OpenSearch (Wikipedie) byl vydán ve verzi 3.0. Podrobnosti v poznámkách k vydání. Jedná se o fork projektů Elasticsearch a Kibana.
PyXL je koncept procesora, ktorý dokáže priamo spúštat Python kód bez nutnosti prekladu ci Micropythonu. Podľa testov autora je pri 100 MHz približne 30x rýchlejší pri riadeni GPIO nez Micropython na Pyboard taktovanej na 168 MHz.
Grafana (Wikipedie), tj. open source nástroj pro vizualizaci různých metrik a s ní související dotazování, upozorňování a lepší porozumění, byla vydána ve verzi 12.0. Přehled novinek v aktualizované dokumentaci.
Raspberry Pi OS, oficiální operační systém pro Raspberry Pi, byl vydán v nové verzi 2025-05-06. Přehled novinek v příspěvku na blogu Raspberry Pi a poznámkách k vydání. Pravděpodobně se jedná o poslední verzi postavenou na Debianu 12 Bookworm. Následující verze by již měla být postavena na Debianu 13 Trixie.
Richard Stallman dnes v Liberci přednáší o svobodném softwaru a svobodě v digitální společnosti. Od 16:30 v aule budovy G na Technické univerzitě v Liberci. V anglickém jazyce s automaticky generovanými českými titulky. Vstup je zdarma i pro širokou veřejnost.
sudo-rs, tj. sudo a su přepsáné do programovacího jazyka Rust, nahradí v Ubuntu 25.10 klasické sudo. V plánu je také přechod od klasických coreutils k uutils coreutils napsaných v Rustu.
Fedora se stala oficiální distribucí WSL (Windows Subsystem for Linux).
Společnost IBM představila server IBM LinuxONE Emperor 5 poháněný procesorem IBM Telum II.
Byla vydána verze 4.0 multiplatformního integrovaného vývojového prostředí (IDE) pro rychlý vývoj aplikaci (RAD) ve Free Pascalu Lazarus (Wikipedie). Přehled novinek v poznámkách k vydání. Využíván je Free Pascal Compiler (FPC) 3.2.2.
Podpora Windows 10 končí 14. října 2025. Připravovaná kampaň Konec desítek (End of 10) může uživatelům pomoci s přechodem na Linux.
Nic není tak jednoduché, jak to napíši. Zabalení rpm balíčku, jež jsme zatím prováděli celé naráz, se ve skutečnosti skládá z několika fází (packaging stages), které lze spustit i samostatně. A co víc, mají samostatné sekce ve spec souboru. Každá sekce je skript v shellu, který vykoná, cokoli je v dané fázi balení zapotřebí. Sekce trochu připomínají pravidla makefile, na rozdíl od nich však opravdu obsahují skripty, nikoli seznamy příkazů – přejdeme-li např. jedním příkazem do jiného adresáře, bude se následující příkaz spouštět v novém adresáři.
Jednotlivé fáze lze spouštět pomocí voleb
-bněco
. Při kompilaci za sebou následují ve
stejném pořadí, ve kterém je zde uvádím.
%prep
a -bp
Přípravná fáze. Rozbalí zdrojový kód, aplikuje patche, případně provede
další předkompilační úpravy. V lobster.spec
obsahuje
jen:
%prep %setup
%setup
je mocné makro, které umí mimo jiné rozbalit
zdrojový kód a přejít do vzniklého adresáře, což je vše, co od něj
zatím chceme.
%build
a -bc
Vlastní překlad. Typicky spouští ./configure
a make
. Shodou okolností máme přesně tohle
v lobster.spec
:
%build %configure make
Tedy až na to, že namísto ./configure
spouštíme
%configure
, což je opět makro, které mimo jiné přidává
./configure
argumenty s cestami
(--prefix=…
a pod.), aby si program své soubory
hledal v /usr
namísto implicitního
/usr/local
.
Chceme-li přidat ./configure
další argumenty, uvedeme je
jako argumenty %configure
:
%configure --enable-sandals --without-money
%install
a -bi
Instalace do dočasného adresáře, tedy do $RPM_BUILD_ROOT
.
