Na čem aktuálně pracují vývojáři GNOME a KDE Plasma? Pravidelný přehled novinek v Týden v GNOME a Týden v KDE Plasma.
Před 25 lety zaplavil celý svět virus ILOVEYOU. Virus se šířil e-mailem, jenž nesl přílohu s názvem I Love You. Příjemci, zvědavému, kdo se do něj zamiloval, pak program spuštěný otevřením přílohy načetl z adresáře e-mailové adresy a na ně pak „milostný vzkaz“ poslal dál. Škody vznikaly jak zahlcením e-mailových serverů, tak i druhou činností viru, kterou bylo přemazání souborů uložených v napadeném počítači.
Byla vydána nová major verze 5.0.0 svobodného multiplatformního nástroje BleachBit (GitHub, Wikipedie) určeného především k efektivnímu čištění disku od nepotřebných souborů.
Na čem pracují vývojáři webového prohlížeče Ladybird (GitHub)? Byl publikován přehled vývoje za duben (YouTube).
Provozovatel čínské sociální sítě TikTok dostal v Evropské unii pokutu 530 milionů eur (13,2 miliardy Kč) za nedostatky při ochraně osobních údajů. Ve svém oznámení to dnes uvedla irská Komise pro ochranu údajů (DPC), která jedná jménem EU. Zároveň TikToku nařídila, že pokud správu dat neuvede do šesti měsíců do souladu s požadavky, musí přestat posílat data o unijních uživatelích do Číny. TikTok uvedl, že se proti rozhodnutí odvolá.
Společnost JetBrains uvolnila Mellum, tj. svůj velký jazykový model (LLM) pro vývojáře, jako open source. Mellum podporuje programovací jazyky Java, Kotlin, Python, Go, PHP, C, C++, C#, JavaScript, TypeScript, CSS, HTML, Rust a Ruby.
Vývojáři Kali Linuxu upozorňují na nový klíč pro podepisování balíčků. K původnímu klíči ztratili přístup.
V březnu loňského roku přestal být Redis svobodný. Společnost Redis Labs jej přelicencovala z licence BSD na nesvobodné licence Redis Source Available License (RSALv2) a Server Side Public License (SSPLv1). Hned o pár dní později vznikly svobodné forky Redisu s názvy Valkey a Redict. Dnes bylo oznámeno, že Redis je opět svobodný. S nejnovější verzí 8 je k dispozici také pod licencí AGPLv3.
Oficiální ceny Raspberry Pi Compute Modulů 4 klesly o 5 dolarů (4 GB varianty), respektive o 10 dolarů (8 GB varianty).
Byla vydána beta verze openSUSE Leap 16. Ve výchozím nastavení s novým instalátorem Agama.
V prosinci 1946 je v Moskvě postaven první jaderný reaktor v Evropě. V říjnu 1947 je Komisí pro atomovou energii USA založena Brookhaven Nation Laboratory. V roce 1949 SSSR testuje svou první atomovou bombu, téhož roku je postaven první cyklotron v Moskvě. Ve válce v Koreji pod náporem Čínských dobrovolníků uvažuje Douglas McArthur o použití 20-50 jaderných bomb. Chladne komunikace mezi východním blokem a zbytkem světa. Evropa se stále zotavuje z II. světové války.
V prosinci 1949 se schází v Lausanne Evropská kulturní konference. Jejím závěrem je doporučení založit celoevropský institut jaderné fyziky a odstranit omezení svobodné výměny informací, tedy zaručení volného šíření knih a časopisů, mezi Východem a Západem. Je konstatováno, že žádná země není dostatečně velká, aby mohla konkurovat standardům a podmínkám jaderného výzkumu v Americe.
Další postrčení přišlo na 5. všeobecné konferenci UNESCO v červnu 1950. Americký laureát Nobelovy ceny za fyziku Isidor Rabi přednesl usnesení zmocňující UNESCO „napomáhat a povzbuzovat formování místních výzkumných laboratoří ke zvýšení mezinárodní vědecké spolupráce“. Na mezivládním setkání UNESCO v Paříži v prosinci 1951 bylo přijato první rozhodnutí ve věci založení Evropské Rady pro jaderný výzkum – European Council for Nuclear Research. Dva měsíce poté podepsalo 11 zemí smlouvu zakládající dočasný Koncil a akronym CERN (z francouzského „Conseil Européen pour la recherche nucléaire“) byl na světě. Na třetím zasedání Rady (Koncilu) v říjnu 1952 byla vybrána Ženeva pro umístění budoucí, zamýšlené laboratoře. Tato volba byla potvrzena referendem kantonu Ženeva v červnu 1953.
Zakládací listinu o CERNu ratifikovalo 29. září 1954 12 zakládajících zemí: Belgie, Dánsko, Francie, SRN, Řecko, Itálie, Holandsko, Norsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a Jugoslávie.
V květnu 1952 dočasný koncil ustanovil ve věci zamýšleného výzkumu dvě pracovní skupiny, aby rozpracovaly návrh budoucí laboratoře. První, kterou vedl Cornelis Bakker, se zaobírala studiem protonového Synchro-Cyclotronu (SC). Druhá skupina, vedená Oddem Dahlem z Bergenu, se nechala inspirovat za mořem u konkurence v BNL na 3GeV Cosmotronu novým návrhem uspořádání. O energiích akcelerátorů se diskutovalo na setkání v Kodani v červnu 1952, doporučení dané Heisenbergem znělo zaměřit se na 600 MeV SC a synchrotron o energii 10-20 GeV. Koncept Cosmotronu byl rozpracován, přesto nakonec bylo rozhodnuto zvolit jinou metodu, slibující při stejných nákladech dosáhnout vyšších energií a výkonů. Tedy bylo rozhodnuto opustit weak-focusing, slabě ostřící 10GeV synchrotron a místo toho realizovat v té době ještě nikde netestovaný alternating-gradient (AG) 30GeV proton-synchrotron (PS).
Ještě před stavbou PS začala v říjnu 1952 stavba 600MeV SC s cílem co nejdřív se začít zabývat mezonovou fyzikou i mít testovací prostředí pro evropské fyziky a technologii urychlovačů. Pro srovnání, magnety 10GeV Synchro-Phasotronu v JINR/Dubna vážily 36 000 tun, hmotnost magnetů u 25GeV PS v CERNu je 3800 tun.
Tato volba posunula CERN i Evropu do čela akcelerátorové fyziky. CERN se nacházel na té samé startovní čáře, jako byli v té době vědci v Americe, a před ostatními zeměmi Evropy. Díky tomu se rozhodla i Velká Británie připojit k CERNu, přestože v té době byla lídrem akcelerátorových technologií v Evropě. Další země či organizace AG principy nepřijaly, například 10GeV Synchro-Phasotron v JINR v Dubně (SSSR), 7GeV Nimrod v Rutherford Appleton Laboratory v UK a 12GeV Zero Gradient Synchrotron (ZGS) v ANL.
Stavba SC začala v roce 1955 a prvního paprsku bylo dosaženo v roce 1957, na maximální hodnotě dosažitelné energie. Fyzikové se zapojili do experimentů v roce 1958 a následovalo množství skvělých výsledků, jakož i objev vzácného rozpadu π- → e-ν, beta rozpad pionu, π + → π0e+ ν, g-2 měření μ a další příspěvky k mionové fyzice. Do spuštění PS byl SC centrem vědeckého dění CERNu a poskytoval fyzikům příležitosti k nabytí zkušeností.
SC byl později zapojen do komplexu ISOLDE, upgradován, na přelomu let 1973/74 obdržel nový zdroj iontů, rotační kondenzátor a extrakční kanál. Toto pomohlo zvýšit intenzitu vnitřního paprsku z 1 μA na 4 μA a účinnost extrakce na 70 %, na úroveň navrhovanou v projektu. Činnost SC byla ukončena v roce 1990 při zapojení ISOLDE jako podpory PS.
Letecký pohled na Meyrin a CERN
PS se začal stavět v květnu 1954, prstenec o obvodu 628 m byl dokončen v roce 1959 a v prosinci 1959 bylo dosaženo energie 28 GeV. Skupina okolo PS se učila paprskovou a částicovou fyziku na kruhovém urychlovači s AG. Poznávala možnosti výroby magnetů s přesnou tolerancí, včetně stabilního uchycení, jak je řadit, jak správně ovládat paprsek a urychlovací rádiový systém, a v neposlední řadě i jak spravovat a řídit rozsáhlý projekt, ono neocenitelné know-how pro budoucnost CERNu.
Program experimentů byl spuštěn na jaře 1960 a byl poznamenán absencí odpovídajících částicových detektorů jakož i zkušených fyziků, stejně jako odlišností práce na SC a PS. Proto se nepromítl 6měsíční náskok před AGS v BNL do odpovídajících výsledků.
PS byl průběžně vylepšován pro udržení na technologické špičce a adaptován pro funkci injektoru pro množství urychlovačů. Rychle extrahovaný proud částic byl poprvé získán roku 1963 metodou umožňující z oběhu vybrat všechny nebo jen část částic během jedné otáčky za pomoci nově instalovaného magnetického „rohu“ s velmi krátkou reakční dobou. Díky tomu se i povedlo zvýšit počet získávaných neutrin. I pro ně byla vybudována jako detektor 2m bublinová komora.
Simon Van der Meer a magnetický roh
PS poprvé urychlil protony 24. 11. 1959
Vakuové pumpy pro PS
Část přívodu vysokého napětí pro PS
Cockroft Waltonův generátor, pro LINAC, 800 kV
V roce 1965 je schváleno rozšíření laboratoře na francouzské území. CERNský koncil taktéž schvaluje výstavbu ISR. V letech 1966-1970 byl na území Francie, v sousedství původního CERNu, stavěn ISR. Fyzikům sloužil v letech 1971-1983. Jeho magnety byly uspořádány do tvaru mřížky, zajišťovaly AG zaostření, vedly jimi dva nezávislé prstence prolínající se celkem na osmi místech, z nichž bylo zvoleno pět pro provádění experimentů. V té době již bylo možné použít akumulování a stohování jednotlivých zdrojových paprsků do jednoho. ISR je ukryt v tunelu o obvodu 943 m, který byl budován kopáním z povrchu a zasypáním. Maximální energie paprsku byla 31,4 GeV/c. Při experimentech bylo dosaženo špičkových provozních hodnot, zbytkový tlak vakua činil 1,3×10-11 Pa. Při hodnotě elektrického proudu 40 A (u jediného paprsku až 57 A) luminosita činila 1,4×1032 cm−2 s−1 (čím vyšší luminosita a menší příčný průřez částic, tím vyšší využití energie ve srážce). Vyšší luminosity bylo dosaženo až na Tevatronu ve Fermilab roku 2004.
Jako první hadronový collider poskytl ISR vynikající příležitost studovat děje předvídané teoriemi, jako jsou efekty probíhající mezi dvěma paprsky, reakce paprsku a prostředí, rozptýlení a chování částic uvnitř paprsku a multipacting, ztráty výkonu vlivem reakce s okolím.
Objevení možnosti diagnostiky paprsku za pomocí Schottkyho šumu mělo dalekosáhlý dopad pro usnadnění bezdotykové detekce průměrné energie, rozprostření energie a hustoty paprsku. Z pomalých a rychých příčných vln Schottkyho signálu bylo možné určit a korigovat prostorové rozložení náboje s velkou přesností. Použití příčného Schottkyho signálu umožnilo realizovat myšlenku stochastického chlazení paprsku. Za tento objev dostal v roce 1984 Simon van der Meer Nobelovu cenu.
Georges Charpak a drátěné driftová komora
Jedna ze tří drátových proporčních komor použitá k detekci fotonů u spektrometru Omega
V roce 1968 objevil Georges Charpak nový typ detektoru, výkonnější a rychlejší než dosavadní ionizační komory. Tento vynález drátěných driftových komor přinesl revoluci do konstrukce elektronických detektorů částic, použití se pro ně našlo i v jiných oborech, lékařství, biologii, průmyslu. Georges Charpak získává za tuto práci Nobelovy cenu za fyziku v roce 1992. Do té doby se vše detekovalo fotografováním a ručním měřením na zhotovených fotografiích. V roce 1971 se staví na francouském území druhá část laboratoře (SPS) o obvodu 7 km a plánované na energii 300 GeV. Jednalo se o první urychlovač ležící přímo na hranici mezi Francií a Švýcarskem. V roce 1973 ukazují první důležité objevy experimentů na ISR vzrůst účinných průřezů srážek protonů s rostoucí energií a existenci částic rozptýlených na velké úhly díky rozptylu mezi konstituenty protonu. Bublinová komora Gargamelle, válec o délce 4 m a průměru 2 m, naplněný 10 t kapalného freonu (CF3Br), přináší na neutrinovém svazku PS jeden z největších objevů v CERN – neutrální proudy. Bosony Z nemají elektrický náboj, proto takový název. Tento objev dává argumenty pro teorii sjednocující slabé a elektromagnetické interakce. Ukázalo se, že proton se chová ve tvrdé srážce s elektronem jako systém skoro volných kvarků. Kvantitativní popis těchto měření vedlo k potvrzení základních rysů kvantové chromodynamiky. Byla získána dodnes nejpřesnější data o struktuře protonu.
Historický snímek s objevem neutrálních proudů
SPS, urychlovací dutina
SPS, kompresory pro Helium
V roce 1978 bylo rozhodnuto jít v SPS cestou kolizí protonů s antiprotony v rámci střednědobého projektu a koncentrovat se na LEP jako dlouhodobý projekt a jako vlajkovou loď s očekáváním, že právě LEP pomůže odhalit onen vytoužený Higgsův boson a potvrdit tak Standardní model elementárních částic. V SPS byl vakuový systém upgradován z designovaného tlaku 200 nTorr na 2 nTorr.
V roce 1981 SPS urychluje na 270 GeV protony a antiprotony (připravené pomocí stochastického chlazení vynalezeného v CERNu). Dále jsou používány ke srážkám elektrony, pozitrony a těžké ionty. První srážky, studované experimenty UA1 a UA2, jsou zaznamenány v roce 1981. Toho roku také Rada schvaluje výstavbu urychlovače LEP (Large Electron-Positron collider), který je se svým 27kilometrovým obvodem největším dosud stavěným vědeckým přístrojem. LEP bude začínat s 50 GeV na svazek. V roce 1983 dochází k historickému objevu bosonů W (leden) a Z (květen) – dlouho hledaných nosičů slabé interakce. Objev potvrdil elektroslabou teorii sjednocující slabé a elektromagnetické síly. V srpnu 1989 začíná provoz LEPu, jehož základní kámen byl položen v září 1983. V roce 1984 za jejich objev dostávají Carlo Rubbia a Simon van der Meer Nobelovu cenu. Už v říjnu jsou provedena extrémně přesná měření šířky Z0, která ukazují, že v přírodě jsou tři druhy neutrin: elektronové, mionové a tau.
Později je pro zkrácení doby chlazení a pro získání vyšší hustoty antiprotonů přidán kolektor antiprotonů (AC), prstenec s obvodem 182 m. Také byl provozovaný na 3,5 GeV/c. Jeho účelem bylo zachytit více antiprotonů a poté je dopravit do antiprotonového akumulátoru (AA). Tato společná činnost AA a AC zvýšila denní produkci antiprotonů šestkrát. Denně bylo nasbíráno 1012 antiprotonů, což postačovalo na dvě naplnění SPS, kde byla životní doba paprsku 10 h, přesto stále zůstávalo jisté riziko ztráty celého dne v AA či při urychlování v PS nebo SPS.
V roce 1980 píše Tim Berners-Lee v Pascalu program Enquire, databázi umožňující obousměrné nalinkování zdrojů při možnosti tvořit dokument a upravovat data přímo na serveru. V listopadu 1990 publikuje za spolupráce Roberta Cailliau z tohoto odvozený informační systém založený na hypertextu a odkazech na kousky informace uložené na různých počítačích. Pro tento systém volí jméno „World-Wide Web“.
Tim Berners Lee a Robert Cailliau u počítače NEXT
Robert Cailliau, systémový inženýr, byl prvním partnerem Tim Berners-Leeho v projektu World Wide Webu.
Big Dig, vykopání tunelu pro LEP bylo největším podnikem civilního inženýrství do stavby Tunelu pod La Manchem
16 takovýchto urychlovacích dutin dávalo bunchům, shlukům částic, 400 MV za jednu otáčku
V prosinci 1991 Rada jednohlasně souhlasí, že navrhovaný urychlovač LHC (Large Hadron Collider) je ten správný nástroj pro budoucnost. Výstavba LHC je definitivně schválena v roce 1994.
1994 – Velké detektory na LEPu – ALEPH, DELPHI, L3 a OPAL – měří přesně parametry Z0, rekonstruují více než 10 miliónů rozpadů Z0. Stejně tak LEP potvrdil s velkou přesností fyzikální model našeho světa, který označujeme jako Standardní. LEP se skládal z 5176 magnetů a 128 urychlovacích dutin. Do roku 1989 pracoval s energií 100 GeV, vyprodukoval 17 miliónů bosonů Z, nenabitých nosičů slabé interakce. Poté byl upgradován do druhé fáze přidáním 288 supravodivých urychlovacích dutin a následným zdvojnásobením energie a produkce částic W- a W+, také zprostředkujících slabou interakci. Měření prováděná na LEPu prokázala, že jsou tři a právě jen tři generace látky. V roce 1993, v experimentu NA31, bylo detekováno porušení CP (charge parity) symetrie, zpřesněno bylo v roce 2001 v experimentu NA48. Další zkoumání zůstává na bedrech LHC a LHCb.
V letech 1980 – 1982 byl postaven LEAR, sloužící jako zpomalovač a zásobník. V září 1995 na něm mezinárodní skupina vedená Walterem Oelertem syntetizuje antiatom vodíku, bylo jich celkem 9 antiatomů syntetizovaných, bohužel nebylo možné přesně prověřit rozdíly mezi hmotou a antihmotou. V roce 2002 produkuje Athena prvních 50 000 atomů antivodíku.
V roce 1996 je energie svazků na LEP zvýšena tak, aby dovolila produkci párů W bosonů. V roce 1997 se USA stávají po podpisu dohody o poskytnutí podstatného příspěvku na LHC (531 milionů USD) pozorovatelským státem v CERN. V roce 2000 poskytují experimenty v CERNu přesvědčivé signály existence nového stavu hmoty, který je 20krát hustší než obvyklá hadronová hmota a ve kterém se kvarky osvobozují od vazby v nukleonech a volně se pohybují. Takový stav hmoty (kvark-gluonová plasma), musel existovat několik mikrosekund po Velkém Třesku, před vytvářením pozorovatelných hmotných částic.
V rámci komplexu LHC je nejdůležitějších 1232 dipólových, průmyslově vyráběných, magnetů o hmotnosti 28 tun, délce 14,5 metru a o magnetické indukci 8,3 T, ohýbajících dráhu proti sobě rotujících částic, jejich dráhy od sebe dělí jen 194 mm. Supravodivé cívky mají vinutí z kabelů 6-7 μm Nb-Ti zapuštěných do měděného základu absorbujícího případné teplotní výkyvy. Jmenovaný kabel vede 12 kA.
Instalace dutiny LHC ve vakuovém tanku
Práce s toroidními cívkami
Uvnitř solenoidního kryostatu Atlasu
V úterý 8. 12. 2009 dosáhl ve srážkách LHC poprvé 2,36 TeV a Atlas zaznamenal první události při této energii.
CERN byl založen s cílem věnovat se vědě pro mírové účely. Po celou dobu se pracuje jen na základním výzkumu. V 50. letech bylo v CERNu na 8000 vědců. Dnes jsou v CERNu hlavně lidé, kteří připraví podmínky pro experimenty, případně odečtou data a vědci si je už zpracují z tepla domovské instituce. I díky obrovské zakázce od CERNu jsou v Evropě dvě firmy vyrábějící supravodiče. Při stavbě SPS se dosáhlo přesnosti stavění tunelu 2 cm na 1,2 km. Dnes Tim-Berner's Lee, zakladatel webu, pracuje na koncepci gridů. LHC a z něj naměřená data ji bude potřebovat. V současnosti se na zdejším výzkumu podílí přes 9000 vědců z 580 univerzit z 85 různých zemí. O Atlasu a LHC jsem už psal. Mezi nesporné technologické výsledky CERNu patří pokrok ve vakuové technice a aplikaci nízkých teplot, ve výrobě a použití silných supravodivých magnetů, vysokofrekvenční elektrotechniky i přesné strojírenské a stavební technologie. V USA bylo zamýšleno vybudovat SSC, ale s koncem studené války na takovéto „hračky“ nezbyly peníze v rozpočtu. V roce 1993 byl projekt ukončen a energii 20 TeV na paprsek protonů bude nutné získat někde jinde. Výsledky eperimentů z CERNu jsou veřejně dostupné, publikované.
Zpracování dat by se neobešlo bez počítačů. Postupně CERNem prošly elektronkové i transistorové počítače. Namátkou se jednalo o Ferranti Mercury, IBM 709/7090, CDC 6600, CDC 7600, IBM 370/168, Siemens 7880, HOPE/CSF/sHIFT, servery s VAX 780/750/8600 a Cray X/MP-48
Během 55 let své existence dokázal CERN spojovat vědce, společnosti i národy. Dnes, stejně jako při jeho zrodu, stojíme před velkými objevy. Lidská fantazie je neomezená. Meze poznání právě hledáme. Čas a CERN ukáže, co najdeme.
Instalace IBM 360/44
Tak vypadala typická místnost při zpracování dat z experimentů na ISR
LHC grid v počítačovém centru
Pohled na PC farmu v budově 513
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
BTW: Přídavek pro ty co se už nechytali u pár posledních XKCD stripů?
... athough I will admit that the possibility of a resonance cascade scenario is extremely unlikely.
I never thought I'd see a resonance cascade, let alone create one.
Odkdy si tak přesně předpovídáme budoucnost?
Doplnění ke dnešnímu stavu: LHC je teď ve stavu standby, začátkem února se pokračuje v honbě za senzacemi.
I v RSS čtečce funguje odkaz http://twitter.com/statuses/user_timeline/15234407.rss.
Fajn, na dotaz doplňuji některé použité zdroje, ze kterých jsem čerpal nebo se inspiroval (v článku jsem uvedl jen rozcestníky).
Dějiny fyziky částic/kvantová fyzika, "Nějaká" fyzikální studna, Pokec o fyzice/FZU, Diskusní fórum o fyzice/Aldebaran, Stručná historie fyziky, Domovská stránka profesora Jiřího Chýly, člena AV ČR, profesora subnukleární fyziky, Info o spalačních zdrojích, hledání budoucích cest, První Cisco v CERNu v roce 1987, Den CERNu, výročí 50 let.
Jen nechápu co to má společného s linuxem.Nic, ale o Vánocích se to smí
Co takhle: cern.ch, hlavní stránka, dále research, data analysis a pak si vybrat?
Česky výsledek googlu: GRID, CERN a AV ČR, text z již zmiňovaného webu pana Rejchla, CERN a GRID.
radsi bych ty prachy nacpal do vyvoje fuze ...
Tak jako asi každý základní výzkum, k čemu je dobrý? Očekávání tu jsou. A další výsledky a použití se najdou později v dnes zatím nečekaných souvislostech.
Lze očekávat při znalosti zákonitostí mikrosvěta následný rozvoj, vývoj nového zdroje energie, pokud se přijde na nějakou jinou formu hmoty a existence, tak výsledkem by mohly být práce vedoucí k rozvoji teorie warpu. Pokud se lépe poznají subčásticové zákonitosti, časem by šlo skládat částice k sobě a tvořit, syntetizovat materiál dle zadání, zvoleného konkrétního vzorce. Při objevu Higgsova bosonu by později šlo rozpracovat antigravitaci.
Tolik nástřel při až tak nepopouštění fantazie
No jasně. CERN potřebuje ty nejlepší. Hvězdná flotila taky potřebuje ty nejlepší
Členské země mají příspěvky rozpočítané dle jejich počtu obyvatel. Úroveň členských příspěvků za rok 2009.
Pokusim se zjistit.
Nehádam se. 9.6.2009 jsem se mohl zúčastnit jedné přednášky o historii CERNu a v poznámkách mám (mi zůstalo), že "ČR přispívá cca 2M€ ... poměrně k počtu obyvatel".
Jelikož se Robert nemohl oné přednášky zúčastnit, tak mne požádal, abych o tom napsal. Kdyby se neozval, tak to mam u sebe v blogu.
Já tušim vazbu na HDP, že do toho mluví. Že to nebude jen podle počtu obyvatel. Mimo to Rakousko chtělo z CERNu vystoupit, nakonec zůstalo. Až budu mít něco konkrétnějšího, doplnim. Na wikipedii je třeba ppsán i případ Španělska, které členem nebylo v letech 1961-1983.
Mně přijde filozofická podobnost CERNu a open source možná vzdálená, přesto zřejmá. Výsledky práce CERNu jsou veřejně publikované a publikovatelné. CERN vznikl jako protiváha vyspělé Ameriky, pro zamezení úniku mozků za lepším bydlem. Pro vyší konkurenci i emancipaci vědců, pro jejich uplatnění. Open source vznikl, GNU, také jako protiváha unixů a světa komerčního softwaru. Z práce GNU také těží všichni, jelikož to jde, je z čeho brát. V obojím se pracuje na společném díle napříč národy i společnostmi.
Já doufam, že ten muj taky
Ještě ho fyzicky nenašli, nezdokumentovali, nerozpitvali. Co vim, je teorie, zvaná Standardní a Higgsův boson v ní hraje podstatnou roli. A ještě ho nikdo neviděl. Kdyby ho nenašli, tak by asi museli hledat jinou teorii, tedy docela ... problém.
Při sbírání podkladů jsem narazil na neutronovou radiografii, doplněk použití rentgenového záření. V oné přednášce (viz odkaz výše, Den CERNu, výročí 50 let) CERN - zřídlo nových technologií pro český aplikovaný výzkum a průmysl je na 12. stránce pěkně vidět rozdíl. Docela mne to fascinovalo.
Ptala se mne jedna osoba, zda mne napadá nějaké negativum, co by CERN přinášel. Musel jsem přiznat, že o ničem takovém nevím.
Do článku se mi to nehodí, ale zde to mohu napsat ... děkuji blízkým za trpělivost, s níž mne nechali tvořit. Děkuji Tomáši Kubešovi, který mi umožnil v CERNu být, fotit a nasávat historickou atmosféru přímo na místě. Děkuji Robertovi Krátkému za jeho šéfredaktorské umění. Děkuju Může, že mne někdy pohladí
Taktéž děkuji za všechny ohlasy a příspěvky.
Doplnění: každý se může přijít podívat. Exkurze se dá objednat na webu: http://outreach.web.cern.ch/outreach/visits/. Určitě to za to stojí.
O potížích s daty z LEPu psalo DSL 22.1.2010. Zpráva v původním znění.
Červen 2011 - práce na antihmotě pokračují zřejmě slibně.