Společnost JetBrains uvolnila Mellum, tj. svůj velký jazykový model (LLM) pro vývojáře, jako open source. Mellum podporuje programovací jazyky Java, Kotlin, Python, Go, PHP, C, C++, C#, JavaScript, TypeScript, CSS, HTML, Rust a Ruby.
Vývojáři Kali Linuxu upozorňují na nový klíč pro podepisování balíčků. K původnímu klíči ztratili přístup.
V březnu loňského roku přestal být Redis svobodný. Společnost Redis Labs jej přelicencovala z licence BSD na nesvobodné licence Redis Source Available License (RSALv2) a Server Side Public License (SSPLv1). Hned o pár dní později vznikly svobodné forky Redisu s názvy Valkey a Redict. Dnes bylo oznámeno, že Redis je opět svobodný. S nejnovější verzí 8 je k dispozici také pod licencí AGPLv3.
Oficiální ceny Raspberry Pi Compute Modulů 4 klesly o 5 dolarů (4 GB varianty), respektive o 10 dolarů (8 GB varianty).
Byla vydána beta verze openSUSE Leap 16. Ve výchozím nastavení s novým instalátorem Agama.
Devadesátková hra Brány Skeldalu prošla portací a je dostupná na platformě Steam. Vyšel i parádní blog autora o portaci na moderní systémy a platformy včetně Linuxu.
Lidi dělají divné věci. Například spouští Linux v Excelu. Využít je emulátor RISC-V mini-rv32ima sestavený jako knihovna DLL, která je volaná z makra VBA (Visual Basic for Applications).
Revolut nabídne neomezený mobilní tarif za 12,50 eur (312 Kč). Aktuálně startuje ve Velké Británii a Německu.
Společnost Amazon miliardáře Jeffa Bezose vypustila na oběžnou dráhu první várku družic svého projektu Kuiper, který má z vesmíru poskytovat vysokorychlostní internetové připojení po celém světě a snažit se konkurovat nyní dominantnímu Starlinku nejbohatšího muže planety Elona Muska.
Poslední aktualizací začal model GPT-4o uživatelům příliš podlézat. OpenAI jej tak vrátila k předchozí verzi.
Leží vám doma nevyužitá třiosmšestka a sentiment vám ji nedovolil vyhodit? Nebo se chce někdo z vašich známých zbavit tohoto muzejního kousku? Nainstalujte na něj Linux! Ne, opravdu nejsem linuxový fanatik ani jsem se nezbláznil. Také je mi jasné, že takovýto stroj je nejlepší použít jako „gameboy“ s DOSem a Dunou, GP nebo podobnými aplikacemi... Proč tedy instalovat Linux na třiosmšestku? Protože si spousta lidí myslí, že tak starý počítač se nedá rozumně využít a není to pravda.
Zkusíme si nainstalovat jednu ze starších distribucí GNU/Linuxu. To nám umožní lépe proniknout do tohoto systému, jelikož v této verzi ještě nebudou žádná klikátka a také se nebudeme muset bát, že něco poškodíme. Vždyť ten stroj jsme přeci už dávno nepoužili a hry se dají hrát i v DosBoxu.
V tomto článku popíši plnohodnotnou instalaci stanice, tedy nikoliv terminálu, jak by asi většina očekávala. Je to proto, abychom si ukázali, co všechno mohlo běžet na stroji s procesorem AMD 386 DX/DXL-40, diskem o velikosti 250 MB a s RAM 4 (později 8) MB. Aby toho nebylo málo, ukážeme si, že na X-Window nám opravdu stačí monochromatická grafická karta s monitorem zářícím pouze jednou barvou.
Je lepší Debian nebo Slackware? Fedora nebo Mandrake? Flamewar necháme
dnes stranou a sáhneme po Slackware ve verzi 3.3. Proč? Protože existuje
spousta mirrorů, ze kterých si ho můžeme stáhnout, a hlavně –
instalační adresář má pouhých 511 MB, z čehož potřebujeme dokonce jen 164
MB. Také je to velmi průhledný systém s téměř prázdným adresářem
/etc
, což nám vyhovuje. Kdo chce, může samozřejmě odzkoušet
nějakou starší verzi Debiana nebo třeba RedHatu, který je ale poměrně
nenažraný, co se týče požadavků na velikost harddisku. Z čistě teoretického
hlediska bychom mohli použít i některou z novějších verzí Linuxu. Bohužel
procesoru 386 chybí určité poměrně důležité instrukce, takže je
nepravděpodobné, že bez kompilace s optimalizací pro tuto řadu procesorů
něco zmůžeme (při kompilaci gcc se přidává parametr
-march=i386
).
