AbcLinuxu:/ Články / Rukověť baliče RPM 15 - XV (Závěr)

Štítky: Content Management System, distribuce, Fedora, KDE, kompilace, patch, programování, RPM, shelly, urpmi, wiki

Rukověť baliče RPM 15 - XV (Závěr)

25. 8. 2005 | David Nečas | Návody | 5384×

Konfigurace pomocí maker. Co se při balení odehrává za našimi zády. Rady do života.

Konfigurace

Podstatná část funkcí RPM se ukrývá v makrech. Jeho chování lze proto překonfigurovat do té míry, že téměř nic z toho, co napsal v minulých dílech, nebude pravda. To zde ale demonstrovat nebudu a zaměřím se na jednoduché změny standardních maker, které mi připadají užitečné a/nebo zajímavé.

Konfigurační makra týkající se GnuPG/PGP jsem již podrobně popsal v sekci o podepisování, proto je znovu rozebírat nebudu.

Adresáře

%_topdir: Základní adresář, v němž se téměř vše odehrává. Implicitní hodnota je sice %{_usrsrc}/redhat, ale všichni kromě RedHatu ji předefinovávají. Už jsme se s ním seznámili v úvodní části.
%_builddir, %_rpmdir, %_sourcedir, %_specdir, %_srcrpmdir: Adresáře, kde se kompiluje, kam se nahrávají zabalená binární rpm, kde se hledají zdrojové soubory, kde se hledají spec soubory a kam se nahrávají vytvořená zdrojová rpm. Implicitní hodnoty jsou po řadě %{_topdir}/BUILD, %{_topdir}/RPMS, %{_topdir}/SOURCES, %{_topdir}/SPECS a %{_topdir}/SRPMS. Chceme-li zcela oddělit kompilace jednotlivých balíčků, definujeme buď %_topdir, nebo tyto jednotlivé adresáře, aby jejich názvy obsahovaly %name, %version a %release. Musíme pak ale zajistit, aby existovaly, když je jich třeba – nejspíš wrapperem kolem rpmbuildu.
%_tmppath: Adresář pro dočasné soubory. Známe již z úvodní části.
%_dbpath: Cesta k databázi. Implicitní hodnota je %{_var}/lib/rpm; volba --dbpath je ve skutečnosti jen alias popt, jenž nastavuje toto makro.
%buildroot: Adresář pro dočasnou instalaci ve fázi %install. Obvykle jej definujeme ve spec souboru, ovšem pozor, hodnota v souboru s makry má v tomto případě přednost před hodnotou ze spec souboru. I kdyby tak nastavoval %buildroot na /, máme možnost přepsat ji rozumnou hodnotou.
%_defaultdocdir: Implicitní adresář pro instalaci dokumentace, z něhož se stane %_docdir, nepředefinuje-li ho balíček. Hodnotu %{_usr}/doc z RPM distribuce obvykle předefinovávají na %{_usr}/share/doc.
%_prefix, %_bindir, %_sbindir, %_mandir, …: Adresáře předávané configure a make standardními makry %configure a %makeinstall.
%_repackage_dir: Umístění balíčků uchovaných při odstranění volbou --repackage. Implicitní hodnota je /var/spool/repackage.

Logické hodnoty

%_unpackaged_files_terminate_build: Zda se mají považovat za chybu soubory nainstalované do %buildroot, ale nezabalené do žádného balíčku. Implicitní hodnota je už delší dobu 1. K zabalení hodně starých nebo rozbitých balíčků (např. těch od checkinstallu) může být nutné tuto kontrolu vypnout.
%_missing_doc_files_terminate_build: Zda se mají považovat za chybu soubory uvedené v %doc, jež však neexistují. Implicitní hodnota je už delší dobu 1.
%_use_internal_dependency_generator: Zda se mají používat nové automatické závislostí zabudované do rpmbuildu namísto změti skriptů, jež se používala dříve. Implicitní hodnota je 1.
%_repackage_all_erasures: Zda se má každý odstraněný balíček uchovat, jako kdybychom použili volbu --repackage. Implicitní hodnota je 0.

Různé

%_build_name_fmt: Název binárního balíčku. Implicitní hodnota je %%{ARCH}/%%{NAME}-%%{VERSION}-%%{RELEASE}.%%{ARCH}.rpm (hodnota se nejprve expanduje jako makro a následně teprve používá jako formát, proto jsou procenta zdvojená). Nechceme-li kupříkladu třídit balíčky do podadresářů podle architektury, odstraníme počáteční %%{ARCH}/.
%_query_all_fmt: Implicitní formát výpisu při rpm -q, tj. argument --qf. V hodnotě %%{name}-%%{version}-%%{release} jsou opět zdvojená procenta kvůli dvojímu formátování. Chceme-li zde například přidat informaci o architektuře, připojíme na konec .%%{arch}.

Za našimi zády

Za našimi zády se děje při balení rpm docela dost věcí. Liší se mírně distribuci od distribuce (budu-li dále uvádět konkrétní definice maker, budou implicitní, resp. redhatí), ale patří mezi ně kupříkladu:

komprese manuálových stránek,
stripnutí programů a/nebo knihoven, umožuje-li to platforma,
oddělení ladicích informací do -debuginfo balíčků,
kompilace modulů Pythonu do bytekódu,
různé kontroly, např. nepomíchání 32bitových a 64bitových knihoven.

Jak se jim daří vetřít se do našeho precizně specifikovaného postupu balení? Obsah sekce %build či %install zjevně není vše, co rpmbuild v dané fázi spouští. Už ostatně víme, že ve skriptu /var/tmp/rpm-tmp.6502, který ji realizuje, najdeme kromě vlastního obsahu odpovídající sekce spec souboru třeba nastavení proměnných prostředí, jež jsme rozhodně nikam nepsali.

Konstrukce fází

Skripty nejsou do rpmbuildu zadrátovány, ale každou fázi skládá ze tří maker: %__spec_fáze_cmd (příkaz), %__spec_fáze_template (vzor) a %__spec_fáze_post (dodatečné příkazy). Zatím to takto funguje pro fáze balení, ale v budoucnu by měly být podobně konstruovány i další pomocné skripty.

Například pro instalační fázi, %install, vytvoří rpmbuild skript, který obsahuje expansi:

%{__spec_install_template}
cd lobster-1.10
obsah sekce %install
%{__spec_install_post}

a tento skript dá jako argument příkazu %__spec_install_cmd. Řádek s cd se přitom nevkládá při %prep, kdy adresář ještě nemůže existovat, a při --clean, kdy se namísto toho vloží jeho smazání.

Makro %__spec_install_cmd se v případě, že nejsou nakonfigurovány žádné chrooty, sudo a vzdálené shelly (viz kompletní definici v macros), redukuje na

%{___build_shell} %{___build_args}

přičemž shell je obyčejně /bin/sh a argumenty -e, aby vykonávání skriptu skončilo při první chybě. Vzory %__spec_fáze_template vypadají všechny stejně, např. pro instalaci:

#!%{__spec_install_shell}\
%{__spec_install_pre}\
%{nil}

První řádek dá #!/bin/sh. Přípravné makro %__spec_install_pre pak obsahuje všechna ta nastavení proměnných prostředí a přechod do adresáře BUILD. Přesněji je tedy obsahuje makro %___build_pre, které je jediným obsahem všech přípravných maker.

Zajímavé věci se ovšem dějí v %__spec_install_post.

Po instalaci

Většina maker %__spec_fáze_post maker s dodatečnými příkazy implicitně obsahuje jen %___build_post, což je exit 0. Tedy nic zvláštního. Ne tak %__spec_install_post, jehož tělo vypadá:

%{?__debug_package:%{__debug_install_post}}\
%{__arch_install_post}\
%{__os_install_post}\
%{nil}

Provede se tedy extrakce ladících informací, je-li definováno %__debug_package; a pak makra specifická pro danou architekturu a daný operační systém. A ta právě expandují na různé dodatečné úkony. Kupříkladu na RedHatu má %__os_install_post hodnotu

/usr/lib/rpm/brp-compress \
/usr/lib/rpm/brp-strip \
/usr/lib/rpm/brp-strip-static-archive \
/usr/lib/rpm/brp-strip-comment-note \
%{nil}

kdežto na Mandrivě je to jen

/usr/lib/rpm/brp-mandrake \
%{nil}

a brp-mandrake (časem snad brp-mandriva) spouští jednotlivé podskripty. Všechny skripty se z nějakého mystického důvodu jmenují brp-něco.

Činnost většiny dodatečných skriptů je dána konvencemi distribuce a nelze ji kontrolovat (nepočítám-li samozřejmě předefinování %__os_install_post na něco úplně jiného). Extrakci ladících informací a vytvoření -debuginfo balíčku můžeme zakázat likvidací makra %debug_package, např.

%debug_package %nil

v souboru ~/.rpmmacros.

Závěr

Probrali jsme téměř všechny aspekty balení rpm, tak ještě několik dobrých rad do života:

Distribuce jsou od slova rozdělit. V žádné není všechno tak, jak jsem to napsal, byť Fedora Core bude asi nejblíže.
Poučte se u zkušenějších. Distribuční spec soubory obsahují řešení naprosté většiny problémů, na které můžete narazit – a lepší, než byste vymysleli vy. Wiki projektu Fedora Core kupříkladu obsahuje vzory skriptíků provádějících běžné poinstalační úkony.
Nekompilujte balíky jako root, a nejlépe je kompilujte pod zvláštním účtem určeným jen k tomuto účelu.
Používejte rpmlint. Je to nástroj, který dokáže odhalit mnoho potenciálních problémů v balících. Většina z nich ovšem bývá potenciálních. Existuje-li verze uzpůsobená pro vaši distribuci, používejte ji.
Nikdy nedávejte rpmbuildu ručně upravený zdrojový kód. Cokoli lze zkompilovat a nainstalovat ručně, lze zautomatizovat do spec souboru.
Při kopírování zachovávejte časy. Používejte tedy cp -p, install -p, wget -N, curl -R, …
Pište pořádné BuildRequires. Je několik balíčků, jejichž existenci implikuje přítomnost rpm-build samého. Všechno ostatní potřebné ke kompilaci má být v BuildRequires.
Posílejte opravy a vylepšení autorovi (upstream). Možná o váš patch či init skript nebude mít zájem, ale je velká šance, že ho zařadí a ušetříte tím práci jak sobě, tak dalším.