Byla vydána nová verze 18 integrovaného vývojového prostředí (IDE) Qt Creator. S podporou Development Containers. Podrobný přehled novinek v changelogu.
Cursor (Wikipedie) od společnosti Anysphere byl vydán ve verzi 2.0. Jedná se o multiplatformní proprietární editor kódů s podporou AI (vibe coding).
Google Chrome 142 byl prohlášen za stabilní. Nejnovější stabilní verze 142.0.7444.59 přináší řadu novinek z hlediska uživatelů i vývojářů. Podrobný přehled v poznámkách k vydání. Opraveno bylo 20 bezpečnostních chyb. Za nejvážnější z nich bylo vyplaceno 50 000 dolarů. Vylepšeny byly také nástroje pro vývojáře.
Pro moddery Minecraftu: Java edice Minecraftu bude bez obfuskace.
Národní identitní autorita, tedy NIA ID, MeG a eOP jsou nedostupné. Na nápravě se pracuje [𝕏].
Americký výrobce čipů Nvidia se stal první firmou na světě, jejíž tržní hodnota dosáhla pěti bilionů USD (104,5 bilionu Kč). Nvidia stojí v čele světového trhu s čipy pro umělou inteligenci (AI) a výrazně těží z prudkého růstu zájmu o tuto technologii. Nvidia již byla první firmou, která překonala hranici čtyř bilionů USD, a to letos v červenci.
Po Canonicalu a SUSE oznámil také Red Hat, že bude podporovat a distribuovat toolkit NVIDIA CUDA (Wikipedie).
TrueNAS (Wikipedie), tj. open source storage platforma postavená na Linuxu, byl vydán ve verzi 25.10 Goldeye. Přináší NVMe over Fabric (NVMe-oF) nebo OpenZFS 2.3.4.
Byla vydána OpenIndiana 2025.10. Unixový operační systém OpenIndiana (Wikipedie) vychází z OpenSolarisu (Wikipedie).
České základní a střední školy čelí alarmujícímu stavu kybernetické bezpečnosti. Až 89 % identifikovaných zranitelností v IT infrastruktuře vzdělávacích institucí dosahuje kritické úrovně, což znamená, že útočníci mohou vzdáleně převzít kontrolu nad klíčovými systémy. Školy navíc často provozují zastaralé technologie, i roky nechávají zařízení bez potřebných aktualizací softwaru a používají k nim pouze výchozí, všeobecně známá
… více »Příbram už dávno není to Drdovo „Městečko na dlani,” z roku 1914 v jehož roce se děj románu odehrával. Kvůli Drdovým pohádkám a už zmíněného Městečka na dlani jsem Drdovi odpustil i to, že to byl jinak komunistický štváč a fízl, který šéfoval tomu obskurnímu podniku co si říkal „Svaz spisovatelů” Možná si měli říkat: Svaz komunistických lokajů. Konečně Drda je mrtvý a Městečko na dlani se dá stále číst. Hezké čtení.
Justýna opět měla režii putování po Brdech. Mělo to úplně malinkatej háček. Musel jsem ji vyvést z lesa. Třímala mapu a dotazovala se domorodců na směr. Domorodci byly ženského pohlaví. V diskusi jež mezi sebou vedly nebyly schopné se shodnout na směru a nebyly nám schopné říci, kde se v lese nalézáme. A to byly jen tři. Škoda že jich nebylo aspoň pět. Poslouchajíce jejich názory na nejvýhodnější cestu, pohlédl jsem na slunce, usoudil, že ten les někde končit musí a ta modrá značka, na Justýnině mapě nezakreslená, někam také někam vede. Takhle, ona na mapě modrá byla, ale vedla zcela jinudy ve skutečnosti než na mapě. Poděkoval jsem rozloučil se vyrazili jsme do neznáma.
Vysvětloval jsem Justýně dnes k večeru, že jsem zde z lásky k ní a výraz v mé tváři během patnáctikilometrového okruhu není výraz únavy, ale zcela něčeho jiného. Jsem tu jen kvůli ní. Nebýt její přítomnosti nikdy bych tu netrávil týden. Není mi vlastní vlastivědné poznávací výletovaní. Pochopila, že je to pro mne stejné jako když jde z lásky ke mě se mnou na fotbal a nebo do kina na western. Ani jedno nemusí. Ale sem tam protože chce být se mnou, tak jde. Jen z toho a žádného jiného důvodu jsem s ní vyrazil autem do Mníšku pod Brdami
Courali jsem dnes s Justýnou po Brdech. Samosebou, to bylo tak, že Justýna si vymyslela kam se půjde, a tak jsme šli. Válečný kocour ráno při odchodu seděl na zídce, olizoval se a vypadal, že si užil. Ale vzhledem k tomu, že kavalíři si užijí a nekecají o tom, tak se jen olizoval. Majitelka pensionu nám při snídani vyprávěla hrůzostrašné historky z jeho života. Také jsem vypátral důvod jeho neoblíbenosti u ní. Zakousnul jejího oblíbeného papouška. To ten vykastrovaný nikdy neudělal. Zřejmě neměli dva papoušky.
Podruhé v životě jsem na dovolené v pensionu. Na celých pět dní. Kvůlivá Justýně. V sobotu už půjdu kam chci, Justýna pojede zpátky do Prahy a odveze notebook. První setkání, které jsem při příjezdu udělal, bylo pozdravení s bojovným kocourem, který vypadal jak prapor nějakého hodně rvavého pluku, jak kdysi poznamenal jeden klasik. Kocour neměl jedno oko, byl řádně zjizvený, ale evidentně v dobré náladě. Majitelka pensionu, nikoliv však kocoura, protože neumím si představit že je někdo vlastníkem takového tvora, poznamenala, že mají ještě jednoho, ale ten je na rozdíl od válečného kocoura hodný, neb je kastrovaný. No být považován za hodného a podstoupit kvůli tomu kastraci, tak tomu neříkám životní výhra.
V poslední době blogy moc nepíši. Zabývám se především psaním své knihy na téma „ Závislost a spoluzávislost” To je velmi zajímavé téma. Ale říkal jsem si že na abíčko to opravdu nedám. Tolik vás zas zkoušet nebudu. Jsou tu sice „ odborníci” téměř na vše a podle toho i vystupující, ale myslím, že tolik „ odborných pohledů nepotřebuji.” Stejně když si tak čtu některé blog některých „ kvalifikovaných” komentátorů říkám si jaká škoda, že to nevezmou do ruky. Hned by bylo snáz.
Praha je prázdná, je horko a řidiči se údajně ukáznili. Uvidíme jak to bude s řidičemi. Je fakt, jestli mě něco naučili, tedy především ti pražští, tak nesmírné opatrnosti. Stalo se mi několikrát, že mě právě ta opatrnost zachránila, že sleduji i na přechodu, hlavně na křižovatkách jejich chováni. Už mnohokrát jsem kráčel na zelenou a telefonující řidič a abych byl spravedlivý i řidička, telefonujíce, naprosto nesledujíc co se děje, pádili značnou rychlostí přes přechod i přesto, že jsem měl zelenou a tedy zcela jasnou přednost. Ale co by se zdržovali dáváním pozor, že?
Stal jsem na balkoně vesnického sálu v Jiřetině pod Jedlovou. Byl jsem ve druhém ročníku učiliště a na tu tancovačku jsme se dostali z kamarádem zcela náhodou. Byl jsem vyjukaný sedmnáctiletý kluk, který se bál oslovit holku. Nikdy jsem do té doby se žádnou netancoval a pokud jsem se odhodlal nějakou oslovit, tak vždy a zásadně aby to vyznělo naprosto neutrálně a neměla pocit, že od ní náhodou něco chci.
...lví srdce měli muži, co stvořili nám zem
a mocný buš je spoután už a stal se domovem.
Je konec dobroružství a zestřízlivěl zrak.
a přijel první vlak.
Greenhons, Zlatá sláva
Svítilo slunce, moře burácelo, jinak se tomu zvuku říci nedá a pláž byla volná. Na pláži pouze naplavené dřevo, příboj a já. To bylo vše. Ten zvuk oceánu, tady mu říkají Tasman sea, byl jako když jede nákladní vlak přes železniční most. Impozantní zvuk.
Tak jsem zjistil, že když ve Slackwaru 10.2 vykopnu usbserial za pomoci příkazu:
modprobe -rf usbserial: a přidámK tomu přidám tyhle konfiguráky, které mi poradil "kozzi" pro Archlinux kde jsem ještě přidal jeho pacht pro Anydata, i když on byl skeptický k možnosti že by to ve Slacku s jádrem 2.4 mohlo jít. Tak Kozzi. Jde to. Ted jsem se připojil ve Slacku
modprobe usbserial vendor=0x16d5 product=0x6501
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz