Vyšlo Pharo 12.0, programovací jazyk a vývojové prostředí s řadou pokročilých vlastností. Krom tradiční nadílky oprav přináší nový systém správy ladících bodů, nový způsob definice tříd, prostor pro objekty, které nemusí procházet GC a mnoho dalšího.
Microsoft zveřejnil na GitHubu zdrojové kódy MS-DOSu 4.0 pod licencí MIT. Ve stejném repozitáři se nacházejí i před lety zveřejněné zdrojové k kódy MS-DOSu 1.25 a 2.0.
Canonical vydal (email, blog, YouTube) Ubuntu 24.04 LTS Noble Numbat. Přehled novinek v poznámkách k vydání a také příspěvcích na blogu: novinky v desktopu a novinky v bezpečnosti. Vydány byly také oficiální deriváty Edubuntu, Kubuntu, Lubuntu, Ubuntu Budgie, Ubuntu Cinnamon, Ubuntu Kylin, Ubuntu MATE, Ubuntu Studio, Ubuntu Unity a Xubuntu. Jedná se o 10. LTS verzi.
Na YouTube je k dispozici videozáznam z včerejšího Czech Open Source Policy Forum 2024.
Fossil (Wikipedie) byl vydán ve verzi 2.24. Jedná se o distribuovaný systém správy verzí propojený se správou chyb, wiki stránek a blogů s integrovaným webovým rozhraním. Vše běží z jednoho jediného spustitelného souboru a uloženo je v SQLite databázi.
Byla vydána nová stabilní verze 6.7 webového prohlížeče Vivaldi (Wikipedie). Postavena je na Chromiu 124. Přehled novinek i s náhledy v příspěvku na blogu. Vypíchnout lze Spořič paměti (Memory Saver) automaticky hibernující karty, které nebyly nějakou dobu používány nebo vylepšené Odběry (Feed Reader).
OpenJS Foundation, oficiální projekt konsorcia Linux Foundation, oznámila vydání verze 22 otevřeného multiplatformního prostředí pro vývoj a běh síťových aplikací napsaných v JavaScriptu Node.js (Wikipedie). V říjnu se verze 22 stane novou aktivní LTS verzí. Podpora je plánována do dubna 2027.
Byla vydána verze 8.2 open source virtualizační platformy Proxmox VE (Proxmox Virtual Environment, Wikipedie) založené na Debianu. Přehled novinek v poznámkách k vydání a v informačním videu. Zdůrazněn je průvodce migrací hostů z VMware ESXi do Proxmoxu.
R (Wikipedie), programovací jazyk a prostředí určené pro statistickou analýzu dat a jejich grafické zobrazení, bylo vydáno ve verzi 4.4.0. Její kódové jméno je Puppy Cup.
IBM kupuje společnost HashiCorp (Terraform, Packer, Vault, Boundary, Consul, Nomad, Waypoint, Vagrant, …) za 6,4 miliardy dolarů, tj. 35 dolarů za akcii.
Ti, co věří na hvězdičky, to svádějí na Mars a Saturn. My ostatní hledáme vysvětlení, jak se dá. Jak už tady padlo, tento týden je opravdu příšerný. A co sakryš s ním?
Když se člověku nedaří, měl by se pozitivně motivovat. Zamýšlím se tedy nad tím, co se mi od pondělka podařilo. Není toho úplně málo, namátkou: Povedlo se mi zkompilovat octave s gcc 4.1. (Octave je program místními studenty nejspíš vesměs oblíbený. Já sice taky studuju matiku, ale nenávidím jej až za hrob. Kde jinde člověk potká divoké C++ promíchané s Fortranem, jedna chyba na každém decimetru čtverečním obrazovky?) Nikoho jsem neseřvala, několikrát odolala pokušení propadnou záchvatu zběsilého pláče, partition table jsem zničila jen jednu a ne na svém počítači... a taky vás mám všechny ráda. Jenže to je všechno.
Oproti tomu, smůla se na mě od pondělka lepí jak zběsilá. V pondělí jsem nenapsala písemku z pravděpodobnosti, protože jsem považovala za nepoctivé opsat si vzorce na tahák a v sedm večer už si nic nepamatuju. V úterý jsem si udělala něco s nohou, a tak jsem musela vypustit svou největší radost, tancování (chodím na orientální tanec, pomáhá to duši i páteři zničené sezením u sčotu). Ve středu mi bylo tak blbě, že jsem skoro nešla do práce, takže mám před sebou vyhlídku, že se příští týden skoro nedostanu do školy. Nestíhám vůbec nic. A dneska celý den sedím s hlavou v dlaních, snažím se napsat článek (jako vždy, včera bylo pozdě) a stále mám jen čtyři řádky textu a víc nic... (pokud mě nečekaně nepolíbí múza, bude to důvod k hubnutí vztekem nejen pro mě).
Snažím se s tím bojovat. Dívám se na svůj oblíbený seriál Hikaru no Go (podle něj se jmenuje má oblíbená live distribuce Hikarunix), který je celý o tom, jak překonat sám sebe. Mezitím hraju go na IGS (mimochodem, z jejich webu poznáte, že v Japonsku není Linux žádný menšinový systém .o)), abych se uklidnila - ovšem samozřejmě jak ponocná. (Papírově mám teď myslím 2. kyu, cítím se ale tak na 5. - 6. a má hra tomu odpovídá.) Je to ovšem dobré jen k tomu, že zase začínám rozumět mluvené japonštině. Celkem jasně z toho plyne, že když jsem se na poslední chvíli rozhodovala mezi matfyzem a japonštinou, volila jsem špatně.
Taky máte pocit, že čím víc o něčem víte, tím méně si věříte? Když jsem před nějakým časem začala psát o Linuxu, uměla jsem nainstalovat Mandrake a to bylo všechno. Určitě to bylo znát, ale bylo mi to jedno. A dneska? Linuxem se sice úspěšně živím, ale mám čím dál větší problém o něm dát dohromady pár souvislých vět. Je to všechno otázka vůle... ale nemám, prostě nemám...
Tiskni Sdílej:
fork()
, waitpid()
a exec()
popsal za půl hodiny na stránku a bylo by vymalováno. Teď mám neodbytný pocit, že abych to napsal tak, že bych za výsledek autora (sebe) nenakopal do zadní části těla, bylo by dvacet stránek a týden času málo…
Školu dělám nyní na nepoprvé. K PSA - pravděpopdobnosti a statistice - jsem kdysi měl taky nechuť, stejně jako k Elektrickým obvodům, ty teď snad (konečně) zvládám.
Na záda mi dost pamáhají inlajny, slušně se na nich vyřádím, můžu je doporučit. Jsou dost šetrné ke kloubům. Jediné, co jim vadí, je vlhko a prach, stejně jako třeba spadané listí. Čili teď by šlo taky snad jet, do Modřan a zpátky, ale nedostanu se na ně, málo času.
Na soustředění by mohl pomoct zelený čaj? Když mám depku, tak třeba něco hraju, při tom bloumám myslí po "nebesích", všude možně. Tj. sice hraju, ale rekapituluju co se stalo nebo přemýšlím co a jak, když nevnímám tolik okolí, tak mne napadjí souvislosti tak, jako jindy snad ne. Případně si pustim muziku, co znám nazpaměť, nevnímám slova a jen se "hpupám" na vlnách melodie a duchem jsem u problému, co řeším.
Méně si věříš, když o něčem víš hodně? Není to tím, že se Ti posouvá laťka a jsi k sobě náročná, vidíš, kolik toho Tě čeká a máš z toho depku? Tj. zdá se Ti, že ta cesta nemá konce? No, to je ale snad v pořádku, když něco děláš, plníš si své úkoly, je za Tebou vidět dobře udělaná práce, takže jen si věř, buď k sobě upřímná a uvědom si, že "ani Řím nepostavili za den" a nepeskuj se tolik.
Držím palce, ať se Ti daří.
Co je to efektivně? Co potřebuješ od kompu? Icq, net, editor, muziku? Nějaké programování? Taky drbu občas dost, ale snad se mi to už daří omezovat. Historie si bude pamatovat činy, ne slova. Ovšem někdy slova pomůžou k těm činům.
Tohle jsem kdysi našel na stránkách pana Herouta:
Jednoho dne odbornik na hospodareni s casem hovoril pred skupinou obchodnich studentu, a aby vypichl svou myslenku, pouzil ilustrativni priklad, na ktery oni studenti nikdy nezapomenou. Kdyz tak stal pred skupinou tech vyjimecnych lamacu rekordu, rekl: "OK, je cas na kviz," a vytahl petilitrovou zavarovaci sklenici se sirokym hrdlem a postavil ji pred ne na stul.
Pak vyhrabal jeste asi tucet kamenu zvici pesti a peclive je vyskladal jeden po druhem do sklenice. Kdyz byla sklenice plna az po hrdlo a zadny dalsi kamen se do ni jiz nevesel, zeptal se: "Je ta sklenice plna?" a kazdy v tride zvolal: "Ano." Expert na hospodareni s casem opacil: "Skutecne?" a sahl pod stul a vytahl sacek sterku, ktery nasypal na sklenici a poradne s ni zatrepal. Sterk se propadl do mezer mezi kameny. Zeptal se znova: "Je ta sklenice plna?" Tentokrat trida pochopila a jeden rekl: "Pravdepodobne ne." "Spravne!" odpovedel a zpoza stolu vzal sacek s piskem a vmestnal ho vsude do mezer mezi kameny a sterkem.
Opet se zeptal: "Je ta sklenice plna?" "Ne!" zarvala trida. "Spravne," odpovedel a vytahl dzbanek vody a naplnil sklenici az pod okraj. Pak se podival na tridu a zeptal se: "Co je pointou teto ilustrace?" Jeden snazivec zvedl ruku a povida: "Pointou je, ze bez ohledu na to, jak plny je vas program, kdyz se snazite skutecne poradne, vzdycky se tam jeste vejdou nejake veci!" "Ne," rekl prednasejici, "to neni pointa. Pravda, kterou nas ilustrace nas uci, je ta, ze pokud tam nedame ty velke kameny napred, tak uz je tam nedostaneme nikdy. Co jsou ty velke kameny vaseho zivota? Cas, ktery travite se svymi milovanymi, vase sny, smysluplne aktivity, uceni ci vedeni druhych? Pamatujte, abyste dali dovnitr nejprve tyto dulezite kameny, jinak je tam uz nedate nikdy."
Tedy dnes vecer nebo rano, kdyz budete premyslet o tomto kratkem pribehu, zeptejte se sami sebe: Co je temi "velkymi kameny" v mem zivote? A pak je dejte do sve sklenice jako prvni.
Tím jsem chtěl řéci, tím, že jsem tohle tady uvedl, abyste se vážně trápili jen těmi většími kameny.