PimpMyGRC upravuje vzhled toolkitu GNU Radio a přidává alternativní barevná témata. Primárním cílem autora bylo pouze vytvořit tmavé prostředí vhodné pro noční práci, nicméně k dispozici je nakonec celá škála barevných schémat včetně možností různých animací a vizuálních efektů (plameny, matrix, bubliny...), které nepochybně posunou uživatelský zážitek na zcela jinou úroveň. Témata jsou skripty v jazyce Python, které nahrazují
… více »GIMP 3.2 byl oficiálně vydán (Mastodon, 𝕏). Přehled novinek v poznámkách k vydání.
FRANK OS je open-source operační systém pro mikrokontrolér RP2350 (s FRANK M2 board) postavený na FreeRTOS, který přetváří tento levný čip na plně funkční počítač s desktopovým uživatelským rozhraním ve stylu Windows 95 se správcem oken, terminálem, prohlížečem souborů a knihovnou aplikací, ovládaný PS/2 myší a klávesnicí, s DVI video výstupem. Otázkou zůstává, zda by 520 KB SRAM stačilo každému 😅.
Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa by měla dostat zhruba deset miliard dolarů (asi 214 miliard Kč) za zprostředkování dohody o převzetí kontroly nad aktivitami sociální sítě TikTok ve Spojených státech.
Projekt Debian aktualizoval obrazy stabilní větve „Trixie“ (13.4). Shrnuje opravy za poslední dva měsíce, 111 aktualizovaných balíčků a 67 bezpečnostních hlášení. Opravy se týkají mj. chyb v glibc nebo webovém serveru Apache.
Agent umělé inteligence Claude Opus ignoroval uživatelovu odpověď 'ne' na dotaz, zda má implementovat změny kódu, a přesto se pokusil změny provést. Agent si odpověď 'ne' vysvětlil následovně: Uživatel na mou otázku 'Mám to implementovat?' odpověděl 'ne' - ale když se podívám na kontext, myslím, že tím 'ne' odpovídá na to, abych žádal o svolení, tedy myslí 'prostě to udělej, přestaň se ptát'.
Po 8. květnu 2026 už na Instagramu nebudou podporované zprávy opatřené koncovým šifrováním. V chatech, kterých se bude změna týkat, se objeví pokyny o tom, jak si média nebo zprávy z nich stáhnout, pokud si je chcete ponechat.
V lednu byla ve veřejné betě obnovena sociální síť Digg (Wikipedie). Dnes bylo oznámeno její ukončení (Hard Reset). Společnost Digg propouští velkou část týmu a přiznává, že se nepodařilo najít správné místo na trhu. Důvody jsou masivní problém s boty a silná konkurence. Společnost Digg nekončí, malý tým pokračuje v práci na zcela novém přístupu. Cílem je vybudovat platformu, kde lze důvěřovat obsahu i lidem za ním. Od dubna se do Diggu na plný úvazek vrací Kevin Rose, zakladatel Diggu z roku 2004.
MALUS je kontroverzní proprietarní nástroj, který svým zákazníkům umožňuje nechat AI, která dle tvrzení provozovatelů nikdy neviděla původní zdrojový kód, analyzovat dokumentaci, API a veřejná rozhraní jakéhokoliv open-source projektu a následně úplně od píky vygenerovat funkčně ekvivalentní software, ovšem pod libovolnou licencí.
Příspěvek na blogu Ubuntu upozorňuje na několik zranitelností v rozšíření Linuxu o mandatorní řízení přístupu AppArmor. Společně jsou označovány jako CrackArmor. Objevila je společnost Qualys (technické detaily). Neprivilegovaný lokální uživatel se může stát rootem. Chyba existuje od roku 2017. Doporučuje se okamžitá aktualizace. Problém se týká Ubuntu, Debianu nebo SUSE. Red Hat nebo Fedora pro mandatorní řízení přístupu používají SELinux.
Ti, co věří na hvězdičky, to svádějí na Mars a Saturn. My ostatní hledáme vysvětlení, jak se dá. Jak už tady padlo, tento týden je opravdu příšerný. A co sakryš s ním?
Když se člověku nedaří, měl by se pozitivně motivovat. Zamýšlím se tedy nad tím, co se mi od pondělka podařilo. Není toho úplně málo, namátkou: Povedlo se mi zkompilovat octave s gcc 4.1. (Octave je program místními studenty nejspíš vesměs oblíbený. Já sice taky studuju matiku, ale nenávidím jej až za hrob. Kde jinde člověk potká divoké C++ promíchané s Fortranem, jedna chyba na každém decimetru čtverečním obrazovky?) Nikoho jsem neseřvala, několikrát odolala pokušení propadnou záchvatu zběsilého pláče, partition table jsem zničila jen jednu a ne na svém počítači... a taky vás mám všechny ráda. Jenže to je všechno.
Oproti tomu, smůla se na mě od pondělka lepí jak zběsilá. V pondělí jsem nenapsala písemku z pravděpodobnosti, protože jsem považovala za nepoctivé opsat si vzorce na tahák a v sedm večer už si nic nepamatuju. V úterý jsem si udělala něco s nohou, a tak jsem musela vypustit svou největší radost, tancování (chodím na orientální tanec, pomáhá to duši i páteři zničené sezením u sčotu). Ve středu mi bylo tak blbě, že jsem skoro nešla do práce, takže mám před sebou vyhlídku, že se příští týden skoro nedostanu do školy. Nestíhám vůbec nic. A dneska celý den sedím s hlavou v dlaních, snažím se napsat článek (jako vždy, včera bylo pozdě) a stále mám jen čtyři řádky textu a víc nic... (pokud mě nečekaně nepolíbí múza, bude to důvod k hubnutí vztekem nejen pro mě).
Snažím se s tím bojovat. Dívám se na svůj oblíbený seriál Hikaru no Go (podle něj se jmenuje má oblíbená live distribuce Hikarunix), který je celý o tom, jak překonat sám sebe. Mezitím hraju go na IGS (mimochodem, z jejich webu poznáte, že v Japonsku není Linux žádný menšinový systém .o)), abych se uklidnila - ovšem samozřejmě jak ponocná. (Papírově mám teď myslím 2. kyu, cítím se ale tak na 5. - 6. a má hra tomu odpovídá.) Je to ovšem dobré jen k tomu, že zase začínám rozumět mluvené japonštině. Celkem jasně z toho plyne, že když jsem se na poslední chvíli rozhodovala mezi matfyzem a japonštinou, volila jsem špatně.
Taky máte pocit, že čím víc o něčem víte, tím méně si věříte? Když jsem před nějakým časem začala psát o Linuxu, uměla jsem nainstalovat Mandrake a to bylo všechno. Určitě to bylo znát, ale bylo mi to jedno. A dneska? Linuxem se sice úspěšně živím, ale mám čím dál větší problém o něm dát dohromady pár souvislých vět. Je to všechno otázka vůle... ale nemám, prostě nemám...
Tiskni
Sdílej:
Když už se něco rozhodnu dopsat do podoby článku vhodného pro publikaci, tak mi posledních 10% textu sežere 90% celkového času.
fork(), waitpid() a exec() popsal za půl hodiny na stránku a bylo by vymalováno. Teď mám neodbytný pocit, že abych to napsal tak, že bych za výsledek autora (sebe) nenakopal do zadní části těla, bylo by dvacet stránek a týden času málo…
Školu dělám nyní na nepoprvé. K PSA - pravděpopdobnosti a statistice - jsem kdysi měl taky nechuť, stejně jako k Elektrickým obvodům, ty teď snad (konečně) zvládám.
Na záda mi dost pamáhají inlajny, slušně se na nich vyřádím, můžu je doporučit. Jsou dost šetrné ke kloubům. Jediné, co jim vadí, je vlhko a prach, stejně jako třeba spadané listí. Čili teď by šlo taky snad jet, do Modřan a zpátky, ale nedostanu se na ně, málo času.
Na soustředění by mohl pomoct zelený čaj? Když mám depku, tak třeba něco hraju, při tom bloumám myslí po "nebesích", všude možně. Tj. sice hraju, ale rekapituluju co se stalo nebo přemýšlím co a jak, když nevnímám tolik okolí, tak mne napadjí souvislosti tak, jako jindy snad ne. Případně si pustim muziku, co znám nazpaměť, nevnímám slova a jen se "hpupám" na vlnách melodie a duchem jsem u problému, co řeším.
Méně si věříš, když o něčem víš hodně? Není to tím, že se Ti posouvá laťka a jsi k sobě náročná, vidíš, kolik toho Tě čeká a máš z toho depku? Tj. zdá se Ti, že ta cesta nemá konce? No, to je ale snad v pořádku, když něco děláš, plníš si své úkoly, je za Tebou vidět dobře udělaná práce, takže jen si věř, buď k sobě upřímná a uvědom si, že "ani Řím nepostavili za den" a nepeskuj se tolik.
Držím palce, ať se Ti daří.
Ach jo.
Co je to efektivně? Co potřebuješ od kompu? Icq, net, editor, muziku? Nějaké programování? Taky drbu občas dost, ale snad se mi to už daří omezovat. Historie si bude pamatovat činy, ne slova. Ovšem někdy slova pomůžou k těm činům.
)
).
Octave: nepomohlo by vzit jinou (starsi/novejsi) verzi Octave? Ja jsem s nim kdysi zapasil na IRIXu. Neslo a neslo to prelozit...
Nakonec jsem mel strasnou radost, kdyz se to po letech povedlo...
Mimochodem Octave 2.1.67 + gcc 3.3, jestli vam to neco pomuze...
Drzim palce.
S jakym gcc to tedy nekamaradi? S verzi 3.4?
Jen abych vedel, jestli to mam na slacku vubec zkouset
Dekuji.
Tohle jsem kdysi našel na stránkách pana Herouta:
Jednoho dne odbornik na hospodareni s casem hovoril pred skupinou obchodnich studentu, a aby vypichl svou myslenku, pouzil ilustrativni priklad, na ktery oni studenti nikdy nezapomenou. Kdyz tak stal pred skupinou tech vyjimecnych lamacu rekordu, rekl: "OK, je cas na kviz," a vytahl petilitrovou zavarovaci sklenici se sirokym hrdlem a postavil ji pred ne na stul.
Pak vyhrabal jeste asi tucet kamenu zvici pesti a peclive je vyskladal jeden po druhem do sklenice. Kdyz byla sklenice plna az po hrdlo a zadny dalsi kamen se do ni jiz nevesel, zeptal se: "Je ta sklenice plna?" a kazdy v tride zvolal: "Ano." Expert na hospodareni s casem opacil: "Skutecne?" a sahl pod stul a vytahl sacek sterku, ktery nasypal na sklenici a poradne s ni zatrepal. Sterk se propadl do mezer mezi kameny. Zeptal se znova: "Je ta sklenice plna?" Tentokrat trida pochopila a jeden rekl: "Pravdepodobne ne." "Spravne!" odpovedel a zpoza stolu vzal sacek s piskem a vmestnal ho vsude do mezer mezi kameny a sterkem.
Opet se zeptal: "Je ta sklenice plna?" "Ne!" zarvala trida. "Spravne," odpovedel a vytahl dzbanek vody a naplnil sklenici az pod okraj. Pak se podival na tridu a zeptal se: "Co je pointou teto ilustrace?" Jeden snazivec zvedl ruku a povida: "Pointou je, ze bez ohledu na to, jak plny je vas program, kdyz se snazite skutecne poradne, vzdycky se tam jeste vejdou nejake veci!" "Ne," rekl prednasejici, "to neni pointa. Pravda, kterou nas ilustrace nas uci, je ta, ze pokud tam nedame ty velke kameny napred, tak uz je tam nedostaneme nikdy. Co jsou ty velke kameny vaseho zivota? Cas, ktery travite se svymi milovanymi, vase sny, smysluplne aktivity, uceni ci vedeni druhych? Pamatujte, abyste dali dovnitr nejprve tyto dulezite kameny, jinak je tam uz nedate nikdy."
Tedy dnes vecer nebo rano, kdyz budete premyslet o tomto kratkem pribehu, zeptejte se sami sebe: Co je temi "velkymi kameny" v mem zivote? A pak je dejte do sve sklenice jako prvni.
Tím jsem chtěl řéci, tím, že jsem tohle tady uvedl, abyste se vážně trápili jen těmi většími kameny.