Je to obyčejně tentýž adresář jako BuildRoot
, který jsme
definovali v hlavičce, ale lze ho při kompilaci změnit volbou
--buildroot=adresář
nebo definicí makra
%buildroot
v ~/.rpmmacros
. Instalační sekce
typicky spouští make install
, ovšem do dočasného adresáře:
%install [ "$RPM_BUILD_ROOT" != "/" ] && rm -rf $RPM_BUILD_ROOT make install DESTDIR=$RPM_BUILD_ROOT
Je tu jedna novinka, a to vymazání adresáře
$RPM_BUILD_ROOT
, abychom měli jistotu, že bude obsahovat jen
to, co do něj teď nainstalujeme. Testování rozumné hodnoty
$RPM_BUILD_ROOT
je pozůstatek z doby (zhruba RPM 2.0),
kdy se při balení instalovalo přímo do /
. Dnes už to snad
nikdo nedělá a některé manuály výslovně označují testování za
zbytečné, na druhé straně jím nelze nic zkazit.
Kromě změny DESTDIR
můžeme použít i standardní makro
%makeinstall
, které mění nastavení cest
prefix=…
a pod.
%install [ "$RPM_BUILD_ROOT" != "/" ] && rm -rf $RPM_BUILD_ROOT %makeinstall
Změna DESTDIR
je modernější, čistší a teoreticky
správnější; v praxi to může vypadat různě. Tedy tak, že správně
nefunguje ani jedno a musíme patchovat
Makefile
[.in
], aby se program nechal
nainstalovat, kam chceme. Důležité je, že míchání obou způsobu je zaručený
recept na katastrofu, tudíž musíme jeden zvolit. U programů
s vysokým poměrem svéráznosti instalace ku počtu instalovaných
souborů se může ukázat jako nejjednodušší neválčit s autorovým
Makefile
a nainstalovat soubory ručně
install
em.
%check
Kontrola funkčnosti. Používá se zřídka a obvykle obsahuje
make check
nebo nějaký jeho ekvivalent. Nelze ji spustit
explicitně, spouští se automaticky po instalaci.
V lobster.spec
jsme %check
nepoužili.
%clean
Vymazání dočasného instalačního adresáře. Tuto fázi nelze spustit explicitně, ale provede se automaticky po úspěšném zabalení balíčku. Prakticky vždy obsahuje jediný řádek:
%clean [ "$RPM_BUILD_ROOT" != "/" ] && rm -rf $RPM_BUILD_ROOT
který už známe.
%files
a -bl
Seznam souborů. Tato sekce neobsahuje skript, ale prostý seznam
souborů, které se mají do balíku zahrnout, a jejich vlastnosti. Lze
v něm používat žolíky (wildcards). Musí obsahovat všechny soubory,
které %install
nainstalovalo, a samozřejmě nesmí
uvádět žádné, které neexistují. Mohlo by se zdát, že takový seznam je
zbytečný, protože by stačilo zabalit celý $RPM_BUILD_ROOT
.
RPM však umí z jednoho zdrojového rpm vytvořit několik binárních,
a pak je takový seznam, určující, co patří kam, nezbytný. Kromě toho
v něm můžeme přiřadit souborům různé vlastnosti.
Práva souborů definujeme pomocí
%defattr(mód, vlastník, skupina[, mód_adresářů])
který se vztahuje na následující soubory (do případného dalšího
%defattr
). Uvedeme-li jako mód pomlčku -
,
zachová se mód souborů, jak byly nainstalovány; mód adresářů je nepovinný.
Deklarace nastavující vlastníka na roota
%defattr(-,root,root)
z lobster.spec
je standardní a měli bychom ji
vždy uvádět, jinak by se soubory mohly do rpm zabalit s náhodným
vlastníkem – typicky uživatelem, který balíček kompiloval. To
je docela zrádné, protože kdo takový zmršený balíček vyrobil, má zrovna
nejmenší šanci si toho všimnout – že
/usr/bin/lobster
vlastní pepa a ne root, nemusí mít na
jeho počítači na funkčnost žádný vliv. Zato ostatní, kdo si ho
nainstalují, se budou trochu divit. Přinejmenším na Red Hatu by se od
verze RPM 4.0.4 měla tato deklarace vkládat automaticky
(%files
je tiše předefinováno makrem, které navíc vloží
%defattr
), ale nespoléhal bych na to.
Chceme-li nastavit atributy jen pro jediný soubor, použijeme
%attr
. Má stejné argumenty, ale píše se na začátek řádku před
název souboru:
%attr(2755,root,games) %{_bindir}/lobster
Další přívlastky (tags) jsou už vyloženě rpmoidní. Přívlastek
%doc
označuje soubor jako dokumentaci (tu lze při instalaci
vynechat volbou --excludedocs
):
%doc %{_mandir}/man1/lobster.1*
A %doc
má ještě druhou funkci: uvedeme-li soubor bez cesty
(resp. s relativní cestou), vezme se z adresáře se zdrojovým
kódem a nainstaluje do adresáře s dokumentací balíčku
/usr/share/doc/%{name}-%{version}
. Tak snadno doplníme
licenci a různé README a ChangeLogy, které
make install
neinstaluje:
%doc README COPYING NEWS
Dokumentace uvedená v %doc
se přesněji instaluje do
místa určeného makrem %docdir
, resp. položkou hlavičky
Docdir
. To by ovšem měla definovat distribuce
a jednotlivé balíčky už by je neměly měnit.
Další běžný přívlastek je %dir
označující adresář.
Neuvedeme-li ho u adresáře, znamená to, že do balíčku patří všechno,
co adresář obsahuje.
Přívlastky lze kombinovat, napíšeme jich prostě několik za sebou a oddělíme mezerami:
%attr(0755,rpm,rpm) %dir /var/lib/rpm
Všímavějším jistě neuniklo, že se v seznamu souborů objevuje
%{_bindir}
namísto /usr/bin
a %{_mandir}
namísto /usr/share/man
. Ke
každému standardnímu adresářovému argumentu ./configure
je
pro každou distribuci a architekturu definováno odpovídající makro
s cestou, jež %configure
předává jako argument
./configure
. A dále je %makeinstall
využívá v argumentech make install
. Je proto
konzistentní používat je i v seznamu souborů, byť se za
normálních okolností jejich hodnoty neliší se od cest, které bychom tam
napsali ručně.
Konkrétně jsou to tato makra:
Proměnná configure | Makro RPM |
---|---|
${prefix} | %_prefix |
${exec_prefix} | %_exec_prefix |
${bindir} | %_bindir |
${sbindir} | %_sbindir |
${libexecdir} | %_libexecdir |
${datadir} | %_datadir |
${sysconfdir} | %_sysconfdir |
${sharedstatedir} | %_sharedstatedir |
${localstatedir} | %_localstatedir |
${libdir} | %_libdir |
${includedir} | %_includedir |
${oldincludedir} | %_oldincludedir |
${infodir} | %_infodir |
${mandir} | %_mandir |
Napsal jsem, že fáze lze spouštět samostatně, ale nic není tak
jednoduché, jak to napíši. Každá z fází -bb
,
-bi
, -bc
a -bp
obsahuje
implicitně všechny předchozí. Příkaz
rpmbuild -bi lobster.spec
proto spustí nejen
%install
, ale i %prep
a %build
. Spustit opravdu jen %install
lze
s volbou --short-circuit
:
rpmbuild -bi --short-circuit lobster.spec
Tato volba je však ignorována u příkazů, které vytvářejí balíček
(-bb
, -ba
, -bs
), ty provedou vždy
všechny fáze. RPM se nás tím snaží přimět k reprodukovatelným
kompilačním postupům, protože je tak o hodně obtížnější provést část
kompilace, v čemsi se jaksi povrtat, spustit další
kousek, …, tudíž se rozumný člověk raději zaměří na sepsání
pořádného spec souboru.
Volba -bl
(kontrola seznamu souborů) je speciální
a nespouští předchozí fáze.
A nakonec zde uvedu ještě volbu --clean
, která sice
neodpovídá žádné kompilační fázi, ale smaže adresář s rozbaleným
zdrojovým kódem v BUILD
, což se po kompilaci neděje
automaticky (zato to dělá %setup
před novou kompilací).
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej: