Homebrew (Wikipedie), správce balíčků pro macOS a od verze 2.0.0 také pro Linux, byl vydán ve verzi 4.5.0. Na stránce Homebrew Formulae lze procházet seznamem balíčků. K dispozici jsou také různé statistiky.
Byl vydán Mozilla Firefox 138.0. Přehled novinek v poznámkách k vydání a poznámkách k vydání pro vývojáře. Řešeny jsou rovněž bezpečnostní chyby. Nový Firefox 138 je již k dispozici také na Flathubu a Snapcraftu.
Šestnáctý ročník ne-konference jOpenSpace se koná 3. – 5. října 2025 v Hotelu Antoň v Telči. Pro účast je potřeba vyplnit registrační formulář. Ne-konference neznamená, že se organizátorům nechce připravovat program, ale naopak dává prostor všem pozvaným, aby si program sami složili z toho nejzajímavějšího, čím se v poslední době zabývají nebo co je oslovilo. Obsah, který vytvářejí všichni účastníci, se skládá z desetiminutových
… více »Richard Stallman přednáší ve středu 7. května od 16:30 na Technické univerzitě v Liberci o vlivu technologií na svobodu. Přednáška je určená jak odborné tak laické veřejnosti.
Jean-Baptiste Mardelle se v příspěvku na blogu rozepsal o novinkám v nejnovější verzi 25.04.0 editoru videa Kdenlive (Wikipedie). Ke stažení také na Flathubu.
TmuxAI (GitHub) je AI asistent pro práci v terminálu. Vyžaduje účet na OpenRouter.
Byla vydána nová verze R14.1.4 desktopového prostředí Trinity Desktop Environment (TDE, fork KDE 3.5, Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy v poznámkách k vydání. Podrobný přehled v Changelogu.
Bylo vydáno OpenBSD 7.7. Opět bez písničky.
V Tiraně proběhl letošní Linux App Summit (LAS) (Mastodon). Zatím nesestříhané videozáznamy přednášek jsou k dispozici na YouTube.
Všechny zápisy v blogu jsou pod licencí Creative Commons BY-SA 3.0 CZ
Překlad povídky Oválný portrét je hotový. Zároveň můžete začít vybírat svobodný překlad na srpen.
Překlad opět najdete v mém archivu překladů na GitHub Pages. Jako vždy je pod licencí CC0 a obsahuje i poznámky k překladu.
Svobodný překlad na srpen si můžete vybrat z následujících možností:
Dialog dvou andělů o životě, vesmíru a vůbec. Zdroj
Oinos: Promiň, Agathe, slabost duše čerstvě obdařené nesmrtelností!
Agathos: Neřekl jsi nic, milý Oine, co by vyžadovalo omluvu. Ani zde není vědění věcí intuice. O moudrost žádej anděly dle libosti, aby mohla být předána.
Oinos: Jenže jsem snil, že v tomto bytí budu okamžitě vědět vše, a tedy okamžitě dosáhnu blaženosti všeho vědění.
Agathos: Ach, blaženost netkví ve vědění, ale v získávání vědomostí! Něco vědět je věčné požehnání; ale vědět vše je prokletím démona.
Oinos: Ale nezná snad Nejvyšší vše?
Agathos: To (neboť je Nejblaženější) musí být ta jediná věc stále neznámá i Jemu samému.
Oinos: Jenže když naše vědění narůstá každou hodinou, nebude nakonec známo úplně vše?
Agathos: Pohleď dolů do nesmírných dálek! — Pokus se zrakem proniknout za mnohočetné mozaiky hvězd, zatímco jimi pomalu proplouváme tak — a tak — a tak! Nenaráží snad i duchovní zrak ve všech směrech na zlaté zdi vesmíru? — Zdi bezpočtu zářících těles, až se jejich množství zdánlivě slilo do jednoho celku?
Parodie na Sherlocka Holmese. Zdroj
Hawkshaw, velký detektiv, zamyšleně kouřil žváro, když do místnosti vtrhl Plukovník.
„Slyšel jste—“ vyhrkl vzrušeně, ale Hawkshaw přezíravě zvedl ruku.
