Vývojáři postmarketOS vydali verzi 25.12 tohoto před osmi lety představeného operačního systému pro chytré telefony vycházejícího z optimalizovaného a nakonfigurovaného Alpine Linuxu s vlastními balíčky. Přehled novinek v příspěvku na blogu. Na výběr jsou 4 uživatelská rozhraní: GNOME Shell on Mobile, KDE Plasma Mobile, Phosh a Sxmo.
Byla vydána nová verze 0.41.0 multimediálního přehrávače mpv (Wikipedie) vycházejícího z přehrávačů MPlayer a mplayer2. Přehled novinek, změn a oprav na GitHubu. Požadován je FFmpeg 6.1 nebo novější a také libplacebo 6.338.2 nebo novější.
Byla vydána nová verze 5.5 (novinky) skriptovacího jazyka Lua (Wikipedie). Po pěti a půl letech od vydání verze 5.4.
Byla vydána nová verze 5.4.0 programu na úpravu digitálních fotografií darktable (Wikipedie). Z novinek lze vypíchnout vylepšenou podporu Waylandu. Nejnovější darktable by měl na Waylandu fungovat stejně dobře jako na X11.
Byla vydána beta verze Linux Mintu 22.3 s kódovým jménem Zena. Podrobnosti v přehledu novinek a poznámkách k vydání. Vypíchnout lze, že nástroj Systémová hlášení (System Reports) získal mnoho nových funkcí a byl přejmenován na Informace o systému (System Information). Linux Mint 22.3 bude podporován do roku 2029.
GNU Project Debugger aneb GDB byl vydán ve verzi 17.1. Podrobný přehled novinek v souboru NEWS.
Josef Průša oznámil zveřejnění kompletních CAD souborů rámů tiskáren Prusa CORE One a CORE One L. Nejsou vydány pod obecnou veřejnou licenci GNU ani Creative Commons ale pod novou licencí OCL neboli Open Community License. Ta nepovoluje prodávat kompletní tiskárny či remixy založené na těchto zdrojích.
Nový CEO Mozilla Corporation Anthony Enzor-DeMeo tento týden prohlásil, že by se Firefox měl vyvinout v moderní AI prohlížeč. Po bouřlivých diskusích na redditu ujistil, že v nastavení Firefoxu bude existovat volba pro zakázání všech AI funkcí.
V pořadí šestou knihou autora Martina Malého, která vychází v Edici CZ.NIC, správce české národní domény, je titul Kity, bity, neurony. Kniha s podtitulem Moderní technologie pro hobby elektroniku přináší ucelený pohled na svět současných technologií a jejich praktické využití v domácích elektronických projektech. Tento knižní průvodce je ideální pro každého, kdo se chce podívat na současné trendy v oblasti hobby elektroniky, od
… více »Linux Foundation zveřejnila Výroční zprávu za rok 2025 (pdf). Příjmy Linux Foundation byly 311 miliónů dolarů. Výdaje 285 miliónů dolarů. Na podporu linuxového jádra (Linux Kernel Project) šlo 8,4 miliónu dolarů. Linux Foundation podporuje téměř 1 500 open source projektů.
Soubor /etc/fstab je, jak už to tak v systémech unixového
typu bývá, obyčejný textový soubor. Jeho účelem je systému popsat
jednotlivé diskové svazky a vysvětlit mu, co, jak, kdy a podobně.
Fstab je na první pohled podivné slovo, ale je to jednoduchá zkratka ze slov filesystem table, což můžeme volně přeložit jako "tabulka souborových systémů".
Jako do všech důležitých souborů má do něj přístup pouze velitel systému (chcete-li, třeba root). Ten jako jediný může rozhodovat o osudu jednotlivých svazků.
Těmito svazky jsou obvykle jednotlivé oddíly disků, ale není to
pravidlem. Fstab může vlastně popisovat cokoliv, co lze připojit příkazem
mount. Malý příklad: Chceme připojit disketu do adresáře
/mnt/floppy. První disketová jednotka je označená v systému
jako fd0, takže jako root zadáme příkaz
# mount /dev/fd0 /mnt/floppy -t vfat
Tímto příkazem říkáme, že chceme připojit blokové zařízení
/dev/fd0 do adresáře /mnt/floppy a že je na něm
souborový systém typu vfat.
Představte si, že byste takový příkaz vypisovali při každém připojení jednotlivého média. Navíc byste znemožnili práci s disky obyčejným uživatelům, kteří nemají práva na připojování a odpojování svazků.
Už je vám asi jasné, že právě toto řeší soubor fstab. Jeho
syntaxe je prostá: co řádek, to svazek. Na každém řádku je několik položek
oddělených standardními oddělovači (mezerami nebo tabulátory). Pořadí je
podstatné a nezaměnitelné a musíme jej dodržet.
Malý příklad takového řádku:
1 2 3 4 5 6
/dev/fd0 /mnt/floppy vfat noauto,user 0 0
Tohle je stručné vysvětlení jednotlivých položek. Většina z nich si zaslouží podrobnější popis, takže jdeme na to:
/dev/hda2), tak i
označení vzdáleného svazku, třeba přes SMB
(//kuchyn/dokumenty)./mnt. Pro swap se zadává none, protože ten se
nikam nepřipojuje./proc/filesystems. Jejich množství a typ záleží na
verzi jádra a zavedených modulech. Mohou to být: proc, tmpfs, ext2, ramfs,
iso9660, devpts, ext3, usbdevfs, usbfs a další. Můžete také použít výraz
auto a jádro se pokusí obsah samo detekovat.noauto (nepřipojuje svazek automaticky při startu)users (s tímto svazkem mohou pracovat i běžní
uživatelé)codepage (znaková sada, ve které jsou názvy souborů)iocharset (znaková sada, do které se budou převádět
názvy souborů)noexec (nespouštěj soubory na tomto médiu)umask (nastavení práv u souborů)ro (read only - pouze ke čtení)rw (read write - čtení i zápis)dump, který podle ní pozná,
zda má provádět zálohu svazku. Jednička znamená zálohovat, nula
nezálohovat.fsck aby zjistil, jako kolikátý bude svazek
kontrolován. Jednička by měla označovat kořenový
svazek (připojuje se do /), dvojka pak ostatní a nula ty,
které se kontrolovat nebudou.Každý řádek (tedy i poslední) musí být ukončen enterem (odřádkován). Podle něj pak programy poznají, že informace o svazku končí. Častou chybou je nezapsání enteru na konec posledního řádku. Pokus o připojení pak končí chybou.
Oddíly označené jako swap, jsou připojovány při startu systému pomocé
příkazu swapon -a. Stejně tak je lze odpojit
pomocí swapoff -a.
Soubor jsme si popsali a teď se ještě podíváme na nejčastěji kladené otázky, čili FAQ:
Souborový systém FAT (a některé další) neumožňují ukládání práv.
Proto souborům na nich jádro přidělí jen virtuální práva. Toto chování lze
nastavit pomocí parametrů uid a gid, za nimiž
následují id čísla uživatele a skupiny, které budou patřit soubory na daném
svazku. Dalším důležitým parametrem je umask, který nastavuje
bity, které ve výsledku nebudou u souboru nastaveny. Nejčastěji
chceme, aby nebyly všechny soubory spustitelné. To nám zajistí právě umask.
Chceme vypnout spouštěcí právo, což je první bit. Problém ale nastane s
adresáři, které přijdou o právo x a nebude možno do nich vstoupit. To řeší
parametr dmask, který pracuje stejně, ale týká se pouze
adresářů. Příklad:
/dev/hda3 /mnt/fat vfat
umask=111,dmask=000,gid=500,uid=500 0 0
Při dotazu na souborový systém dostane jádro názvy souborů v určitém kódování. Tak se vám i zobrazí. Součástí jádra je ale i mechanismus pro jejich převedení do kódování, které používáte. K tomu slouží parametry codepage a iocharset. Příklad převedení kódování z 852 do iso8859-2:
/dev/hda3 /mnt/fat vfat iocharset=iso8859-2,codepage=852 0 0
Aktualizace: Na většině moderních systémů se již používá kódování UTF8, takže by řádek vypadal takto:
/dev/hda3 /mnt/fat vfat iocharset=utf8,codepage=852 0 0
Díky tomu, že FAT nemá zmíněná práva, nedaří se jádru do něj tyto
informace dostat. K tomu, abychom nebyli pořád upozorňováni, souží parametr
quiet. Příklad:
/dev/hda3 /mnt/fat vfat quiet 0 0
Tak je to v unixu zařízeno. Standardně je možno se zařízeními pracovat jen jako root. Asi byste nebyli rádi, kdyby vám nějaký uživatel na serveru odpojil půlku věcí. Pokud ale chcete i uživatelům dovolit připojovat/odpojovat některé svazky (obvykle cdrom, diskety, apod.), použijte parametr users. Přiklad:
/dev/cdrom /mnt/cdrom iso9660 users 0 0
Některé "přítulné" distribuce používají k automatickému připojování démona, který sám sleduje, co se děje a automaticky připojuje/odpojuje zařízení. fstab používá stále jako svůj konfigurační soubor. Řádek pro supermount může vypadat třeba takto:
none /mnt/cdrom supermount
dev=/dev/hdc,fs=auto,ro,--,iocharset=iso8859-1,codepage=850 0
0
Položky jsou velmi podobné, jen místo souborového systému je potřeba zapsat supermount a do parametrů přidat několik informací pro démona.
Jádro podporuje některé speciální souborové systémy jako tmpfs a
procfs. Oba jsou to virtuální souborové systémy. Tmpfs slouží jako ramdisk.
Data, která na něj uložíme, zůstávají v paměti a neukládají se nikam na
disk. Procfs je standardně připojen v adresáři /proc a
umožňuje získávat důležité informace od jádra. Opět doopravdy neexistuje a
jádro jej vytváří virtuálně.
NFS je standardní unixový způsob sdílení dat po síti. Máte-li přístup k síťovému svazku na NFS, stačí přidat řádek, jehož prvním parametrem bude název serveru a celá cesta ke svazku:
server:/usr/local/pub /mnt/pub nfs ro 0 0
Nfs má některé svá specifika a řadu parametrů, kterými lze ovlivnit jeho chování. Doporučuji proto prostudovat manuálovou stránku nfs(5).
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
fsck ví nejlépe, co paralelizovat a co ne. Ale výjimečně může být vhodnější mu pořadí předepsat.
0 000 1 000 11 010 11 0 100 0 110 10 100 00a právě takové soubory mně lákají. Např jak vydolovat informace z i2c co sídlí v /proc nebo /sys :)
Může být. Napište, co vás zajímá a pokud to bude téma zajímavé pro všechmy, vzniknou další podobné články.mna by zaujimalo z fstab smbmount. Viem, ze je to v manuale,alebo na webe,ale Vas clanok bol velmi pekne a prehladne napisany.
...
. A pokud si musim neco prelozit tak si to pekne udelam rucne, cece jeste aby to neco (krome slackbuildu) delalo pohodlne za me nebo co, to uz bych fakt zlenivel
.
noexec ci showexec muze fungovat spise jen pro fat, pro iso non Rock Ridge je urcen parametr mode=
Mozes si stiahnut zdrojaky a opravit to. Ale to len ak ti to skutocne vadi. Vacsine (citaj mne) to vobec nevadi, ci mi fstab konci jednym riadkom navyse
hehe
Blahoslaveni, ktori odlisia krtinec od hory, lebo oni sa vyhnu Chaosu.
sync a system bude vse rovnou zapisovat
man mount
man mount.
Jinak bych měl prosbu, dalo by se napsat něco málo o připojování filesystémů na USB zařízeních? USB disky, čtečky karet... Např. u FC3 funguje jakýsi HAL, který si to řídí, ale o konfiguraci jsem se zatím moc nedočetl.
(Např. u multislotové čtečky mi karty mountoval do adresáře který si sám vytvořil podle názvu karty, teď se to zase jmenuje jinak... nemají v tom náhodou chaos?)
Takže kdyby to šlo trošku osvětlit... Díky.