Webový prohlížeč Dillo (Wikipedie) byl vydán ve verzi 3.1.0. Po devíti letech od vydání předchozí verze 3.0.5. Doména dillo.org již nepatří vývojářům Dilla.
O víkendu probíhá v Bostonu, a také virtuálně, konference LibrePlanet 2024 organizovaná nadací Free Software Foundation (FSF).
Nová vývojová verze Wine 9.8 řeší mimo jiné chybu #3689 při instalaci Microsoft Office 97 nahlášenou v roce 2005.
Coppwr, tj. GUI nástroj pro nízkoúrovňové ovládání PipeWire, byl vydán v nové verzi 1.6.0. Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu. Instalovat lze také z Flathubu.
Byla vydána dubnová aktualizace aneb nová verze 1.89 editoru zdrojových kódů Visual Studio Code (Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy a animovanými gify v poznámkách k vydání. Vypíchnout lze, že v terminálu lze nově povolit vkládání kopírovaného textu stisknutím středního tlačítka myši. Ve verzi 1.89 vyjde také VSCodium, tj. komunitní sestavení Visual Studia Code bez telemetrie a licenčních podmínek Microsoftu.
Proton, tj. fork Wine integrovaný v Steam Play a umožňující v Linuxu přímo ze Steamu hrát hry určené pouze pro Windows, byl vydán ve verzi 9.0-1 (𝕏). Přehled novinek se seznamem nově podporovaných her na GitHubu. Aktuální přehled her pro Windows běžících díky Protonu také na Linuxu na stránkách ProtonDB.
Byla vydána verze 1.78.0 programovacího jazyka Rust (Wikipedie). Podrobnosti v poznámkách k vydání na GitHubu. Vyzkoušet Rust lze například na stránce Rust by Example.
Služba Dropbox Sign (původně HelloSign) pro elektronické podepisování smluv byla hacknuta.
Byla vydána nová major verze 8.0 textového editoru GNU nano (Wikipedie). Podrobný přehled novinek a oprav v oznámení v diskusním listu info-nano nebo v souboru ChangeLog na Savannah. Volbou --modernbindings (-/) lze povolit "moderní" klávesové zkratky: ^C kopírování, ^V vložení, ^Z vrácení zpět, … Tato volba je aktivována také pokud binárka s nano nebo link na ni začíná písmenem "e".
Před 60 lety, 1. května 1964, byl představen programovací jazyk BASIC (Beginners' All-purpose Symbolic Instruction Code).
Programmers at Work je kniha 19 rozhovorů s významnými programátory, kteří svou prací a myšlenkami tvarovali podobu dnešních operačních systémů a mnoha dalších aplikací. Ačkoliv vyšla již v roce 1986, rozhovory jsou z velké míry nadčasové a stále velmi zajímavé. Susan Lammers se po více než 20 letech od prvního vydání knihy rozhodla zveřejnit rozhovory na Internetu a dala AbcLinuxu.cz souhlas k jejich překladu a vydání. Kvůli jejich délce bude většina rozhovorů rozdělena na dva díly. Každý rozhovor doplníme o krátký dodatek, ve kterém budou shrnuty další osudy jednotlivých programátorů.
První část rozhovoru: Charles Simonyi (Programmers at Work).
Když takhle otočíte list a začnete programovat, co přijde jako první?
První částí programování je představování. Jen si v hlavě chystám dokonale jasnou představu toho, co se bude dít. V téhle úvodní fázi používám papír a tužku. Jen si kreslím, nepíšu žádný kód. Sem tam pár obdélníčků nebo šipek, ale většinou jen čmáranice, protože ten podstatný obrázek mám v hlavě. Často si představuju struktury, se kterými se bude pracovat, nebo které popisují odpovídající objekty skutečného světa.
Jakmile mám o téhle struktuře dostatečně stabilní a jasnou představu, začnu psát kód. Posadím se k terminálu – a nebo dřív ke stránce papíru – a píšu. Je to celkem jednoduché. Jen popisuji různé transformace a už vím, jaký bude jejich výsledek. Kód většiny částí se píše sám; klíčové jsou datové struktury. Ty jsou na řadě jako první a celou dobu je mám v hlavě.
To je ten nejdůležitější krok?
Rozhodně. Znát nejlepší algoritmy je věda, představit si datové struktury je umění. Podrobné znalosti algoritmů a psaní efektivního kódu pro transformaci jednotlivých struktur, to je na programování to řemeslo. Technicky se tomu říká udržování invariant příslušných struktur. Psaní kódu pro udržení invariant je poměrně jednoduchý pokrok ve zvládnutí řemesla, ale vyžaduje hodně pečlivosti a disciplíny.
Omrzí se vám někdy programování?
Ano.
Je pro vás psaní programu bolestná záležitost nebo potěšení?
Od obojího něco. Nemá smysl předstírat, že si užívám každou minutu. Atleti říkají: „Jestli to nebolí, málo makáš.“ Po dvaceti letech už v programování postrádám tu příchuť něčeho nového, která v něm byla první rok nebo dva. Občas se objeví, ale už to není tak často, ani náhodou.
Máte zavedený nějaký pravidelný režim? Programujete každý den, nebo se od problému na nějakou dobu zvednete a pak nad ním strávíte třeba týden?
Nemám možnost programovat denně. A od práce se zvedat nemusím, protože mě od ní pravidelně zvedají ostatní. Řeším to tak, že programuji v noci a nechávám se rušit přes den.
Chodíte na noc pracovat do kanceláře nebo pracujete doma?
Pracuju tady, v kanceláři. Bydlím kousek odsud, takže to není problém. Je to jako přejít z jednoho pokoje do druhého. Místo abych zalezl do pracovny, zajdu do kanceláře, mám to jen dvě minuty.
Jak dohlížíte na programátory, kteří pro vás pracují? Stává se, že strávíte víc času dohlížením než programováním?
Stíhám obojí a zrovna teď víc programuji. V dobách Brava jsem s programátory spolupracoval velice, velice těsně. Jednou jsem dokonce napsal neuvěřitelně podrobné zadání, takový metaprogram. Byl to skoro kód, ale v hodně vysokém jazyce. Najali jsme dva nedočkavce ze Stanfordu, kteří nám posloužili jako „zkušební vzorky“. Podařilo se jim program napsat přesně tak, jak jsem chtěl, a tak jsme zjistili dvě věci. Zaprvé je pro mě nejjednodušší pracovat v tomhle fantasticky vysokoúrovňovém jazyce, v podstatě programovat lidi. A za druhé se programátoři tímhle způsobem naučí mnohem víc, než kdybych program napsal já a řekl jim, ať si projdou zdrojáky. Naučili se ho, protože ho napsali. Takže jsme vlastně všichni byli autoři – já jsem ho napsal, oni ho napsali. To bylo ideální.
Pro vedení programátorů je podle mě nejlepší osobní příklad a časté čtení kódu. Čtení kódu se snažíme dělat tak často, jak jen to jde.
Když na programu pracuje více než jeden programátor, jde vývoj rychleji?
Ne nutně. Čím víc lidí na programu pracuje, tím menší je objem kódu napsaný jedním člověkem. Celkový objem kódu tím pádem na čas vzrůstá, ale pak může klidně klesnout. Se dvěma lidmi můžete dojít k 50% navýšení objemu kódu za jednotku času.
A mimochodem, s rostoucím počtem lidí klesá také efektivita kódu. Nejefektivnější jsou programy napsané jedním člověkem. Jediný problém je v tom, že jednomu člověku může práce trvat nekonečně dlouho, a to je nepřijatelné. Proto na projektech pracují třeba dva lidé, pět lidí, deset lidí nebo také stovky lidí.
Dokážete odhadnout, jak dlouho bude psaní programu trvat?
S odhadováním času potřebného k napsání programu jsou velké potíže, a to opodstatněně. Neznamená to ale, že bychom se neměli snažit. Ten odhad se totiž z mnoha důvodů hodí, stejně jako se například předpověď počasí hodí z ekonomických a dalších důvodů.
Psaní doopravdy dobrých programů trvá věčnost, ale doopravdy dobré programy pak zase žijí věčně – tak dlouho jako hardware, a někdy i déle. Třeba Bravo žilo, dokud žilo Alto. Lidi, kteří ho napsali, byli ve firmě jen na léto. Na konci léta jeden z nich odešel a druhý zůstal. První verze tedy vyšla asi po třech měsících vývoje, a během následujících pěti let vyšlo asi čtrnáct dalších.
Totéž platí pro Multiplan. Když si vezmete, že Multiplan dnes žije v Excelu, rozhodně má budoucnost. Ani Excel na Macintoshi rozhodně nebude poslední aplikací svého druhu, bude pokračovat ve Windows.
Když jste psal Bravo, myslel jste si, že časem budou všichni používat Xerox Alto?
Myslel, protože jsem byl naivní. Ale měl jsem pravdu v tom smyslu, že dnes každý může sáhnout po nějakém následníkovi Alta. V jistém smyslu jsou Macintoshe a programy pro Windows potomky— [Simonyi vyřizuje krátký telefon, pak pokračuje]. To byl Tom Malloy, jeden z letních studentů, o kterých jsem zrovna mluvil – ten, co zůstal. Nemluvil jsem s ním léta. Odešel k Applu a napsal editor pro Lisu.
Proč programujete? Je to vaše práce, vaše profese, váš způsob jak vydělat peníze? Je to něco, s čím se člověk narodí?
Od každého něco. Jako malý jsem měl nějaké nadání. I když jsem ještě neuměl programovat, uměl jsem věci, které s programováním hodně souvisí. Snadno jsem si pamatoval složité věci. Jak člověk stárne, je to čím dál složitější. Už nevidí tak jasně.
Proč?
Nejspíš se s přibývajícím věkem jednoduše mění způsob uvažování. Dneska se musím hodně soustředit, abych si jasně a zřetelně představil něco o dvaceti nebo třiceti částech. A klidně mě z toho rozbolí hlava. Když jsem byl mladý, dokázal jsem si představit zámek o dvaceti pokojích a v každém z těch pokojů deset různých předmětů. Bez problému. Tohle už dneska neudělám. Uvažuji teď spíš v rovině předchozích zkušeností. Místo dřívější fotografie vidím síť navzájem propojených chuchvalců. Ale programy píšu lepší.
Existuje nějaký návod, jak se stát dobrým programátorem?
Pochybuji.
Jde o talent, o výchovu?
Existuje hodně návodů, jak udělat dobrého programátora ze slibného programátora. Nabíráme talentované lidi. Nevím, kde ke svému talentu přišli, a nezajímá mě to. Ale talent mají. Pak už se toho pro ně dá udělat strašně moc.
První den v naší firmě dostanou programátoři několik knížek. První z nich, How to Solve It, napsal matematik George Polya. [Simonyi bere z knihovny vedle svého stolu knihu a listuje.] Tyhle dvě stránky jsou důležité. Zbytek knihy je jen rozvíjí. Je to takový kontrolní seznam pro řešení problémů. Tohle uděláte před startem, tohle při startu a tohle během přistání. Nenaučí vás to létat. Ale řekne vám to o věcech, které by vás velice rychle mohly dostat na zem, i když už třeba létat umíte.
Při řešení problémů se držíme následujících čtyř kroků: Jako první problém pochopíme, pak navrhneme plán, provedeme plán a nakonec zhodnotíme, jak to šlo. Podobné knihy máme asi čtyři a myslím si, že od nás programátoři odcházejí lepší, než přišli.
Jaká podle vás bude úloha programátora v budoucnosti?
Pokud se ptáte na to, jestli budeme tak nafoukaní jako byli fyzici, tak to se ukáže. Když se nějakému vědnímu oboru povede několik velkých úspěchů za sebou, příslušní vědci mají sklon říkat: „My jsme věděli, že jsme vážně třída.“ A začnou řešit problémy jiných oborů.
Třeba fyzici po roce 1945. „Vážně jsme to dokázali! Tak co dalšího bychom mohli zvládnout?“ A vrhli se na biologii a na kybernetiku a řekli si: „Tihle pánové, co tu zkoumají mozek, nemají o ničem ani páru. Ani nevědí, jak funguje paměť. Není se čemu divit, když jsou to takoví šašci. My se na to podíváme. My to spravíme. Strčíme tam Heisenbergovy rovnice, kvantovou mechaniku nebo něco jiného, co nám jinde fungovalo, postavíme na tom výzkum mozku a vypadne z toho něco zásadního.“
Někdy to vyjde, někdy ne. Kdo ví? Třeba informatika pomůže s dekódováním DNA a nejen jako dodavatel nástrojů. Disassemblování DNA by mohlo být tím nejkrásnějším snem všech hackerů.
Vidíte v budoucnosti nějakou velkou změnu v psaní programů?
Řekl bych, že počítače budou o něco efektivnější než dnes, ale nemyslím si, že dojde k nějakým zásadním rozdílům. Neřekl bych, že šestá nebo dvaatřicátá generace přijde s něčím radikálně odlišným nebo lepším. K novým metodám, které slibují fantastické nové výhody, přistupuji opatrně. Vidím ohromné možnosti pro zlepšení už v rámci našich současných metod. Má větší důvěra v současné metody neplyne z konzervativismu, ale z toho, že vím, že nepřijdeme o žádnou ze současných výhod. Vždycky jsem se bál, že až přijdou ty nové báječné výhody, přijdeme o všechny staré. Z toho by pak byl nějaký kompromis, museli byste si vybírat. A já mám rád jasné vítěze. Radši než na nové hry s novými výhodami a nevýhodami bych vsadil na zlepšování toho, co máme; na udržování výhod a odstranění nevýhod. Ale možná se mýlím a sám budu první, kdo se do něčeho nového pustí. Nepochybuji o tom, že se věci dramaticky zlepší, ale bude to nějakou dobu trvat.
A proč to tak dlouho trvá?
Protože nejdřív musí vymřít spousta hloupostí. Proto pokrok tak dlouho trvá. Nejdřív se musí vyvinout nové myšlenky a pak musí zemřít ty špatné, které brzdí pokrok. Tak to bylo vždycky. I v teorii relativity a kvantové fyzice musely dobré nápady nějakou dobu zrát. A pak se muselo počkat na odchod lidí, kteří se nedokázali rozejít se starou fyzikou.
Máte nějaký konkrétní příklad?
Kdybych se zmínil o něčem, co už všichni svorně nenávidí (například o děrných štítcích), ničemu bych tím nepomohl. Takže musím zkusit seknout po něčem, čemu většina lidí věří. Myslím si, že vysoce podezřelý je například „kult jednoduchosti“ – myšlenka, že jednoduchost je žádoucí cíl sama o sobě. Tenhle přístup fungoval řadu let dobře jako nějaká heuristika, díky které jsme se mohli soustředit na snadno dosažitelné problémy. Ale je to jen nástroj. Informatika a další symbolické vědy (matematika, fyzika a moderní molekulární biologie) se podle mého názoru výrazně změní, až pochopíme některé vysoce složité koncepty. Zatím vede matematika, která už některé vysoce složité základní objekty objevila. Tradiční název těchto takzvaných „jednoduchých“ grup ale paradoxně odráží staré přesvědčení, že základní = jednoduchý. Možná ne tak docela. Co se týká počítačů – pokud budeme trvat na jednoduchosti, ve skutečné umělé inteligenci, uživatelských rozhraních, jazycích a dalších technologiích se vůbec nemusíme nikam dostat.
Co děláte, když neprogramujete? Máte nějaké další zájmy?
Je tu několik dalších zajímavých věcí, nad kterými by mi nevadilo trávit víc času. Maličko jsem se zajímal o egyptské hieroglyfy. Učení dalších jazyků, cestování a poznávání světa jsou bezvadné věci, které by mi rozhodně nevadily. Taky mám soukromý pilotní průkaz na helikoptéru.
Nemyslím si, že by programování bylo o tolik důležitější než všechno ostatní. Ale pokud se na to podíváte z podnikatelského pohledu, najednou je to úplně jinak. Ve skutečnosti mi čas bere spíš podnikání než programování. To kvůli podnikání programuju víc, než bych chtěl.
Myslíte, že by se vám víc vyplatila časová investice do podnikatelské stránky programování?
Ne. Jen jsem chtěl říct, že programuji, protože podnikám. Neprogramuji proto, že bych měl rád programování, ale protože mám rád podnikání. Není to tak, že bych si s každou řádkou kódu řekl: „Teda tahle řádka byla opravdu něco, pojďme zkusit ještě jednu.“ To ani náhodou. Nejspíš už podobnou řádku kódu píšu podesáté. Někdy už to člověka štve a musí datlovat, dokud ho ruce nebolí. Dělám to, protože to patří k podnikání, a já podnikat chci.
Rozdíl mezi programováním jako abstraktní činností a programováním jako podnikáním je v tom, že podnikání má jasně daný smysl. Bez něj je to jen abstraktní činnost, třeba jako partie šachu. Když dohrajete, shrnete figurky – hra skončila. Když je hotový program, lidé ho začnou používat, já vidím, že z něj mají radost a jsem spokojený. Někteří za něj dokonce zaplatí, část z těch peněz si najde cestu do mé kapsy a já je pak utratím za cesty do Egypta nebo půlhodinový let helikoptérou. Který je mimochodem dost podobný programátorským projektům: Start a přistání jsou nádhera, samotný let může být docela nuda a celé se to může kdykoliv rozpadnout.
Jaký je váš vztah k ostatním programátorům?
Velice si vážím lidí, kteří mě v minulosti ovlivnili. Velice. Ale také si vážím lidí, se kterými pracuji v současnosti.
Stýkáte se s dalšími programátory, kteří napsali nějaké větší programy? Vyměňujete si nápady?
Konkurence si vysoce vážím. Měl jsem to potěšení potkat na několika veletrzích Boba Frankstona a Dana Bricklina [zakladatele firmy Software Arts a autory VisiCalcu]. Jednou jsem se setkal s Jonathanem Sachsem [zakladatelem firmy Lotus Development]. Ale žádný z nás se bohužel moc nestěhuje a jen málo z takových programátorů má důvod zamířit do Seattlu. Sem tam se zastaví Bruce Artwick [který navrhl a napsal Flight Simulator] nebo někdo z Apple, třeba Bill Atkinson [jeden z programátorů Lisy, který později napsal MacPaint pro Macintosh] – Atkinson je podle mě nejlepší – a Bill Budge [který napsal Pinball Construction Set pro Electronic Arts]. Tihle kluci jsou všichni perfektní.
Nemáme si moc o čem povídat. Cítíme se spolu dobře a prohodíme pár slov. Já vím, že když některý z nich otevře pusu, ví, o čem mluví. Takže když otevře pusu a skutečně ví, co mluví, nijak zvlášť mě to nepřekvapí. A jelikož i já většinou vím, o čem mluvím, nejspíš bych řekl totéž – takže co bychom si vlastně povídali? Je to jako na konferenci sběratelů vtipů, kde všichni jen sedí a vůbec si nemusí nic říkat. Stačí oznámit číslo vtipu a všichni se začnou smát.
Byla by paráda, kdybychom spolu mohli pracovat, ale jsme konkurenti. Řekl bych, že společně bychom dokázali fantastické věci. Možná přijde invaze Marťanů a budeme muset udělat něco jako Projekt Manhattan ve výpočetní technice. Všechny nás navozí do Nového Mexika. Kdo ví?
¶
© Susan Lammers 1986–2008, přeloženo s laskavým dovolením autorky.
¶
V roce 2002 Charles Simonyi z Microsoftu odešel, aby založil firmu Intentional Software. V té propaguje svůj přístup k programování, takzvané úmyslné programování (intentional programming), který vypracoval ještě v rámci výzkumu pro Microsoft. Jeho záliba v helikoptérách mu zřejmě poněkud přerostla přes hlavu, protože se v roce 2007 stal pátým vesmírným turistou a strávil několik dní na Mezinárodní vesmírné stanici.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
16.5.2008 06:59
zoul | skóre: 43
| blog: ☂
| Boskovice
Třeba Butler Lampson, který přijde na řadu asi jako druhý nebo třetí, říká: „Všechno by mělo být tak jednoduché, jak jen to jde. Ale k tomu je potřeba zvládnout složitost.“ Myslím, že takhle to myslel i Simonyi; a s tím už se určitě souhlasit dá. S maďarskou notací je to složitější – nikdy jsem ji nezkoušel, ale taky mi příliš nevoní. Některé anotace mi dneska přijdou úplně zbytečné (třeba označení integeru), jiné zase může vyřešit překladač nebo runtime (například označení ne-bezpečných řetězců). Viz třeba Tainted režim v Perlu nebo typově hlídané bezpečné řetězce v Haskellu, které jsem ondy zahlédl.
Přijde mi ale, že dneska jsme takoví náchylnější k hledání nějakých „obecně nejlepších“ řešení, že se dneska automaticky hodně věří „novým a lepším“ technologiím a zahlíží na ty staré. Z těch rozhovorů mám pocit, že byli zvyklí vzít, co bylo po ruce, pár měsíců nad tím sedět, a ten operační systém/textový procesor/raketu si poctivě vysedět :) („Programovací jazyky jsou programovací jazyky. Jakmile umíte prvních pět, dalších pět už se zvládá snadno.“ –John Warnock) Po takovém roce praxe by se na maďarské notaci určitě našly i nějaké výhody.
at uz to je ,,hlasenim se'' k madarske notaciNo a nebyl to právě on, kdo, pokud ji nevymyslel, tak ji určitě zpopularizoval?
prefixes [...] are supposed to add semantic information, not merely repeat the type of a variable.
16.5.2008 12:18
alblaho | skóre: 17
| blog: alblog
17.5.2008 23:07
frEon | skóre: 40
| Praha
)
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz