Po Canonicalu a SUSE oznámil také Red Hat, že bude podporovat a distribuovat toolkit NVIDIA CUDA (Wikipedie).
TrueNAS (Wikipedie), tj. open source storage platforma postavená na Linuxu, byl vydán ve verzi 25.10 Goldeye. Přináší NVMe over Fabric (NVMe-oF) nebo OpenZFS 2.3.4.
Byla vydána OpenIndiana 2025.10. Unixový operační systém OpenIndiana (Wikipedie) vychází z OpenSolarisu (Wikipedie).
České základní a střední školy čelí alarmujícímu stavu kybernetické bezpečnosti. Až 89 % identifikovaných zranitelností v IT infrastruktuře vzdělávacích institucí dosahuje kritické úrovně, což znamená, že útočníci mohou vzdáleně převzít kontrolu nad klíčovými systémy. Školy navíc často provozují zastaralé technologie, i roky nechávají zařízení bez potřebných aktualizací softwaru a používají k nim pouze výchozí, všeobecně známá
… více »Během tradiční ceremonie k oslavě Dne vzniku samostatného československého státu (28. října) byl vyznamenán medailí Za zásluhy (o stát v oblasti hospodářské) vývojář 3D tiskáren Josef Průša. Letos byly uděleny pouze dvě medaile Za zásluhy o stát v oblasti hospodářské, druhou dostal informatik a manažer Ondřej Felix, který se zabývá digitalizací státní správy.
Tor Browser, tj. fork webového prohlížeče Mozilla Firefox s integrovaným klientem sítě Tor přednastavený tak, aby přes tuto síť bezpečně komunikoval, byl vydán ve verzi 15.0. Postaven je na Firefoxu ESR 140.
Bylo oznámeno (cs) vydání Fedora Linuxu 43. Ve finální verzi vychází šest oficiálních edic: Fedora Workstation a Fedora KDE Plasma Desktop pro desktopové, Fedora Server pro serverové, Fedora IoT pro internet věcí, Fedora Cloud pro cloudové nasazení a Fedora CoreOS pro ty, kteří preferují neměnné systémy. Vedle nich jsou k dispozici také další atomické desktopy, spiny a laby. Podrobný přehled novinek v samostatných článcích na stránkách Fedora Magazinu: Fedora Workstation, Fedora KDE Plasma Desktop, Fedora Silverblue a Fedora Atomic Desktops.
Elon Musk oznámil (𝕏) spuštění internetové encyklopedie Grokipedia (Wikipedia). Zatím ve verzi 0.1. Verze 1.0 prý bude 10x lepší, ale i ve verzi 0.1 je podle Elona Muska již lepší než Wikipedia.
PSF (Python Software Foundation) po mnoha měsících práce získala grant ve výši 1,5 milionu dolarů od americké vládní NSF (National Science Foundation) v rámci programu "Bezpečnost, ochrana a soukromí open source ekosystémů" na zvýšení bezpečnosti Pythonu a PyPI. PSF ale nesouhlasí s předloženou podmínkou grantu, že během trvání finanční podpory nebude žádným způsobem podporovat diverzitu, rovnost a inkluzi (DEI). PSF má diverzitu přímo ve svém poslání (Mission) a proto grant odmítla.
Balík nástrojů Rust Coreutils / uutils coreutils, tj. nástrojů z GNU Coreutils napsaných v programovacím jazyce Rust, byl vydán ve verzi 0.3.0. Z 634 testů kompatibility Rust Coreutils s GNU Coreutils bylo úspěšných 532, tj. 83,91 %. V Ubuntu 25.10 se již používá Rust Coreutils místo GNU Coreutils, což může přinášet problémy, viz například nefunkční automatická aktualizace.
Ne všechny programy bohužel pracují na všech operačních systémech a architekturách. A některé jsou natolik speciální, že to od nich ani nikdo nečeká. Spec soubor proto může deklarovat, pro které architektury, případně i pro které operační systémy, lze balíček zkompilovat.
