V březnu loňského roku přestal být Redis svobodný. Společnost Redis Labs jej přelicencovala z licence BSD na nesvobodné licence Redis Source Available License (RSALv2) a Server Side Public License (SSPLv1). Hned o pár dní později vznikly svobodné forky Redisu s názvy Valkey a Redict. Dnes bylo oznámeno, že Redis je opět svobodný. S nejnovější verzí 8 je k dispozici také pod licencí AGPLv3.
Oficiální ceny Raspberry Pi Compute Modulů 4 klesly o 5 dolarů (4 GB varianty), respektive o 10 dolarů (8 GB varianty).
Byla vydána beta verze openSUSE Leap 16. Ve výchozím nastavení s novým instalátorem Agama.
Devadesátková hra Brány Skeldalu prošla portací a je dostupná na platformě Steam. Vyšel i parádní blog autora o portaci na moderní systémy a platformy včetně Linuxu.
Lidi dělají divné věci. Například spouští Linux v Excelu. Využít je emulátor RISC-V mini-rv32ima sestavený jako knihovna DLL, která je volaná z makra VBA (Visual Basic for Applications).
Revolut nabídne neomezený mobilní tarif za 12,50 eur (312 Kč). Aktuálně startuje ve Velké Británii a Německu.
Společnost Amazon miliardáře Jeffa Bezose vypustila na oběžnou dráhu první várku družic svého projektu Kuiper, který má z vesmíru poskytovat vysokorychlostní internetové připojení po celém světě a snažit se konkurovat nyní dominantnímu Starlinku nejbohatšího muže planety Elona Muska.
Poslední aktualizací začal model GPT-4o uživatelům příliš podlézat. OpenAI jej tak vrátila k předchozí verzi.
Google Chrome 136 byl prohlášen za stabilní. Nejnovější stabilní verze 136.0.7103.59 přináší řadu novinek z hlediska uživatelů i vývojářů. Podrobný přehled v poznámkách k vydání. Opraveno bylo 8 bezpečnostních chyb. Vylepšeny byly také nástroje pro vývojáře.
Homebrew (Wikipedie), správce balíčků pro macOS a od verze 2.0.0 také pro Linux, byl vydán ve verzi 4.5.0. Na stránce Homebrew Formulae lze procházet seznamem balíčků. K dispozici jsou také různé statistiky.
Je ráno, 16. února. Praha se probouzí do sněhové kalamity, já mám sníh všude, hlavně okolo auta, kterým jsem chtěl jet do Prahy na metro. Jednak nafoukaný a jednak nahrnutý pluhem, který kolem nás v noci jezdil. Nastává těžké rozhodnutí, jestli běžet na autobus, který za takového počasí pravidelně nejezdí, protože nevyjede kopec z Loděnice, a nebo odházet sníh z auta, nájezdu a tak vůbec. Začíná být jasné, že časová rezerva je pěkná věc, ale nikdy dostatečně velká. Takže začínám házet sníh. Je ho celkem dost a je pěkně uhutněný pluhem. Nakonec odjíždím s 20minutovým zpožděním. Obvolávám další účastníky, abych věděl, zda jsou v posteli, nebo na nohou. Naštěstí všichni na nohou a ti, kteří jedou do Prahy z různých směrů, jedou vlakem, takže je situace na silnici netrápí. A vlaky jedou celkem přesně.
Já se ještě ženu pro vlajku, jejíž vypůjčení mám slíbené. Ale ouha, mobil propůjčovatele je nedostupný a já nevím, kde přesně bydlí. Znám jen číslo domu, ale nepamatuji si jméno. Proklínám lidi, kteří nemají pevnou linku. Nakonec nacházím dům a v něm i nějaké lidi. Vysvětluji jim, že potřebuji vlajku a že mi ji má půjčit pan X, kde X je cokoliv. Naštěstí vědí, kdo by mohl být X, a tak na něj zvoním. Je poněkud překvapený, že jsem nezavolal předem. Ale když zjistí, že zapomněl dát nabíjet mobil, tak chápe. Beru vlajku a utíkám ze všech sil na metro a potom na vlak. Aby tak nakonec ostatním ujel vlak kvůli mně. Ostatně jsem jediný, kdo má lístky. Ale nakonec na nádraží dobíhám s mírným předstihem. Ostatní jsou na místě, kromě Marcela, který je ve zpožděném vlaku z Brna. Ale posléze se objevuje i on.
Konečně nastupujeme do vlaku. Velká úleva je, že jsme všichni, kteří chtěli jet. Původní plán počítal s tím, že se na místě zjeví ještě náhradník, který naskočí do vlaku, kdyby se někomu nepodařilo dostat se do Prahy, ale nezjevil se a naštěstí nebyl potřeba.
První část cesty jsme jeli běžným vlakem z Prahy do Drážďan. To bylo skutečně napínavé, protože všude padala spousta sněhu a my jsme měli na přestup v Drážďanech jen 16 minut. Sice mi na informacích ČD tvrdili, že na sebe ty vlaky čekají, ale jeden nikdy neví. Zvlášť po zkušenosti s nákupem lístku. Ale vlak přijel přesně a přestup jsme stihli. Dále jsme jeli už zajímavějším vlakem ICE. Ten jel místy až 200 km za hodinu. Prosvištěli jsme Německo a přistáli ve Frankfurtu.
Tam nás čekalo velmi milé překvapení. Po cestě jsme procházeli a fotili vlak. A protože ICE má prosklené dveře k fírovi a je vidět ven jeho okénkem, tak jsme fotili i to. Fíru zájem potěšil a chytil nás na nástupišti, když jsme vystoupili. Pozval nás do kabiny, abychom se podívali, jak jeho vlak vypadá a vyfotili si, jak se řídí. To bylo skutečně nečekané a nesmírně nás to potěšilo.
Ve Frankfurtu jsme čekali na přípoj o něco déle, ale nevadilo. Navštívili jsme německý McDonald, zjistili, že se podobá českému a navíc jsme zjistili, že bůh ví proč je tam menu kupované po položkách levnější než komplet. Obsluhoval nás černoch mající roztomilý německý nebo snad africký přízvuk, na který nás ve škole opomněli připravit. Pročež jsme se neměli možnost seznámit s taji a záhadami jejich cenové politiky. Za úspěch jsme považovali už to, že jsme dostali přibližně to, co jsme si objednali.
Poté jsme vyrazili do města. Hned jsme narazili na nějakou vykřičenou uličku. Samé červené lampičky a svůdné nápisy. Nebyli jsme si ale jisti, zda je uznávaným platidlem jízdenka na vlak a jiných hodnotných věcí nemaje, museli jsme nabídce odolat.
V podchodu k nádraží jsme potom nalezli pěkné modelové kolejiště a kolemjdoucí pán nám do něj hodil 50 centů, které způsobily, že vláčky na něm začaly jezdit.
O hodinu a půl později jsme nastoupili do ještě modernějšího ICE, ten už nás měl dopravit až do Bruselu. Jak dokládá obrázek, rozjeli jsme to pořádně, rychlostní rekord byl 302 km za hodinku. Ale v okamžiku fotografování to bylo bohužel jen 299.
Nakonec jsme v 21:42 přijeli do Bruselu. Měli jsme 10 minut zpoždění, což na takovou trasu není špatný výsledek. Bylo to tím, že jsme dlouho na někoho čekali v zastávce Frankfurt letiště a také tím, že na belgické trati jsme už jeli pod 200 km za hodinu - holt chudší země.
Po cestě jsem ještě navštívil průvodčí. Ta má takovou budku, jakou vidíte na obrázku. Vysvětlil jsem jí, že mám lístek na vlak zpět, ale nemám místenku, protože byla porucha v počítači. Tak jestli mi řekne, jak a kde to mám dokoupit. Pokladní mě velmi potěšila. Ukázalo se, že lístek na vlak mám sice pěkný, ale neplatný. Nalezený vlak totiž provozuje soukromá společnost Thalys a jízdenky a místenky mohu koupit pouze u nich a nebo ve vlaku samém.
Upozornila mě, že jízdenka, kterou mám, platí jen na drahách provozovaných DB, takže v Thalysu bych ji musel koupit znovu. Ale hlavně, že ten vlak je nejdražší jaký zná, jízdenka s místenkou je za 93 Euro. A nemají skupinovou jízdenku. Ale začala situaci hned řešit, nalezla mi jiný vlak, vytiskla ho na laserové tiskárně (ve vlaku!) a spočítala mi cenu, tedy doplatek mezi cenou jízdenky a ICE. Zajímal jsem se o místenku a na to říkala: "To si nekupujte, škoda peněz. Vlak bude prázdný - a mimochodem, ten spoj jedu taky já, takže se zase potkáme." Jen jsem si vzpomněl, jak jsem ani ne před 24 hodinami mrzl v hale na Hlavním nádraží. Nakonec jsme se už nepotkali, asi měla na starost jinou část vlaku a nebo nejela.
V Bruselu jsme díky našemu nevšednímu orientačnímu smyslu našli hostel bez bloudění, úspěšně jsme se ubytovali a dali jsme se do dalšího bodu programu.
Už bude na řadě výroba transparentu, demonstrace a našich 15 minut.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
Diskuse byla administrátory uzamčena
25.2.2005 00:14