BreezyBox je open-source shell a virtuální terminál pro populární jednočip ESP32. Nabízí základní unixové příkazy, sledování aktuálního pracovního adresáře (CWD), jednoduchý instalátor a spouštěč aplikací v podobě ELF binárních souborů, zabudovaný HTTP server nebo třeba ovládání WiFi - ukázka použití coby 'malého osobního počítače'. Ačkoliv je BreezyBox inspirovaný BusyBoxem, oproti němu má tento projekt několik externích závislostí, zejména na ESP-IDF SDK. BreezyBox je dostupný pod licencí MIT.
Byl představen cross-assembler xa.sh, napsaný čistě v Bourne shell skriptu. Tento nástroj umožňuje zpracovávat assemblerový kód pro Intel 8080, přičemž je možné snadno přidat podporu i pro další architektury, například 6502 a 6809. Skript využívá pouze různé běžné unixové příkazy jako jsou awk, sed nebo printf. Skript si lze stáhnout z GitHubového repozitáře projektu.
Byla představena nová verze modelu Claude Opus 4.6 od společnosti Anthropic. Jako demonstraci možností Anthropic využil 16 agentů Claude Opus 4.6 k vytvoření kompilátoru jazyka C, napsaného v programovacím jazyce Rust. Claude pracoval téměř autonomně, projekt trval zhruba dva týdny a náklady činily přibližně 20 000 dolarů. Výsledkem je fungující kompilátor o 100 000 řádcích kódu, jehož zdrojový kód je volně dostupný na GitHubu pod licencí Creative Commons.
Kultovní britský seriál The IT Crowd (Ajťáci) oslavil dvacáté výročí svého prvního vysílání. Sitcom o dvou sociálně nemotorných pracovnících a jejich nadřízené zaujal diváky svým humorem a ikonickými hláškami. Seriál, který debutoval v roce 2006, si i po dvou dekádách udržuje silnou fanouškovskou základnu a pravidelně se objevuje v seznamech nejlepších komedií své doby. Nedávné zatčení autora seriálu Grahama Linehana za hatecrime však vyvolává otázku, jestli by tento sitcom v současné Velké Británii vůbec vznikl.
Společnost JetBrains oznámila, že počínaje verzí 2026.1 budou IDE založená na IntelliJ ve výchozím nastavení používat Wayland.
Společnost SpaceX amerického miliardáře Elona Muska podala žádost o vypuštění jednoho milionu satelitů na oběžnou dráhu kolem Země, odkud by pomohly zajistit provoz umělé inteligence (AI) a zároveň šetřily pozemské zdroje. Zatím se ale neví, kdy by se tak mělo stát. V žádosti Federální komisi pro spoje (FCC) se píše, že orbitální datová centra jsou nejúspornějším a energeticky nejúčinnějším způsobem, jak uspokojit rostoucí poptávku po
… více »Byla vydána nová verze 2.53.0 distribuovaného systému správy verzí Git. Přispělo 70 vývojářů, z toho 21 nových. Přehled novinek v poznámkách k vydání.
Spolek OpenAlt zve příznivce otevřených řešení a přístupu na 216. sraz, který proběhne v pátek 20. února od 18:00 v Red Hat Labu (místnost Q304) na Fakultě informačních technologií VUT v Brně na ulici Božetěchova 1/2. Tématem srazu bude komunitní komunikační síť MeshCore. Jindřich Skácel představí, co je to MeshCore, předvede nejrůznější klientské zařízení a ukáže, jak v praxi vypadá nasazení vlastního repeateru.
Byla vydána nová major verze 9.0 multiplatformní digitální pracovní stanice pro práci s audiem (DAW) Ardour. Přehled novinek, vylepšení a oprav v poznámkách k vydání.
Hodnota Bitcoinu, decentralizované kryptoměny klesla pod 70 000 dolarů (1,44 milionu korun).
Občas není od věci vyslovit něco, za co se upaluje nebo ukamenovává. Nic není totiž tak jednoduché, aby byla pravda vždy jediná a na první pohled zřejmá.
Prakticky žádný větší program pracující s nějakými daty se neobejde bez databáze. Klíčovou etapou je návrh databáze (ještě důležitější je návrh datového modelu, ale ten teď nechme stranou). Pojďme se podívat, jaké chyby se nejčastěji objevují.
Kdo někdy pracoval na nějakém větším softwarovém projektu, určitě to zná. Výchozí požadavky se přetaví (kromě jiného) v datový model, podle něj se navrhne databáze, a pak už se nad touto databází navrhují a implementují různé operace. Už samotný datový model bývá pořádný oříšek - a když se navrhne špatně, mnohdy to znamená krach celého projektu, nebo aspoň těžké problémy. Zaměřme se ale na další krok - datový model máme, a nyní se podle něj musí vytvořit databáze, zatím ještě většinou relační (i když třeba s objektovými prvky).
Jedná-li se o složitější databázi, není tato činnost rozhodně triviální. Velkou část lze automatizovat, ale stejně do toho musí zasáhnout člověk a dodat tomu ty správné myšlenky. Dodá-li špatné, výsledkem je buď nefungující databáze, nebo v lepším případě databáze neefektivní, špatně spravovatelná, obtížně měnitelná apod. Podívejme se nyní, s jakými chybami se můžeme u relačních databází nejčastěji setkat.
Podstata spočívá v tom, že tvůrce "namastí" do jednoho atributu (pole, sloupce) nějaká data bez ladu a skladu. Může to být například nestrukturovaná poštovní adresa, ale třeba i nějaká historie změn, serializované nebo "serializované" datové struktury atd. Je snad jasné, co to přinese - velice obtížnou práci, vysoké riziko chyb, téměř nemožné prohledávání, validaci, řazení, filtraci a další podobné činnosti. Kdo něco takového vytvoří v systému pro produkční nasazení, zasloužil by urazit ruce.
Tohle je pravý opak. Zejména mezi databázovými teoretiky se rodí návrháři, kteří se snaží o co "nejčistší" databázi (rozuměj: v co nejvyšší normální formě), ovšem bez ohledu na ostatní aspekty. Výsledkem je rozdrobení databáze do spousty relací, z nichž je podstatná část zbytečná. Nejenže se taková databáze špatně spravuje (prase aby se v tom vyznalo), ale získat z ní nějaké informace znamená vytvářet obludné dotazy, kde se spojuje větší počet tabulek. Kromě složitosti takových dotazů je pořádně nepříjemná i jejich operační složitost, hlavně u databázových strojů s nižšími schopnostmi optimalizace. Obecně se doporučuje navrhnout databázi na 3. normální formu, a pak se ji snažit zjednodušit tak, aby přitom neutrpěla sémantika.
Překvapivě rozšířený druh chyby, navíc s hrozbou vážných následků, a to přes relativní primitivnost řešení. Představme si například firemní informační systém. Návrhář uvažuje: "kód oddělení je číselný, unikátní a není důvod ho měnit, proto z něj udělám primární klíč". A problém je na světě. Pokud bude v databázi jen nějaká jednoduchá evidence oddělení, nebude se dít nic dramatického. Jenže pokud se bude nějak ukládat i historie změn, už začne tikat časovaná bomba. Pak stačí, aby si nějaký bláznivý manažer vymyslel, že přečísluje oddělení, a je o zábavu postaráno. Přitom je to jednoduché - stačí mít vždy klíč zcela samostatný, bez vlastního významu. Pak lze zvolit nejlepší datový typ, může být vždy unikátní, hodnotu není nikdy důvod měnit a to malé množství "nadbytečných" dat nehraje roli.