Pokud jste hrdým vlastníkem čtyřiosmšestky, pak neváhejte zkusit nainstalovat něco novějšího, protože 486 je na tom už lépe.
Za zmínku ještě stojí disketové distribuce. Volil jsem mezi Floppixem, AlfaLinuxem a TinyLinuxem. Žádná z nich ale nevyhovovala, protože Floppix nemá podporu harddisků, a zbylé dvě distribuce jsou optimalizované pro procesor 486. Navíc naše upgradovaná kalkulačka zvládne přece mnohem víc!
Nejprve je třeba stáhnout instalačky. Stačí adresáře
slakware-3.3/slakware
, slakware-3.3/bootdsks.144
a slakware-3.3/rootdsks
,
všehovšudy skoro 164 MB. Není třeba stahovat celý kořenový adresář, protože
například alternativní instalační obrazy nebo zdrojové kódy nás
pravděpodobně nebudou zajímat. Odkud stahovat, poradí strýček Google. Lze
zkusit například jeden server našich rakouských kolegů: ftp.slackware.at. Nyní si rozmyslíme
způsob instalace. Na výběr je z několika variant:
Usedneme mezi třiosmšestku a stroj, na kterém jsou instalačky. Instalačky budeme kopírovat na diskety a instalovat z disket. To je velmi nepraktické, protože během instalace nejspíš „odvaříme“ pár disket a mechanika to bude taky ještě dlouho rozdýchávat. Navíc budeme potřebovat buď dvě disketové mechaniky nebo velkou RAM.
Vezmeme nějaký další disk, na kterém vytvoříme DOSový (nebo ext2) oddíl, nakopírujeme na něj instalačky a připojíme ho do třiosmšestky jako druhý disk. Nabootujeme z diskety a instalujeme z druhého disku na první. To je velmi snadné řešení, ale potřebujeme další disk s velikostí minimálně 122 MB pro plnou instalaci. Pokud se chcete ochudit o některé aplikace, můžete umazat příslušné adresáře (e* je emacs, t* TeX, x* XFree atd.).
Stačí mít v třiosmině CD mechaniku a je to skoro stejné, jako instalace z disku. Nevím jak BIOS vašeho obstarožního mazlíčka, ale ten můj si s CDromkou neumí popovídat. Každopádně by to bylo asi nejlepší řešení.
Tato varianta spočívá v tom, že se zapojí disk třiosmšestky jako první
do stroje s instalačkami a celá instalace proběhne na něm. Z CD nebo z
disku. Pokud se rozhodnete pro tuto variantu a zvolíte disk, uvědomte si,
že jádro, které budete bootovat k instalaci, nezvládá současné souborové
systémy. Budete tedy potřebovat instalačky na DOSovém svazku. Ext2 svazek
nelze použít, protože soudobé distribuce na něm používají nové
„fičury“, které jádro 2.0.30 ve Slackware 3.3 neumí přečíst.
No jo, to je ten pokrok .
Nejprve se posadíme k počítači s instalačkama. Vezmeme dvě diskety. První bude bootovací a v prostředí Linuxu (v adresáři s instalačkama) ji vytvoříme příkazem
dd if=bootdsks144/bare.i of=/dev/fd0
Tím jsme přenesli instalační obraz ze souboru bare.i
na
disketu v první disketové mechanice. Pokud používáte z nepochopitelných
důvodů systém strýčka Billa, pak hledejte program rawrite.exe
.
Druhou disketu naplníme obrazem instalačního svazku. Máme na výběr. Soubor
rootdsks/color.gz
obsahuje textový instalátor, ale v
barvičkách a s menu. To je dobrá volba, pokud máte barevný monitor. Pokud
máte černobílý, neuvidíte modré podsvícení zvolené položky menu, což je
škoda. Musíte tedy zvolit čistě textovou instalaci – soubor
text.gz
. Oba soubory jsou zabalené gzipem a my je příkazem
gunzip soubor
rozbalíme . Děláme to proto, že náš
drobeček má malou RAMku a ušetříme si tak problémy s nedostatkem paměti a
vypnutým ramdiskem. Příslušný rozbalený soubor přeneseme na druhou disketu:
dd if=rootdsks/color of=/dev/fd0
Podotýkám, že disketa nesmí
být přimountovaná, když používáte dd
(pro jistotu tedy můžete
použít umount /dev/fd0
).
Nyní vložíme do třiosmšestky první disketu a spustíme ji. Počkáme, až zobrazí výzvu boot:. Nyní záleží na velikosti RAM. Se čtyřmi MB se nepodaří vytvořit ramdisk, takže zadáme
mount root=/dev/fd0 ramdisk=0
čímž přimountujeme disketu v první mechanice jako kořenový svazek a zakážeme ramdisk. Pokud naše mašinka oplývá dostatečnou pamětí, stačí spustit normální instalaci s ramdiskem stiskem enteru. Za chvíli se objeví žádost o další disketu (VFS: Insert root floppy disk to be loaded into ramdisk and press ENTER). Může být poněkud matoucí, že hláška „to be loaded into ramdisk“ se objeví i při zakázaném ramdisku, ale to je normální. Vyměníme tedy bootovací disketu za disketu s instalačním obrazem color nebo text, dle volby. Drobeček bude chvíli chroustat novou disketu a pak napíše slackware login:. Ano ano, instalace je připravena.
Přihlásíme se jako root bez hesla. Dalším krokem bude příprava disku.
Poslouží nám fdisk /dev/hda
, kterým změníme rozdělení prvního
harddisku na primárním IDE řadiči. Zadáním „p“ se vypíše
aktuální rozdělení disku. Postupně stiskem „d“ a čísla oddílu
vymažeme všechny existující oddíly (patrně bude jen jeden, pak nemusíme
zadávat číslo oddílu).
Nyní pro změnu stiskem „n“ vytvoříme nový oddíl. Zadáme primary partition – písmeno „p“ – a „1“ jako první oddíl. Můj disk má 250 MB, tak jsem zvolil 16 MB na swap – odkládací prostor Linuxu. Proto jsem pro první partition nastavil First cylinder na 1 a Last cylinder na +234MB. Opět jsem stiskl „n“, pak „p“ a „2“. Vytvářím tak druhý oddíl – to bude swap. Jeho First cylinder nechám stiskem enteru na standardní hodnotě a do hodnoty Last cylinder opíši druhé číslo z nabízeného intervalu.
Teď zbývá sdělit systému, co je který oddíl. Stisknu tedy „t“ a zadám „1“ na dotaz k číslu partition. Tento oddíl má být ext2, takže bude mít Hex code rovno 83. Následuje určení typu druhého oddílu:„t“, pak „2“ a jako Hex code bude 82, což je Linux swap. Znovu si vypíši stiskem „p“ rozdělení disku. Teď se mi líbí, proto se můžu pochválit a stisknout „w“ – uložit. Pokud by se mi nelíbilo, stisknu „q“ a ukončím fdisk beze změn.
Smutné je, že spuštěný shell nemá historii a proto budu muset příkaz
fdisk
znovu vyťukat, pokud chci něco opravit. Mimochodem,
kurzorové šipky nemanipulují s historií, ale s kurzorem, který pak vesele
běhá po obrazovce. Bohužel si shell každý takový stisk pamatuje a pokud
zadám např. šipka a cd
, hledá se nikoliv příkaz
cd
, ale šipkacd
, který samozřejmě
nenalezne. Konec teoretizování.
Teď si ručně zaktivujeme swap. Stačí zadat příkaz
mkswap /dev/hda2
, který z druhého oddílu udělá swap, a
swapon /dev/hda2
, který swap zinicializuje. To je nutné,
pokud máme malou paměť, ale tak už to u třiosmšestek bývá. Navíc se tím nic
nepokazí.
Teď stačí spustit instalaci příkazem setup
. Nastavení
klávesnice přeskočíme, protože České země Slackware 3.3 nezná a na
francouzské klávesnici se blbě píše. Dále se vybírá swap (v grafické-color
instalaci tedy začínáme 4. položkou). Volíme „yes“, protože
Slackware je šikovný a určitě správně poznal, který oddíl to má být. Dále
se dovídáme důležitou informaci, že pokud je již náš swap aktivní, nesmíme
instalátoru povolit jeho opětovnou inicializaci. Proto na zdvořilou otázku
„Do you want setup to use mkswap...“ zdvořile odpovíme
„no“ (opět v instalaci z obrazu color je třeba odpovědět
„no“ na další dotaz ke spuštění swapon
).
Následuje volba „root Linux partition“. Naším kořenovým
svazkem bude /dev/hda1
, který jsme před chvílí vytvořili.
Instalátor by rád věděl, zda má oddíl nechat beze změny nebo formátovat.
Zvolíme formátovat a v následujícím dotazu si vybereme 4096 inodů (budeme
moci mít víc souborů, zjednodušeně vzato). Pokud máme připojený disk s
nelinuxovou partition, bude chtít instalátor vědět, zda ji má zahrnout do
/etc/fstab
, tedy zda na ni budeme v budoucnu chtít přistupovat
z Linuxu. No proč ne, že?
A pokračujeme výběrem instalačního media. Já zvolím instalaci z harddisku a v následujících dvou dotazech odpovím /dev/hdb1 a /. Je to proto, že mám připojený disk s jedinou partition a instalačkami na prvním IDE řadiči jako slave (/dev/hdx je harddisk, místo x je a, b, c nebo d podle posloupnosti 1. ide master, slave, 2. ide, master, slave; následuje číslo partition). Navíc adresáře s balíčky (ap, e1, a další) jsou přímo v kořenovém svazku disku, tedy proto /. Kdo může válčit z CD-Romky, ať to zkusí. Nejhorší varianta jsou diskety.
Pokročíme k výběru balíčků. Vybíráme podle velikosti disku. Já jsem na
svůj 250 MB neinstalovat akorát zdrojáky jádra, Emacs (Vim, co je
lepší ;-)), FAQ, a X server development kit a vystačil jsem. Pravda,
z jednotlivých sad jsem si velmi vybíral, a tak přišel zkrátka i
apache
a sendmail
nebo třeba dokumentace k X. Při
instalaci z color-obrazu jsem volil jako „prompting mode“
menu. Vybírají se tak jednotlivé skupiny balíčků. Při akutním
nedostatku místa na disku lze výběr provést důkladněji přes volbu
expert, kdy se vybírá po balíčcích.
V závěru instalace nás čeká ještě pár úkonů. Prvně přeskočíme instalaci
jádra, protože jsme při instalaci balíčků prozíravě vybrali jádro ze
skupiny A (Base). Přeskočíme i tvorbu bootdisku a vrhneme se na konfiguraci
modemu, myši, cdromky a výběr fontu. Doporučuji t.fnt
–
vypadá opravdu stylově. Teď to nejdůležitější – instalace zavaděče
systému – LILO
. V instalaci s barevným menu stačí dát
begin, odentrovat rozšiřující volby a vybrat instalaci do MBR a bez
čekání. Pak přidáme linuxový oddíl zadáním /dev/hda1
a názvu
– třeba Linux. Pak potvrdíme install a je to. Jak triviální.
Následuje konfigurace sítě. Já jsem se chystal propojit tohoto drobečka
přes paralelní laplink, a tak jsem mu dal jméno sunka, IP adresu
192.168.1.4, doménu doma a masku 255.255.255.0. Již jsme v cílové
rovince, a tak vybereme timezone Europe/Prague, zapíšeme fstab a dozvíme
se, že instalace je kompletní. Opouštíme setup přes exit a vypínáme stroj
příkazem shutdown -h now
.
Jsa hrdým vlastníkem dvou bezprizorních grafických karet (Hercules a
Trident) a monitorů, připojil jsem ke své třiosmšestce obojí. Pokud si to
chcete zkusit také, neváhejte. Problém je jediný. Jádro nedokáže využít
druhý monitor, takže shell na něm nepojede, jak jsem původně doufal. Zbývá
tedy varianta práce v X. Bohužel XFree86 ve verzi 3.3.1 ještě nemá Xineramu
– podporu dvou monitorů. Co tedy můžeme udělat? Buď se spokojíme s
tím, že druhý monitor bude jen pasivní zobrazovací prvek (na objekty na něm
nebudeme moci kliknout), nebo zkompilujeme XFree ve verzi 4.0 s podporou
Xineramy a optimalizací pro procesory 386. Druhá varianta je sebevražda,
proto jsem se rozhodl pro první. V /etc/X11/XF86Config
odkomentujeme další sekci Device, Monitor a Screen,
popřípadě zduplikujeme původní a změníme jména. Vlastníci černooranžových,
černozelených či černobílých monitorů budou hledat sekci Screen s
položkou Driver "mono". V nainstalovaném XF86Config stačí jen chvíli
hledat. Mimochodem, máte-li pouze černobílý displej, zakomentujte všechny
sekce Screen s driverem jiným než „mono“, jinak X
nenastartuje...
Po startu X vidíme obraz na obou monitorech, ale jak se na ten druhý
dostat? Spustíme xterm
a zadáme export
DISPLAY=:0.1
, což způsobí, že následně spuštěné (ručně z tohoto
xtermu) X-aplikace se objeví na druhém monitoru. Aplikace typu kalkulačka
tam ale nemají smysl, protože jak bylo zmíněno, nelze na ně kliknout...
Teď znovu nastartujeme. Root má stále nepřidělené heslo, a tak jestli to
trápí naše administrátorské svědomí, nastavíme ho příkazem
passwd
. V dalším kroku se pustíme do nastavení spojení přes
paralelní laplink s druhým strojem, který se jmenuje bedna. Přidáme
tedy do /etc/hosts
dva řádky:
192.168.1.1 bedna bedna.doma
192.168.1.4 sunka sunka.doma
V /etc/rc.d/rc.modules
zakomentujeme řádek s modulem
lp, který by obsluhoval tiskárnu a naopak odkomentujeme modul
plip. Připíšeme ještě
ifconfig plip1 sunka pointopoint bedna up
a
route add -host bedna plip1
Kdo má - jako já - na „bedně“ síťovou kartu, kterou je napojena k dalším strojům ze sítě 192.168.1.0, nezapomene připsat i
route add -net 192.168.1.0 gw bedna plip1
To bychom měli síť na jedné straně. Na druhém stroji se musíme zbavit
všech modulů pro obsluhu paralelního portu a pak provést:
insmod parport
insmod parport_pc io=0x378 irq=7
insmod plip
ifconfig plip0 bedna pointopoint sunka up
Někdy může být nutné přidat route add -host sunka plip0
,
ale soudobé distribuce by to měly nastavit samy. Nyní se můžeme zkusit
připojit se na bednu. SSH
není k dispozici, použijeme
telnet
.
Můžeme spustit X server. Prvně je třeba editovat
/etc/X11/XF86Config
, ve kterém musí být odkomentována (zbavena
úvodního znaku #) alespoň jedna sekce Device, Monitor a
Screen. Výběrem sekcí s označením generic nic nezkazíme.
Podstatné je, aby byly zvoleny na sebe navazující sekce, tedy položky
Device a Monitor v sekci Screen musí nést stejnou
hodnotu jako je název příslušných odkomentovaných sekcí. Po uložení
konfigurace a spuštění startx
naběhne fvwm95. K tomu je
zapotřebí alespoň 8 MB RAM. Míň nemá smysl. Pokud se divíte, že není vidět
tlačítko „Start“, je to proto, že obrazovka má nastavené větší
virtuální rozměry. K liště se lze dostat pouhým stáhnutím myši ke spodnímu
okraji.
Asi si teď říkáte, že telnet jede, X server taky, ale k čemu je to
všechno dobré? Chtělo by to nějaké rozumnější aplikace. Nuže lze použít Vim
ve verzi 4.6, gcc ve verzi 2.7.2.2, gdb 4.16, několikero her pro shell v
adresáři /usr/share/games
, BASH je ve verzi 1.14.7 i s
historií (narozdíl od shellu při instalaci), mc 4.0, sc – tabulkový
editor v shellu. Extrémisté mohou odzkoušet TeX (verze 3.14159). Bohužel v
X toho moc nenaděláme. Kromě standardní sady aplikací typu kalkulačka nebo
hodiny tu není moc co k vidění. Za zmínku ale stojí webový prohlížeč Arena.
Má vskutku svébytné ovládání a vzhled. Ideální hračka pro studenta
informatiky a jiné příznivce IT...
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
Jo, jo, stacker sem měl (a vlastně ještě pořád mám) na 486 černobílém notebooku s původně 120MB diskem (svého času jó kompl). Zkoušel jsem tam nedávno nějaké disketové linuxy, ale právě ten stacker to všechno znemožňuje...
Co se na takový zkomprimovaný 120mb disk vlastně vešlo v době své největší slávy:
- DOS 6
- WIndows 3.11 fWG
- Word6, Excel5, Opera, Corel photopaint3, delphi1,
- Warcraft 1, warcraft 2, doom 2, hocus pocus, halloween harry, wolf3d+spear of destiny, a spousta dalších her (lemris, lotus3, stunts, ...)
- Quickbasic 4.5, turbopascal 6
- a spousta dalších dos-ovských blbostí (třeba norton commander:e)
A teď to nejlepší - celou tuhle srandu jsem používal až někdy do roku 98 nebo 99
/usr/share/consolefonts/
, instalacii apt-get install kbd
a prikaze setfont t
to zafungovalo. Vyzera to celkom cool. etc/kbd/config
nastavil CONSOLE_FONT=t