Byla vydána nová major verze 5.0.0 svobodného multiplatformního nástroje BleachBit (GitHub, Wikipedie) určeného především k efektivnímu čištění disku od nepotřebných souborů.
Na čem pracují vývojáři webového prohlížeče Ladybird (GitHub)? Byl publikován přehled vývoje za duben (YouTube).
Provozovatel čínské sociální sítě TikTok dostal v Evropské unii pokutu 530 milionů eur (13,2 miliardy Kč) za nedostatky při ochraně osobních údajů. Ve svém oznámení to dnes uvedla irská Komise pro ochranu údajů (DPC), která jedná jménem EU. Zároveň TikToku nařídila, že pokud správu dat neuvede do šesti měsíců do souladu s požadavky, musí přestat posílat data o unijních uživatelích do Číny. TikTok uvedl, že se proti rozhodnutí odvolá.
Společnost JetBrains uvolnila Mellum, tj. svůj velký jazykový model (LLM) pro vývojáře, jako open source. Mellum podporuje programovací jazyky Java, Kotlin, Python, Go, PHP, C, C++, C#, JavaScript, TypeScript, CSS, HTML, Rust a Ruby.
Vývojáři Kali Linuxu upozorňují na nový klíč pro podepisování balíčků. K původnímu klíči ztratili přístup.
V březnu loňského roku přestal být Redis svobodný. Společnost Redis Labs jej přelicencovala z licence BSD na nesvobodné licence Redis Source Available License (RSALv2) a Server Side Public License (SSPLv1). Hned o pár dní později vznikly svobodné forky Redisu s názvy Valkey a Redict. Dnes bylo oznámeno, že Redis je opět svobodný. S nejnovější verzí 8 je k dispozici také pod licencí AGPLv3.
Oficiální ceny Raspberry Pi Compute Modulů 4 klesly o 5 dolarů (4 GB varianty), respektive o 10 dolarů (8 GB varianty).
Byla vydána beta verze openSUSE Leap 16. Ve výchozím nastavení s novým instalátorem Agama.
Devadesátková hra Brány Skeldalu prošla portací a je dostupná na platformě Steam. Vyšel i parádní blog autora o portaci na moderní systémy a platformy včetně Linuxu.
Lidi dělají divné věci. Například spouští Linux v Excelu. Využít je emulátor RISC-V mini-rv32ima sestavený jako knihovna DLL, která je volaná z makra VBA (Visual Basic for Applications).
Zrovna píšu bakalářku na téma Vnímání cenzury na čínských sociálních sítích mezi mladými Číňany, a narazil jsem na seminárku, kterou jsem napsal na jaře 2013. Když si nějaký svůj text přečtu po delší době, mám z něj většinou celkem dobrý pocit, a tak jsem se rozhodl nechat se pořádně zkritizovat zdejšími diskutujícími, abych se na tu bakalářku víc snažil
Ústava Čínské lidové republiky (dále jen Čína) říká, že „Občané Čínské lidové republiky užívají svobody projevu a tisku, mohou se svobodně shromažďovat, sdružovat a demonstrovat.“ (Ústava ČLR, 1982). Přesto je však Čína v západním světě nechvalně známá tím, že tyto svobody porušuje, zejména když přijde na politická a lidskoprávní témata. S masovým rozšířením přístupu k internetu v prvním desetiletí 21. století a zejména využíváním mikroblogů (weibo 微博) a dalších sociálních sítí po roce 2010 se výrazně zjednodušilo vyjádření názoru či informování o události, a populární informace se během chvil šíří mezi dříve nepředstavitelný počet příjemců. Tento vývoj dává některým čínským intelektuálům a západním pozorovatelům naději, že v Číně vzniká občanská společnost a pomalu se posouvá k demokratizaci (MACKINNON 2008, 44).
Vládnoucí garnitura však potenciál internetových médií nepodcenila, a tak přestože jsou stále považována za nejsvobodnější médium k vyjádření názoru, byl vytvořen sofistikovaný systém cenzury a právní systém, který ji upravuje. Tato práce ve zkratce uvádí vývoj systematické cenzury internetu v Číně, zabývá se tím, jak tento systém vypadá na papíře, tedy současnou legislativou, jeho uplatňováním v praxi a důsledky pro svobodu projevu v prostoru čínského internetu.
Pro lepší porozumění současné míře cenzury a svobody projevu na čínském internetu nastíním vývoj legislativy a kontrolních mechanismů. Internet se v Číně začal rozvíjet na počátku devadesátých let jako perspektivní prostředek k dalšímu rozvoji ekonomiky, a kontrola obsahu spolu s legislativou ji upravující následovala velmi rychle; první zákon upravující zodpovědnost za kontrolu obsahu se objevil už v roce 1994, další, vyžadující registraci poskytovatelů obsahu a definující závadný obsah a aktivity, následovaly v letech 1996 a 1997 (TAUBMAN 1998). V reakci na několik incidentů v roce 1999, jako bylo rozšiřování stránek připomínající masakr na Náměstí nebeského klidu (Tiananmen 天安门) nebo informujících o hnutí Falun Gong (Falungong 法轮功), byla v roce 2000 pravidla dále zpřísněna – čínské stránky např. nesměly odkazovat na zahraniční zpravodajské servery a poskytování zpravodajství bylo omezeno pouze na státem licencované agentury. [1]
Frank Caso popisuje předešlá nařízení jako „planá“, a jako skutečně uplatňovaná označuje až ta z roku 2002, kdy byla upřesněna specifikace závadného obsahu a zejména začaly být podnikány konkrétní kroky proti internetovým disidentům – lidem, kteří publikovali pro-demokratické články, stahovali články o Falun Gongu nebo prostě rozvraceli stát (CASO 2008, 71). Autor dále uvádí, že další legislativní a praktické kroky byly provedeny v roce 2005, kdy se např. pro provozovatele zpravodajských portálů objevila povinnost publikovat státem dodané editorialy a byla rozšířena povinnost registrace uživatelů pod skutečnými jmény. Dále uvádí, že v roce 2006 se zahraniční poskytovatelé vyhledávání (Yahoo, Google, Microsoft) dohodli s čínskou vládou na upravení jejich vyhledávačů tak, aby výsledky vyhovovaly čínské legislativě, tedy na cenzuře výsledků vyhledávání.
Jak ve své zprávě z roku 2010 uvádí OpenNet Initiative, od roku 2006 se s rozšiřujícími se technickými možnostmi značně zvýšila efektivita filtrování „za běhu“, tedy při běžném prohlížení stránky, na které se vyskytne obsah vyhodnocený jako závadný. Důležitou skutečností je také odstoupení společnosti Google od dohody s čínskou vládou v roce 2008, a tím de facto ukončení jeho čínského vyhledávače. [2]
Milton M. Mueller ve své klasifikaci zemí podle přístupu ke kontrole internetu označuje Čínu, stejně jako např. Barmu, Rusko a dalších postkomunistické státy, jako kybernacionalistickou zemi – zemi, která se snaží přizpůsobit internet svému obrazu filtrováním obsahu a licencováním a regulováním poskytovatelů internetových služeb, kteří se musí podřídit národní politice (Mueller 2010). Čínský přístup k internetovému prostoru je zřejmý z Bílé knihy z roku 2010:
„Čínská vláda věří, že internet je pro národ důležitým infrastrukturním prostředkem. Na čínském území spadá internet plně do pravomocí svrchované čínské vlády. Nezávislost čínského internetu musí být plně respektována a chráněna. Čínští občané, cizinci, právnické osoby a další organizace na čínském území mají právo a svobodu používání internetu, zároveň ale musí dodržovat čínské zákony a regulace a vědomě chránit bezpečnost internetu.
…
Žádná organizace ani jednotlivec nesmí produkovat, kopírovat, oznamovat ani šířit informace s následujícím obsahem: proti zásadním principům Ústavy, ohrožující státní bezpečnost, …, rozvracející státní moc a ohrožující národní jednotu, …, vyvolávající etnickou nesnášenlivost …, ohrožující státní náboženskou politiku, …, šířící pověry, …, pornografii,... a další nezákonný obsah. Tato nařízení jsou legálním základem ochrany bezpečnosti informací na internetu na území Číny.“ [3]
Jak uvádí Mueller, tato Bílá kniha shrnuje a provazuje všechny do té doby vydané zákony a nařízení a dodává krokům čínské vlády v oblasti kontroly internetu ideologickou konzistenci – důraz na čínskou suverenitu a kontrolu shora. Vyplývá z ní neomezená moc čínské vlády nad kontrolou čínského internetu a široké spektrum závadných témat, umožňující klasifikovat jako nežádoucí obsah téměř cokoliv (Mueller 2010).
Jaké konkrétní kroky tedy čínská vláda ke kontrole obsahu podniká? Profil země ve zprávě organizace OpenNet Initiative uvádí, že jednou z nejsilnějších stránek čínské cenzury je povinnost poskytovatelů internetových služeb (tedy diskuzních fór, blogovacích platforem a dalších služeb umožňujících tvorbu obsahu uživateli) zajistit, že se na jejich stránkách nebude vyskytovat závadný obsah. Pokud v kontrole obsahu selžou, vystavují se nebezpečí odebrání licence, pokut a trestního stíhání. Poskytovatelé tedy musí „...používat filtry zabraňující zveřejňování příspěvků s mnoha tisíci kombinacemi klíčových slov, mazat nebo skrývat komentáře s citlivým obsahem a rušit účty uživatelů, kteří odesílají příliš mnoho závadných příspěvků.“ Jak zpráva dále uvádí, toto vede k různým implementacím cenzury na různých stránkách, a dochází k závěru, že nejistota, zda odesílaný příspěvek bude či nebude vyhodnocen jako závadný, vede k silné autocenzuře už na straně uživatelů. [4]
Samotní uživatelé jsou vystaveni podobným požadavkům, pokud používají zahraniční služby mimo kontrolu čínských orgánů. Příkladem může být uživatelka Twitteru Cheng Jianping, která byla v říjnu 2010 poslána na rok do pracovního tábora za retweetování ironického příspěvku o tom, že protestující při anti-Japonském protestu zaútočili na japonský pavilon na výstavě Expo v Šanghaji [5], a další.
Další význačnou stránkou čínské cenzury je úplné či částečné blokování některých zahraničních služeb. Jak uvádí zpráva OpenNet Initiative, patří mezi tyto stránky např. Facebook, Twitter, Google+, Youtube, blogovací platforma Wordpress, BBC, zpravodajská agentura Bloomberg, stránky věnující se tibetskému disentu, hnutí Falun Gong a mnoha dalších. Některé servery jsou blokovány trvale, jiné jen občas (zejména po uveřejnění nežádaného obsahu), u některých nejsou přístupné pouze některé jejich části. Pro koncového uživatele není blokovaná stránka rozlišitelná od technické chyby na síti. [6]
Odhalení spolupráce zahraničních firem poskytujících internetové služby na čínském území s čínskou vládou přinesla v roce 2008 zpráva Narta Villeneuveho o praktikách společnosti TOM-Skype (VILLENEUVE 2008). Bylo zjištěno, že čínská verze komunikátoru Skype odesílá konverzace obsahující citlivá klíčová slova či pocházející z vytipovaných účtů na servery, které jsou dostupné čínským autoritám. Kvůli bezpečnostní chybě byly navíc takto zachycené konverzace veřejně přístupné. Společnost Skype však do té doby opakovaně tvrdila, že komunikace skrze jejich čínskou síť je naprosto soukromá a bezpečná. Dalším příkladem může být firma Yahoo, která čínské vládě opakovaně odhalila identitu disidentů používajících její e-mailové služby, a ti byli následně odsouzeni k vězení či práci v pracovním táboře (COHN 2007), nebo firma Cisco, která pro čínské poskytovatele internetu vyrábí speciální filtrovací hardware na míru (GUTMANN 2002).
Cenzura má tendenci zesilovat v období důležitých událostí (např. sjezd strany) a nepokojů, ať už vnitrozemských, nebo zahraničních. Zpráva OpenNet Initiative z roku 2010 např. uvádí, že při protestech v Urumqi v roce 2009 byl odpojen přístup k internetu pro celou provincii Xinjiang. V takových chvílích se stává nemožným i vyhledávání klíčových slov spojených s danou událostí, např. při arabském jaru v roce 2011 („Jasmínová revoluce“) nebylo na čínských vyhledávačích možné hledat slovo jasmín (moli 茉莉). [7]
Ke kontrole obsahu na čínském internetu měla čínská vláda tendence už od jeho počátků, a se sílícími technologickými možnostmi je ji nyní schopna vykonávat efektivněji než kdy dříve. Kombinací cenzurních prostředků dosahuje jak úplného odstřižení od nežádaných zahraničních zdrojů informací, tak okamžité kontroly obsahu tvořeného samotnými uživateli a termínů, které vyhledávají. Z důvodu obav z problémů s autoritami tak funguje obecná autocenzura, nevyjadřovaní se o tématech, která by mohla být vyhodnocena jako citlivá. V čínském internetovém prostoru tedy rozhodně není možné mluvit o svobodě projevu. Díky vynalézavosti uživatelů, projevující se zejména slovními hříčkami či používáním nástrojů k obejití sledovacího systému, je však internet v Číně stále nejsvobodnějším médiem.
Constitution of the People's Republic of China, [Ústava Čínské Lidové Republiky], http://www.npc.gov.cn/englishnpc/Constitution/2007-11/15/content_1372964.htm, srpen 2013.
MacKinnon, Rebecca, „Flatter World and Thicker Walls? Blogs, Censorship and Civic Discourse in China“, Public Choice, Vol. 134, 2008.
Taubman, G., „A not-so world wide web: the Internet, China, and the challenges to non- democratic rule.“, Political Communication 15 (1998): 255–272.
Laws and Regulations of the People's Republic of China, Peking, China Legal Publishing House, 2001.
Caso, Frank, Censorship, New York: Infobase Publishing, 2008.
„Country profiles: China“ in: DEIBERT, R., PALFREY, J., ROHOZINSKI, R., ZITTRAIN, J. (ed.), Access Contested: Security, identity and Resistance in Asian Cyberspace. MIT Press, 2011, 271-298.
Mueller, Milton, Networks and States: The Global Politics of Internet Governance, Cambridge, MA: MIT Press, 2010.
Villeneuve, Nart, Breaching Trust: An analysis of surveillance and security practices on China's TOM-Skype platform, University of Toronto, 2008.
Cohn, William, „Yahoo's China Defense“, New Presence: The Prague Journal of European Affairs září 2007: 10.2.
Ethan Gutmann, „Who Lost China's Internet?“, The Weekly Standard, 15. únor 2002.
[1] State Council Order No. 292, Laws and Regulations of the People's Republic of China, Peking, Zhongguo fazhi chubanshe, 2001.
[2] „Country profiles: China“ in: DEIBERT, R., PALFREY, J., ROHOZINSKI, R., ZITTRAIN, J. (ed.), Access Contested: Security, identity and Resistance in Asian Cyberspace. MIT Press, 2011, 271-298.
[3] Information Office of the State Council of the People’s Republic of China, chapter 5, “The Internet in China“, červen 2010, http://www.gov.cn/english/2010-06/08/content_1622956.htm.; překlad autor
[4] Informace v tomto odstavci čerpány z „Country profiles: China“ in: DEIBERT, R., PALFREY, J., ROHOZINSKI, R., ZITTRAIN, J. (ed.), Access Contested: Security, identity and Resistance in Asian Cyberspace. MIT Press, 2011, 271-298.
[5] Reporters Without Borders, “Woman Sentenced to a Year’s Forced Labor over One Ironic Tweet”, listopad 2010, http://en.rsf.org/china-woman-sentenced-to-a-year-s-forced-24-11-2010,38886.html.
[6] Informace v tomto odstavci čerpány z „Country profiles: China“ in: DEIBERT, R., PALFREY, J., ROHOZINSKI, R., ZITTRAIN, J. (ed.), Access Contested: Security, identity and Resistance in Asian Cyberspace. MIT Press, 2011, 271-298.
[7] Tamtéž.
Tiskni
Sdílej:
Mě spíš připadá že jsme na tom celkově hůř než v Číně,To je absurdní. Zřejmě vůbec nevnímáte míru věcí.
tam aspoň občas nějaký zkorumpovaný úředník či kapitalista kterému ve fabrice pochcípají lidi na otravu dostane doživotí nebo kulku do hlavy před jásajícími diváky na stadionuAno, a lid se raduje, jak dobro vítězí nad zlem. Přitom spousta jiných podobných, kterým "nezůstal v ruce Černý Petr", fungujeí vesele dál a cenzura zajišťuje, aby se o tom lidé nedozvěděli.
ale naštěstí kromě peněz další páky nemajíBohužel toto samo o sobě často stačí. Minulý víkend např. kvůli omezeným penězům z reklamy skončil HK zpravodajský server House News, který byl často k centrální vládě kritický. Moc subjektů nechtělo na serveru umisťovat svou reklamu ze strachu z Pekingu.
Hlavně spousta mých HK kamarádů má z Číny dost paranoiu a nepoužívají kvůli tomu třeba čínské komunikátory. Na TW tolik lidí neznám, ale taky mám pocit dost velkého despektu vůči mainlandu, a média to zrcadlí.Bohužel tady na Tchaj-wanu si moc lidí neuvědomuje nebezpečí, které Čína představuje. Pořád to vnímají jako něco vzdáleného, něco, co se jich bezprostředně netýká. Také se to odráží na vysoké podpoře současné vládní strany (Kuomintang), která je právě taková vlezdoprdelková (i když její předseda, současný prezident, je se svou současnou 9–12% podporou historicky nejméně oblíbený prezident).
Já už jsem nechutně out a tak myslím, že něčím opravdovým je třeba libovolná technika, medicína, jazyky a tak....
čínština není jazyk?
Taky ta Evropa teď vypadá jak vypadá ...To je skutecne poznat, když ji táhnou inženýři jako TM nebo Kalousek.
Nebylo by zajímavější studovat něco opravdového?Driv jsem mel podobny nazor. Ale pozdeji jsem prisel na to, ze znalost humanitnich ved je ve skutecnosti pro spolecnost docela uzitecna. Jeden priklad za vsechny. Kolik inzenyru veri nejruznejsim "libertarianskym" predstavam o penezich a dluhu? Pritom je to naprosto scestne, realita je uplne jina. A tak by se dalo pokracovat..
o čem si oni sami myslí, že je to moc složitéZjevne se ta "spatna povest" netyka jen humanitnich ved..
Jeden priklad za vsechny. Kolik inzenyru veri nejruznejsim "libertarianskym" predstavam o penezich a dluhu? Pritom je to naprosto scestne, realita je uplne jina. A tak by se dalo pokracovat..Zajímavé, že v případě bitcoinu to funguje docela dobře. V případě některých online her taky.
Poslechni si tu prednasku a pochopis, co mam na mysli.Moc se mi na tom nechce zabíjet čas jen pro dobro diskuze. Určitě je to inteligentní a dává to smysl, jako dvacet jiných názorů, které se v každé téhle diskuzi vyskytnou a pak se všichni navzájem snaží vnutit ten svůj všem ostatním. Skoro jako politika, jen s trochou matematiky.
Ja zatim vidim, ze se daleko vic lidi snazi na Bitcoinu spekulovat spis nez pouzivat to jako menu.To se asi špatně koukáš. BTW: Zrovna včera jsem narazil na nějakou divnou BTC pobočku v Praze, když jsem šel obědvat, viz příloha. Moc jsem to nezkoumal, ale vypadalo to zajímavě.
Nechci ho nikomu cpát, ale...LOL
Vzdycky kdyz ctu ze iphone uz neni kralem protoze ten a ten jouda ma vetsi rozliseni, vetsi display, lepsi fotoaparat, a podobne kravoviny, a je proto lepsi nez iphone, rikam si ze nejdulezitejsi je prave ta odladenost sw a spoluprace s dalsimi produkty od apple. A to rikam maje android. Ale i android udelal obrovky skok dopredu a posledni verze na me delaji dobry dojem.Mě je to docela jedno. Nemám potřebu mít něco nejlepšího a královského, jinak bych si nekupoval věci z aukra. Potřebuju něco, co funguje, moc to nestojí a je s tím malý opruz co se týče ohýbání k mé představě a k mým požadavkům. Dřív to byl android, pak blackberry a teď je to náhodou iphone.
čórka iphonuI s krabičkou, návodem, sluchátkama, kabelem a to vše od prodejce s 1000+ kladnými komentáři. Jinak apple má zrovna zamknutí na dálku vyřešeno docela dobře, takže bych se moc nebál, že to bude kradené.
To možná jo, ale pokud se budeme bavit o novejch, tak u nejdražšího androidu ti oproti jabku ještě dobrejch 10k zbyde na další útratu :)Jo, to je možné. Otázka je, jak moc si budou konkurovat po hardwarové a subjektivní stránce. Co do počtu megapixelů, gigahertzů a gigabajtů ho překoná každý druhý mobil s androidem, přesto když to člověk všechno zváží, tak iphone dopadá tak nějak lépe. Software je jednotný a dobře odladěný, na rozdíl od nenažraných
Ale pozdeji jsem prisel na to, ze znalost humanitnich ved je ve skutecnosti pro spolecnost docela uzitecna.On je v tomhle trochu rozdil mezi social sciences a humanities. Zatimco prvni muze produkovat smysluplne vysledky, to druhe je IMHO z velke casti jen dojmologie.
Hm, to je fakt. Ale kam bys zaradil historii?Historie je tak trochu problem. Muzu ji chapat povrchove a ciste deskriptivne a pak nemam problem ji zaradit mezi socialni vedy, ale pokud vim, tak historici ji casto chapou a funguji spis v druhem smyslu, viz definice z Wikipedie: "History can also refer to the academic discipline which uses a narrative to examine and analyse a sequence of past events, and objectively determine the patterns of cause and effect that determine them". BTW, zrejme u historie je s timto zarazenim obecne problem: "The study of history has sometimes been classified as part of the humanities and at other times as part of the social sciences. It can also be seen as a bridge between those two broad areas, incorporating methodologies from both."
Krome toho, i kdyby humanitni vedci delali jen "dojmologicka" shrnuti toho, co napsal nekdo predtim, stale to muze byt dost uzitecneTo nepopiram. Akorat myslim, ze je treba si uvedomit jasnou delici caru mezi nimi a zavery jejich oboru brat v potaz relativne k 'epistemologoicke sile' pouzite metodologie daneho oboru. IMHO ten rozdil je tak velky, ze si zaslouzi odlisne oznaceni, podobne jako v anglosaskych zemich - studies/scholars namisto sciences/scientists.
Ano, je to subjektivni, da se to manipulovat, ale proti te manipulaci se branis tim, ze si jich prectes nekolik.Spis nez z cilene manipulace mam obavy z systematickeho biasu spojeneho s modnimi vlnami, groupthinkem, nekritickym prejimanim zaveru s omezenou epistemologickou vahou ...
Spis nez z cilene manipulace mam obavy z systematickeho biasu spojeneho s modnimi vlnami, groupthinkem, nekritickym prejimanim zaveru s omezenou epistemologickou vahou ...Toto bohužel není vůbec omezeno na "humanities" - naopak, zrovna v "našem" oboru je to velký problém (a proto mi přijde ta agresivita vůči humanitním oborům tak pokrytecká).
On IT produkuje abstraktni, tezko prokazatelne teorie? Nejaky priklad?Nechápu souvislost s tím co jsem napsal. Tedy, chápu že se může jednat o falešnou dichotomii, poté jsi definoval trichotomii, takže... děláš si ze mě prdel?
Nechápu souvislost s tím co jsem napsalPokud na zaklade meho tvrzeni 'Inzenyrske obory obecne moc neprodukuji tezko prokazatelne teorie' soudis, ze 'Takže IT (alespoň jeho SW část) není inženýrký obor?', pak z toho soudim, ze si myslis, ze IT (jeho SW cast) hojne produkuje tezko prokazatelne teorie, a dozaduji se prikladu. Pokud tomu tak neni, pak nechapu souvislost tveho predchoziho postu (#82).
duveru v ne davkuji dle miry empiricke validacetak jiste, treba teorie strun je toho peknym prikladem
tak jiste, treba teorie strun je toho peknym priklademNejsem odbornik na fyziku, ale mam za to, ze teorie strun se ve fyzice obecne chape jen jako nepotvrzena hypoteza ci jako reformulace stavajicich poznatku pomoci jineho matematickeho aparatu, nikoliv jako nova potvrzena teorie. Tudiz to neni protipriklad k tomu, co jsem psal (nebo aspon k tomu, co jsem tim myslel, pokud jsem se nevyjadril dostatecne jasne).
Nejsem odbornik na fyziku,ja taky ne
ale mam za to, ze teorie strun se ve fyzice obecne chape jen jako nepotvrzena hypoteza [...] nikoliv jako nova potvrzena teorie.teoreticky ano, prakticky AFAIK ne (napr. pri rozdelovani grantu, vypisovani pozic) a podstatna cast teoretickych fyziku se chova tak, jak kdyby toto byl jediny mozny zpusob jak sjednoti gravitaci se zbyvajicimi interakcemi, aniz by to pro to meli jediny empiricky dukaz (ba co hur, nejen ze zadne experimentalni dukazy nejsou, AFAIK teorie strun zadne presvedcive predpovedi, na zaklade kterych by sla pripadne falzifikovat, ani nedava) - IMHO pekny priklad groupthinku (ktery se ovsem muze okazat jako spravny, to nezpochybnuji)
Tudiz to neni protipriklad k tomu, co jsem psal (nebo aspon k tomu, co jsem tim myslel, pokud jsem se nevyjadril dostatecne jasne).k tomu, cos (patrne) myslel ne, k tomu, cos napsal (duveru v ne davkuji dle miry empiricke validace) ano
On take snad nikdo netvrdi, ze diskuse o systemd je 'produkt IT oboru'.Já ano. Troufám si tvrdit, že pokud se účastníků zeptáme jakému oboru se profesionálně věnují a jaký obor vystudovali, naprostá většina uvede "IT" (resp. některou podmnožinu). Mnozí to v té diskusi i uvádějí aniž by byli tázáni. Jistě, něco jiného je pokud se omezíme na seriózně pojatý inženýrský obor, ale to nastoluje docela zásadní otázku: proč je tam tak propastný rozdíl?
Troufám si tvrdit, že pokud se účastníků zeptáme jakému oboru se profesionálně věnují a jaký obor vystudovali, naprostá většina uvede "IT"Irelevantni. Pokud se bandy IT profesionalu zeptame, co jim nejvich chutna k jidlu, tak vysledna diskuze take nebude 'produktem IT oboru' jen na zaklade toho, ze ji provadela banda IT profesionalu.
Stravovací preference (doufám) jednoznačně nepatří do "IT oboru", takže to by skutečně bylo irelevantní. Naproti tomu vhodnost systemd pro široké nasazení v linuxových distribucích je téma, které (doufám) do IT patří. A pokud ne, tak bych prosil definovat jaký obor že to je. Jinak si stojím za tím, že je to relevantní. Vzhledem k povaze tohoto dialogu asi raději zkusím sepsat všechny argumenty bez přeskakování:Troufám si tvrdit, že pokud se účastníků zeptáme jakému oboru se profesionálně věnují a jaký obor vystudovali, naprostá většina uvede "IT"Irelevantni. Pokud se bandy IT profesionalu zeptame, co jim nejvich chutna k jidlu, tak vysledna diskuze take nebude 'produktem IT oboru' jen na zaklade toho, ze ji provadela banda IT profesionalu.
1. Předmět diskuse je součástí subjektu kterým se IT obor zabývá.OK
2. Účastníci diskuse jsou IT profesionálové.OK
3. IT profesionálové jsou součástí IT oboru.IMHO nesmysl, asi jako kdybych tvrdil, ze 'programatori v Jave jsou soucasti jakyka Java'. IT profesionalove vyuzivaji poznatky IT oboru, mala cast IT profesionalu navic dal IT obor rozviji. Ale tezko mluvit o tom, ze by byli jeho soucasti.
4. Pokud profesionálové diskutují o předmětu ve svém oboru, jedná se o profesionální diskusi.Rozhodne ne. Hned z nekolika duvodu: 4.1. Profesionalni diskuse obecne ma urcite minimalni pozadavky na kvalitu diskuze, pokud to diskutujici nesplnuji (at uz proto, ze cast diskutujicich toho neni schopna, nebo proste jen proto, ze diskusi povazuji za nezavazne tlachani a nechteji vynakladat potrebne mnozstvi casu a usili, ktere profesionalni diskuze vyzaduje). Ja treba povazuju diskuse na abclinuxu.cz spis za obdobu 'hospodskeho tlachani' nez za odborne diskuse. 4.2. Aby diskusi bylo mozne povazovat za profesionalni diskusi z daneho oboru, tak nejenom, ze by se mela tyka predmetu daneho oboru, ale take by ten predmet mel byt diskutovan z hledisek relevantnich k danem oboru, melo by se vychazet z poznatku daneho oboru a pouzivat epistemologicke metody a kriteria daneho oboru.
5. Profesionální diskuse je součástí daného oboru.Ne. Obor ma definovana nejaka kriteria pro to, jake prispevky povazuje za relevantni pro svuj vlastni rozvoj. A libovolna profesionalni diskuse mezi libovolnou dvojici profesionalu z daneho oboru to obecne nesplnuje.
6. IT je seriózní inženýrský obor.Budiz. I kdyz jako pomerne mlady obor neni dost jasne vyprofilovan a zahrnuje krom 'serioznich' inzenyrskych casti spoustu nesmyslu.
7. Diskuse v inženýrském oboru obsahuje konkrétní testovatelné teorie (toto jsem převzal, viz příspěvky výše).Takto jsem ten bod driv neformuloval. Psal jsem 'Inzenyrske obory obecne moc neprodukuji tezko prokazatelne teorie, na to jsou prilis konkretni. A teorie, kterou rozumne nejde testovat, je v ineznyskych oborech stejne k nicemu.'
Naproti tomu vhodnost systemd pro široké nasazení v linuxových distribucích je téma, které (doufám) do IT patří. A pokud ne, tak bych prosil definovat jaký obor že to je. Jinak si stojím za tím, že je to relevantní.To je tematicky velmi siroky problem, kde odborna IT hlediska tvori jen malou cast. On ten problem daleko vic zasahuje do politickych otazek ci do problematiky jak managovat otevrene neziskove projekty stojici na dobrovolnicke praci a duvere uzivatelu (v pripade posledni diskuse o systemd Debianu), nez do konkretnich odborne-technickych otazek. Ono vubec jakakoliv otazku na 'vhodnost X' bez specifikovani konkretnich kriterii vhodnosti nelze dost dobre zaradit do konkretniho oboru, nebot volba kriterii vhodnosti typicky do zadneho konkretniho oboru nespada (napr. otazka vhodnosti lecby nemoci X, kde se nabizeji dva lecebne postupy A a B, pricemz postup A dava vyssi sanci preziti, ale s rizikem vyraznych trvalych zdravotnich nasledku, zatimco postup B nabizi nizsi sanci preziti, ale bez techto rizik, tak kriteria vhodnosti stoji zcela mimo lekarsky obor a vychazi z preferenci pacienta).
Můžete svobodně vyjádřit svuj názor a my vás za něj pak můžeme legálně zavřít. A to se vyplatí!