„Můj milý Plukovníku,“ řekl. „Zbytečně se vzrušujete: chtěl jste mi říci, že královnin náhrdelník v ceně patnácti milionů šilinků byl ukraden z jejího budoáru a že Scotland Yard po zloději stále nenašel jedinou stopu, přestože Londýn obrátili naruby.“
„Vy jste zázrak, Hawkshawe,“ zvolal obdivně Plukovník. „Jak jste to věděl?“
„Dedukce, můj milý Plukovníku,“ odpověděl Hawkshaw a nenápadně zakryl noviny, ve kterých byla loupež podrobně vylíčena.
„Byl jste v paláci?“ zeptal se.
„Byl,“ zněla odpověď. „A přinesl jsem jedinou objevenou stopu. Tento zbytek doutníku našli přímo pod palácovým oknem.“
Hawkshaw popadl nedopalek a pečlivě jej prozkoumal.
Lehce romantická povídka o mladé dívce z amerického venkova 19. století, která se vydala do velkého města. Najde tam, co hledá? Zdroj
Slunce bylo přesně tak daleko na západě, aby vrhalo lákavé stíny. Uprostřed malého pole, ve stínu kupky sena tam navršené, ležela spící dívka. Spala dlouho a tvrdě, když ji něco probudilo tak náhle, jako by to byla rána. Otevřela oči a chvíli zírala na nebe bez mráčku. Zívla a líně protáhla své dlouhé hnědé nohy a ruce. Pak vstala, nevšímajíc si stébel slámy uvízlých v jejích černých vlasech, červeném živůtku a modré hrubé bavlněné sukni, která nesahala ani po její holá kolena.
Dřevěný srub, kde bydlela se svými rodiči, stál hned vedle ohrady, uvnitř které spala. Opodál byla malá mýtina, která sloužila jako bavlněné pole. Všude okolo byl hustý les, krom dlouhého pásu vinoucího se kolem vrcholku kopce, odkud se třpytily ocelové koleje Texaské a pacifické dráhy.
Pochmurná pohádka o smrti a naději. Zdroj
Byl jednou jeden malý chlapec, který se často procházel a přemýšlel o spoustě věcí. Měl sestru, která byla také malá a všude ho doprovázela. Oba dva se celé dny neustále divili. Divili se kráse květin; divili se výšce a modrosti oblohy; divili se hloubce průzračné vody; divili se dobrotě a moci Boha, který stvořil tak nádherný svět.
Někdy jeden druhému říkali: „Kdyby všechny děti na světě umřely, bylo by to květinám, vodě a obloze líto?“ Věřili, že by jim to bylo líto. Vždyť poupata jsou dětmi květin, říkali si, a ty malé hravé pramínky vody, co skotačí ze svahů kopců, jsou dětmi vody; a ty nejmenší světlé tečky, co si celou noc hrají na nebi na schovávanou, musejí být jistě dětmi hvězd; a všechny by je zarmoutilo, kdyby si již nemohli hrát se svými přáteli, dětmi lidí.
Krátká pohádka v 5 kapitolách o moudrosti. Zdroj
Kapitola I
Za rozbřesku života přišla dobrá víla s košíkem a řekla:
„Zde jsou dary. Jeden si vezmi, ostatní ponechej. A buď opatrný, vybírej moudře; ach, vybírej moudře! Neb jen jeden z nich je cenný.“
Darů bylo pět: Sláva, Láska, Bohatství, Slast, Smrt. Mladík dychtivě odvětil:
„Není nad čím uvažovat;“ a zvolil si Slast.
Pak vyrazil do světa a hledal slasti, ve kterých si mládí libuje. Jenže každá z nich trvala jen krátce a byla deprimující, marná a prázdná; a každá se mu při odchodu vysmívala. Nakonec řekl: „Tolik let jsem promarnil. Kdybych si jen mohl vybrat znovu, vybíral bych moudře.“
Hororová povídka o tajemné knize, která otvírá brány do jiných světů. Zdroj
Mé vzpomínky jsou velmi zmatené. Mám dokonce velké pochyby, kde vlastně začínají; neb chvílemi cítím úděsné přehlídky let táhnoucích se za mnou, jindy se zase zdá, jako by nynější okamžik byl osamoceným bodem v šedém beztvarém nekonečnu. Nejsem si jist, ani jak sděluji tuto zprávu. Sice vím, že mluvím, ale mám neurčitý pocit, že aby se má slova dostala tam, kde jsou mí posluchači, bude třeba nějaký podivný a zřejmě strašlivý přenos. I má totožnost je nepochopitelně mlhavá. Patrně jsem utrpěl těžký šok — zřejmě z nějakého naprosto strašlivého důsledku mého koloběhu jedinečných, neuvěřitelných zážitků.
Hlasování končí v sobotu 8. srpna večer, kdy vyhlásím vítěznou povídku. Ostatní návrhy s velkým počtem hlasů postoupí do zářijového hlasování, místo povídek s malým počtem hlasů vyberu do dalšího hlasování něco jiného. Finální překlad ukázkových částí se může od výše uvedených textů trochu lišit. Nezapomeňte, že můžete hlasovat pro více možností současně.
Tiskni
Sdílej:
Navíc je němčina extrémně těžká, imho těžší než třeba japonstina ( japonský jsem se učil půl roku velmi lezerne a rekreačně a umím lépe než německy, v Japonsku jsem nikdy nebyl, vyrostl jsem ve vesnici, kde ještě řada lidí mluvila německy...).
No, to je pěkná blbost, cos napsal. Možná jsi měl vůči Němčině nějaký psychický blok, ale jako jazyk rozhodně tak těžká není. Navíc je Češtině daleko bližší...
Jinak, oborů, pro které je literatura v Němčině zásadní, je víc...
A nemcina? I kdyz zde ma pulka lidi za sousedy nemecky mluvici lidi, nemecky umi velmi malokdo. Smutne. At zije statni skolstvi.
No, to je tím komunistickým vymýváním mozků. Když se zeptáš průměrného ovčana ČR, tak ti řekne, že Němčina je „škaredá“ případně že je to „tvrdý jazyk.“ Přitom je to jazyk jako každý jiný a záleží jen na lidech, jak s ním naloží. Ale holt u nás generace znaly Němčinu prakticky jen z filmů, kde nějakej nácek štěká „Halt!“ na svou oběť.
Oinos: Promiň, Agathe, slabost duše čerstvě obdařené nesmrtelností!
Lepší by bylo „Odpusť, Agathe, ...“. „Promiň“ je v naprosté většině případů užito v češtině jako ustrnulý tvar, takže v této větě čtenář nepředpokládá, že by se jednalo skutečně o imperativ. Musel jsem to po ránu číst 3x, než jsem pochopil, o co se jedná...
Agathos: Neřekl jsi nic, milý Oine, co by vyžadovalo omluvu. Ani zde není vědění věcí intuice. O moudrost žádej anděly dle libosti, aby mohla být předána.
Blábol, blábol, blábol. Člověče, vždyť ani ty sám nerozumíš, co překládáš, nechceš toho raději nechat?!
Pokusím se ti dát dobrou radu: Abys mohl dobře překládat, musíš nejdří pochopit, co říká text, který chceš přeložit. Není až tak důležité, co tím chtěl skutečně autor říci, jako to, že ty jakožto překladatel musíš dospět k nějakému výkladu textu, ktetý je bude alespoň za mák plausibilní.
Například tady, proč „není vědění věcí intuice“? Proč to v textu stojí? Jakou to má logiku? Dokud na tuhle otázku nedokážeš uspokojivě odpovědět, tak nemá vůbec cenu pokoušet se cokoliv česky formulovat. Protože jinak vznikne přesně takový bezobsažný blábol, jaký jsi nám tu přichystal.
Takže, buď se nauč překládat, nebo se na to raději hnedle vyser!
Radíš zbytečně, protože tohle všechno už dávno vím. Překladatel ale nemá v popisu práce napravovat blbost autora, maximálně ji může okomentovat v poznámce pod čarou.
Pokud se ti můj překlad nelíbí, navrhni lepší. Rád se z něj poučím. Odkaz na originál je všude hned pod názvem povídky.
Překladatel ale nemá v popisu práce napravovat blbost autora, maximálně ji může okomentovat v poznámce pod čarou.
V tomto případě bych si spíš vsadil na blbost překladatele (který si nedal dost práce, aby pochopil, oč autorovi jde). A mimochodem, poněkud nechápu, co tě žene překládat autora, kterého máš za blbce...
Pokud se ti můj překlad nelíbí, navrhni lepší. Rád se z něj poučím. Odkaz na originál je všude hned pod názvem povídky.
A čemu bych tím pomohl? Ty jsi prostě „neudělal své domácí úkoly“ (jak se trefně říká v angličtině), myslíš, že když to udělám za tebe, že to snad příště bude lepší?
Mezi "autor napsal blbost" a "autor je blbec" je dost podstatný rozdíl. Jenže v tomhle konkrétním případě nenapsal blbost ani autor, ani překladatel. Ty kusy textu, které jsi tučně zvýraznil, jsou přeložené zcela správně a znamenají přesně to, co znamená jejich předloha v originále. Jen ta druhá věta je záměrně překomplikovaná, aby odpovídala stylu originálu, který je taky (zcela jistě záměrně) zbytečně komplikovaný.
Pokud tvrdíš, že předloha těch dvou vět znamená něco jiného než jejich překlad, tak to dokaž aspoň naznačením správného významu.
Mezi "autor napsal blbost" a "autor je blbec" je dost podstatný rozdíl.
Jenže tím „autor napsal blbost“ z autora prostě blbce děláš...
Ty kusy textu, které jsi tučně zvýraznil, jsou přeložené zcela správně
Podívejse: já jsem rodilý čech a moje angličtina není nic moc. Přesto je pro mně anglický originál srozumetelnější než ten tvůj „překlad“. Ergo ⇒ je to špatný překlad.
a znamenají přesně to, co znamená jejich předloha v originále.
To blbost jak vrata. To, že doslova převedeš X z jednoho jazyka do druhé, ještě nevypovídá nic o tom, co to znamená. V tvém případě ovšem některé části překladu neznamenají nic, protože je to jen pouhé blábolení bez významu. Totiž, nijak to nenavazuje na to, co bylo řečeno předtím a v kontextu to nedává vůbec smysl.
Jen ta druhá věta je záměrně překomplikovaná, aby odpovídala stylu originálu, který je taky (zcela jistě záměrně) zbytečně komplikovaný.
Bla, bla, bla. Ta druhá věta je v originále trošku květnatěji rozepsána, ale není to žádný bezobsažný blábol...
Pokud tvrdíš, že předloha těch dvou vět znamená něco jiného než jejich překlad, tak to dokaž aspoň naznačením správného významu.
Jaký překlad?
P.S. Za domácí úkol si vezmi tyto tři věty:
You have spoken nothing, my Oinos, for which pardon is to be demanded.
Not even here is knowledge thing of intuition.
For wisdom, ask of the angels freely, that it may be given!
A odpověz si na tyto otázky:
Malá nápověda: který z níže uvedených významů slova „intuition“ bude asi nejlépe seďet do našeho kontextu? Viz toto.
Až si tento domácí úkol uděláš, pak se teprve můžeme začít bavit o tom, jak to přeložit do češtiny...
Podívejse: já jsem rodilý čech a moje angličtina není nic moc. Přesto je pro mně anglický originál srozumetelnější než ten tvůj „překlad“. Ergo ⇒ je to špatný překlad.
V tom případě spíš potřebuješ malou lekci češtiny. Přeložíme si ty dva "bezobsažné bláboly" z češtiny do češtiny:
„Ani zde není vědění věcí intuice.“ = „Ne, ani tady [v nebi, v posmrtném životě] ti vědění [=vědomosti, znalosti] nenaskáče do hlavy samo od sebe.“ (Pokud jsi tu tučnou větu četl jako „Ani zde není vědět věcí intuice,“ pochopils to blbě.)
„O moudrost žádej anděly dle libosti, aby mohla být předána.“ = „Jestli se chceš dozvědět něco nového, musíš se zeptat, nikdo tě kvůli tomu nebude považovat za blbce; ale když se nezeptáš, nikdo ti nebude svoje vlastní vědomosti vnucovat.“
Tak co, už to dává smysl? Zároveň jsem tím odpověděl na ty tvoje tři otázky.
Pak vstala, nevšímaj_e_ si stébel slámy
Ale FUUUUJ!
Pak vyrazil do světa a hledal slasti, ve kterých si mládí libuje. Jenže každá z nich trvala jen krátce a byla deprimující, marná a prázdná; a každá se mu při odchodu vysmívala. Nakonec řekl: „Tolik let jsem promarnil. Kdybych si jen mohl vybrat znovu, vybíral bych moudře.“
1) „Deprimující“ moc nesedí k „vznosnému“ (a mírně archaizujícímu) stylu, který se snažíš užívat. Buď bys to celé musel přeložit daleko „civilněji“/„všedněji“, nebo zkus tady nají jiné slovo.
2) „Vybíral“ - to, jak vybíral, je dle mého soudu naprosto bezvýznamu, na čem jedině záleží je, jak nakonec vybral.