude v rozporu s praxí a nelze si představit, jaké právní důsledky by to mohlo mít, opět zejména v mezinárodním kontextu.
3. Odměna.
   SL jsou založeny na principu, že autor nezískává z užití díla na základě těchto licencí žádnou odměnu (odměna může být spojena s doplňkovými službami, ne však s poskytnutím licence). S tím je v rozporu § 2291, který zakládá právo autora na "přiměřenou dodatečnou odměnu". Mnohé SL umožňují užití díla k jakémukoli účelu, i výdělečnému, přičemž autor je s tím samozřejmě plně seznámen a za těchto okolností se zcela vzdává jakékoli odměny. Poskytnutí práva na odměnu je v rozporu se smyslem SL a mělo by velmi závažné dopady na nabyvatele licencí (opět je nutno brát v úvahu zejména mezinárodní kontext).
4. Podlicence.
   SL jsou přímo určeny k tomu, aby nabyvatelé dílo dále šířili a často také upravovali a vytvářeli díla odvozená a souborná. Proto požadavky § 2282, odst. 2 na sdělení poskytnutí podlicence, jakož i osoby postupníka, jsou podobným rozporem jako samotné uzavření smlouvy zmíněné v bodě a).
5. Územní rozsah.
   SL obecně nemívají omezen územní rozsah. Lze sice dovozovat (§ 2293, odst. 2), že pro dosažení účelu smlouvy je licence poskytnuta bez územního omezení, nicméně v některých případech (hlavně u jednodušších licencí) hrozí, že by mohlo někým dojít k uplatňování § 2293, odst. 3, písm. a), tedy platnosti jen pro ČR. Podobná hrozba se týká i časového a množstevního rozsahu licence.
6. Záruky.
   Vzhledem k tomu, že v řadě případů je poskytovatelem licence podnikatel a nabyvatelem spotřebitel, předpokládá návrh ObčZ (§ 1742) i v případě SL uplatnění veškerých ustanovení platných pro spotřebitelské smlouvy, přestože mnohdy nejde o plnění za úplatu. Proto běžná ujednání SL, kdy se poskytovatel zříká odpovědnosti za vady a za škody vzniklé užívání díla, jsou (ve smyslu § 1744) v rozporu s § 1746, písm. a), kde jsou taková ujednání výslovně zakázána. To by mohlo vést k vymáhání záruk a odpovědnosti za škody po subjektech, které bezplatně poskytují díla pod SL. Ve svém důsledku by to mohlo výrazně poškodit celou oblast děl poskytovaných pod svobodnými licencemi a v krajním případě vést až k odklonu od takových licencí a případně též k mezinárodním sporům nebo arbitrážím proti ČR ze stran velkých společností (např. Oracle nebo Red Hat), které by namítaly poškození svých investic v ČR.

Na základě výše uvedených problematických bodů navrhuji, aby byla celá záležitost důkladně analyzována experty v oblasti práv k duševnímu vlastnictví a bylo navrženo ucelené řešení této problematiky i v návaznosti na mezinárodní právo.

Tohle je lahůdka a proto jsem se tomu věnoval poněkud více. Některé nedostatky jsou i v současném právu, ale pokud už se to upravuje nově, tak ať to k něčemu vypadá.

Zuživatelná a nezuživatelná věc

§ 477 definuje zuživatelnou a nezuživatelnou věc. S těmito pojmy se pracuje na dalších místech návrhu a podle mého názoru tím dochází k neúměrnému omezování smluvní volnosti a vlastnických práv. Například v § 2111 a § 2120, odst. 1 se hovoří o nezuživatelné věci (ovšem v odd. 1 u výprosy nikoli, což je již také určitý rozpor). Neshledávám však racionální důvod, proč by nemělo být možné uplatnit výpůjčku či nájem na věci zuživatelné.

Narážím tím na užití zuživatelných věcí k jinému než obvyklému účelu (aniž by šlo na naplnění podstaty zápůjčky podle odd. 6), což v praxi není záležitost nijak řídká. Například se zuživatelné věci používají při zhotovování autorských děl (filmových, fotografických, výtvarných atd.), pro dekorační či reklamní účely apod., aniž by došlo ke změně věci (zejména jejímu spotřebování).

Navrhuji proto přehodnotit úpravu tak, aby bylo z oddílů o výpůjčce a nájmu omezení na nezuživatelné věci odstraněno.

Rozdělení na věci zuživatelné a nezuživatelné vyhovuje byrokratům, kteří si rádi zjednodušují život. Tady to ale nemá místo, je to nesmyslným zásahem do smluvní volnosti a nevidím žádný důvod, proč by to mělo existovat.

Zdravotnické záznamy

§ 2582 říká, že „obsahují-li záznamy rovněž údaje o třetí osobě, nelze je zpřístupnit bez jejího souhlasu“. To je velmi široká definice a může mít velmi negativní dopady na přístup pacientů k vlastní dokumentaci, protože údaje o třetí osobě se mohou do dokumentace dostat velmi snadno (např. v rámci rodinné anamnézy nebo u některých infekčních nemocí).

Navrhuji proto nahradit toto ustanovení jinou formulací, která bude méně omezovat práva těch, o nichž je dokumentace vedena, a současně zajistí dostatečnou ochranu třetích osob.

Buď opět byrokratické zjednodušení nebo klička, jak se vyhnout poskytování přístupu člověku do jeho vlastní dokumentace.

Přípustné riziko

Návrh ObčZ obsahuje úpravu nutné obrany a krajní nouze (§ 2847, resp. § 2848) v konzistenci se zákoníkem trestním (§ 28 a 29). Chybí však úprava přípustného rizika (§ 31 TrZ), což znamená zjevnou nekonzistenci mezi občanským a trestním právem. Osoba, která by s cílem dosáhnout společensky prospěšného výsledku jednala s přípustným rizikem, by tak byla vystavena hrozbě náhrady způsobené újmy.

Příklad: Na ŘSD někdo rozhodne o užívání nezkouladované silnice, aby umožnil dopravní obslužnost, která byla vážně narušena zničením jiné silnice živelní pohromou. Na silnici dojde k nehodě a po příslušné osobě tak může být (při neexistenci úpravy přípustného rizika v občanském právu) uplatňována náhrada újmy.

Tady jsem si pomohl příkladem, protože bez něj by nemuselo být jasné, o co mi jde. Existuje prostě řada situací, kdy lze volit cestu lepší, ale riskantní, anebo horší, bez rizika. Pokud by platila navrhovaná úprava (bez zakotvení přípustného rizika), do riskantních řešení by se nikdo nepouštěl, protože by při případném sporu byla brata v úvahu pouze riskantnost řešení a již nikoli jeho přínos.

Obchodní věstník

§ 2960: Uvedení názvu jednoho konkrétního komerčního produktu (Obchodní věstník) v základním právním kodexu je v rozporu se zásadou obecnosti práva a navíc významně zasahuje do tržního prostředí, protože uvedení přímo v textu zákona poskytuje vydavateli konkurenční výhodu.

Trvám na tom, že reklama na obchodní značku soukromé firmy (která je navíc její zapsanou ochrannou známkou) nemá v zákoně co pohledávat.

---

Pokud někdo také poslal nějaké připomínky, neváhejte a šup s tím do diskuse.

       

Komentáře

[trekker.dk]

+1 za snahu, ale silně pochybuju, že by někdo reagoval na tu pasáž o svobodných licencích. A když už, že z toho vzejde něco lepšího než v současnosti navrhovaný autorský zákon.

[Luk]

Trochu jsem to přiostřil tím, že jsem tam zmínil tu hrozbu arbitráží. Sice si nedělám příliš iluze, že by k nim reálně došlo, ale skutečně si dokážu představit, že by například někdo (uplatněním nároku na náhradu škody na základě tohoto zákoníku) vysoudil odškodné na některé z velkých zahraničních firem. Tato firma by pak nepochybně vyvolala arbitráž proti ČR a je dost možné, že by ji vyhrála.

[gtz]

Odpověděl Ti někdo na připomínky (myslím jako, že někdo odepsal, že děkují apod... nebo jen,že mail došel)? Nebo došel nějaký nic-neříkající mail s tím, že se tím budou zabývat/že to postoupí jinam?

[Luk]

Bohužel nepřišlo nic (ani minule, u TrZ). Takže ani nevím, jestli to nespadlo do /dev/null Minule jsem úspěšnost doručení poznal až tím, že byly v upraveném návrhu obě tehdejší připomínky zapracovány.

[gtz]

Spousta českých firem (státní, některé nadnárodní a hodně a.s.) mají maily typu gmail, yahoo, centrum apod. na černém seznamu. Tyto zprávy většinou končí někde v globální spam složce podniku/instituce (u státních firem se někde takto filtruje i jejich pošta pro podatelnu na cosi jsem se jednoho úřadu takto ptal a po týdnu nic tak jsem tam zavolal a můj mail byl ve spamu a přitom byl odesílán z ne-freemailu). Pokud nejsi mezi bezpečnými odesílateli pak je vysoká pravděpodobnost, že to takto dopadlo. Doporučuji zvednout telefon a zavolat tam, popř. to celé vytisknout a poslat na jejich podatelnu doporučeně.

[Luk]

Spousta českých firem (státní, některé nadnárodní a hodně a.s.) mají maily typu gmail, yahoo, centrum apod. na černém seznamu.

Ano, ale já maily tohoto typu nepoužívám Mimochodem orgány veřejné moci nemají co mít jakékoli maily na blacklistu - i když odhlédnu od faktu, že e-mail je principiálně nezaručená služba.

Doporučuji zvednout telefon a zavolat tam, popř. to celé vytisknout a poslat na jejich podatelnu doporučeně.

Vzhledem k tomu, že čas pro podávání připomínek už vypršel (a odesílal jsem to téměř na poslední chvíli), těžko už to teď něco změní. Jediné co je, že si mohu doručení ověřit, abych měl klid v duši. Každopádně: pokud je vůle ty připomínky skutečně přijímat a řešit, pak se jistě postarali o to, aby to došlo. Pokud ne (a skutečná vůle pro přijímání připomínek chybí), pak je jedno, z jakého důvodu to nikdo neřešil.

[gtz]

Chtělo by to ověřit, zda jim to vůbec došlo a zda se s tím něco bude dělat dále.

[Saljack]

Pěkné hlavně to o svobodných licencí. Koukám, že máš celkem dost volného času .

[Luk]

Věnoval jsem tomu zhruba jeden celý den a práci jsem kvůli tomu musel přeložit na noc

[Acci]

Je super, že se tomu věnoval svůj čas a poslal připomínky. Já jsem přečetl snad jen 20 stránek a pak jsem se v tom totálně zamotal

[Grunt]

Licenční smlouvy

…

To stále platí to co psal Matěj Cepl před dvanácti lety dodnes? To by teda byla pořádná ostuda.

[Luk]

To stále platí to co psal Matěj Cepl před dvanácti lety dodnes?

Ne. Zákon 216/2006 Sb. novelizoval autorský zákon tak, že už svobodné licence nebyly neúčinné. Způsob, jakým se to provedlo, nebyl optimální, ale pořád lepší než nic. Nový občanský zákoník ale převezme základní aspekty všech závazkových práv přímo do sebe - týká se to i licencí (kde je přímo v důvodové zprávě uvedeno, že je cílem sjednotit smlouvy pro autorské a příbuzné právo a pro průmyslová práva). Proto vidím jako mnohem lepší napsat pořádně už ObčZ, než to pak flikovat nějakými úpravami v jiných zákonech, které navíc řeší jen část problémů (například záležitost záruky není uspokojivě řešena ani nyní a může to být problém).

[Dalibor Smolík]

§ 1010 říká, že „plody, které pozemek vydává sám od sebe, aniž je obděláván, náleží vlastníkovi pozemku“.
§ 135a současného občanského zákoníku v podstatě říká totéž.

[Luk]

Ano, ale podobné je to i u řady jiných věcí, které jsem připomínkoval. Řada paragrafů v našich zákonech je v kolizi s jinými zákony nebo i s ústavou a dokud se to nedostane před soud, mohou tam zůstávat. Ale když se schvaluje úplně nový zákoník, bylo by zatraceně velkou chybou, aby tam takové problematické věci zůstávaly.

[Dalibor Smolík]

Tohle není v kolizi, protože občanský zákoník řeší obecné záležitosti a zákon o lesích je zákon speciální, tudíž má přednost před občankým zákoníkem. Lesní plodiny se tudíž nechrání, zatímco např. mrkev na zahrádce ano.

[Luk]

Jenže zákon o lesích neupravuje vlastnictví oněch "věcí", takže nejde o specializaci, nýbrž o úpravu jiného aspektu, u kterého velmi záleží na výkladu. V tom vidím problém.

[Ctibor]

pan Smolik ma pravdu. Zakon o lesich je lex specialis. Nic tomu nebrani, ze primarnim ucelem zakona není úprava vlastnických práv. Ustanovení lesního zákona omezují vlastnické právo v souladu s Listinou i oz (soucasnym 3a jiste i budoucim).

[Luk]

Zakon o lesich je lex specialis. Nic tomu nebrani, ze primarnim ucelem zakona není úprava vlastnických práv. Ustanovení lesního zákona omezují vlastnické právo v souladu s Listinou i oz (soucasnym 3a jiste i budoucim).

Tak znovu. Nehovořím o tom, co je primárním účelem lesního zákona. Jde mi o to, že text příslušného paragrafu nehovoří o vlastnických právech k plodům lesa, toliko o omezení vlastnických práv majitele lesa. Když si někdo odnese z lesa lesní plody, sice na to měl právo, ale de jure nenabyl vlastnické právo k těm plodům. To má své důsledky a proto se jedná o kolizi. Může samozřejmě existovat výklad, že sebráním lesních plodů k nim majitel lesa ztrácí vlastnické právo (a nabývá ho ten, kdo plody sebral), ale lesní zákon to nijak přímo neřeší.

[Dalibor Smolík]

Může samozřejmě existovat výklad, že sebráním lesních plodů k nim majitel lesa ztrácí vlastnické právo
To je ono. Tak to funguje právě na základě tohoto výkladu.

[Ctibor]

Samozřejmě, že nabyl. Co jiného by se sebráním lesních plodů stalo, než že je nabudete do vlastnictví? Nájem asi těžko, protože z nájemního vztahu pojmově vyplývá, že věc máte po jeho skončení vrátit (lesní plody jsou věc která se spotřebuje), nad to jde o vztah úplatný a věc musí být individuálně určena. Výpůjčka? Stejně jako u nájmu, ale jde o bezplatný právní vztah. Půjčka - týká se věcí hromadných, může být klidně bezplatná, ale musel byste nějaké jiné ekvivalentní plody opět vrátit vlastníku lesa.

Kdyby měl každý zákonný předpis výslovně řešit vztahy k ostatním normativním aktům a v nich obsažených institutům, byly by zákony 2x tak obsáhlé. Je to nepraktické.

To že lesní zákon tuto věc výslovně neřeší není chyba, ale vlastnost. Je to záležitost použití interpretačních metod, které se v právu používají. A ty jsou vzhledem k tomu jaké účely musí právo plnit, rozdílné od běžné formální, jazykové a jiné logiky a dalších metod.

[Luk]

To že lesní zákon tuto věc výslovně neřeší není chyba, ale vlastnost. Je to záležitost použití interpretačních metod, které se v právu používají.

Ano, ale jak se říká, když se sejdou dva právníci, jsou z toho tři právní názory. Připomínám, že existuje výklad trestního zákoníku, který říká, že TrZ sice stanovuje tresty, ale skutky jako takové nezakazuje, proto by měl být neúčinný. V takových případech záleží na tom, jak se k tomu budou stavět soudy a ty výklady bývají často dost odlišné. Proto si myslím, že by text zákonů (hlavně těch, které se píší úplně načisto) měl být takový, aby nezakládat nadměrný prostor pro pochybnosti o duchu takového textu a nevznikal zbytečný prostor pro lidovou tvořivost. Nemusí jít o prodlužování textů, spíše o volbu vhodné formulace.

[Dalibor Smolík]

Ano, ale jak se říká, když se sejdou dva právníci, jsou z toho tři právní názory.
Každý právník má takový názor, jaký potřebuje k výkladu dané věci.

[dumblob]

+1

Vubec jsem netusil, ze se jim podari takto "diskriminovat" napr. ty SL i v novem navrhu zakoniku. Jiz nyni mam (a zrejme nejsem sam) pomerne zavazny problem s vykladem EULA (a to v pripadu refundace Win7 u Lenova).