Architekturu, na níž lze balíček zkompilovat, deklaruje položka BuildArch hlavičky (kdo rád píše dlouhé názvy, může použít i synonymum BuildArchitectures)
BuildArch: i386 i586 i686 ppc64 alphaev67
Při kompilaci se pak rpmbuild pokusí najít shodu mezi hodnotami
v BuildArch a architekturou, na níž kompilujeme. Nepodaří-li se mu najít vůbec žádnou kompatibilní, kompilace selže.
První nalezená přípustná hodnota v BuildArch pak určuje koncovku rpm, tj. ono i386 v lobster-1.10-1.i386.rpm. Jenže pro jaký procesor se balíček opravdu kompiluje, to určuje volba --target. To moc nedává smysl, že? Položka BuildArch se tak v praxi používá k jedinému účelu:
BuildArch: noarch
označuje balíčky obsahující jen data či skripty nezávislé na platformě. Ty pak dostanou
koncovku noarch.
Procesory a systémy, pro něž je možno balíček zkompilovat, deklarujeme následujícími položkami hlavičky:
ExclusiveArchExclusiveOSExcludeArchExcludeOSDeklaruje-li spec soubor
ExclusiveArch: i686 pentium4 athlon x86_64
a naše implicitní architektura je i386, balíček nezkompilujeme – musíme použít --target i686. Tím se drasticky odstraňuje neshoda mezi deklarovanou architekturou a realitou.
Na Intelu se nám často bude hodit standardní makro %{ix86}, které expanduje na seznam všech možných IA32 procesorů.
--target a makro %configureVolba --target určuje cílovou platformu. To také znamená koncovku balíčku – neobsahuje-li tedy spec soubor položku BuildArch, která má vyšší prioritu. Zejména však definuje hodnoty maker %_target, %_target_cpu a %_target_os; dále hodnotu makra %optflags a proměnné RPM_OPT_FLAGS obsahujících volby kompilátoru vhodné pro daný procesor (odkud se berou, to uvidíme níže), a tím i chování standardního makra %configure, jež tyto proměnné využívá a nastavuje podle nich CFLAGS, CXXFLAGS
a FFLAGS, které už opravdu ovlivňují vlastní kompilaci.
Balíme-li program, který nemá configure, nebo nepoužíváme makro
%configure, a chceme, aby na jeho kompilaci měl --target vliv, musíme do CFLAGS (případně dalších proměnných) přiřadit či přidat hodnotu
RPM_OPT_FLAGS sami
export CFLAGS="$RPM_OPT_FLAGS"
Argument volby --target je obecně tzv. kanonický triplet
procesor-vendor-operační_systém, např.
i686-pc-linux-gnu. Nebo i nekanonický; v označení platforem je pěkný guláš a rpmbuild si dokáže přebrat ledasco. Zejména mu můžeme napsat jen procesor, a zbytek si doplní podle operačního systému, na němž běží. Toho jsme ostatně už využili výše.
Navzdory všem složitostem tak nakonec --target obyčejně používáme jednoduše.
Chceme-li zkompilovat balíček pro svou distribuci, který pojede jen na procesoru i686 (a vyšších) a bude pro něj optimalizován, spustíme:
rpmbuild -bb --target i686 lobster.spec
Povolování a zakazování platforem položkami ExclusiveArch je dosti hrubé. Programy často lze zprovoznit na různých architekturách a operačních systémech, ovšem za cenu úprav a nastavení – pro každou platformu samozřejmě jiných. Spec soubory proto lze větvit podle architektury a/nebo operačního systému. Máme k disposici podmínky:
%ifarch, %ifnarch%ifos, %ifnosSyntaxe podmínek velmi připomíná preprocesor C, vypadá totiž:
%iftyp_testu seznam_hodnot … %else … %endif
přičemž část s %else je nepovinná. Rovná-li se cílová architektura (resp. systém) kterékoli hodnotě ze seznamu, je podmínka splněna (v případě negativní podmínky se výsledek pak přirozeně ještě zneguje).
