Po 8. květnu 2026 už na Instagramu nebudou podporované zprávy opatřené koncovým šifrováním. V chatech, kterých se bude změna týkat, se objeví pokyny o tom, jak si média nebo zprávy z nich stáhnout, pokud si je chcete ponechat.
V lednu byla ve veřejné betě obnovena sociální síť Digg (Wikipedie). Dnes bylo oznámeno její ukončení (Hard Reset). Společnost Digg propouští velkou část týmu a přiznává, že se nepodařilo najít správné místo na trhu. Důvody jsou masivní problém s boty a silná konkurence. Společnost Digg nekončí, malý tým pokračuje v práci na zcela novém přístupu. Cílem je vybudovat platformu, kde lze důvěřovat obsahu i lidem za ním. Od dubna se do Diggu na plný úvazek vrací Kevin Rose, zakladatel Diggu z roku 2004.
MALUS je kontroverzní proprietarní nástroj, který svým zákazníkům umožňuje nechat AI, která dle tvrzení provozovatelů nikdy neviděla původní zdrojový kód, analyzovat dokumentaci, API a veřejná rozhraní jakéhokoliv open-source projektu a následně úplně od píky vygenerovat funkčně ekvivalentní software, ovšem pod libovolnou licencí.
Příspěvek na blogu Ubuntu upozorňuje na několik zranitelností v rozšíření Linuxu o mandatorní řízení přístupu AppArmor. Společně jsou označovány jako CrackArmor. Objevila je společnost Qualys (technické detaily). Neprivilegovaný lokální uživatel se může stát rootem. Chyba existuje od roku 2017. Doporučuje se okamžitá aktualizace. Problém se týká Ubuntu, Debianu nebo SUSE. Red Hat nebo Fedora pro mandatorní řízení přístupu používají SELinux.
Byla vydána nová verze 19 integrovaného vývojového prostředí (IDE) Qt Creator. Podrobný přehled novinek v changelogu.
Bitwig Studio (Wikipedie) bylo vydáno ve verzi 6. Jedná se o proprietární multiplatformní (macOS, Windows, Linux) digitální pracovní stanici pro práci s audiem (DAW).
Společnost Igalia představila novou linuxovou distribuci (framework) s názvem Moonforge. Jedná se o distribuci určenou pro vestavěné systémy. Vychází z projektů Yocto a OpenEmbedded.
Google Chrome 146 byl prohlášen za stabilní. Nejnovější stabilní verze 146.0.7680.71 přináší řadu novinek z hlediska uživatelů i vývojářů. Podrobný přehled v poznámkách k vydání. Opraveno bylo 29 bezpečnostních chyb. Vylepšeny byly také nástroje pro vývojáře.
D7VK byl vydán ve verzi 1.5. Jedná se o fork DXVK implementující překlad volání Direct3D 3 (novinka), 5, 6 a 7 na Vulkan. DXVK zvládá Direct3D 8, 9, 10 a 11.
Bylo vydáno Eclipse IDE 2026-03 aneb Eclipse 4.39. Představení novinek tohoto integrovaného vývojového prostředí také na YouTube.
Ne všechny programy bohužel pracují na všech operačních systémech a architekturách. A některé jsou natolik speciální, že to od nich ani nikdo nečeká. Spec soubor proto může deklarovat, pro které architektury, případně i pro které operační systémy, lze balíček zkompilovat.
Architekturu, na níž lze balíček zkompilovat, deklaruje položka BuildArch hlavičky (kdo rád píše dlouhé názvy, může použít i synonymum BuildArchitectures)
BuildArch: i386 i586 i686 ppc64 alphaev67
Při kompilaci se pak rpmbuild pokusí najít shodu mezi hodnotami
v BuildArch a architekturou, na níž kompilujeme. Nepodaří-li se mu najít vůbec žádnou kompatibilní, kompilace selže.
První nalezená přípustná hodnota v BuildArch pak určuje koncovku rpm, tj. ono i386 v lobster-1.10-1.i386.rpm. Jenže pro jaký procesor se balíček opravdu kompiluje, to určuje volba --target. To moc nedává smysl, že? Položka BuildArch se tak v praxi používá k jedinému účelu:
BuildArch: noarch
označuje balíčky obsahující jen data či skripty nezávislé na platformě. Ty pak dostanou
koncovku noarch.
Procesory a systémy, pro něž je možno balíček zkompilovat, deklarujeme následujícími položkami hlavičky:
ExclusiveArchExclusiveOSExcludeArchExcludeOSDeklaruje-li spec soubor
ExclusiveArch: i686 pentium4 athlon x86_64
a naše implicitní architektura je i386, balíček nezkompilujeme – musíme použít --target i686. Tím se drasticky odstraňuje neshoda mezi deklarovanou architekturou a realitou.
Na Intelu se nám často bude hodit standardní makro %{ix86}, které expanduje na seznam všech možných IA32 procesorů.
--target a makro %configureVolba --target určuje cílovou platformu. To také znamená koncovku balíčku – neobsahuje-li tedy spec soubor položku BuildArch, která má vyšší prioritu. Zejména však definuje hodnoty maker %_target, %_target_cpu a %_target_os; dále hodnotu makra %optflags a proměnné RPM_OPT_FLAGS obsahujících volby kompilátoru vhodné pro daný procesor (odkud se berou, to uvidíme níže), a tím i chování standardního makra %configure, jež tyto proměnné využívá a nastavuje podle nich CFLAGS, CXXFLAGS
a FFLAGS, které už opravdu ovlivňují vlastní kompilaci.
Balíme-li program, který nemá configure, nebo nepoužíváme makro
%configure, a chceme, aby na jeho kompilaci měl --target vliv, musíme do CFLAGS (případně dalších proměnných) přiřadit či přidat hodnotu
RPM_OPT_FLAGS sami
export CFLAGS="$RPM_OPT_FLAGS"
Argument volby --target je obecně tzv. kanonický triplet
procesor-vendor-operační_systém, např.
i686-pc-linux-gnu. Nebo i nekanonický; v označení platforem je pěkný guláš a rpmbuild si dokáže přebrat ledasco. Zejména mu můžeme napsat jen procesor, a zbytek si doplní podle operačního systému, na němž běží. Toho jsme ostatně už využili výše.
Navzdory všem složitostem tak nakonec --target obyčejně používáme jednoduše.
Chceme-li zkompilovat balíček pro svou distribuci, který pojede jen na procesoru i686 (a vyšších) a bude pro něj optimalizován, spustíme:
rpmbuild -bb --target i686 lobster.spec
Povolování a zakazování platforem položkami ExclusiveArch je dosti hrubé. Programy často lze zprovoznit na různých architekturách a operačních systémech, ovšem za cenu úprav a nastavení – pro každou platformu samozřejmě jiných. Spec soubory proto lze větvit podle architektury a/nebo operačního systému. Máme k disposici podmínky:
%ifarch, %ifnarch%ifos, %ifnosSyntaxe podmínek velmi připomíná preprocesor C, vypadá totiž:
%iftyp_testu seznam_hodnot … %else … %endif
přičemž část s %else je nepovinná. Rovná-li se cílová architektura (resp. systém) kterékoli hodnotě ze seznamu, je podmínka splněna (v případě negativní podmínky se výsledek pak přirozeně ještě zneguje).
Aplikovat patch číslo 3 jen na sparc64 a ppc64 tak můžeme:
%ifarch sparc64 ppc64 %patch3 -p1 -b .multilib-hack %endif
rpmrcNěkteré informace o platformách jsou zadrátovány přímo do rpm; další jsou jsou v souboru rpmrc. Obsahuje několik tabulek (či zobrazení) ve formě řádků:
název_tabulky: platforma: hodnota
Platforma je označení procesoru nebo operačního systému. Názvy tabulek jsou utvořeny ze dvou částí oddělených volitelným podtržítkem. První část je arch, os, buildarch nebo buildos. Druhá část je typ tabulky: canon – kanonické jméno, compat – co je s čím kompatibilní, nebo translate – převod na implicitní kompatibilní platformu. Ne všechny kombinace dávají smysl, jen některé se
používají, a ještě méně jich budeme někdy chtít měnit. Několik relativně zajímavých příkladů:
buildarch_translateZobrazení z architektury, na níž kompilujeme, na architekturu, pro niž kompilujeme. Standardní nastavení pro všechny IA32 procesory je
buildarchtranslate: cokoli: i386
tj. ať kompilujeme na čemkoli, kompiluje se pro i386. Má-li se na i686 implicitně kompilovat pro i686, změníme definici na
buildarchtranslate: i686: i686
arch_compatDeklarace kompatibilních architektur. Řádek
arch_compat: athlon: i686
říká, že balíčky pro i686 jsou kompatibilní s athlonem. Kompatibilita je transitivní, tudíž například pro intelí procesory stačí deklarovat kompatibilitu s nejbližším nižším, a na konci pak
arch_compat: i386: noarch
zajišťuje, že noarch balíčky lze instalovat na kterýkoli (intelí)
procesor.
arch_canonPřevod na kanonický název (sub)architektury, hodnota je kanonický název a číslo architektury. Nejspíš nikdy nebudeme potřebovat měnit. Příklad:
arch_canon: sun4c: sparc 3
To ale není vše, co v rpmrc můžeme najít (nebo změnit). Kromě tabulek se v něm nastavuje několik proměnných. Řádky nastavující proměnné mají tvar:
proměnná: hodnota
přičemž proměnné existují tyto:
optflagsAsi nejzajímavější proměnná, definuje vhodné volby kompilátoru pro daný procesor. Právě tato hodnota se při kompilaci objeví v %optflags a RPM_OPT_FLAGS. První slovo v hodnotě je procesor, pro nějž volby překladače nastavujeme. Implicitní nastavení optflags pro ppc64 tak kupříkladu vypadá:
optflags: ppc64 -O2 -g -fsigned-char
macrofilesSoubory, z nichž mají rpm a rpmbuild načíst při spuštění makra (v uvedeném pořadí), oddělené dvojtečkami, jak je v Unixu zvykem. Standardní hodnota je docela dlouhá a najdete si ji v rpmrc, za zmínku však stojí, že začíná
/usr/lib/rpm/macros:/usr/lib/rpm/%{_target}/macros:…
Po implicitním souboru s makry se tedy načte např. /usr/lib/rpm/i686-redhat-linux, existuje-li a kompilujeme-li na i686 RedHatu, a může změnit definice maker pro tuto konkrétní cílovou platformu.
includeNic nedefinuje, ale vloží soubor, který je jeho hodnotou.
providesNetuším, co dělá, ani jsem ji nikdy neviděl.
Soubor rpmrc tedy určuje, kde se hledají soubory s makry, ale kde se hledá rpmrc sám? Buď v adresářích, které dáme jako argument rpm --rcfile, nebo v implicitním seznamu adresářů, který je zakompilován do rpm a typicky vypadá:
/usr/lib/rpm/rpmrc:/usr/lib/rpm/redhat/rpmrc:/etc/rpmrc:~/.rpmrc
Nejvíce nás zajímá ~/.rpmrc, který si můžeme vytvořit v domovském adresáři a má nejvyšší prioritu. Do souboru /etc/rpmrc bychom případně psali společnou konfiguraci. Do /usr/lib/rpm/rpmrc nepíšeme nic, protože obsahuje implicitní hodnoty a nejbližší aktualizace RPM by nám jej přepsala.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej: