Rukověť baliče RPM - IV (Fáze balení)

9. 6. 2005 | David Nečas | Návody | 9209×

Konfigurace zdrojových kódů, kompilace, instalace do pracovního adresáře.

Fáze balení

Nic není tak jednoduché, jak to napíši. Zabalení rpm balíčku, jež jsme zatím prováděli celé naráz, se ve skutečnosti skládá z několika fází (packaging stages), které lze spustit i samostatně. A co víc, mají samostatné sekce ve spec souboru. Každá sekce je skript v shellu, který vykoná, cokoli je v dané fázi balení zapotřebí. Sekce trochu připomínají pravidla makefile, na rozdíl od nich však opravdu obsahují skripty, nikoli seznamy příkazů – přejdeme-li např. jedním příkazem do jiného adresáře, bude se následující příkaz spouštět v novém adresáři.

Jednotlivé fáze lze spouštět pomocí voleb -bněco. Při kompilaci za sebou následují ve stejném pořadí, ve kterém je zde uvádím.

Sekce %prep a -bp

Přípravná fáze. Rozbalí zdrojový kód, aplikuje patche, případně provede další předkompilační úpravy. V lobster.spec obsahuje jen:

%prep
%setup

%setup je mocné makro, které umí mimo jiné rozbalit zdrojový kód a přejít do vzniklého adresáře, což je vše, co od něj zatím chceme.

Sekce %build a -bc

Vlastní překlad. Typicky spouští ./configure a make. Shodou okolností máme přesně tohle v lobster.spec:

%build
%configure
make

Tedy až na to, že namísto ./configure spouštíme %configure, což je opět makro, které mimo jiné přidává ./configure argumenty s cestami (--prefix=… a pod.), aby si program své soubory hledal v /usr namísto implicitního /usr/local.

Chceme-li přidat ./configure další argumenty, uvedeme je jako argumenty %configure:

%configure --enable-sandals --without-money

Sekce %install a -bi

Instalace do dočasného adresáře, tedy do $RPM_BUILD_ROOT. Je to obyčejně tentýž adresář jako BuildRoot, který jsme definovali v hlavičce, ale lze ho při kompilaci změnit volbou --buildroot=adresář nebo definicí makra %buildroot v ~/.rpmmacros. Instalační sekce typicky spouští make install, ovšem do dočasného adresáře:

%install
[ "$RPM_BUILD_ROOT" != "/" ] && rm -rf $RPM_BUILD_ROOT
make install DESTDIR=$RPM_BUILD_ROOT

Je tu jedna novinka, a to vymazání adresáře $RPM_BUILD_ROOT, abychom měli jistotu, že bude obsahovat jen to, co do něj teď nainstalujeme. Testování rozumné hodnoty $RPM_BUILD_ROOT je pozůstatek z doby (zhruba RPM 2.0), kdy se při balení instalovalo přímo do /. Dnes už to snad nikdo nedělá a některé manuály výslovně označují testování za zbytečné, na druhé straně jím nelze nic zkazit.

Kromě změny DESTDIR můžeme použít i standardní makro %makeinstall, které mění nastavení cest prefix=… a pod.

%install
[ "$RPM_BUILD_ROOT" != "/" ] && rm -rf $RPM_BUILD_ROOT
%makeinstall

Změna DESTDIR je modernější, čistší a teoreticky správnější; v praxi to může vypadat různě. Tedy tak, že správně nefunguje ani jedno a musíme patchovat Makefile[.in], aby se program nechal nainstalovat, kam chceme. Důležité je, že míchání obou způsobu je zaručený recept na katastrofu, tudíž musíme jeden zvolit. U programů s vysokým poměrem svéráznosti instalace ku počtu instalovaných souborů se může ukázat jako nejjednodušší neválčit s autorovým Makefile a nainstalovat soubory ručně installem.

Sekce %check

Kontrola funkčnosti. Používá se zřídka a obvykle obsahuje make check nebo nějaký jeho ekvivalent. Nelze ji spustit explicitně, spouští se automaticky po instalaci. V lobster.spec jsme %check nepoužili.

Sekce %clean

Vymazání dočasného instalačního adresáře. Tuto fázi nelze spustit explicitně, ale provede se automaticky po úspěšném zabalení balíčku. Prakticky vždy obsahuje jediný řádek:

%clean
[ "$RPM_BUILD_ROOT" != "/" ] && rm -rf $RPM_BUILD_ROOT

který už známe.

Sekce %files a -bl

Seznam souborů. Tato sekce neobsahuje skript, ale prostý seznam souborů, které se mají do balíku zahrnout, a jejich vlastnosti. Lze v něm používat žolíky (wildcards). Musí obsahovat všechny soubory, které %install nainstalovalo, a samozřejmě nesmí uvádět žádné, které neexistují. Mohlo by se zdát, že takový seznam je zbytečný, protože by stačilo zabalit celý $RPM_BUILD_ROOT. RPM však umí z jednoho zdrojového rpm vytvořit několik binárních, a pak je takový seznam, určující, co patří kam, nezbytný. Kromě toho v něm můžeme přiřadit souborům různé vlastnosti.

Práva souborů definujeme pomocí

%defattr(mód, vlastník, skupina[, mód_adresářů])

který se vztahuje na následující soubory (do případného dalšího %defattr). Uvedeme-li jako mód pomlčku -, zachová se mód souborů, jak byly nainstalovány; mód adresářů je nepovinný. Deklarace nastavující vlastníka na roota

%defattr(-,root,root)

z lobster.spec je standardní a měli bychom ji vždy uvádět, jinak by se soubory mohly do rpm zabalit s náhodným vlastníkem – typicky uživatelem, který balíček kompiloval. To je docela zrádné, protože kdo takový zmršený balíček vyrobil, má zrovna nejmenší šanci si toho všimnout – že /usr/bin/lobster vlastní pepa a ne root, nemusí mít na jeho počítači na funkčnost žádný vliv. Zato ostatní, kdo si ho nainstalují, se budou trochu divit. Přinejmenším na Red Hatu by se od verze RPM 4.0.4 měla tato deklarace vkládat automaticky (%files je tiše předefinováno makrem, které navíc vloží %defattr), ale nespoléhal bych na to.

Chceme-li nastavit atributy jen pro jediný soubor, použijeme %attr. Má stejné argumenty, ale píše se na začátek řádku před název souboru:

%attr(2755,root,games) %{_bindir}/lobster

Další přívlastky (tags) jsou už vyloženě rpmoidní. Přívlastek %doc označuje soubor jako dokumentaci (tu lze při instalaci vynechat volbou --excludedocs):

%doc %{_mandir}/man1/lobster.1*

A %doc má ještě druhou funkci: uvedeme-li soubor bez cesty (resp. s relativní cestou), vezme se z adresáře se zdrojovým kódem a nainstaluje do adresáře s dokumentací balíčku /usr/share/doc/%{name}-%{version}. Tak snadno doplníme licenci a různé README a ChangeLogy, které make install neinstaluje:

%doc README COPYING NEWS

Dokumentace uvedená v %doc se přesněji instaluje do místa určeného makrem %docdir, resp. položkou hlavičky Docdir. To by ovšem měla definovat distribuce a jednotlivé balíčky už by je neměly měnit.

Další běžný přívlastek je %dir označující adresář. Neuvedeme-li ho u adresáře, znamená to, že do balíčku patří všechno, co adresář obsahuje.

Přívlastky lze kombinovat, napíšeme jich prostě několik za sebou a oddělíme mezerami:

%attr(0755,rpm,rpm) %dir /var/lib/rpm

Všímavějším jistě neuniklo, že se v seznamu souborů objevuje %{_bindir} namísto /usr/bin a %{_mandir} namísto /usr/share/man. Ke každému standardnímu adresářovému argumentu ./configure je pro každou distribuci a architekturu definováno odpovídající makro s cestou, jež %configure předává jako argument ./configure. A dále je %makeinstall využívá v argumentech make install. Je proto konzistentní používat je i v seznamu souborů, byť se za normálních okolností jejich hodnoty neliší se od cest, které bychom tam napsali ručně.

Konkrétně jsou to tato makra:

Proměnná configure	Makro RPM
${prefix}	%_prefix
${exec_prefix}	%_exec_prefix
${bindir}	%_bindir
${sbindir}	%_sbindir
${libexecdir}	%_libexecdir
${datadir}	%_datadir
${sysconfdir}	%_sysconfdir
${sharedstatedir}	%_sharedstatedir
${localstatedir}	%_localstatedir
${libdir}	%_libdir
${includedir}	%_includedir
${oldincludedir}	%_oldincludedir
${infodir}	%_infodir
${mandir}	%_mandir

Spouštění jednotlivých fází

Napsal jsem, že fáze lze spouštět samostatně, ale nic není tak jednoduché, jak to napíši. Každá z fází -bb, -bi, -bc a -bp obsahuje implicitně všechny předchozí. Příkaz rpmbuild -bi lobster.spec proto spustí nejen %install, ale i %prep a %build. Spustit opravdu jen %install lze s volbou --short-circuit:

rpmbuild -bi --short-circuit lobster.spec

Tato volba je však ignorována u příkazů, které vytvářejí balíček (-bb, -ba, -bs), ty provedou vždy všechny fáze. RPM se nás tím snaží přimět k reprodukovatelným kompilačním postupům, protože je tak o hodně obtížnější provést část kompilace, v čemsi se jaksi povrtat, spustit další kousek, …, tudíž se rozumný člověk raději zaměří na sepsání pořádného spec souboru.

Volba -bl (kontrola seznamu souborů) je speciální a nespouští předchozí fáze.

A nakonec zde uvedu ještě volbu --clean, která sice neodpovídá žádné kompilační fázi, ale smaže adresář s rozbaleným zdrojovým kódem v BUILD, což se po kompilaci neděje automaticky (zato to dělá %setup před novou kompilací).

       

Komentáře

[Stanislav Brabec]

A %doc má ještě druhou funkci: uvedeme-li soubor bez cesty (resp. s relativní cestou), vezme se z adresáře se zdrojovým kódem a nainstaluje do adresáře s dokumentací balíčku /usr/share/doc/%{name}-%{version}.

Pokud se nemýlím, tak alespoň v SuSE tento zápis ještě smaže to, co tam již bylo. Takže nelze kombinovat zápis s cestou a bez ní. Navíc ta cesta /usr/share/doc/%{name}-%{version} není napevno, ale lze ji měnit přes %{_defaultdocdir} (a SuSE tuto cestu předefinovává na %{_usr}/share/doc/packages).

[unchallenger]

Jo, maže to myslím všude. Pokud do toho adresáře chci strkat něco ručně, tak tam musím dát ručně vše.

%_defaultdoc dir je výchozí hodnota %_docdir (definice jednoho na druhé je zadrátovaná ve funkci parseSpec(), netuším proč). Obecně bych stejně doporučil se v nich moc nevrtat a instalovat dokumentaci, kam je distro zvyklé.

[xxx]

tak tohle nama chybu :)))))))))))