Aplikovat patch číslo 3 jen na sparc64 a ppc64 tak můžeme:
%ifarch sparc64 ppc64 %patch3 -p1 -b .multilib-hack %endif
rpmrcNěkteré informace o platformách jsou zadrátovány přímo do rpm; další jsou jsou v souboru rpmrc. Obsahuje několik tabulek (či zobrazení) ve formě řádků:
název_tabulky: platforma: hodnota
Platforma je označení procesoru nebo operačního systému. Názvy tabulek jsou utvořeny ze dvou částí oddělených volitelným podtržítkem. První část je arch, os, buildarch nebo buildos. Druhá část je typ tabulky: canon – kanonické jméno, compat – co je s čím kompatibilní, nebo translate – převod na implicitní kompatibilní platformu. Ne všechny kombinace dávají smysl, jen některé se
používají, a ještě méně jich budeme někdy chtít měnit. Několik relativně zajímavých příkladů:
buildarch_translateZobrazení z architektury, na níž kompilujeme, na architekturu, pro niž kompilujeme. Standardní nastavení pro všechny IA32 procesory je
buildarchtranslate: cokoli: i386
tj. ať kompilujeme na čemkoli, kompiluje se pro i386. Má-li se na i686 implicitně kompilovat pro i686, změníme definici na
buildarchtranslate: i686: i686
arch_compatDeklarace kompatibilních architektur. Řádek
arch_compat: athlon: i686
říká, že balíčky pro i686 jsou kompatibilní s athlonem. Kompatibilita je transitivní, tudíž například pro intelí procesory stačí deklarovat kompatibilitu s nejbližším nižším, a na konci pak
arch_compat: i386: noarch
zajišťuje, že noarch balíčky lze instalovat na kterýkoli (intelí)
procesor.
arch_canonPřevod na kanonický název (sub)architektury, hodnota je kanonický název a číslo architektury. Nejspíš nikdy nebudeme potřebovat měnit. Příklad:
arch_canon: sun4c: sparc 3
To ale není vše, co v rpmrc můžeme najít (nebo změnit). Kromě tabulek se v něm nastavuje několik proměnných. Řádky nastavující proměnné mají tvar:
proměnná: hodnota
přičemž proměnné existují tyto:
optflagsAsi nejzajímavější proměnná, definuje vhodné volby kompilátoru pro daný procesor. Právě tato hodnota se při kompilaci objeví v %optflags a RPM_OPT_FLAGS. První slovo v hodnotě je procesor, pro nějž volby překladače nastavujeme. Implicitní nastavení optflags pro ppc64 tak kupříkladu vypadá:
optflags: ppc64 -O2 -g -fsigned-char
macrofilesSoubory, z nichž mají rpm a rpmbuild načíst při spuštění makra (v uvedeném pořadí), oddělené dvojtečkami, jak je v Unixu zvykem. Standardní hodnota je docela dlouhá a najdete si ji v rpmrc, za zmínku však stojí, že začíná
/usr/lib/rpm/macros:/usr/lib/rpm/%{_target}/macros:…
Po implicitním souboru s makry se tedy načte např. /usr/lib/rpm/i686-redhat-linux, existuje-li a kompilujeme-li na i686 RedHatu, a může změnit definice maker pro tuto konkrétní cílovou platformu.
includeNic nedefinuje, ale vloží soubor, který je jeho hodnotou.
providesNetuším, co dělá, ani jsem ji nikdy neviděl.
Soubor rpmrc tedy určuje, kde se hledají soubory s makry, ale kde se hledá rpmrc sám? Buď v adresářích, které dáme jako argument rpm --rcfile, nebo v implicitním seznamu adresářů, který je zakompilován do rpm a typicky vypadá:
/usr/lib/rpm/rpmrc:/usr/lib/rpm/redhat/rpmrc:/etc/rpmrc:~/.rpmrc
Nejvíce nás zajímá ~/.rpmrc, který si můžeme vytvořit v domovském adresáři a má nejvyšší prioritu. Do souboru /etc/rpmrc bychom případně psali společnou konfiguraci. Do /usr/lib/rpm/rpmrc nepíšeme nic, protože obsahuje implicitní hodnoty a nejbližší aktualizace RPM by nám jej přepsala.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej: