Fedora je od 10. února dostupná v Sýrii. Sýrie vypadla ze seznamu embargovaných zemí a Fedora Infrastructure Team mohl odblokovat syrské IP adresy.
Ministerstvo zahraničí Spojených států amerických vyvíjí online portál Freedom.gov, který umožní nejenom uživatelům v Evropě přístup k obsahu blokovanému jejich vládami. Portál bude patrně obsahovat VPN funkci maskující uživatelský provoz tak, aby se jevil jako pocházející z USA. Projekt měl být původně představen již na letošní Mnichovské bezpečnostní konferenci, ale jeho spuštění bylo odloženo.
Byla vydána pro lidi zdarma ke stažení kniha The Book of Remind věnovaná sofistikovanému kalendáři a připomínači Remind.
Grafický editor dokumentů LyX, založený na TeXu, byl vydán ve verzi 2.5.0. Oznámení připomíná 30. výročí vzniku projektu. Novinky zahrnují mj. vylepšení referencí nebo použití barev napříč aplikací, od rozhraní editoru po výstupní dokument.
F-Droid bannerem na svých stránkách a také v aplikacích F-Droid a F-Droid Basic upozorňuje na iniciativu Keep Android Open. Od září 2026 bude Android vyžadovat, aby všechny aplikace byly registrovány ověřenými vývojáři, aby mohly být nainstalovány na certifikovaných zařízeních Android. To ohrožuje alternativní obchody s aplikacemi jako F-Droid a možnost instalace aplikací mimo oficiální obchod (sideloading).
Svobodná historická realtimová strategie 0 A.D. (Wikipedie) byla vydána ve verzi 28 (0.28.0). Její kódový název je Boiorix. Představení novinek v poznámkách k vydání. Ke stažení také na Flathubu a Snapcraftu.
Multimediální server a user space API PipeWire (Wikipedie) poskytující PulseAudio, JACK, ALSA a GStreamer rozhraní byl vydán ve verzi 1.6.0 (Bluesky). Přehled novinek na GitLabu.
UBports, nadace a komunita kolem Ubuntu pro telefony a tablety Ubuntu Touch, vydala Ubuntu Touch 24.04-1.2 a 20.04 OTA-12.
Byla vydána (Mastodon, 𝕏) nová stabilní verze 2.0 otevřeného operačního systému pro chytré hodinky AsteroidOS (Wikipedie). Přehled novinek v oznámení o vydání a na YouTube.
WoWee je open-source klient pro MMORPG hru World of Warcraft, kompatibilní se základní verzí a rozšířeními The Burning Crusade a Wrath of the Lich King. Klient je napsaný v C++ a využívá vlastní OpenGL renderer, pro provoz vyžaduje modely, grafiku, hudbu, zvuky a další assety z originální kopie hry od Blizzardu. Zdrojový kód je na GitHubu, dostupný pod licencí MIT.
V minulém díle našeho miniseriáliu jsme si představili kompilaci teoreticky. Řekli jsme si, o co se vlastně jedná, k čemu je to dobré a dnes si řekneme, jak na to.
Už jsem vysvětlil, že se jedná o plně automatickou činnost řízenou jistými utilitami, které jistě najdete i ve své distribuci. Jde především o:
gcc je překladač, o kterém jsme mluvili v minulém díle. Provádí samotnou kompilaci, optimalizaci a všechny ostatní důležité operace.
Make je velmi důležitou utilitou, která řídí celou kompilaci. Vznikla z
potřeby jednoduše zpracovat i velmi rozsáhlé projekty, jejichž ruční
kompilace by byla velmi náročná. U větších projektů je potřeba zkompilovat
velké množství dílčích souborů, provádět různé úpravy a podobně. Make toto
vše dělá automaticky podle souboru nazvaného makefile.
Tento soubor se musí nacházet v adresáři s kompilovaným projektem. Obvykle se vytváří až na místě dle konkrétního systému.
Další důležitou součástí nutnou pro kompilaci jsou takzvané vývojářské
knihovny. Ty obsahují hlavičkové soubory nutné pro linkování s konkrétní
knihovnou. Od běžné knihovny se obvykle liší přívlastkem dev
nebo devel, který je součástí názvu. Knihovna a vývojařská
knihovna se tedy mohou jmenovat například:
xlibs-4.1.0
|
Pro běh programu je potřeba mít nainstalovanou jen uživatelskou část, kdežto pro překlad potřebujeme i vývojovou část. Ta ale obvykle není příliš velká, takže se o místo na disku bát nemusíte a není třeba ji po kompilaci odinstalovávat.
Pokud na některou vývojařskou knihovnu zapomenete, překlad neproběhne a poměrně srozumitelně se dozvíme, co je potřeba udělat, abychom chybu napravili.
Nyní se už dostáváme k samotnému překladu. Před samotným začátkem si neodpustím malou připomínku: Překlad jako takový nemusíte provádět jako root a také to nedoporučuji!
Prvním krokem je samozřejmě stažení souboru obsahujícího samotné kódy překládaného programu. Ten obvykle najdete na domovské stránce konkrétního projektu. Nemůžete-li program najít, obraťte se na Google případně rovnou na Freshmeat.
Stažený soubor (obvykle sbalený tarem a komprimovaný gzipem) rozbalíme pomocí příkazu
tar -xzf nas_zdrojak.tgz
|
Dalším a často opomíjeným krokem je přečtení dokumentace. Obvykle se v nejvyšším adresáři s kódy nachází soubor INSTALL nebo README. Přečtěte si jej! Obsahuje postup kompilace, která se může od námi probíraného mírně lišit. Obvykle také obsahuje seznam knihoven potřebných ke kompilaci a běhu programu.
Většina kompilací probíhá velmi podobně. Nejprve je potřeba vygenerovat pracovní soubor pro make. Jeho generování probíhá až na cílovém stroji právě proto, aby bylo možno překlad uskutečnit na různých distribucích, platformách a dokonce systémech.
K samotnému vygenerování slouží obvykle skript configure.
Ten se nachází v kořenovém adresáři kódů a často pomocí něj můžeme ovlivnit
samotnou kompilaci. Volitelně totiž přijímá kompilační parametry, které
mění výslednou podobu makefile a tím i konečného programu. Napíšeme
tedy
cd nas_zdrojak
|
a dozvíme se, co a jak, případně jaké parametry můžeme použít. Dejme
tomu, že chceme, aby program uměl běhat pod X serverem (a tedy v grafice) a
vybrali jsme si parametr --enable-gui. Můžeme tedy zadat
./configure --enable-gui
|
a skript se spustí. Obvykle je psán v co nejuniverzálnějším jazyce a postupně si ohmatá celý váš systém a pokud najde vše potřebné, vygeneruje zmíněný soubor makefile.
Během práce uvidíte výpis podobný tomuto (zkráceno):
checking for gcc... gcc
|
Pokud se configure u něčeho zastaví a nedoběhne do konce, musíme problém napravit (obvykle chybí některá knihovna nebo utilita).
Jestliže vše proběhlo, můžeme spustit samotnou kompilaci. Make dokáže také přijímat parametry a jedním z nich je název akce, kterou má dle makefile provádět. Pokud neuvedeme parametr, začne defaultní akce, jenž obvykle znamená kompilaci:
make
|
Opět uvidíme řadu kompilačních výstupů a musíme si počkat. Jak dlouho bude překlad trvat závisí především na velikosti projektu, který zpracováváme, a výkonu našeho procesoru.
Když překlad neskončí hlášením pana Errora, máte vyhráno a právě se vám podařilo přeložit první program. Výsledky kompilace jsou ale ještě stále uloženy v adresáři se zdrojovými kódy. Nyní je musíme dostat do systému.
Makefile kromě kompilačního postupu obsahuje také kód pro instalaci programu. Takže stačí ze sebe udělat roota (tentorát už bezpodmínečně) a spustit instalaci:
su
|
Toto je sice nejjednodušší postup, ale má několik nevýhod. Pokud totiž používáme balíčkovací distribuci (což je dnes skoro každá), nebude při tomto postupu balíčkovací systém o nové aplikaci vůbec vědět. To může mít za následek problém se závislostmi (program v systému doopravdy je, ale podle databáze ne). Navíc se připravíme o možnost komfortní odinstalace a v systému nám tak začne postupem času vznikat nepořádek. Řešením je vytvořit před instalací balíček a ten následně nainstalovat.
Opět to nebude nic těžkého a postačí nám k tomu utilita checkinstall, která dokáže
sledovat činnost make install, rekonstruovat všechny kroky,
posbírat soubory a sestavit balíček.
Místo posledního příkazu tedy použijeme
su
|
Program se po krátké přípravě zeptá, pro jakou distribuci má balíček vytvořit (Slackware, RPM nebo Debian), vyžádá si popis programu a po kontrole údajů se již balíček vytvoří a nainstaluje.
Hotovo. Tímto jste zkompilovali a nainstalovali svůj první program.
"Zavuete očíčka pane Čupeuo, tááák. A teď otevuete ... že to nebolelo?" (J. Werich: Až opadá listí z dubu)
Příště se podíváme na nějaké vychytávky a ukážeme si, jak kompilaci vylepšit.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
. Právě proto jsem samozřejmě články psal -- aby pomohli začátečníkům překonat strach. Není to tak hrozné.
Petr
Před samotným začátkem si neodpustím malou připomínku: Překlad jako takový nemusíte provádět jako root a také to nedoporučuji!Já si také neodpustím malou připomínku: když už je napsáno, že se něco má/nemá udělat, mělo by také hned následovat vysvětlení proč, jinak je informace neúplná a téměř nicneříkající.
make install, coz dela prirozene jako root, je to mnohem vetsi riziko nez kompilace. Leda ze by nekdo totalne po*** Makefile...
)
/bin atd. maji vlastnika a skupinu root.bin apod. Pokud program zkompilujete jako normalni user, musite ty skupiny a vlastnika zmenit.
. Stát se to může, ale je ten člověk na správném místě?
make tak z make install musite kleknout...
Protoze, pokud na Vas nikdo nechysta past, tak se kompilaci "nemuze" nic skazit, vzhledem k tomu ze to zatim nehrabe do systemu (narozdil od installu). A to nesouvisi s tim , jestli je nekdo uz velky kluk nebo ne
./configure &&
make, ale občas i vim
soubor/ve/kterem/to/buhvi/proc/hlasi/chybu.c a vim
co/zas/za/chybu/je/v/tom/Makefile nebo vim
ktery/prase/psalo/ten/configure.in, a tolik věcí dělat pod rootem už
opravdu není dobrý nápad (nehledě na to, že chci používat to nastavení
programů, na které jsem zvyklý a které mám v $HOME)
se zastaví. Něco se mu nelíbilo a to něco je jakýsi časový posuv nebo časové zpoždění, s tím, že nemůže najít adresáře nebo soubory. Zkoušel jsem program spouštět s různými parametry, ale nekápl jsem na to pravé. Nemáte s tím někdo nějakou zkušenost? Díky za odpověď.
Huráá konečně jsen našel co jsem potřeboval.
A je to napsané celkem blbovzorně.
Děkuju
Další zajímavé postupy, díky Tomovi: odkaz do diskuse.
/usr/bin/ld: crt1.o: No such file: No such file or directoryKompilátor nenašel soubor
crt1.o, který se na většině 32bitových systémů nachází v adresáři /usr/lib a např. v openSUSE je součásti balíku glibc-devel. Jak je to ve vaší distribuci, netuším, ani nevím, která to je, neboť se hlásí jen jako i686-pc-linux-gnulibc1 (nicméně argumentem configure bylo i486-linux-gnu).