Po Canonicalu a SUSE oznámil také Red Hat, že bude podporovat a distribuovat toolkit NVIDIA CUDA (Wikipedie).
TrueNAS (Wikipedie), tj. open source storage platforma postavená na Linuxu, byl vydán ve verzi 25.10 Goldeye. Přináší NVMe over Fabric (NVMe-oF) nebo OpenZFS 2.3.4.
Byla vydána OpenIndiana 2025.10. Unixový operační systém OpenIndiana (Wikipedie) vychází z OpenSolarisu (Wikipedie).
České základní a střední školy čelí alarmujícímu stavu kybernetické bezpečnosti. Až 89 % identifikovaných zranitelností v IT infrastruktuře vzdělávacích institucí dosahuje kritické úrovně, což znamená, že útočníci mohou vzdáleně převzít kontrolu nad klíčovými systémy. Školy navíc často provozují zastaralé technologie, i roky nechávají zařízení bez potřebných aktualizací softwaru a používají k nim pouze výchozí, všeobecně známá
… více »Během tradiční ceremonie k oslavě Dne vzniku samostatného československého státu (28. října) byl vyznamenán medailí Za zásluhy (o stát v oblasti hospodářské) vývojář 3D tiskáren Josef Průša. Letos byly uděleny pouze dvě medaile Za zásluhy o stát v oblasti hospodářské, druhou dostal informatik a manažer Ondřej Felix, který se zabývá digitalizací státní správy.
Tor Browser, tj. fork webového prohlížeče Mozilla Firefox s integrovaným klientem sítě Tor přednastavený tak, aby přes tuto síť bezpečně komunikoval, byl vydán ve verzi 15.0. Postaven je na Firefoxu ESR 140.
Bylo oznámeno (cs) vydání Fedora Linuxu 43. Ve finální verzi vychází šest oficiálních edic: Fedora Workstation a Fedora KDE Plasma Desktop pro desktopové, Fedora Server pro serverové, Fedora IoT pro internet věcí, Fedora Cloud pro cloudové nasazení a Fedora CoreOS pro ty, kteří preferují neměnné systémy. Vedle nich jsou k dispozici také další atomické desktopy, spiny a laby. Podrobný přehled novinek v samostatných článcích na stránkách Fedora Magazinu: Fedora Workstation, Fedora KDE Plasma Desktop, Fedora Silverblue a Fedora Atomic Desktops.
Elon Musk oznámil (𝕏) spuštění internetové encyklopedie Grokipedia (Wikipedia). Zatím ve verzi 0.1. Verze 1.0 prý bude 10x lepší, ale i ve verzi 0.1 je podle Elona Muska již lepší než Wikipedia.
PSF (Python Software Foundation) po mnoha měsících práce získala grant ve výši 1,5 milionu dolarů od americké vládní NSF (National Science Foundation) v rámci programu "Bezpečnost, ochrana a soukromí open source ekosystémů" na zvýšení bezpečnosti Pythonu a PyPI. PSF ale nesouhlasí s předloženou podmínkou grantu, že během trvání finanční podpory nebude žádným způsobem podporovat diverzitu, rovnost a inkluzi (DEI). PSF má diverzitu přímo ve svém poslání (Mission) a proto grant odmítla.
Balík nástrojů Rust Coreutils / uutils coreutils, tj. nástrojů z GNU Coreutils napsaných v programovacím jazyce Rust, byl vydán ve verzi 0.3.0. Z 634 testů kompatibility Rust Coreutils s GNU Coreutils bylo úspěšných 532, tj. 83,91 %. V Ubuntu 25.10 se již používá Rust Coreutils místo GNU Coreutils, což může přinášet problémy, viz například nefunkční automatická aktualizace.
S makry jsme se setkali již v úvodní pitvě spec souboru, jistě ale tušíte, že to s nimi nebude tak jednoduché, jako jsem to napsal.
Při expansi makra je %název_makra (resp. %{název_makra}) nahrazeno tělem makra. Expanse probíhá rekursivně, dokud
je co expandovat nebo nějakým zacyklením nepřekročíme maximální hloubku expanse.
Zacyklit se lze snadno, neboť při definici se tělo makra neexpanduje, až při použití. V následující ukázce tedy echo vypíše lobster-888, nikoli
lobster-123:
%define ver 123
%define pkgdir %{name}-%{ver}
…
%define ver 888
echo %pkgdir
Co se stane, když se má expandovat neexistující makro? V takovém případě není výsledek expanse prázdný, jak jsme snad zvyklí z některých makrojazyků, ani to nevyvolá chybu, jak jsme možná zvyklí z jiných, ale expanse prostě neproběhne a zůstane nám někde %makro. To může být záludné.
Skončí-li rpmbuild s chybou podobnou této
Bad exit status from /var/tmp/rpm-tmp.11899 (%build)
a o něco výše vidíme
/var/tmp/rpm-tmp.11899: line 83: fg: no job control
tak jsme právě narazili na neexistující makro, které vypadalo kupříkladu (makro %make definuje PLD, ale jinde definováno nebývá)
%make
Jelikož se makro neexpandovalo, dostal %make k provedení shell, který si je
vyložil jako příkaz k přenesení úlohy make na popředí, který se mu stěží mohlo
podařit vykonat, když byl neinteraktivní. V tomto případě jsme ale měli spíš štěstí, neboť
zůstane-li omylem neexpandované makro vprostřed řádku, budeme ho asi hledat déle.
Ještě záludnější je ovšem expanse, kde ji nečekáme. Že máme procenta zdvojovat a spouštět
date +%%S, a ne date +%S (z kterého by nám rpmbuild udělal date +%SOURCE), to už víme z úvodu. Ale co může být špatně na řádku
#%configure
kde jsme dočasně zakomentovali %configure? Jen malý detail: komentáře se interpretují až po expansi maker. Pravidlo, že nejprve se plně expandují všechna makra, a teprve pak se zpracují komentáře, je jednoduché a jednoznačné i v případě, kdy expansí maker vznikají
další komentáře, ale intuitivní zrovna není. Z %configure jsme tak zakomentovali
jen první řádek, načež jsme se samozřejmě podivili, co se to děje.
Chceme-li důkladně zakomentovat makro, jež může být víceřádkové, uděláme to například jedním z těchto způsobů:
#configure #%%configure #% configure
jež všechny fungují – na rozdíl od výše uvedeného.
Několik maker zná rpm sám od sebe. Kupříkladu stará známá %setup
a %patch jsou do něj zadrátovány. Má to různé obskurní vedlejší efekty, například
jsou rozeznávány jen na začátku řádku a lze je bezpečně zakomentovat, ačkoli expandují na
několikařádkový skript. Moc nás to nemusí trápit, neboť je sice můžeme předefinovat, ale není důvod
to dělat, neboť napodobit se nám je podaří stěží.
Mnohem více – normálních – maker rpm při spuštění načítá ze souborů s makry. Které to jsou, to jsme si už popsali. Jejich syntaxe je jednoduchá: Řádky začínající # jsou komentáře; řádky začínající %název_makra definují makro, přičemž zbytek řádku (po přeskočení bílých znaků) se stává tělem makra. K navázání řádků a vytvoření makra s víceřádkovým tělem lze použít zpětné lomítko \ (konec řádku zůstává součástí makra). Příkladů jsme již viděli dost při úvodním nastavení prostředí, i když jsme tehdy možná ještě nevěděli, co vlastně děláme:
%packager Yeti <yeti@physics.muni.cz>
Další makra vznikají z položek hlavičky. Když rpmbuild přečte položku hlavičky, definuje stejnojmenné makro, ovšem malými písmeny: Name dá vzniknout %name, Version definuje %version a pod. Až na Sourcen a Patchn, která se převedou na %SOURCEn a %PATCHn obsahující skutečná umístění souborů (tj. žádná URL). Většinu maker definovaných hlavičkou ovšem není ve spec souboru jak rozumně využít, proto nás nemusí trápit, že předchozí popis, co rpmbuild dělá, je nutno brát doslova. Tedy že po
Requires: libsandals >= 0.7, libsandals-perl, initscripts >= 7.11 Requires: perl
bude tělo makra %requires rovno perl – a po prvním řádku ani památky.
Ve spec souboru ovšem také můžeme definovat makra přímo operátorem %define, jejž
už známe:
%define nptl_target_cpu %{_target_cpu}
Definice maker lze i rušit, a to operátorem %undefine:
%undefine nptl_target_cpu
Operátorem %global definujeme makro globálně, což má význam snad jen
v %{expand:…}, na nějž zatím nedošla řeč, tudíž všechna naše makra byla zatím
dostatečně globální.
Kromě toho lze definovat makra z příkazové řádky. Jednak volbou --define,
která definuje makro po načtení souborů s makry, jednak --predefine, která definuje
makro ještě před načtením souborů s makry. Jejich argument je jméno makra (bez procenta)
následované tělem:
rpm --define '_topdir /home/yeti/tmp/rpmtopdir'
Pozdější definice přepisují dřívější, tudíž definice přímo ve spec souboru nelze bez jeho editace ničím změnit. Shrňme si pořadí definice maker:
--predefine,macrofiles, v uvedeném pořadí,--define,Názvy uživatelských maker musejí být alespoň tři znaky dlouhé.
Jednoduchý způsob, jak můžeme experimentovat s makry, aniž přitom musíme vytvářet nějaké spec
soubory, je volba --eval (společně s --define). Expanduje libovolný
řetězec s makry, který dostane jako argument, a výsledek vypíše na standardní výstup:
$ rpm --eval 'Hodnota %%_rpmdir: %_rpmdir' Hodnota %_rpmdir: /home/yeti/src/rpm/RPMS
Neexpandování nedefinovaných maker se nám často nehodí. Naštěstí lze testovat, zda bylo makro
definováno, a to operátory %{?…} a %{!?…}. První z nich testuje existenci, druhý neexistenci, a používají se
%{?název_makra:hodnota}
%{!?název_makra:hodnota}
kde hodnota bude výsledkem expanse, když je makro definováno, resp. definováno není. V opačném
případě je výsledek expanse prázdný. V hodnotě může být v podstatě cokoli, další makra, definice a pod. Můžeme třeba definovat makro, jen není-li definováno; spustit podmíněně příkaz nebo podmíněně doplnit soubor do sekce %files:
%{!?kerbdir:%define kerbdir /usr}
%{?pam:mkdir -p $RPM_BUILD_ROOT%{_sysconfdir}/pam.d}
%{!?nopam:%config(noreplace) /etc/pam.d/su}
Užitečný idiom je také
%{?WITH_SELINUX:1}%{!?WITH_SELINUX:0}
který expanduje na 1, je-li definováno %WITH_SELINUX,
a na 0, není-li definováno.
Je-li hodnota prázdná, nebo chybí i dvojtečka, expanduje %{?makro} na hodnotu
makra samého, existuje-li; v opačném případě je expanse prázdná. Nezkoušejme ale zařídit, aby se
nedefinované makro proměnilo na prázdné, způsobem
%define makro %{?makro}
protože to by vedlo k nekonečné rekursi. Správný způsob (jeden ze správných způsobů) je
%{!?makro:%define makro %nil}
kde %nil je standardní makro expandující na nic. Definováno je zajímavým
způsobem:
%define nil %{!?nil}
Můžete nad ním přemýšlet, než se pustíme do pokročilých triků s makry v příští kapitole.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
%{?WITH_SELINUX:1}%{!?WITH_SELINUX:0} (nebo prohodit 0/1 v následující větě:) který expanduje na 1, je-li definováno %WITH_SELINUX, a na 0, není-li definováno.