Po 26 letech od protiprávního policejního zásahu, který byl spuštěn na základě podnětu společnosti Microsoft, Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem potvrdil, že Mironet prokázal významnou část svého nároku na náhradu škody vůči Ministerstvu spravedlnosti ČR. Soudem nyní přiznaná část nároku znamená rekordní odškodné, jaké kdy české soudy přiznaly za nesprávný postup státu. Spor byl rozdělen na několik škod, u pravomocně uzavřených částí
… více »Lehké desktopové prostředí LXQt bylo vydáno ve verzi 2.4.0. Jde o převážně opravné vydání s drobnými vylepšeními podpory Waylandu.
Počítačová hra Kingdom Come: Deliverance 2 českého studia Warhorse získala cenu BAFTA v kategorii nejlepší příběh. V konkurenci pěti dalších nominovaných děl porazila i úspěšnou francouzskou hru Clair Obscur: Expedition 33, která v letošním ročníku získala cenu za nejlepší hru roku.
Projekt KDE oslaví v říjnu 30 let. Matthias Ettrich poslal 14. října 1996 do diskusní skupiny comp.os.linux.misc zprávu, která započala historii projektu. Důležité milníky jsou zobrazeny na časové ose KDE.
Byly vyhlášeny výsledky letošní volby vedoucí/ho projektu Debian (DPL, Wikipedie). Poprvé povede Debian žena. Novou vedoucí je Sruthi Chandran. Letos byla jedinou kandidátkou. Kandidovala již v letech 2020, 2021, 2024 a 2025. Na konferenci DebConf19 měla přednášku Is Debian (and Free Software) gender diverse enough?
Byla vydána nová verze 10.3 z Debianu vycházející linuxové distribuce DietPi pro (nejenom) jednodeskové počítače. Přehled novinek v poznámkách k vydání. Přidána byla podpora Orange Pi 4 LTS. Přibyl balíček Prometheus.
Implementace VPN softwaru WireGuard (Wikipedie) pro Windows, tj. WireGuard pro Windows a WireGuardNT, dospěly do verze 1.0.
V Pekingu dnes proběhl 2. ročník půlmaratonu humanoidních robotů. První 3 místa obsadili roboti Honor Lightning v různých týmech. Nový rekord autonomního robota je 50 minut a 26 sekund. Operátorem řízený robot to zvládl i s pádem za 48 minut a 19 sekund. Řízení roboti měli časovou penalizaci 20 %. Před rokem nejrychlejší robot zvládl půlmaraton za 2 hodiny 40 minut a 42 sekund. Aktuální lidský rekord drží Jacob Kiplimo z Ugandy s časem 57 minut a 20 sekund [𝕏].
Stanislav Fort, vedoucí vědecký pracovník z Vlčkovy 'kyberbezpečnostní' firmy AISLE, zkoumal dopady Anthropic Mythos (nový AI model od Anthropicu zaměřený na hledání chyb, který před nedávnem vyplašil celý svět) a předvedl, že schopnosti umělé inteligence nejsou lineárně závislé na velikosti nebo ceně modelu a dokázal, že i některé otevřené modely zvládly v řadě testů odhalit ve zdrojových kódech stejné chyby jako Mythos (například FreeBSD CVE-2026-4747) a to s výrazně nižšími provozními náklady.
Federální návrh zákona H.R.8250 'Parents Decide Act', 13. dubna předložený demokratem Joshem Gottheimerem a podpořený republikánkou Elise Stefanik coby spolupředkladatelkou (cosponsor), by v případě svého schválení nařizoval všem výrobcům operačních systémů při nastavování zařízení ověřovat věk uživatelů a při používání poskytovat tento věkový údaj aplikacím třetích stran. Hlavní rozdíl oproti kalifornskému zákonu AB 1043 a kolorádskému SB26-051 je ten, že federální návrh by platil rovnou pro celé USA.
Pod vlivem několika nedávných zápisků od různých lidí jsem sebekriticky změřil své hromádky „přečíst“ a „přečteno“ z poslední doby. Zase nějak nemám čas na čtení, ale cítím, že se blíží další vlna čtenářského záchvatu, při kterém polykám několik knih týdně. Co se vrší na těchto hromádkách vám?
Nejprve ty blogy, které mě nakoply:
V prostředním zápisku je vyjmenováno 10 důvodů, proč knížky odkládáme. Mohl bych se podepsat pod každý z nich. Pokud nevládnete angličtinou nebo se vám to jen nechce číst v originále, přikládám ten seznam přeložený (a s vlastními komentáři, místo těch od původní autorky).
Je to kniha, o které mám pocit, že bych ji měl přečíst. Tohle se mi stává často – koupím knížku, která je obecně uznávaná, nějak se týká věcí, které mě obyčejně zajímají, případně spadá do kategorie knih, které si sám sobě dávám za úkol. Typický příklad jsou knihy typu „o téhle věci bych toho měl vědět víc“ (téma je celkem libovolné; může to být něčí životopis, dějiny významné události atp.).
Je to část série, ale předchozí jsem ještě nečetl. Asi půl roku mi takhle kdysi v polici strašily tři díly Ledové společnosti od G.J. Arnauda. Zakoupil jsem totiž výhodně v antikvariátu díly 2, 3, 5 a 6. Jakmile jsem však sehnal jedničku a čtyřku, zhltal jsem to tak rychle, že jsem potom pokaždé velmi netrpělivě čekal, než Najáda vydá další díl. Vzdal jsem to až někde u dvacítky, když vydávání série převzalo nakladatelství Železný a okamžitě zprznilo sazbu, obálku i formát.
Všichni známí to doporučují. Tohle umí velmi snadno vypěstovat odpor nejen ke knihám, ale i hudbě, filmům nebo v podstatě čemukoliv jinému. Sám jsem takhle patrně neustálým vychvalováním kamarádovi znechutil Saturnina od Jirotky. A minulé léto jsem měl nutkání dát do zubů každému pitomci, který se spiklenecky šklebil, když se dozvěděl, že jedeme na dovolenou do Toskánska. Co naplat, že tam jezdíme už pět let a i minulý rok jsme výlet naplánovali ještě předtím, než se tam spustil Topolánek a spol.
Odstrašující velikost. Určitě to znáte – kniha je zajímavá, od dobrého autora, ale tak tlustá. Už jen ta velikost vás trochu odrazuje. Co když nebude zase tak skvělá, ale rádi knížky dočítáte, takže ji budete mít na krku, místo abyste četli něco lepšího. Já kvůli tomu pořád odkládám paralelní životopis Hitlera a Stalina.
Je to klasika. Také vás občas chytne pocit, že byste přeci nejdřív měli přečíst každou knihu od známých klasiků, než se budete moci považovat za aspoň trochu sečtělého? Než budete mít dost argumentů, abyste si před vlastním svědomím obhájili zakoupení nějaké moderní slátaniny, která se však tak dobře čte. Dickens, Hemingway, Dostojevský, Zola, Burroughs, Mickiewicz, Maupassante, Feuchtwanger, Zeyer a kompletní antická knihovna ze Svobody. Mám vás v merku.
Těch čekajících knih je hrozně moc. Ne, že by to bylo vyloženě špatně. Autorka původního zápisku říká, že má při psaní tohoto důvodu pocit, jako kdyby si stěžovala, že je do ní zamilováno příliš mnoho mužů, nebo že je ten diamantový náhrdelník pro její krk příliš těžký. Ale svou roli to hraje. Když mám hromádku „přečíst“ moc velkou, vymyká se to rychle kontrole a provádím selekci, abych si nepřipadal tak neschopný. Některé knihy jsou tím pádem vyřazeny z hromádky do zapomenutých zákoutí knihovny.
Neodolatelné pokušení výprodejů. Ani bych si třeba tuhle knihu nekoupil, ale copak jsem ji tam mohl nechat, když byla TAK LEVNÁ!? Za tu cenu to bude určitě dobré počtení. Takže pozor, nejhorší jsou: výprodeje v knihovnách, všechny pobočky zrádné firmy Levné knihy, internetové adresy betterworldbooks.com, abebooks.com, thriftbooks.com, ebay.com, všechny weby českých antikvariátů...
Autor napsal něco jiného, co se mi líbilo. Někdy to funguje. Ještě jsem nenarazil na knihu od Škvoreckého, která by se mi nelíbila. Balzac napsal všechny knihy na jedno brdo, takže se mi všechny líbí. H.P. Lovecraft toho nenapsal tak moc, abych se mohl nějak šeredně seknout. Jenže, pak jsou ti ostatní, u kterých je to sázka na jméno, která se nemusí vyplatit. Třeba Margaret Atwood. Snad všechny její knihy dostaly nějakou cenu, ale Cat's Eye mě prostě nebavilo.
Je to učebnice nebo úkol. Nikdo není rád, když mu někdo jiný říká, co má dělat. V případě tzv. povinné četby je to obráceno proti jinak velmi příjemné činnosti. Když jsem měl ve škole za úkol číst Dobrodružství Huckleberryho Finna, tak jsem na truc nejprve přečetl tři jiné knihy od Marka Twaina, než jsem – s velkou nechutí – prolétl Huck Finna.
Máte kamaráda/kamarádku nebo objekt romantického zájmu, který/á pracuje v knihkupectví. Autorka původního zápisku doplňuje, že v jejím případě je to ona sama, kdo pracuje v knihkupectví. A protože přichází do styku s velikým množstvím knih, často neodolá... Já bych to na sebe mohl vztáhnout tak, že všichni moji blízcí přátelé, včetně mojí milé i mých rodičů, jsou podobně náruživí čtenáři jako já. Pořád mám tedy na očích, co kdo právě čte a každou chvíli si říkám „no jo, to bych si chtěl také přečíst“.
Tiskni
Sdílej:
Snažim se udržovat si obecný přehled, i díky tomu, že jsem na dnešní poměry celkem sečtělý, stejně tak jako že na gymplu byli větší knihomolové. Tehdy.
Jako hlavní mam/chci v dohledné době přečíst pdfka od Forrestera, dost si od nich slibuju. Práce je dost i záležitostí okolo práce. No a malý je zlatý, tak spíš mne čeká čtení pro něj.
Od Pratchetta, Heinleina a Dicka bych měl mít nějaká anglická pdfka, další kandidáti.
Ohledně tlustých knih - To ani Sinuhet nejsou drobečci, stáli za to. Pamatuju, že jsem Gullivera četl kdysi asi ve třetí třídě měsíc hrubého času. Ona ta tloušťka je relativní.
Ohledně kategorií knih a vábení na mne platí asi většina uvedených. Snažim se mezery zacelovat rovnoměrně.
Mě osobně se týkají asi nejvíce body 5. 8. a 2. (nechceš udělat na jednotlivé body anketu?)
Možná bych ještě přidal za sebe jedenu věc, která se staví mezi mne a čtení knih. Na čtení knih si čas dokážu udělat. Ale dělá mi problém získávání knih. Mívám problémy (jo jo lenost a méně času) dostat se v rozumnou dobu do knihovny nebo do knihkupectví a knihy co mám doma, tak mám dávno přečtené několikrát.
Městská knihovna má otevřeno až 9-20. Je to málo?
nechceš udělat na jednotlivé body anketu?OK, doplněno. Hlasujte.
Jestli děláš školu při práci ... držim palce. Taky jsem to nestíhal.
Kdyby to byla jen škola a práce, šlo by to. Ale ten pravý záhul jsou děti
Dyť jo ... dvakrát jsem radši odešel sám v letňáku ... bylo mi jasný tehdy, že nemam prostor zvládnout ten stres, shon a tak, práci, rodinu, učení do práce i do školy. Štve mne to dost 
Je teda fakt, že je to masakr, ale tak nějak cítím, že je to poslední šance to dát. Těch několik málo let stresu teď vyměním klidně za to, abych se později nemusel stresovat do konce života
Když já jsem si řikal ... co když budu mít trable v práci, ve škole i doma. Co když narazim na všech stranách? Řikal mi jeden z těch, co ČVUT dokončili na dálkovém ... z našeho ročníku jsme školu dokončili 4.
doma si na to ten cas pro samy cumeni do pc proste nenajdu
Ano, tohle mám stejně. Čapka miluju. Zhltla jsem i Karolínu Světlou a líbilo se mi to. Pořád takové knihy považuju za větší přínos než čtení časopisů nebo blbostí na netu.
Krom toho mám nějaký paměťový defekt, prý není dnes až tak neobvyklý, že si z přečteného textu na počítači pamatuju minimum.
Co se týče klasiky mám načteno hodně. Doporučenou literaturu jsem měla přečtenou dříve než byla doporučená
A bavila mne. Pravda, jsou věci, které jsem vynechala. Třeba Babičku si určitě nikdy nepřečtu, i když ve filmové podobě se mi moc líbí.
Nějak mne ty úryvky v učebnicích nepřesvědčily
Trojka a čtyřka Stopaře mi taky moc nesedly. Možná jen byly takové jiné.
Své v tom asi bude hrát i role učitele, jak vystupuje. Těžké jeněkomu něco nutit a přesvědčovat, lepší je zaujmout.
Čapka a V+W a snad i Remarqua jsem přečet ještě na gymplu, ve čtvrťáku jsem si všim, že ony doporučení asi mají něco do sebe. Dřív to nebylo tak záživné a asi bylo něco i ve mně.
To mi připomíná, že jsem nedočet ještě všechny Shakespearovy kusy.
Na učiteli záleží asi u každého předmětu. Nepříjemná paní na hudební výchovu mě znechutila hudební teorii. Po dvaceti letech mě překvapilo, jak je to zajímavý obor. 
Jsem asi ještě dítě
ale hodně se mi líbí dobrodružné knížky od Julese Verna. Karla Čapka (resp. jeho knihy) taky zbožňuju. Absolutně mojí nejoblíbenější knížkou je Zabíják od Zoly.
Jinak je tady někdo, kdo miluje Máchův Máj? Ještě mám v živé paměti, jak nám ho recitovali v Hrádku (Kutná Hora), bylo to krásný.
Síla Zabijáka se mi jeví v tom, že to nemusí být vždy jen alkohol, co ničí.