Tohle neberu

25.9.2006 01:23 | Přečteno: 1387× | poslední úprava: 8.1.2007 23:55

Vždy, když mi nějaká dáma,která mě přestala milovat, nabídla přátelství místo lásky, okamžitě jsem více či méně zdvořile odmítl. Mám proto několik důvodů. Ten první je, že je pro mne dost těžko představitelné nějak omezit tu míru intimity, která byla před tím. Najednou se má ze mě stát někdo, koho může vidět a taky nemusí. Dokonce byly i takové, že si ze mě chtěly udělat důvěrníka a bavit se se mnou o svých nových láskách. Přiznám se že takhle odolný jsem skutečně nikdy nebyl.

Další takový důvod proč nemusím takový vztah, je ten, že nemám rád milodary a soucit tohoto druhu. Většinou to vnímám jako určitou míru pohrdání. Možná se mýlím, ale cítím to tak. Nic se ode mne nechce, nejsem nijak důležitý, pokud nejsem, nechybím. U většiny lidí mi to nevadí u člověka, jehož jsem miloval mi to vadí. Jaksi nedokáži začít a ani přestat milovat na povel. Je mi docela jasné, že ta nabídka také slouží k utišení svědomí. Ono není vůbec příjemné být v pozici toho, kdo vlastně selhal a své předchozí sliby porušil. Pak se zachová tak aby to vlastně nebylo na něm. Člověk, jež přestane milovat ztratí pochopení pro bolest toho druhého. je mu nepříjemná a obtěžuje jej. Bud zdvořile nebo méně zdvořile dá brzy najevo, že láska toho druhého nudí. I to jsem zažil a vážně je to děsně nepříjemné.

Jedním z největších chyb, kterých jsem se v život několikrát dopustil, byly moje chyby kdy jsem se u druhé strany dovolával morálky a slibů. Láska se nedá vynutit. Jedna věc je dohodnout se tam kde jsou malé děti, že to nějak udržíme, kvůli dětem, ale stejně to dříve nebo později sklouzne do něčeho v čem ti lidé nejsou spokojeni a nevyhovuje to. Jedna strana, vždy ta víc namočená do citu prostě trpí. Ze zkušenosti vím, že se utrpení člověk nevyhne, ale také vím, že je hříchem vyhledávat utrpení, které je zbytečné. A dělat si nějaké klamné naděje na základě „přátelského,” já bych spíš řekl blahosklonného chování, co také může vyjadřovat pózu: „Hleďte všichni jak jsem skvělý/á.” Nejsem na světě pro to abych někomu pomáhal držet jeho pózy „skvělého člověka, co s každým je zadobře.” Se mnou tedy zadobře v tuhle chvíli není. Tuhle laskavost sice může chtít, ale zřejmě mu ji neposkytnu.

Slova o tom,že: „S každým jsem se rozešel/a v dobrém,” vnímám jako slova člověka, co vůbec neví co je láska. Pokud, a to je dost vzácné se lidé vzájemně unaví, pak se rozejdou, že si tak moc jeden druhému nechybí. Ale v každém jiném případě je to pro opouštěnou stranu velmi bolestná záležitost. A co je na tom dobrého? Možná má ta nabídka z hlediska nabízejícího ztišit bolest, Jenže u mě to bolest neztišuje, mě to vysloveně nasírá.

Dnes večer jsem četl na chatu takové heslo: „je mi čtyřicet, ale duchem jsem mladý.” Neodpustil jsem si repliku o tom, že ti co se ujišťují, že jsou ve čtyřiceti duchem mladí, byli staří už v patnácti. a pro samé ujišťování o svém mládí, zapomínají žít podle svých představ. Je to podobné jako s těmi co s stále dožadují ujišťování toho, že jsou milováni až pro samé ujišťování zapomenou toho druhého milovat. tedy pokud ho vůbec milovali. Zřejmě milovali jeho ujišťování a jeho uspokojování svých vlastních potřeb.

Bohužel ani tohle zjištění zas až tolik neuleví, protože pokud já něco takového zjistím, tak si připadám jako zcela podvedený pitomec. To není zrovna nejradostnější pozice. A ještě se na mě chce pochopení, že vlastně kdybych byl lepší a víc vyhověl, určitě bych nebyl přestán milován. Jak mi řekla jedna taková „veliká láska. Vybral sis rozchod, protože jsi nechtěl beze zbytku splnit , to co jsem požadovala.” Tak i tomuhle se říká láska. Nikdy jsem si to takhle přesně nenaformuloval. Potřeboval jsem na to trochu čas a odstup. Sice se po napsání toho blogu nezmění, nikdo se nepoučí, já tedy určitě ne, ale alespoň jsem si ulevil, tím že jsem to napsal.

Koneckonců potrénovat textový editor VIM není vůbec na škodu. A kdybych to náhodou nedej Bože poslal jako mail, byl bych obviněn jako otrava, co nedá pokoj, dolejzá a nechápe, že je definitivní konec. Chápe, jenže to je to co mi vadí. ta definitivnost. S tím se zatím těžko vypořádávám, že to co bych chtěl říct, není zrovna komu konkrétnímu. Na víc a to jsem teď moc rád,když to píšu, tak mě ty přibývající znaky na monitoru uklidňují.Zatím se to vždy zlepšilo. Láska odvanula a pak jsem byl klidně schopný s nimi mluvit. Jenže většinou, když láska odvane, tak ty ženské nejsou pro mne zas natolik zajímavé a důvěryhodné , abych s nimi mluvil o něčem pro sebe důležitém, a na nedůležité plky mají jiné ženské. S těmi ať si klábosí co hrdlo ráčí. Takže kamarádství z bývalými láskami veskrze žádné. A basta. Za chvíli půjdu cvičit a spát. Naštěstí spím, nebudím se, po holkách v tričku mě taky ještě baví koukat a časem se to třeba zlepší. A tohle je poslední blog na tohle téma. Nekamenujte mě.

       

Komentáře

[trekker.dk]

Netapetuj pls.

[Kyosuke]

Hele, někteří máme podobné nebo související problémy a přečteme si to rádi. Tak pšššt!

[Jan Jílek]

No jo chápu, dva blogy v jednom dnu je dost.

[trekker.dk]

No ono je to spíš tři blogy za dva dny a hlavně v podstatě na stejné téma.

[Kyosuke]

Možná jsem blbej, ale já u těch dat vidím 23.,24. a 25.

[trekker.dk]

Aha. Tak přesněji: tři blogy za méně než 36 hodin. Lepší?

[Martin Lebeda]

Láska je jedním z nejsilnějších lidských citů, takže se to dá myslím pochopit...

[Max]

Tohle a označit za tapetování? Ale no tak ...
Zdar Max

[David Watzke]

Proč ne?

[Robert Krátký]

Za tapetování by se daly označit příspěvky například o několika slovech. Tyhle zápisy jsou sice všechny na podobné téma, ale napsání každého z nich zabralo nějaký čas. Těžko to označit jako tapetování. Grafomanie, to ano.

[Jan Jílek]

Grafomanie, která plodí úlevu a nikoho snad neohrožuje.

[kotyz]

presne. nikdo nikoho nenuti to cist takze "kde je problem?"

[Zdeněk Burda]

Nejčastější případ tapetování tady na abclinuxu vypadá tak, že někdo pošle během deseti minut 3 zápisky, kde oznamuje, že si založil blog, pak se představuje a pak začíná popisovat to jak zrovna instaluje linux. To způsobí, že ostatní zápisky jsou odsunuty dozadu, takže tím ten človíček omezuje zbytek autorů.

Jeden zápisek za den není tapetování. Když se chce p. Jílek vykecat, tak ať. Není sám, kdo si do blogu vylejvá srdíčko po tom co se s někým rozešel. Pokud se ti zápisky pana Jílka nelíbí, tak je nečti

[mbem]

jeden citát, buhežel nevím čí... "S přátelství se může stát láska, přátelství z lásky nikdy!"

[Käyttäjä 11133]

Z přátelství

[mbem]

omlouvám se, ale když jsem to před cestou do školy psal, byl jsem ještě tak trochu... prostě jsem spal :D

[vogo]

Jsem na tom stejně, taky bych nesnesl být vedle své bývalé lásky, když bych se k ní už nesměl/nemohl chovat (dotýkat líbat hladit) jako před tím. A ke všemu ještě ty rozhovory o nových objevech... Jednou jsem to zkusil, a sešel se se svojí bývalou, skoro nic si z toho nepamatuji, jen takový strašlivě nepříjemný pocit, když mi vyprávěla s kým byla na plese a že z toho nakonec nic nemylo, a že je takhle šťastnější... Tohle nemám zapotřebí.

[Jary]

Tohle mi jednou asi pomohlo. Byla to Vaše slova:

Utrpení je z 99% věcí osobní volby, i když to tak nevypadá. Je to stejný paradox, jako když lidé žijící v těžkých podmínkách jsou šťastní a slovo utrpení jim nepřijde ani na mysl, zatímco jiní lidé mající dostatek páchají sebevraždy, protože jim život přijde jako utrpení.

[Dalibor Smolík]

V létě jsem navštívil jeden budhistický chrám na Taiwanu. Tam jsem od místního mnicha slyšel jinou moudrost: "Veškeré peklo nebo ráj se nachází výhradně mezi tvýma ušima. Všechno je jen otázkou náhledu na věc."
Taky zajímavý názor.

[Miloslav Ponkrác]

Sorry, ale to byla moje slova

[Jary]

Heh, fakt? Tak to sorry (:

[Shteffi]

Jo tak já mam podobnou, leč kapánek jinou zkušenost. Před dvěma lety skončil muj tříletej vztah. Podotýkam, že já ho končit moc nechtěl. No ale taky prostě měla plnou hubu keců, o tom, že chce zůstat přáteli. atd.. atd.. Dokonce že prej si můžu občas pučit psa, co sme měli.. (labradora, kterej byl její, ale radši jsme se měli my dva než oni dva..) Nu řekl sem si, že to zkusim a já nebudu ten, kdo bude dělat zbytečně zle. A hádej co.. Opět jsem to nebyl já, kdo začal dělat zle a zbytečně vyšilovat. Po nějaký době jsem se nemoh vyhnout pár kontaků s ní. A řeknu běs a hrůza.. takovou nevraživost sem nezažil...

A to ani nemluvim o tom, že sem psa už nikdy neviděl.. (čehož mi bylo líto nejvíc)

Měl bych asi podotknout, že vina rozchodu byla na obou stranách, ale ve zkratce mě prostě přestala milovat, a jí pak vadila ta láska moje.

No A nakonec jsem dneska vděčnej za to, že ona měla tu odvahu ukončit náš vztah. A na kamarádství po lásce jsem nevěřil už tenkrát a jenom mě to v tom utvrdilo, že to je blbost. Věř tomu, že až vystřízlivíš, tak na to taky budeš koukat jinak.

[Jan Jílek]

Já na kamarádství po lásce nevěřím ani zamilovanej.

[Käyttäjä 11133]

Asi takhle:

Nabízet přátelství někomu, kdo chce lásku, je jako podávat chléb někomu, kdo má žízeň.

[Čech Antonín]

Ale ne. I s byvalymi laskami si muzete po case rozumet a jit na pivo. Za rok, dva, tri.. Je jen otazkou casu, kdy si uvedomite, ze uz to neni VASE laska. Nebude vam vadit, ze vas nepolibi, nebude drzet za ruku a bude mluvit o svem partnerovi nebo i rodine. Take se zacatkem noveho vztahu se zmeni nazor a pohled na byvaleho partnera. Na to spatne clovek rychle zapomene. Bohuel jsou i partneri hodni zapomenuti, protoze neni nic dobreho, na co by clovek rad vzpomenul. To je ale jen o sile, vcas se rozejit.

[L]

Zdar, rozumím Ti a vidím to podobně. Jsem v situaci, kdy se mě manželka po sedmiletém chození a dvouletém manželství přepapala, a nevidíme společnou cestu. Je to beznaděj. Poučení pro všechny: i ta největší láska neznamená žádnou jistotu přežití a nikdy si nebrat nevybouřené děvče.