Tento problém již souvisí s konkrétní verzí SQL a využitím konkrétních funkcí. Každopádně není vhodné, aby se libovolné dva atributy v různých tabulkách jmenovaly stejně. Pokud k tomu dojde, může se člověk dočkat velice podivného a záludného chování, například při využití přirozeného spojení (NATURAL JOIN). Spojuje se totiž vše, co jde - a pokud se více atributů ve spojovaných tabulkách jmenuje stejně, jsou zahrnuty do porovnání. Jedinou výjimkou (právě kvůli snadné realizovatelnosti přirozeného spojení) jsou cizí klíče, které odkazují na primární klíče jiných tabulek - tam se naopak shoda názvů hodí, ovšem pozor na výskyt stejně pojmenovaných cizích klíčů v různých tabulkách.
Referenční integrita je výborná věc - zabrání nežádoucím změnám v datech, nebo naopak přenese nějakou změnu na další relace, takže databáze zůstane konzistentní. Bohužel, mnozí návrháři databází referenční integritu zcela opomíjejí, a to i přesto, že pracují s databází, ve které je k dispozici. Např. složitější rušení záznamů pak musejí realizovat celou řadou operací, čímž hrozí riziko zanesení chyby - i když by třeba stačilo provést jeden DELETE a zbytek by proběhl kaskádovitě sám.
Podobný případ jako ten předchozí. Kdo zná základy programovacích technik, jistě ví, že vyhledávat v datech lze i podstatně rychleji než jejich sekvenčním průchodem. Jenže někteří vývojáři to zjevně nevědí nebo to ani nechtějí vědět. Jinak by totiž u atributů, podle kterých se často hledají data, vytvářeli indexy. Je-li v databázi milion záznamů, najít ten jediný znamená projít průměrně půl milionu z nich. Když se ale vytvoří index (implementovaný typicky stromem), zjednodušeně to znamená projít - podle konkrétní podoby stromu - pouhé desítky uzlů. Ten několikařádový rozdíl je pak patrný hlavně při větší zátěži - databáze bez indexu kolabuje.
Uvedené chyby jsou samozřejmě jen některé z mnoha. Uvedl jsem je proto, aby si na ně všichni dávali pozor a přispělo to ke kvalitě navrhovaných databází.
Tiskni
Sdílej:
(jinak každou zmínkou riskuju život, tak si toho važte)
)
...Pak stačí, aby si nějaký bláznivý manažer vymyslel, že přečísluje oddělení, a je o zábavu postaráno ... to jsou ty typicke priklady, ktere se vykladaji studentum ve skolach a na ruznych kurzech. Nemaji s praxi vubec nic spolecneho.Tenhle příklad jsem uvedl právě proto, že jsem ho v praxi skutečně zažil (naštěstí ne s databází, která by byla takto špatně navržena).
Ono to je totiz tak, ze kdyz si nekdo rozmysli neco precislovat, co je zafixovano na stovkach formularu, telefonich seznamech, prospektech a pod. tak ta prace se zmenou techto dat je 100 x vetsi, nez ten jeden batch, ktery v noci ty udaje v databazi zprehazi.Zrovna to číslo oddělení je v podstatě interní záležitost, která nemusí nikde příliš figurovat (např. pouze na vnitrofiremních účetních dokladech).
Pamatuj: cislo dodavatele jako primarni klic neni chybou!Nemusí být, ale obecně je lepší vyhnout se použití atributu, který přímo nese nějakou eventuálně měnitelnou informaci.
suhlas, kazda tabulka by podla mna mala mat int4/int8 stlpec id, idealne auto-increment idealne unikatny v celej dbPamatuj: cislo dodavatele jako primarni klic neni chybou!Nemusí být, ale obecně je lepší vyhnout se použití atributu, který přímo nese nějakou eventuálně měnitelnou informaci.
ad cislo dodavatela, niekto ich ma integer (123), iny si napr k cislu priklada info o roku (123/2004), dalsi stat (SK-123), atd, atd. Jeden dodavatel moze mat v roznych casovych obdobiach rozne cisla. To, ze si autor sw nevie predstavit inu situaciu, to nie je chyba nasadenia
„idealne unikatny v celej db“Proč mi to smrdí objekty?
CREATE TABLE T1 (t1_id INT, t1_txt VARCHAR(100), PRIMARY KEY (t1_id)); CREATE TABLE T2 (t2_id INT, t2_txt VARCHAR(100), t1_id INT, PRIMARY KEY (t2_id)); ... SELECT t1_txt,t2_txt FROM T1 NATURAL JOIN T2;
- mysql neni zrovna vhodna na vetsi ucetnictvi..... flamesisti si to pokusi nejdrive napsat...není vhodná na větší cokoliv (i když verze 5 už je o něco lepší). Čtyřka neumí pohledy a triggery, složitější dotazy jsou pomalé (i v pětce) a má některé další neduhy.
- je dobre si zkontrolovat, ze do database jde to prave kodovani. sice se s tim pocita automaticky, ale webmasteri jaksi ne...Ať žije čaj
Od doby, co univerzálně používám UTF-8, už mě takové přízemní problémy netrápí
CREATE FUNCTION tuid() RETURNS TRIGGER AS $$ DECLARE i RECORD; q text; BEGIN q:=''; FOR i IN SELECT id, condition FROM t LOOP if( q='' ) THEN q:='SELECT * FROM vtx'||i.id||' '; ELSE q:='UNION SELECT * FROM vtx'||i.id||' '; END IF; EXECUTE 'CREATE OR REPLACE VIEW vtx'||i.id|| AS '|| 'SELECT '||i.id||' AS id_t, x.id AS id_x '|| 'FROM x WHERE '||i.condition||' '; END LOOP; EXECUTE 'CREATE OR REPLACE VIEW vtx AS '||q; IF (TG_OP = 'DELETE') THEN return old; ELSE return new; END IF; END; $$ LANGUAGE plpgsql; CREATE TRIGGER tuid AFTER INSERT OR UPDATE OR DELETE ON v FOR EACH STATEMENT EXECUTE PROCEDURE tuid();

Dalsou vyhodou je to, ze tie nastroje sa nestaraju o prog. jazyk ci db ... sablonu clovek napise raz a pouziva vo vsetkych dalsich projektoch. Tej prace co to usetri ... a btw, (x)emacs je lepsi
Šedivá je teorie, věčně zelený je strom života...
Máte pravdu, normální formy jsou akademická sračka a najdete spoustu praktických situací, kdy je lepší tyto akademické šablony porušit. NICMÉNĚ, považuju za docela nezbytné je znát a uvažovat v jejich intencích - a podle potřeby je promyšleně porušit kvůli efektivitě.
Problém je bohužel v tom, že hromada lidí tudle teorii vůbec nezná a porušuje ji nikoliv se zacílením na výkon, alébrž v důsledku nedostatečného pochopení celé problematiky. A pak vznikají zoufale neoptimalizované produkční systémy.
Ony totiž i ty akademické sračky mají něco do sebe... Pokud opravdu VÍTE co děláte, tak teoreticky optimální návrh změníte. Tragédie (a bohužel mnohočetná) je v tom, že spousta praktiků ani netuší, jak by ten teoreticky optimální návrh mohl vypadat... A pak vznikají děsné zrůdnosti...
..a podle potřeby je promyšleně porušit kvůli efektivitě.což mi připomíná ,,don't forget that Linux became only possible because 20 years of academic OS research was carefully studied, analyzed, discussed and finally thrown away''
Tak toto jsem neznal 
No nevim jestli jsou normalni formy bullshit, ale co jsem cetl nekolik skript z FELu apod. instituci o tvorbe databazi, pak tam byla vylozene zminka o tzv. procesu denormalizace a ze nekdy je fackt vyhoda pouzit nizsi normalni formu.
Co se tyce mazani v databazi, pravidla ON DELETE CASCADE ON UPDATE CASCADE jsou skvela, ale nekdy se vazne hodi mit implicitni ON DELETE RESTRICT a promazavat to rucne nekolika na sebe navazujicimi prikazy.