Homebrew (Wikipedie), správce balíčků pro macOS a od verze 2.0.0 také pro Linux, byl vydán ve verzi 4.5.0. Na stránce Homebrew Formulae lze procházet seznamem balíčků. K dispozici jsou také různé statistiky.
Byl vydán Mozilla Firefox 138.0. Přehled novinek v poznámkách k vydání a poznámkách k vydání pro vývojáře. Řešeny jsou rovněž bezpečnostní chyby. Nový Firefox 138 je již k dispozici také na Flathubu a Snapcraftu.
Šestnáctý ročník ne-konference jOpenSpace se koná 3. – 5. října 2025 v Hotelu Antoň v Telči. Pro účast je potřeba vyplnit registrační formulář. Ne-konference neznamená, že se organizátorům nechce připravovat program, ale naopak dává prostor všem pozvaným, aby si program sami složili z toho nejzajímavějšího, čím se v poslední době zabývají nebo co je oslovilo. Obsah, který vytvářejí všichni účastníci, se skládá z desetiminutových
… více »Richard Stallman přednáší ve středu 7. května od 16:30 na Technické univerzitě v Liberci o vlivu technologií na svobodu. Přednáška je určená jak odborné tak laické veřejnosti.
Jean-Baptiste Mardelle se v příspěvku na blogu rozepsal o novinkám v nejnovější verzi 25.04.0 editoru videa Kdenlive (Wikipedie). Ke stažení také na Flathubu.
TmuxAI (GitHub) je AI asistent pro práci v terminálu. Vyžaduje účet na OpenRouter.
Byla vydána nová verze R14.1.4 desktopového prostředí Trinity Desktop Environment (TDE, fork KDE 3.5, Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy v poznámkách k vydání. Podrobný přehled v Changelogu.
Bylo vydáno OpenBSD 7.7. Opět bez písničky.
V Tiraně proběhl letošní Linux App Summit (LAS) (Mastodon). Zatím nesestříhané videozáznamy přednášek jsou k dispozici na YouTube.
Víte že můžete odebírat mé blogy pomocí RSS? (Co je to RSS?)
Od určité doby jsou všechny texty které zde publikuji verzované na Githubu.
Jestliže najdete chybu, nepište mi do diskuze a rovnou jí opravte. Github má online editor, není to skoro žádná práce a podstatně mi tím usnadníte život. Taky vás čeká věčná sláva v commit logu :)
Na světě není divné, že je složitý a nepředvidatelný. Divné je, když nastávají náhody, které by dávaly dokonalý smysl, kdyby se jednalo o předem připravené události. Toho si všimli i filosofové a psychologové, kteří to pojmenovali termínem synchronicita (doporučuji ten odkaz přečíst předtím než se pustíte do tohoto blogpostu).
Teorie synchronicity nedává ovšem odpověď na otázku "proč existuje synchronicita". Samozřejmě, je možné, že se jedná jen o čisté náhody a lidé si je vysvětlují tak jako kdyby šlo o něco víc. To je jedna možnost a musím uznat že dost pravděpodobná. Další možnost přináší moje vlastní Teorie Hráčů©®.
Život je jen hra a záleží tak jen na vašem vnímání.
Někdo cítí touhu a jinému je klíčem skrytý vztek.
Na toho, kdo není hráčem zbývá ovšem povětšinou zklamání.
Stává se jen figurkou na hrací ploše ovšem bez kostek.
Daniel Landa - Lykantropie
Abych mohl na tuto otázku odpovědět, je nutné zajít k sérii knih o Hlídkách od ruského spisovatele Lukjaněnka (doporučuji hlavně Šerou hlídku). V těchto knihách proti sobě stojí dva nesmrtelní mágové - Gesser a Zavulon. Celá tisíciletí proti sobě bojují a jelikož dokonale znají jeden druhého a dokáží navzájem předvídat své tahy o celé měsíce a roky dopředu, nedaří se ani jednomu vyhrát. Oba dva ve věčném boji manipulují s ostatními, ne tak zkušenými lidmi natolik nenápadně a o tolik dopředu, že si tito lidé neuvědomují manipulaci a to že nejsou nic víc než figurky na šachovnici.
Koncept hráčů počítá s podobnou úrovní manipulace, na tak globální úrovni, že jí nejsme schopni zaznamenat.
Hráči pravděpodobně nejsou lidé a jejich vědomí, pokud tedy něco podobného mají jim umožňuje vnímat tolik proměnných, že je to pro nás lidi absolutně nepředstavitelné. Díky tomu mohou plánovat strategie zahrnující jednání tisíců lidí na desítky let dopředu, takže dokáží plánovat nejen v současném okamžiku, ale i průběhu času.
Abych osvětlil jak to funguje:
Pokud bych byl schopný dokonale pochopit do poslední buňky někoho jiného, dokázal bych předvídat s pravděpodobností hraničící s jistotou jeho chování v různých situacích. Změnou malých detailů v jeho okolí bych ho mohl kormidlovat životem, přičemž on sám by neměl ani podezření, že je manipulován. Naopak, vše co se mu stane by považoval za přirozený běh událostí.
My lidé takové manipulace zpravidla schopní nejsme, protože svět je pro nás prostě moc složitý a neumíme počítat s náhodou. Možná občas zvládneme někým manipulovat pomocí lží, ale ani zdaleka neumíme manipulovat takto větší množství lidí na desítky let dopředu. Dá se to připodobnit k šachům, které hraje 10 lidí najednou a v každém kole musí udělat pohyb všemi figurkami na 4D šachovnici. Stavový prostor všech možných strategií třeba jen na jedno kolo prostě lidský mozek není schopný projít, či předvídat.
Nemám tušení. Možná jsou to bytosti z jiné dimenze, démoni. Osobně si myslím že je to cosi jako kolektivní nevědomí skupiny lidí. Možná je to jen princip zabudovaný v naší realitě, něco jako samoorganizace krystalů.
Základní předpoklad je, že existuje jeden nebo víc hráčů, kteří hrají hru, jejíž pravidla neznáme, nemůžeme tedy říct zda někdo vítězí, nebo ne. Lidé představují figurky, ovšem jednotlivá pravidla interakce nejsou tak jasné jako třeba u šachů.
Výše nastíněný koncept předpokládá, že hráči nejsou lidé, tudíž my všichni jsme jen figurky na šachovnici ve hře, kterou nechápeme. Neříká že lidé nemají svobodnou vůli a tak se liší od osudu, který z nás všech dělá jen loutky. Lidé v této teorii můžou rozhodovat sami za sebe podle své svobodné vůle, ale popravdě řečeno, hráči jsou o tolik chytřejší, že nás dokáží předvídat.
Osobně se domnívám, že hráči realitu ovlivňují jen nepřímo a jediné manipulace které můžeme pozorovat se zakládají na změnách pravděpodobnosti. Podle mě hráči nevnímají čas tak jako my, ale spíš jako orientovaný graf, síť různě velkých uzlů, označujících události, kde síla hrany ukazuje pravděpodobnost přechodu jedné situace v jinou. Manipulace hráčů spočívá ve změně síly hrany, čímž mění pravděpodobnost přechodu z jednoho uzlu do druhého. Neovládají tak jednotlivé figurky přímo, ale pouze mění pravděpodobnost situací které figurkám nastanou.
Pro ilustraci - takhle nějak by vypadal zjednodušený graf života jednoho člověka:
Stačí trocha nudy, paranoii a spousta času na přemýšlení. Jsou jistá období, kdy na synchronicitu narážím skoro každý den a někdy je to tak nepravděpodobné, že v tom prostě musím vidět něco víc, osud, boha, nebo hráče, to už je jedno.
Ze všeho nejpodivnější jsou upřímná přání, kdy si něco přeji a ono se to během chvíle splní. Ne proto že bych se do toho vložil, ale proto že před celými týdny a měsíců nastala situace, jejíž plody sklidím chvíli poté co si něco přeji. Zavání to synchronicitou jako prase a stává se mi to pořád.
Jindy zase nastane série kritických chyb, které nedávají smysl. Chci si uvařit čaj, ale netrefím se se lžičkou do hrnku a vysypu čaj všude kolem. Když to o pět minut později dočistím a chci uvařit další vodu, vyletí pojistky. Když si pak konečně po dlouhé době odnáším hrnek do pokoje, zakopnu o práh a vyliji ho. Normálně přitom konzumuji spousty hrnků denně a nikdy s tím není problém. Působí to dojmem, jako kdyby se celá realita spikla, abych něco neudělal. Tohle se mi tak často nestává, tak jednou za čtvrt roku.
Poslední příznak jsou věci, které říkám aniž bych věděl proč, skoro jako kdyby mi je někdo vložil do úst, přičemž vždy způsobí změnu toho co se má stát na něco nepravděpodobného, z čeho často mám zisk. Možná je to podvědomí, nebo hráči ovlivňují realitu :)
Ruku do ohně bych za to nedal a sektu kvůli tomu taky nezaložím. Je to jen koncept, nad kterým mě baví přemýšlet třeba na cestách, nebo před spaním, prostě ve chvíli kdy nemám nic lepšího na práci.
Dost možná je to kravina, ale je to moje paranoidní teorie a to se počítá. Každý správný muž by měl zasadit strom, napsat knihu a vymyslet paranoidní teorii ;)
Tiskni
Sdílej:
Jsou jistá období, kdy na synchronicitu narážím skoro každý den a někdy je to tak nepravděpodobné, že v tom prostě musím vidět něco víc, osud, boha, nebo hráče, to už je jedno.To vypadá jako popis příznaků začínající schizofrenie. Schizofrenici často vidí souvislosti tam, kde ve skutečnosti žádné nejsou. Viz třeba popis z Wikipedie (ale mám s tím ve svém blízkém okolí i osobní zkušenost):
U pacienta, jenž trpí schizofrenním onemocněním, dochází k rozštěpu, rozpadu mysli a celkovému úpadku osobnosti. Pacient bývá obvykle při všech typech schizofrenie vztahovačný, nedůvěřivý, mluví si pro sebe, vytváří vlastní, složitý svět, o jehož zákonitosti často opírá bludné přesvědčení aj. Citové strádání a posměch či pohoršování neznalých lidí pouze prohlubuje pacientovy problémy a schizofrenik se tím oprošťuje od společnosti v mnohem vyšší míře, což souvisí i se skutečností, že poměrně mnoho schizofreniků se ocitá v populaci lidí bez domova.
To vypadá jako popis příznaků začínající schizofrenie. Schizofrenici často vidí souvislosti tam, kde ve skutečnosti žádné nejsou. Viz třeba popis z Wikipedie (ale mám s tím ve svém blízkém okolí i osobní zkušenost):No, rozdíl mezi mnou a schizofrenikama (jednoho mám v rodině, takže vím jak to chodí) je v tom, že mě je to jedno, naopak mě baví že svět je tak zajímavý. Jinak další rozdíl je v tom, že se to skutečně stalo a stává, tudíž když to vyložím někomu jinému, taky mi potvrdí že je to divné. Téhle teorii nevěřím tak jako někteří věří v boha (proto tomu taky říkám teorie a ne Holá pravda™).
jednoho mám v rodině, takže vím jak to chodíVe schizofrenii se nevyznam, ale neni castecne geneticky podminena?
No nevím, ale učili nás, že schizofrenie je dědičná porucha. To, že propuká později je klasický jev. Může se projevovat od puberty, ale také často kolem 30. roku věku. Proto Ti může připadat získaná. Jinak, jako jiné dědičné choroby může přeskočit pár generací. http://genetika.bloguje.cz/489076-geneticka-podminenost-schizofrenie.php
Nemám čas projít více zdrojů, není problém to najít.
Teorie hráčů je zajímavá.
Poté co mi došlo že nejsem genius, rozhodl jsem se zešílet.
Btw. Einstein schizofrenik nebylAle zeptej se všech co kolem něj žili (a tím nemyslím jeho spolubojovníky, ale obyčejné lidi kolem něj v dnešní době považované za overhead) ještě v době kdy jeho jméno nebylo tak známe jak ho vnímali a nebo libovolného jiného vědce. Einstein? Úplný magor, určitě schizofrenik (pokud v té době pojem schizofrenie znali).
Ale zeptej se všech co kolem něj žiliJak?
Einstein? Úplný magorA možná díky tomu má (možná) citaci ve Švejkovi. Odkud jinud by Hašek vzal profesora, který tvrdil, že uvnitř Země je další Země, která je větší, než ta původní (pravděpodobně to takhle nikdy nikdo neřekl, ale Hašek nebyl žádný vědátor, aby pochopil všechno, za zaslechne u oběda v hospodě)?
By mě zajímalo jak by se definovala správně hranice mezi genialitou a schizofrenií.Njespíš dost špatně. Pamatuju na teorii. která popisuje genialitu jako stav, kdy se myšlenky, které jsou u "normálních" jedinců zahozeny ještě na nevědomé úrovní, mohou dostat na vědomou úroveň a být registrovány. Z toho důvodu mohou géniové dělat skoky, kde běžná populace dělá jen krůčky, mohou spojovat (z pohledu těch "normálních") nespojitelné, myslet na nemyslitelné, vymýšlet nevymyšlitelné a tak dál. Bohužel každá mince má dvě stránky a tou druho je v tomto případě horší kvalita duševního "filtru proti vnějšímu světu", které zaručuje, že se z přívalu vnějších informací a jejich kombinací nezblázníme. Filtr, který sice zahodí na podvědomé úrovni myšlenku "A co když neexistuje absolutní čas a prostor" a zabrání objevit teorii relativity. ale zahodí také myšlenku "Sledují mně neviditelní mimozemštané, kterí si hrají s lidstvem jako s šachovými figurkami" a zabrání dotyčnému trávit zbytek života ve sklepě s alobalovou čepicí na hlavě.
Podle mě si to lidi prostě dělají sami někde na nějaké dost podvědomé úrovni...Jo, to je dost pravděpodobné. Ale kdybych se na to spolehl, svět by byl chudší o jednu paranoidní teorii ;)
Podle mě si to lidi prostě dělají sami někde na nějaké dost podvědomé úrovni...Stejně jako se o svém běhu a kontextu rozhoduje sám program… člověk se už z principu nemůže o svém vykonávání
rozhodovat sám, ale msuí být podníceno vnějšími podněty, fyzikální strukturou mozku (obsah v registrech procesoru a tak) jasně ohraničenou v čase apod. Jak to ten Merovejec z Matrixu říkál?
Jen další úroveň čehosi.
Jo, jenže Merovingian byl narcistický magorMerovejec sice byl narcistický magor, ale princip IMHO skrze něj autoři vysvětlili dokonale.
Ne, teď vážně, tahle ekvivalence mozku (resp. lidského myšlení) s počítačem mi nepřijde moc věrohodnáPřirovnávám jak umím. Možná by to šlo pomocí klínového písma přirovnat líp, bohužel klínové písmo neumím. Já naopak ekvivalenci vidím.
V Matrixu je právě vědomí/"vědomí" těch strojů a programů takový dost ambivalentní...Spíš ukazuje myšlenkový experiment, který by měl subjekt donutit začít přemýšlet o hranici vědomí/nevědomí (stejně jako se dá pokračovat třeba do života/neživota).
Přirovnávám jak umím. Možná by to šlo pomocí klínového písma přirovnat líp, bohužel klínové písmo neumím. Já naopak ekvivalenci vidím.Proč to ale vůbec přirovnávat, že
Nevím přesně, jak jsi to myslel, ale imho ten film neměl jednu teorii, kterou by hlásal - bylo jich tam vícero i konfliktních...Že Matrix je jen další úroveň abstrakce, nadvlády nebo tak něco… přesně si to nepamatuju. A že nad ním může být (vlastně podle filmu je – ta realita nebo aspoň to za co ji osvobození považují) vrstva další a nad mí může být další a nad ní další (a může jich být tolik, že jdou do kruhu a nakonec zas na sebe navážou podobně jako vesmír ve sférickém mapování).
Proč to ale vůbec přirovnávat, žeProtože pokud chcu přenést myšlenku, tak se nějak vyjádřit musím. A medicínu ani psychologii jsem nestudoval. Navíc Turingáč a jeho fungování si představit umím docela dobře. Uhlovodíkovou neurální síť a její fungování v každý jeden okamžik už si umím představit o poznání hůř (v podstatě jako více jádrový procesor s komunikačními sběrnicemi s hodně jádry
Protože pokud chcu přenést myšlenku, tak se nějak vyjádřit musím. A medicínu ani psychologii jsem nestudoval. Navíc Turingáč a jeho fungování si představit umím docela dobře. Uhlovodíkovou neurální síť a její fungování v každý jeden okamžik už si umím představit o poznání hůř (v podstatě jako více jádrový procesor s komunikačními sběrnicemi s hodně jádryTakže ty jsi názoru, že mozek v zásadě principielně je turingáč, ie turingáč může mít vědomí jako člověk, akorát neznáme algoritmus?)
Turingáč, který by vykazoval pouze vnější projevy vědomí, by byl imho jen Philosophical zombie, nebo myslíš, že je na Turingáči možná existence algoritmu skutečného vědomí?Na turingáči se snad dají simulovat neurony, ne? Pokud odhlédneme od toho že vědomí může být cosi metafyzického a mozek je jen přijímač, mělo by to být možné.
Turingáči možná existence algoritmu skutečného vědomí?Jestli na jednom, to to si netroufnu odhadnou, jestli na několika (třeba milionech nebo miliardách) spojených I/O kanály do neuronové sítě, to už si odhadnout klidně troufnu.Co jiného než jednoduchý Turingáč neuron je?
A celý můj názor stojí na nemožnosti existence Philosophical zombie. Pokud něco vykazuje známky vědomí, chová se to jako vědomí a jediný rozdíl mezi tou věcí a vědomím je, že to není vědomí, tak je to kravina, protože to musí být vědomí. Nemůže existovat nevědomí jež má všechny znaky vědomí krom jediného, že to není vědomí. To je matematicky vyloučené.Matematicky vyloučené jo? Tak to by mě teda zajímaly podrobnosti. Opravdu nevidím jediný racionální důvod, proč by Philosophical zombie nemohla existovat.
Mnoho z toho co popisuješ lze vysvětlit tak, že se ti nevědomky do paměti uložily informace, které v danou chvíli nebyly podstatné a později, v kontextu nových informací, jsi si jich vybavil a to ovlivnilo rozhodování, i když jsi si to třeba ani neuvědomil.Tohle nedává smysl u synchronicity. Synchronicita funguje podobně jako kdyby ti realita sama předhazovala vhodné situace. Například (to se mi nestalo, jen příklad) uvidíš film o divadle a pomyslíš si: "někdy bych do něj mohl zajít". Ten večer se dozvíš, že naprosto nepravděpodobně ve vesnici o 20 lidech kde bydlíš bude vystupovat skupina herců, kteří si vesnici úplně náhodně vybrali a nikdy dřív ani později tam už nebudou. Jako bonus ti tvoje partnerka donese lístky, které zdarma dostala od kamarádky už před měsícem. Tohle je synchronicita. Jsou to prostě podivné řetězce nepravděpodobných událostí, u kterých často ani nezáleží na tvém podvědomí. Působí to jako kdyby se něco mělo stát a realita tě k tomu sama postrčila.
Například (to se mi nestalo, jen příklad) uvidíš film o divadle a pomyslíš si: "někdy bych do něj mohl zajít". Ten večer se dozvíš, že naprosto nepravděpodobně ve vesnici o 20 lidech kde bydlíš bude vystupovat skupina herců, kteří si vesnici úplně náhodně vybrali a nikdy dřív ani později tam už nebudou.Děláš si prdel? Právě dnes večer vystupuje u nás ve vesnici Miloň Čepelka (ještě s někým). Akorát těch obyvatel tu není 20 ale ±2000 a lístky nejsou třeba, platí se na místě.
Děláš si prdel? Právě dnes večer vystupuje u nás ve vesnici Miloň Čepelka (ještě s někým).Hehe a to je přesně způsob jak to funguje :) Původně jsem chtěl napsat příklad co se mi stal, ale nakonec jsem si radši vymyslel nějaký smyšlený, který čirou náhodou vytváří synchronicitu pro tebe. Ou yeaah :P
Co se ma stat, stane se.
Ale jinak suma sumarum je to fakt s prominutim "kravina", souhra nic vic. Nekdo tu mluvil u jakemsi proudu energie, potkal jsem par lidi, kteri dokazali pomerne dobre cist v lidech, nebyl to primo dar sami toto vytrenovali vlastni snahou a studiem. Vysledkem bylo, ze dokazali pomerne dobre zvladat a tezit ze situaci, asi to bude souviset ze kazda situace (rozumej napr. v dialogu mezi lidma) ma nejaky konecny omezeny pocet variant, je jen otazkou jak odhadnout kterou si clovek vybere a za jakych asi podminek.
Odkazovany clanek v uvodu je vata, vedecky nic, prd ve vyrivce, zkoumat se to neda a ze vse souvisi se vsim je klise, ktere to jen dokazuje.
Prý používáme jen pár procent mozku, tohle by mohl být vliv té zbylé části.10% of brain myth. Ale jinak souhlasím...
Prý používáme jen pár procent mozku,Hodně starý hoax..
Synchronicita (z řec. synchronos, současný) je pojem, který zavedl švýcarský psycholog C. G. Jung jako označení pro příčinně nevysvětlitelné (akauzální) setkání dvou nebo více událostí v čase, které tím na úrovni prožívání subjektu získávají význam.Potom nevidím důvod, proč by to, co jsem popisoval v původním příspěvku nesplňovalo tuto definici.
Lidé jsou omezeni sami sebou. Buňky tvořící organismus neví že tvoří organismus, znají jen sousední buňky, se kterými provádějí interakce. Jinak řečeno, jsou omezeny samy sebou, nedokáži pochopit že zde může být ještě další vrstva abstrakce. Člověk je univerzálnější - má mozek, který je turingův stroj. Může člověk pochopit, nebo alespoň zahlédnout organismus který tvoří? Jsou toto Hráči?:) Škoda že jsem si na ní nevzpomněl při psaní toho blogu, mohl být trochu lepší.
Výchova i společenské klima nás učí věřit jen tomu, co můžeme zaznamenat svými pěti smyslyJinak tenhle výrok bych si dovolil označit za kravinu. Nablívám dojmu přesně opačného. Ale třeba oproti autorce výroku žiju v jiné výchově a jiné společnosti.
A jinak myslím, že svobodnou vůli mám, ale to je asi na jinou diskuzi :)Já neříkám že ne :) Jinak, pokud je vesmír založen na celulárních automatech (kdy je počátečním stavem dán i stav koncový, zbývá ho jen vypočítat), tak sice žádnou nemáš, ale nemusí ti na tom záležet, protože v tom pro tebe není rozdíl.
Vysvětluju si to tím, že když si něco velmi usilovně přeji a soustředím se na to, tak se zvýší pravděpodobnost, že se to stanePokud je to něco co můžeš ovlivnit tak určitě :)
Zadání: Je rodina. Mají dvě děti. Jedno z nich je dcera. Otázka: Jaká je pravděpodobnost, že rodina má dvě dcery?
Zadání: Je rodina. Mají dvě děti. Jedno z nich je dcera jménem Kunhuta. Otázka: Jaká je pravděpodobnost, že rodina má dvě dcery?Pokud i po chvíli přemýšlení budete mít pocit, že v řešení není rozdíl, a správná odpověď je v obouz případech 0,5 -- tedy pade na pade, tak zadejte do google Kunhuta.
O to nejde. Ta chyba u Kunhuty je v tom, ze se vychazi z toho prvni prikladu. Ktery je s tou 1/3 pravdepodobnosti, ze se jedna o rodinu s dvema dcerami, v poradku. Je tam pouzita podminena pravdepodobnost.
Problem je v tom, ze abych mohl pouzivat podminenou pravdepodobnost, tak jsou kladeny urcite pozadavky na jevy, ktere popisuje. Zatimco skupina jevu jeHolka, je Kluk ty podminky splnuje. Trojice jevu jeHolka, jeKunhuta jeKluk ty podminky nesplnuje.
Pokud i po chvíli přemýšlení budete mít pocit, že v řešení není rozdíl, a správná odpověď je v obouz případech 0,5 -- tedy pade na pade, tak zadejte do google Kunhuta.Nepomohlo. Z googlu nezjistím informace o žijících rodinách o dvou dětech, z nichž jedno je Kunhuta, takže nemám důvod přikládat pohlaví druhého dítěte nějaké jiné pravděpodobností rozložení. Jo pokud budeš brát pravděpodobnost v kontextu konkrétních žijících rodin, tak to bude jiná :). Takže se těším na řešení :).
Divné je, když nastávají náhody, které by dávaly dokonalý smysl, kdyby se jednalo o předem připravené události.
Co je na tom tak divne? Zo samotneho pojmu pravdepodobnosti sa stavat musia. Divne by bolo az keby si mal predvypocitanu pravdepodobnost + dost velku vzorku a dane 2 udaje by nesedeli.
Jedine, co moze prist divne je, ak sa podobne "nahody" stavaju prilis casto, ale tu by som videl omnoho prozaickejsie vysvetlenie.
Ak si zoberieme ten priklad s divadlom. Staci sa niekde prerieknut, staci, ze niekto odsleduje, ze si clovek pozeral divadlo na internete a uz sa mozu reci sirit roznymi kanalmi az ta informacia dojde k priatelke, ktora bude mat listky (a isla by tam aj tak, akurata sama/s niekym inym). Pokial ide o nahodnost uvazovania nad divadlom v obci, kde je 20 ludi a budu tam raz, tak je opat celkom pravdepodobne, ze nad tym clovek bude premyslat prave v tom momente. Staci si uvedomit, ze aj ked niektore veci nevnima nutne vedome, ale len podvedome, moze sa k nim neskor vratit a podvedomie moze prist s niecim, co moze potom vyzerat ako jeho napad.
Obdobne celkom rozumne pravdepodobne scenare sa daju pravdepodobne najst pri vacsine podobnych situacii, clovek si ich len nemusi nutne uvedomovat a uz vobec nie vsimat.
Podobne nahody (ci uz v mensej alebo vacsej miere) sa mi stavaju relativne casto, ale divne mi nepridu. Primarne asi preto, ze za tym osobne nevidim nic viac nez prave tu pravdepodobnost a obrovske mnozstvo "hodov kockov", ktore clovek neustale preziva. Uz len preto, ze je to proste najjednoduchsie a pravdepodobne aj najrozumnejsie vysvetlenie.
Je to len o nazvoslovi, vsetko to mi stale pride len ako obycajna nahoda + pripadne podcenenie pravdepodobnosti spojenia danych udalosti. Bez ohladu na mnozstvo okolnosti, co sa takto prepoji.
Dekuji za moc prijemne a inspirativni cteni pred spanim.Není zač, jsem rád že se to někomu líbilo :)
Jiz je to davno, co mne napadlo, ze cely svet je obrovsky celuarni automat, ktery vyvinul nejaky sikovny mimozemsky student jako svou semestralni praciOtázkou je, jak se z toho crackout do vnější reality, popřípadě získat roota k administraci, či minimálně dosáhnout zachování vlastní struktury buněk. Tak jednoduché jako BOF to asi nebude :)![]()